Firmy a instituce jsou ochotné utratit neuvěřitelné peníze za logo, kterého by si lidé všimli, zapamatovali si ho a spojili si ho s určitými produkty, osobami nebo koncepty. Ale tahle značka, tenhle jednoduchý obrázek ze dvou protínajících se čar, se používá beze změny už pěknou řádku staletí a ještě pořád patří mezi nejpůsobivější.
Všudypřítomnost symbolu ale může být kontraproduktivní. Můžeme si na něj prostě zvyknout. Máme ho pořád na očích a zevšední nám. Stane se z něj stará známá věc.
„Ježíš umíral na kříži za naše hříchy.“ Víme, známe. Kolikrát jsme to už slyšeli, na kolika kostelních nástěnkách jsme to četli? Máte tam ještě něco?
To si pište. Například bych pro vás měl jednu malou otázku: Kdy jste naposledy podřezali beránka? (To jste nečekali, co?) Nebo tuhle: Vyrážíte pravidelně do města, třeba v sobotu večer, abyste se v chrámu pokropili býčí krví? A dovolte mi ještě jednu: Jak je to dávno, co jste zardousili ptáčka a položili ho pro štěstí na oltář?
Nevzpomínáte si, že?
Protože nic takového neděláte. Nikdy. Jenom z pomyšlení na takové rituální praktiky se vám dělá zle. Jak primitivní a barbarské! A navíc úplně zbytečné. Obětovat zvířata by nás nenapadlo ani ve snu.
No proto.
V 9. kapitole listu Židům čteme, že Ježíš „se ukázal na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích.“
Ve starověku byly zvířecí oběti na denním pořádku: býci, beránci, ovce, hrdličky… Vzali jste zvíře ze svého chovu nebo jste ho koupili a pak jste ho vzali do chrámu, kde jste ve správnou chvíli řekli správná slova a pak to zvíře někdo porazil a jeho krví postříkal oltář. Tak jste dali bohům najevo, že se moc omlouváte za všechno špatné, co jste provedli, a že jim náramně děkujete za déšť a úrodu a za děti a za všechna ostatní myslitelná požehnání, kterými vás bohové obdařili.
Celé civilizace prováděly po tisíce let takovéto obětní obřady, protože se mělo za to, že tohle je ten správný způsob, jak si naklonit bohy, božstva a jakékoli další síly, které vládnou osudům smrtelníků.
Pokud má někdo ve své moci slunce a déšť, chcete ho mít na své straně.
Pokud někdo určuje, jestli vaše žena otěhotní, chcete s ním být zadobře.
Pokud někdo rozhoduje, která strana ve válce zvítězí a která prohraje, chcete, aby byl s vámi.
Takhle to fungovalo. Přines oběť, ukaž, že to myslíš vážně, zaplať za usmíření a přízeň, co se patří, a pak jen doufej, že to bylo dost.
Takže když pisatel listu Židům prohlásil, že po Ježíšově oběti už žádné další nejsou potřeba, byla to naprosto revoluční myšlenka. Dovolit si tehdy říct něco takového? Šokující. Neslýchané.
Základem starověkých kultur bylo neustálé usmiřování božstev. Samozřejmě šlo o dost drahou a časově náročnou dřinu, spojenou s nekonečnou úzkostí. Člověk si nikdy nemohl být jistý, jestli potěšil bohy dostatečně a zda jim tentokrát splatil své dluhy v plné výši. A najednou někdo klidně prohlásí, že je s tím vším konec, protože Ježíš zemřel na kříži. Konec hry. Navždycky. Balíme.
Psychologický dopad na čtenáře musel být neuvěřitelný. Konec všech těch úzkostí, pochyb, stresu, konec obav, zda jste si bohy naklonili, anebo po vás jdou. Veškeré obětování je odteď zbytečné, protože Ježíš se stal vrcholnou obětí, která dokonale uspokojila jediného Boha, na kterém kdy záleželo.
Takhle autor listu Židům vysvětluje, co se stalo nakříži.
Tohle jste ale možná už dávno slyšeli.
V pořádku.
Je tu totiž ještě něco.
Usmíření všeho, nebo osvobození obžalovaných?
V jiném svém listu píše apoštol Pavel, že Bůh přišel v Kristu „se sebou smířit vše. Krví jeho kříže, jím samým, pokoj způsobil tomu, co je na zemi i na nebi“ (Koloským 1). Sloveso „smířit se“ patří do kontextu vzájemných vztahů. Vyjadřuje, co se stane, když dva lidé nebo skupiny lidí měli něco proti sobě — pohádali se, nesouhlasili spolu, ukřivdili si nebo ublížili — a potom našli způsob, jak to urovnat a znovu dát dohromady. Nastal mír.
Smířili se.
Pavel odkazuje na něco, co všichni zažíváme ve svých vztazích, a říká v zásadě: „Přesně tohle se stalo na kříži.“ Bůh se usmířil se „vším“.
Ježíšovo ukřižování tedy znamenalo
konec obětních rituálů,
anebo smíření všeho?
Co z toho je správně?
Ve 3. kapitole listu Římanům Pavel píše ještě něco jiného — že jsme skrze víru v Ježíše byli ospravedlněni. „Ospravedlnění“ je právnický termín ze světa soudních síní, žalobců, obhájců, zločinu a trestu. Pavel tu vykresluje svět jako soudní síň, kde stojíme jako obžalovaní před tribunálem, naše vina je prokázaná a nemáme žádnou naději. A vtom se, jak říká Pavel, ukázal Kristus, vzal naši vinu na sebe, a jsme svobodní.
Takže jak to je?
Ježíšovo ukřižování znamenalo
konec obětních rituálů,
smíření všeho,
anebo osvobození obžalovaných?
Vítězství ve válce, nebo vykoupení?
V 1. kapitole 2. listu Timoteovi zase Pavel prohlašuje,že Ježíš „porazil smrt“, zatímco Jan v 5. kapitole svého 1. listu píše: „to je to vítězství, které přemohlo svět“. Porážka a vítězství jsou vojenské termíny. Tyhle texty vysvětlují kříž pomocí metafor ze světa armády, bojů a konfliktů: Ježíš vyhrál válku proti zlu.
A pak tu máme 1. kapitolu listu Efeským, kde Pavel píše, že v Kristu „se nám skrze jeho krev dostalo vykoupení“. Vykoupení je pro změnu termín ze světa obchodu, financí a ekonomiky. Vykoupit znamená rozpoznat hodnotu určité věci, zaplatit její cenu a získat ji.
Vraťme se tedy k naší otázce: Co se stalo na kříži?
Znamenala Ježíšova smrt
konec obětních rituálů,
nebo smíření narušeného vztahu,
nebo osvobození obžalovaných,
nebo vítězství ve válce,
anebo vykoupení toho, co bylo ztraceno?
Co z toho je správně?
Mohli bychom poukázat ještě na další obraz: Ježíš má na kříži rozpřažené ruce, jako by objímal celý svět v náručí. Odpouští svým nepřátelům a ztělesňuje tak lásku, kterou má Bůh k nám všem, bez ohledu na to, co jsme kdy provedli. Kříž je tak názorným příkladem, jak v praxi vypadá láska k nepřátelům.
Právě jsme si prošli šest různých vysvětlení kříže.
Která z těch perspektiv je platná? Která metafora je výstižná? Který výklad je pravdivý?
Správná odpověď zní samozřejmě: všechny.
Proč jich je ale tolik?
První křesťané chápali Ježíšovo ukřižování jako událost nedozírného významu. Vydali se proto do celého světa, aby význam kříže vysvětlili posluchačům v jejich nejrůznějších prostředích, každému takovým způsobem, kterému by nejlíp rozuměl. Rozhlédli se kolem, vybrali si příklady, obrazy, zkušenosti a metafory, které jejich publiku dávaly smysl, a řekli:
Ježíšovo ukřižování znamená…
osvobození obžalovaných,
usmíření vztahu,
vykoupení toho, co bylo ztraceno,
vítězství ve válce,
oběť, která stačí napořád,
lásku ke všem, včetně nepřátel.
Pomáhá vám k pochopení kříže právnický jazyk? Skvělé. Pomohl už mnohým před vámi. Ale ne všem. Spousta lidí nikdy nebyla v soudní síni a právní termíny je neoslovují. Vyznají se ale třeba v obchodu, takže je zasáhne výklad o vykoupení. Často se zapomíná, že prvnímu tisíciletí křesťanských dějin dominoval obraz vítězného Krista. Kříž se chápal především jako metafora porážky smrti. Jindy a jinde se zase prosadily jiné perspektivy.
Na tohle všechno je dobré myslet, když se někdo v dnešním moderním kontextu snaží používat jazyk obětních rituálů. Není nic špatného zpívat „krev tvá hřích náš smyla“ nebo „výplata má jediná jest tvá oběť nevinná“. Jsou to působivé metafory. Jenže v naší kultuře už se zvířecí oběti bohům nepřinášejí. Dělalo se to tisíce let a dnes se takové praktiky udržely v ostrůvcích starodávných kultur. Většina z nás ale žije v jiném světě. První křesťané se rozhlédli kolem sebe a formulovali Ježíšův příběh pomocí obrazů, které byly pro jejich posluchače nejsrozumitelnější.
„Ježíšovo ukřižování znamená tohle…“
„Je jako tohle nebo tohle…“
Není tedy důvod omezit se na jeden konkrétní obraz, výklad nebo postup. Prosazovat jeden na úkor ostatních jako „jediný správný“ by bylo popřením kreativity prvních křesťanů, kteří s těmito metaforami přišli, aby onu úžasnou událost kříže vysvětlili svým současníkům způsobem, který by každému dával smysl.
O co šlo ale tehdy i dnes, je samotný Ježíš. Bůh z masa a kostí. Živý a životodárný.
V postním období vám každé pondělí přinášíme inspirativní texty pečlivě vybrané z našich titulů. Prožijte přípravy na největší křesťanský svátek v sebereflexi a soustředěné citlivosti na témata bolesti a smrti, ale i radosti a vzkříšení. Vaše nakladatelství Biblion
Úryvek z knihy Láska vítězí protestanského pastora Roba Bella. Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
8 Komentáře
Mirek P.
Pár poznámek, co stihnu po ránu. Už samotné pojetí Písma je u Bella ( stejně jako N. T. Wrighta ) trochu lehkomyslně relativizující. Říká „první křesťané…. rozhlédli se kolem, vybrali si příklady, obrazy, zkušenosti a metafory, které jejich publiku dávaly smysl.“ Opravdu si něco vybrali ad libidum ? Apoštol Pavel ujišťuje, že evangelium nepřevzal od žádného člověka, ale zjevil mu ho sám Ježíš Kristus ( Ga 1,12 ), stejně tak Petr “ z popudu Ducha svatého mluvili lidé poslaní od Boha ( 1 P 1,21, viz i 2Tm 2,16 ).
Krev prolitá na kříži především ustanovuje Novou Smlouvu, zpečetěnou dokonalou obětí Kristovy krve, která nepomíjí ( Žd 9,14 ), ne jako ta zvířecí.
Ještě upozorním na rozdíl smířit se s bratrem, jak říká Ježíš v Mt 5,24 – diallagessesthai, což naznačuje smíření dvou sobě rovných osob. Zatímco u smíření skrze Krista se mluví o katallassein, což bych viděl jako přicházející k člověku z vnějšku. Iniciativa a podmínky přichází svrchovaně od Boha.
Jiří Aron
Máte pravdu, jedná se o jakési podivné pojetí Písma. Děkuji za připomínku. Podivné nejen u NZ, kde se nejednalo o kreativitu prvních křesťanů, ale Ducha svatého.
Velmi podivně vyznívají i věty pana Bella o SZ obětech. Pan Bell jakoby nechápal podstatný rozdíl mezi pohanskými obětmi, vymyšlenými lidmi, které měly usmiřovat jejich božstva a obětmi v SZ, které nařídil sám Bůh. Pan Bell např. : „Člověk si nikdy nemohl být jistý, jestli potěšil bohy dostatečně a zda jim tentokrát splatil své dluhy v plné výši.“
Naopak je to v Židům 9,8-10. Je to stejný Duch svatý, který ústy lidí vysvětluje události smrti na kříži v NZ a který určil jako předobraz Beránkovy smrti na kříži ono zabíjení zvířat ve SZ. Zvířecí kůže byly Bohem nabídnuty pro Adama a Evu jako oděv. Beránek nabídnutý Bohem namísto Izáka. Hod beránka a veřeje domů pomazané jeho krví , namísto smrti s Egypťany Bůh nabízí život a vyjití.
1. Pt 1,18-19 Víte, že ze svého marného způsobu života, zděděného po otcích, jste byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako beránka bez vady a bez poskvrny.
Věřím, že v něčem může tento Bellův text věřící povzbudit, např. že není důvod se omezit jen na jediný správný výklad kříže a že se jedná o úžasnou událost. Ale stejnou a ještě lepší službu povzbuzení, bez Bellových řady lidských omylů a jeho nebiblických interpretací, by prokázal věřícímu samotný text listu Židům, 1. Petrova atd.
Otakar Vožeh
Doufám, že tento příspěvek poslouží jako odstrašující příklad toho, co se píše v té knize. Jinak si ani neumím představit, proč by měl být publikován na KD.
Otakar Vožeh
Jako protilék doporučuji : https://www.knihkupectvi.biz/kristus-v-obetech-stareho-zakona
Jiří Aron
Je to můj oblíbený autor, také doporučuji ke čtení pana Křesinu. Děkuji.
P. S. Ještě mám na srdci zásadní věc ohledně falešného obrazu Boha, jak jej podává citovaná pasáž z knihy pana Bella. Autor listu Židům vysvětluje jinak, co se stalo na kříži a jinak zase nám to podává pan Bell. Boha přece nikdy neuspokojily oběti samotné, neměly ani sloužit k tomu, aby si jej lidé nějak naklonili. Zaplatit Bohu za přízeň, to myslí pan Bell opravdu vážně?
Z desítek odkazů např. tento: 1Sa 15:22: „Tu řekl Samuel: „Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů.“
Olga Nedbalová
Zrovna včera jsem četla Leviticus. Systém obětí Hospodinu byl poměrně komplikovaný a hlavně se lpělo na dodržování přesného postupu. Oběti měly být bez vady. A já jsem si v duchu říkala, co já jsem ochotna obětovat pro Krista? On za mě obětoval život. A co já – jsem mu ochotna obětovat vše, nebo si vybírám jen to, co mě nebude tak bolet? Dám mu jen věci ze svého života, které beztak nestály za nic nebo mu dám ty nejvzácnější drahokamy? Jak moc jsem ochotna pustit Krista do svého života a naslouchat Jeho slovu? Dospěla jsem k názoru, že bez radikálního obratu ke Kristu to nepůjde. Nemá cenu dlouhodobě balancovat mezi světem a Kristem. Věřím, že Kristus sám nejlépe ví, co je pro nás dobré. Už jsem pochopila, co mě tak přitahovalo na staré Jednotě bratrské. Ochota držet se beránkovi víry. Na první pohled jednoduchá až možná primitivní víra, ale stojící na pevném základu. Pokora před Hospodinem, odevzdání se a přijetí Boží vůle. Ne jako tupé, bezmyšlenkovité rozhodnutí, ale jako jediná možná odpověď na Kristovu oběť na kříži.
Karel Krejčí
Ano, nepochybně spravedlivé. Kristus, ač zcela bez viny (a bez vady) trpěl a zemřel za nás na kříži. S tímto činem nelze srovnat žádná naše pozemská utrpení, ač si to možná zvláště v současné době skrytě nebo i nevědomky namlouváme. Je snad svět bez viny a je nespravedlivě souzen? Kristus nejsou nashromážděné a seřazené fráze, ale pouze jediná a živá cesta k živému Bohu.
Realtoltek
Důležité je to, co říká Ježíš a to co je psáno ve Svatém písmu toho je dobré se držet… nikoliv plků z kdejakých knih
17″Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.
34Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč.
45Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte.
13Ano, i vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním obživil: odpustil nám všechny viny 14a smazal ten nepřátelský dlužní úpis, jehož předpisy byly proti nám. Navždy jej zrušil, když jej přibil na kříž! 15V něm odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je odhalil a slavil nad nimi vítězství!
Co je nepřátelský dlužní úpis a co Ježíš přibil na kříž ??? Takže nepřátelský dlužní úpis nebude nic jiného než soupis hříchů a za hřích je smrt. Ježíš ale říká že nepřišel zrušit zákon. Mocnosti tohoto světa se radovali a pak jim to došlo a zděsili se. Po smrti těla Ježíše se vylila jeho skutečná podstata Svatý Duch do celého světa a čeká na přijetí. A copak není známo, že jedině Svatý Duh je nad zákon :). Ježíš tedy zákon nezrušil ale dokonale jej naplnil.
10Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech.
4Když se však čas naplnil, Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, 5aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, abychom přijali právo synovství.6A protože jste synové, Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: „Abba, Otče!“
je jen jeden jediný způsob …. přijetí Svatého Ducha. Kříž tedy přináší dar Svatého Ducha a kříž se stal koncem tohoto starého světa.
Stále tedy platí :
29Dnes je to stejné jako tehdy: ten narozený podle těla pronásleduje narozeného podle Ducha.30
Ga 4:30
Co ale říká Písmo? „Vyžeň otrokyni i jejího syna. Syn otrokyně nebude dědit se synem svobodné!“31A tak, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale té svobodné.