Evangelická farářka Anna Polcková, která se dostala do sporu s představiteli církve a byla vyzvána ke zvážení svého dalšího působení v duchovní službě, vystoupila v rámci bratislavského pochodu za práva sexuálních menšin. Ve svém projevu uvedla, že po všem, co si od osob z LGBTI komunity vyslechla, nemůže mlčet a spolu s členy sboru chtějí vyvolat debatu o změně postoje církve. Vícero evangelických denominací v západní Evropě již dalo své požehnání manželstvím LGBT osob.
Mottem letošního Mezinárodního dne proti homofobii a transfobii bylo Nechceme více mlčet. Polcková ve svém projevu k zúčastněným řekla, že kvůli strachu se homosexuálové obávají hlásit ke své identitě, protože by to pro ně mohlo mít nepříjemné následky, a tak raději „potichu trpí.“
„Pozvání promluvit k vám jsem přijala, protože já už mlčet nechci. Po tom všem, s čím se mi svěřili a svěřují LGBT lidé, mlčet nemohu. Byla bych zbabělá a falešná. Mým úkolem je hovořit o Bohu – lásce každému člověku. Mým posláním je vést lidi k tomu, aby se uměli přijímat a respektovat se tak, jak je přijímá a respektuje Bůh. Písmo svaté učí, abychom v tomto světě zápasili o pravdu a spravedlnost, uměli se zastat slabých a znevýhodněných. A já ho beru vážně,“ uvedla evangelická farářka v projevu, který byl zveřejněn na stránkách Deníku N.
Poznamenala, že LGBT lidé jsou v církvi vedení k životu v samotě a když o svých problémech začnou hovořit, tak čelí „odporu a agresivitě křesťanů, kteří chtějí za ně rozhodnout, jak mají žít.“
„Proto chci být hlasem těch, kteří mlčí, protože se mluvit bojí. Hlasem mladých lidí, kteří mají strach říci o tom, jací jsou a koho chtějí milovat vlastním rodičům. Myslím na to, co prožíváte, když většina vašich spolužáků a přátel chválí Boha za to, že našli svého partnera či partnerku a že se milují, ale od vás se očekává, že se do hledání lásky ani nepustíte, neboť vy byste tím hřešili.“
Na závěr svého vystoupení řekla, že spolu s kolegy a členy staršovstva svého sboru chtějí podnítit diskusi v církvi, která bude směřovat ke změně. „K tomu, abychom dosavadní postoj vůči vztahům, které stojí na lásce jako té nejkonzervativnější hodnotě, přehodnotili. Ve společnosti i v církvi.“
Spor s biskupy
Polcková byla za své mediální výstupy kritizovaná svými biskupy. Ti napsali text, ve kterém se teologicky distancují od progresivní teologie, která schvaluje manželství osob stejného pohlaví.
„Zásadně odmítáme médii vytvářený vzorec, že pokud má někdo ohledně homosexuality liberální názory, je to automaticky kvalitní a fundovaný člověk, kterému je poskytnuta možnost komentovat řadu dalších politických a společenských záležitostí a jeho hlas je akceptovatelný,“ píše se v textu zveřejněném na oficiální stránce denominace.
S odvoláním se na své teologické vzdělání a Bibli uvedli, že nemohou „s čistým svědomím prohlásit za manželství něco jiného, než celoživotní svazek jednoho muže a jedné ženy.“
Připomenuli, že tento postoj odráží proces reformace, který vede k postoji, že jako křesťané stojíme „pod Biblí“ a ne „nad Biblí“ a teologie je formována autoritou Božího slova.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 29. července 2020 Foto: velkykostol.sk – Anna Polcková
6 Komentáře
Karel Krejčí
Je to krátkozraké a neupřímné. Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu, což je zcela zásadní informace, kterou nemůžeme změnit ani kdybychom se snažili sebevíce. To, co je zarámováno v onom obrazu je nám sděleno a předáno v Zákonu a dalších nařízeních, které jsou jeho součástí. Všichni jsme si vědomi, že v onom obrazu je obsaženo i poselství, které jasně vymezuje hranice chtění, potřeb a žádostí našeho těla, co je zarámováno uvnitř a co již je mimo rámec. Je zajímavé, že my jako lidé se nepozastavujeme nad našimi nemocemi, prostě je pokrytecky bereme jako něco, co je naprosto přirozené a patří k našemu životu. Ale tyto ne-moci svědčí o skutečnosti, že se více či méně nacházíme mimo rámec, mimo Boží obraz, ke kterému jsme přece původně byli stvořeni a který máme vytvořit. Nad touto hříšnou skutečností se nikdo nepozastavuje, ale běda, jestliže je mimo Boží rámec – tedy Zákon, vystavena zmíněná komunita! Pokud si bude lidstvo uvědomovat a srdnatě obhajovat stejně urputně ostatní přestupky Zákona, pak je to správné.. Pokud je ale bude přehlížet nebo vůbec nebude brát v potaz, pak se jedná o demonstrativní pokrytectví.
Šima
Paní Polcková by si měla překontrolovat, jestli nemá falešný výtisk Bible… Ve všech co se mi zatím dostaly do rukou bylo totiž napsáno, že lidé praktikující homosexualitu mají svůj díl v ohnivém jezeře…. Asi to bude nějaký hoax,co nějaký odpůrce podobných názorů dal před 2 tisíci lety napsat
Mirka
Dostala jsem otázku, která i mne zaskočila. Jak je možné, že církev i LGBT komunita jsou dvě menšiny, která jsou prostě menšiny a oni se tak moc mezi sebou hádají a mají spory. Nebylo by lepší, kdyby menšiny spíš rozuměli tomu, proč jsou menšinami?
To je otázka, co?
Jedna menšina rozumí tomu, jak mají či by být mohli a nejsou a přitom to a druhá menšina to nějak má a nedokáže s tím nic udělat. V době, kdy je bohužel vědecky dokázáno, že trauma může změnit DNA a takové DNA se dá zdědit, co s tím? Jak pomoci?
Jak by to řešil Ježíš.
Neříkám, že to paní Plocková dělá nejlépe, ale chápu, že chce být s lidmi v těžké situaci. Sama nevím, jaké řešení taková situace má. Možná, kdybychom se modlili, že Bůh dá lepší odpověď, než dáváme sami.
Bernard
Církev a její pravé členy si osobně povolává Ježíš Kristus a říká jim, že budou menšinou uprostřed nevěřícího světa proto, že se vzdají svého života a práv pro Boží království a budou žít podle Bible. Ty jiné menšiny jsou dnes vyzdvihovány proto, aby se volalo po naplnění jejich domnělých lidských práv, které nově definuje západní, liberální myšlení. Lidská práva, třeba právo homosexuálů na děti, se stávají novou modlou, náboženstvím, kterému se musí podřídit ve společnosti všechno: zdravý rozum, Boží desatero, tradice, je naprosto nevhodné se ptát na nějaká morální měřítka a Boží vůli. Povolal Ježíš svoji církev opravdu k tomu, aby především bojovala za svá práva, nebo aby se naučila nést svůj kříž, trpět nespravedlnost a být světlem v lásce?
Karel Krejčí
Jestliže žijeme zde na Zemi pouze jeden život a nepředchází nás tedy žádná minulost (což ale samotné Písmo v principu vyvrací), jak to, že právem neobviňujeme toho jedinečného, spravedlivého a milujícího Boha, že On je ten, kdo se jako první dopustil porušení Zákona? Jak je možné, že něco jasně vymezí a pak to On sám svévolně poruší tím, že předem uvrhne do hříchu člověka tím, že „přijde“ na tento svět s vrozenými nebo zděděnými sklony, jenž jsou přímo v protikladu k Zákonu, tedy k Božímu obrazu? Jak to, že někomu umožnil přijít na pomyslnou, životní startovní čáru pouze pro hřích a nemoci a někdo jako předem připravená Kristova nevěsta? Asi je něco špatně, ale ne z Boží strany. To jistě nemá co do činění s představou, že Bůh někoho miluje více a někoho méně, pak by přece nemohl být Bohem. Problém je na naší straně a Písmo také udává důvod proč. Jaký tedy má smysl v rozporu s Písmem legalizovat hřích, který je mnohonásobně odmítnut jak ve Starém tak i v Novém zákonu ? Naše, lidské problémy si na Zemi vytváříme od doby Adama a Evy, kdy jsme duchovně zemřeli a žijeme zde pod nadvládou žádostí těla. Stejně jako jsme si časem přivykli, že je normální být nemocní, abychom si nemuseli přiznat že hřešíme, tak je jistě i otázkou času, kdy i tento „problém“ vyřešíme zlegalizováním. Ale počítejme s tím, že co zasejeme, to také sklidíme.
Karel Krejčí
Legalizováním přestupků Zákona se zříkáme Boží milosti a odmítáme Kristovo vykoupení z otroctví hříchu. Děláme pravý opak, nevěříme, že čím většího hříchu se dopouštíme, tím větší milost pro nás Bůh má. Neznáme Boha a proto mu ani nedůvěřujeme. Smyslem a účelem Zákona není „přibít“ nás zde na Zem, ale dokázat nám, jak jsme se od Božího obrazu vzdálili. Východisko a spásu hledáme sami v sobě – to je však cesta do záhuby.