V polovině prosince roku 1617 došlo z příkazu katolické vrchnosti, arcibiskupa Jana III. Lohelia, ke zboření evangelického kostela v Hrobu u Duchcova. To byla poslední kapka a přetekl pohár náboženského napětí, které v našich zemích doutnalo pod povrchem poslední dvě století.
Evangelíci cítili, že náboženská svoboda zaručená Majestátem císaře Rudolfa II. je v ohrožení. Na březen roku 1618 byl svolán sněm stavů podobojí, z něhož vzešla žádost k císaři Matyášovi, která apelovala na zachovávání této listiny. V květnu se sněm sešel znovu a vyslechl si císařovu zamítavou odpověď. Výsledkem byla známá defenestrace místodržitelů a nastolení vlády třiceti direktorů.
V březnu roku 1619 zemřel císař Matyáš. České stavy odmítly uznat jeho nástupce, Ferdinanda Štýrského, který byl za příslib dodržování Majestátu a náboženských svobod korunován již roku 1617. V srpnu téhož roku byl českým králem zvolen Fridrich Falcký. Odtud už byl jenom krok k Bílé hoře a následně ke staroměstské exekuci.
Rudolfův Majestát z roku 1609 zaručoval evangelíkům mnohé svobody. Ale katolická strana se s jeho závěry nechtěla smířit a interpretovala některá místa zcela protichůdně (a v rozporu s dosavadním chápáním i praxí) než strana protestanská.
Šlo především o článek, v němž byla povolena svoboda vyznání pro poddané na královských statcích – jednou z podstatných věcí byla možnost postavit si kostel a mít v něm nekatolické bohoslužby. Rozdílnost chápání byla v tom, zda se za královské statky mají považovat také statky církevní, či nikoliv.
Dosavadní praxe taková byla (například císař Rudolf II. nakládal s církevním majetkem jako s královským). Ovšem už při schvalování Majestátu panoval mezi katolickou a evangelickou stranou v tomto bodě rozkol. Po smrti Rudolfa II. v roce 1612 a nástupu jeho bratra Matyáše na český trůn tyto spory ještě zesílily.
Matyáš sice formálně potvrdil platnost Majestátu, ale jako katolík podporoval římskou církev, jak mohl. Katolíci ovládli zemské úřady a snažili se potlačovat evangelickou víru – nejprve na statcích katolické vrchnosti, dále na statcích církevních, a posléze usilovali také o to, aby získali vliv v královských městech. Když se jim to podařilo, povolávali si do nich na pomoc jezuity a zakazovali evangelické bohoslužby.
V roce 1616 rozhodl král Matyáš jeden ze sporů v souladu s katolickým výkladem kontroverzního bodu Majestátu, tedy tak, že poddaní na církevních statcích nemají právo stavět si evangelické kostely. Konkrétně šlo o případ dlouhotrvajícího sporu, který vedli měšťané v Broumově s Wolfgangem Zelendarem z Prošovic, břevnovským a broumovským opatem, pod jehož správu Broumov náležel.
Autor: Jaroslav Kernal Datum: 6. května 2021 Zdroj: Didasko
Uvedený text je předmluvou ke knize Poprava českých pánů na Staroměstském náměstí roku 1621 (Didasko), která obsahuje dobové svědectví Jana Rosacia Hořovského v jazyce 21. století.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
