Evangelikální aliance společně s Evangelikálním teologickým seminářem uspořádala koncem února evangelikální fórum, které má v české evangelikální sféře své nezaměnitelné místo a každý rok přináší možnost k setkání a k vzájemnému dialogu křesťanským vedoucím. Tento rok bylo ústředním tématem setkání církve uprostřed genderového chaosu a jako hlavní host fóra vystoupil americký profesor psychologie a terapeut Mark A. Yarhouse, který sdílel na fóru své hluboké zkušenosti s pastorací jednotlivců i rodin zápasícími s LGBT tématikou.
Ve čtvrtek dopoledne vystoupil s přednáškou o homosexualitě v Bibli teolog a publicista Dan Drápal. Autor uvedl biblické pasáže, které zmiňují homosexualitu: Levitikus kapitoly (Lev 20:13, Lev 18:22), 1. Korintským 6 a Římanům 1. a mluvil také o vztahu Davida s Jonatánem, který se někdy uvádí jako příklad homosexuálního vztahu, řečník ale s tímto výkladem nesouhlasí a chápe danou biblickou pasáž jako literární vyjádření hlubokého přátelství.
Reklama
Dle jeho názoru je biblický pohled na homosexualitu jasný, jde o přestoupení Božích principů a důsledek pádu. Církve však ztrácí víru v Boží slovo a označují biblický text za neplatný. „Církve, které volí toto řešení, přestávají být relevantní, když opouštějí Boží slovo a ztrácejí členy.“ uvedl. Drápal řekl, že Bible spoustu věcí nevysvětluje, ale žádá poslušnost. Jako příklad uvedl okultismus, který Bible označuje za špatný a nevysvětluje detailně proč. „Když byl někde postaven plot, je dobré se ptát, proč tam stojí,“ uvedl.
Drápal varoval, že se křesťané ocitají v defenzívě proti genderové ideologii. Některá liberální společenství prohlašují pasáže o homosexualitě za „dobově podmíněné“ a homosexualitu berou jako přirozenou součást společnosti a církve. Za příklad uvedl, sbor v Americe, který vedou dvě lesbické ženy. Biblický postoj křesťanů k homosexuálům by měl být v duchu evangelia a lásky k bližnímu. Poukázal na „Boha, který miluje hříšníka, ale nenávidí hřích.“
Řečník se také dotkl problematiky adopce dětí homosexuálními páry. Nesouhlasí s tím, že je stejné, zda je dítě vychováváno v homosexuální nebo heterosexuální rodině. Připustil však, že jsou homosexuálové často jemní a citliví lidé. Tlak na to, aby homosexuální páry mohly vychovávat děti, však dle něho bude růst. Církev má poukazovat na Boží plán s člověkem, který vytvořil manželství mezi mužem a ženou. „Je to duchovní útok na to, jak si to přeje Bůh,“ řekl.
Dan Drápal se podrobněji zabývá tématem homosexuality ve své knize Vztahy, sex, rodina. Jeho článek o biblickém pohledu na homosexualitu je možné najít na osobním blogu.
Autor a foto: -mn-
9 Komentáře
Karel Krejčí
U „skalních“ křesťanů bude jistě vzbuzovat přinejmenším absolutní nesouhlas s tím, co zde sdělím ohledně zmiňovaného téma. Pravdou je, že často samo křesťanství se svým tvrdohlavým odporem nebo také strachem z reality, mění v náboženství. V Bibli jsou jasně a srozumitelně uvedeny důvody, které přiměli Boha k nekompromisnímu zničení ohněm měst Sodomy a Gomory. Podrobněji tuto událost, její příčiny a důsledky popisuje apoštol Pavel. Pak ovšem vyvstává otázka (pokud si ji samozřejmě vůbec chceme položit) jak je tedy možné, že Bůh dopustí, aby vůbec tací lidé na tento svět přicházeli s těmito důsledky, když jsme zde jenom jednou? Odkud pramení tedy ony příčiny nebo je snad Bůh těmto lidem jen tak zlomyslně přiřkl? Bohužel, křesťanství, které by nemělo být svázané a limitované neživou literou, stává se mnohdy i neživým, bezmocným náboženstvím.
Karel Krejčí
U „skalních“ křesťanů bude jistě vzbuzovat přinejmenším absolutní nesouhlas s tím, co zde sdělím ohledně zmiňovaného téma. Pravdou je, že často samo křesťanství se svým tvrdohlavým odporem nebo také strachem z reality, mění na náboženství. V Bibli jsou jasně a srozumitelně uvedeny důvody, které přiměli Boha k nekompromisnímu zničení ohněm měst Sodomy a Gomory. Podrobněji tuto událost, její příčiny a důsledky popisuje apoštol Pavel. Pak ovšem vyvstává otázka (pokud si ji samozřejmě vůbec chceme položit) jak je tedy možné, že Bůh dopustí, aby vůbec tací lidé na tento svět přicházeli s těmito důsledky, když jsme zde jenom jednou? Odkud pramení tedy ony příčiny nebo jim je snad Bůh zlomyslně přiřkl? Bohužel, křesťanství, které by nemělo být svázané a limitované neživou literou, stává se mnohdy i neživým náboženstvím.
Karel Krejčí
Bůh nás v Písmu poučil, co považuje za hřích a co bude jeho důsledkem. Paradoxem je, že právě křesťanství, kterému tato realita byla písemnou formou předána – zcela zaslepeně nebo také úmyslně ignoruje.
Václav Dostál
Z dob příkrých odsudků homosexuálů, které někdy vedly k jejich sebevraždám, jsme se dostali k opačnému stanovisku podpory těchto lidí, včetně „potlesku“ při jejich pochodu hrdosti na svou odlišnost. Skoro nikdy nebo možná vůbec nikdy nebyly analyzovány skutečné příčiny – při hlubokém porozumění každému jednotlivci. Tj. při pohovorech asi nebyla respektována individualita, naprosto jedinečné podmínky vzniku oné „odlišné orientace.“
Myslím, že značnou pomocí by mohla být svědectví bývalých homosexuálů, spojená s působením křesťanských psychologů. V mnoha případech by asi šlo o velice důvěrný rozhovor, v němž by si gayové či lesby byli na tři sta procent jisti mlčenlivostí „zpovědníků.“
V nedávném Křesťanském magazínu se objevila jedna lesba, z jejíž řeči vyplynulo velké trauma ve velmi raném dětství. Trauma v kojeneckém a batolecím věku, jež si dospělý člověk nepamatuje, alespoň ne přesně, bude hlavní příčinou i homosexuality. Láskyplné odhalení vzniku traumatu nebude vůbec snadné,
PRIDE není řešením. Volba homosexuála duchovním vůdcem sboru není řešením. Povrchní posudek nebo povrchní obracení není řešením. Veřejná „zpověď“ „zatvrzelé/ho“ také nebude řešením. Porozumění, odborné znalosti z psychologie při individuálním působení – řešením být může, zvlášť při přiznání vlastních vin. Stanovisko křesťanského heterosexuála k „zuřivému“ heterosexuálu pomáhajícímu k hrdosti homosexuálů na odlišnou sexualitu však zní NE.
Karel Krejčí
Křesťanství „statečně“ bojuje a popírá realitu, že současnosti předchází minulost. Většina statečných vedoucích sborů drží své ovečky v nevědomosti, protože v principu je jednodušší vysvětlovat, že se projevila Boží vůle a není naší věcí se problémem do hloubky zabývat – je to přece Boží vůle. Takže nejspíš Bůh zasel (hřích) a smůlu má člověk, který sklízí. Tato teorie je jistě nejméně problémovou“ a současně „nejpřímější“ cestou k Bohu …
Adam Hladky
„svědectví bývalých homosexuálů, “
.. bývalý homosexuál .. to je něco jako bývalý černoch.
Richard Kováč
Já osobně znám dva bývalé homosexuály. Kteří byli Bohem uzdraveni a jsou ženatí mají děti a žijí šťastný život aniž by v sobě něco potlačovali
David Brož
Pavel Krejčí si klade otázku “ jak je tedy možné, že Bůh dopustí, aby vůbec tací lidé na tento svět přicházeli“. Stejně se lze ptát i na jinak postižené – mentálně nebo slepé, hluché, chromé… Svět není takový jaký by měl být, není rájem na zemi (z něho byl holt člověk v důsledku hříchu vyhnán). Celá příroda je tak sice stále jednak krásná, ale zároveň i značně krutá. V království Božím tomu tak nebude. Zatím je „království Boží mezi námi“ – tedy do té míry do jaké je Kristova církev jeho Nevěstou. Předně by neměla trpět hřích ve svém středu a dále by měla být „světlem světa“ – tedy také ukazovat, jak žít podle Božího řádu. Hřích je veškerý ne-řád. I zjevné zločiny jako krádeže nebo vraždy jsou důsledkem tohoto ne-řádu – v rodině, ve společnosti. Každý zločinec je sice pachatelem, ale zároveň i obětí (aniž to legitimuje jeho činy). Ježíš přišel zvěstovat milost – a odpustil i zločinci na kříži (tomu po pravici, který vyznal svou vinu a volal po milosti). Jak máme dnes v této věci následovat Krista a ne zákoníky? Být milosrdní, citliví, soucitní – ano soucítit, chápat druhého s jeho břemenem jeho postižení. Homosexuál je postižen tím, že jej nepřitahuje jiné, ale stejné pohlaví. Bůh stvořil muže a ženu, aby se ve své jinakosti doplňovali a mohli tvořit rodinu. Nechtěl bych být homosexuál – a právě proto s nimi soucítím – mají život těžší než já. Řešení ovšem není říci, že je vše v pořádku. Co je tedy řešení?
Z lidské roviny – homosexuály přijímat jako sobě rovné lidské bytosti – své bližní. A pomoci jim ukázat, kde řešení najít. Jen Bůh sám je to řešení. Život bez Boha je životem ke smrti – bez ohledu na sexuální orientaci. Život s Bohem je…? Skutečný život s Bohem je zápas – odhazovat před Ním všechnu přetvářku a vytáčky – hledat a prosit a tlouci na zavřené dveře. A křičet a někdy i plakat k Bohu. A naslouchat. Protože On nakonec vždycky nějak odpoví. Někdo možná v sebezapření prožije roky celibátu, někdo je uzdraven…. ale Bůh se má „k upřímnému upřímně“
Karel Krejčí
Víte co je v samé podstatě tragické? Vůbec to není homosexualita jako taková (to je jenom vymezené téma onoho komentáře), ale samotné překroucené křesťanství. Ježíš jako Bůh, osobně předal nám lidem prostřednictvím apoštolů informace, proč tu jsme, v jak bezvýchodném a beznadějném postavení se nacházíme a jak je možné znovu se navrátit tam, kde jsme původně byli. Na důkaz oprávněnosti našeho obvinění, předal nám prostřednictvím svého vyvoleného lidu Zákon, který nás z naší hříšnosti usvědčil. Na tomto základě jsme všichni v naší minulosti hřešili a už vůbec to samozřejmě není záležitost pouze jednoho života, je to otázka minulosti, přítomnosti a následné budoucnosti. Kdo popírá tuto realitu, kdo popírá tuto “ školu života“ jako postupný návrat zpátky do původního postavení, pak popírá i smysl a význam našich různých fyzických i mentálních omezení, které nás jednak usvědčují z hříchu, ale stejně tak nám i pomáhají vrátit se zpět na správnou cestu – pokud opravdu chceme.
Ale chceme vůbec hledat pravdu a věřit v ní? A pokud se modlíme, modlíme se správně?