Marek 4:26-27 … Dále řekl: „S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, to semeno vzchází a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň.“
Na světě je mnoho věcí, které rostou postupně, vyvíjí se pozvolně, budují se kousek po kousku, povstávají nenápadně a vskrytu. I když se vnějším pozorovatelům může zdát, že se něco stalo náhle, jakoby přes noc, ve skutečnosti jde o výsledek pozvolného a dlouhodobého procesu.
Třeba já, když jsem se dozvěděl, že tady Viki, bývalá žákyně naší školy, už má miminko, bylo to pro mě náhlé a překvapující zjištění. Ale rodiče malého Teodorka, kteří byli „zapojeni do dění“, to samozřejmě viděli jinak. Pro ně to nebylo z ničeho nic. I když Teodor, jehož jméno znamená „Boží dar“, byl darován světu v jeden den, již předtím se vyvíjel devět měsíců v bříšku maminky. Jeho rodiče se připravovali na jeho narození. Částečně i celý proces ovlivňovali, působili na to malé děťátko v bříšku (možná víc, než si uvědomovali), ale o velký díl se postaral sám život skrytý uvnitř.
SOUVISEJÍCÍ – Významný verš 25 – Daniel
Podobně, když zasejete třeba nový trávník nebo osejete pole: tráva či obilí nevzrostou druhý den, ale to neznamená, že se nic neděje. Růst je postupný a pozvolný. Zahradník či zemědělec zalévá (nebo spoléhá na déšť), orná půda dává živiny, ale růst se děje sám vskrytu a pomalu.
To, co popisuji, se týká především živých tvorů a věcí, ale to samé lze pozorovat i u mnoha neživých věcí (i když i tam je potřeba někoho živého). Třeba dům se také staví postupně; zpravidla nespadne hotový z nebe. Hloubení v zemi, betonování základů, hrubá stavba, střecha, vnější omítka, rozvody elektřiny a vody, okna, dveře, atd. Trvá to nějaký čas, na jehož konci je velký den nastěhování.
Každý z těchto procesů (vývoje, růstu, stavby) někdy započal, potom se vyvíjel (více či méně tajemně a nenápadně) a nakonec vedl k cíli. Úmyslně neříkám ke konci, ale k cíli – konec příliš navozuje představu, že všechno pak zmizí a vyšumí. Ale jde přece o cíl, jakési završení celého procesu. Např. cílem sázení a růstu semínka kávovníku je, že jednou přinese plody, ze kterých si upražíte chutnou kávu.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Proč vám ale říkám tyto známé věci? Je to proto, že jsem vám četl úryvek z evangelia, kde Ježíš říká, že podobný proces platí pro Boží království. Tohle království není nějaké místo nebo oblast. Je to stav, kdy Bůh vládne v lidském nitru, kraluje v lidském životě a jeho vztazích, postojích a prioritách. Jde vskutku o „kralování nebes“ na zemi, mezi lidmi a v lidech.
SOUVISEjÍCÍ – Předvánoční trable
A toto „kralování Boha“ je také pozvolné a tajemné: začíná jakoby vhozením zrna do země, zrna, které má v sobě život, které vskrytu v zemi roste, přijímá vláhu z nebe, čerpá živiny ze země, a to i bez potřeby chápání toho, kdo zasel. A roste postupně – přes stéblo a klas – až vydává úrodu v podobě zralých obilných zrnek v klasu, které jsou při žních posečeny.
Růst a působení Boží vlády v člověku – vytěsňující jeho vlastní vládnutí si a kralování si – je také proces postupný a tajuplný. Jinde tento proces Ježíš přirovnává ke kvasu, který žena smísí s moukou, takže kvásek postupně prokvasí celé těsto (Lukáš 13:20-21). Důležité pro nás v tuto chvíli ale je, že Boží kralování má v každém člověku vždy svůj začátek a vede k určitému cíli.
Ať už je člověk maličký jako Teodor nebo dospívající jako Natasha nebo dospělý jako Daniela, tím začátkem a vstupem Božího kralování je vždy křest v Boží jméno. Apoštol Pavel v Písmu nazývá křest „obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého“ (Tit 3:5). Bůh sám, Otec, Syn i Duch svatý, při křtu koná a jedná; je to Jeho prostředek, kterým se dotýká nitra člověka a uděluje mu svou milost: obmývá pokřtěného od jeho hříchů; prohlašuje o pokřtěném „Toto je mé milované dítě“; pohřbívá jeho „starého Adama“ a křísí v něm Krista; odděluje pokřtěného od nadvlády temna a spojuje ho s Kristem, který je Světlo světa.
To všechno činí Bůh – nikoli díky nějakým zásluhám pokřtěného, ale ze svého velikého slitování a jen díky tomu, že se Jeho dokonalý Syn Ježíš obětoval jako Boží beránek za viny celého světa, za každého hříšníka, za toho pokřtěného; obětoval se za hříchy minulé, současné i budoucí.
Každý člověk se tak křtem účastní Ježíšova díla, totiž vykoupení světa, a je duchovně vzkříšen, znovuzrozen, v Kristu jako Boží dítě, občan nebes, dědic věčné slávy, nositel světla, víry, naděje a lásky v tomto světě.
Tohle všechno je jen neúplným popisem úžasného přínosu křtu pro člověka. Není divu, že už od počátku, když lidé uslyšeli o své záchraně skrze Ježíšovu oběť, hned se dávali pokřtít v Boží jméno, oni i celý jejich dům, členové jejich domácnosti. Toužili patřit Kristu; chtěli být obmyti ze svých vin; přáli si zažívat Boží vládu ve svém životě; prahli po tom poznávat víc a víc Ježíše.
Dnes byli Teodor, Natasha a Daniela pokřtěni v Boží slavné jméno. Možná se leckomu z vás bude zdát, že se nic moc velkého nestalo! Neviděli jsme ani divuplné úkazy na nebi, ani Ducha sestupujícího jako holubice, ani žádnou očividnou změnu na pokřtěných. Ale semínko Božího slova bylo zaseto. Boží království vstoupilo do jejich nitra. Boží Duch byl vylit do jejich srdcí.
Je to však jen počátek dlouhé cesty. To, jak budou pokřtění růst a sílit na duchu, bude dáno tím novým životem v nich (jako semínko má život v sobě), ale záležet bude i na půdě a na péči, ve které bude růst. To je úkol pro rodiče i nás spolukřesťany, jejich bratry a sestry. Bude třeba dál to semínko zalévat a opatrovat. Protože křest, jak jsem řekl, je začátkem, nikoli cílem!
Cílem zasévání a péče je přece žeň! Bohatá úroda ke slávě hospodáře! A tak, jak od křtu Bůh přebírá vliv a kraluje nad všemi oblastmi života pokřtěného, tyto oblasti života se postupně proměňují, vzkvétají a stávají se tomuto světu požehnáním místo prokletím. Duch svatého Boha čím dál víc prosycuje život znovuzrozeného člověka a přináší své ovoce ke chvále Boha.
Apoštol Pavel o tomto ovoci Božího Ducha napsal: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ (Galatským 5:22-23a) Až bude nový život Teodora, Natashy a Daniely s Bohem v srdci zrát, ať přinese bohatou úrodu!
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 8. ledna 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
