Při pročítání křesťanských webů a sociálních sítí nabývám dojmu, obzvláště pak v poslední době, že citace Staré smlouvy nebo jakýkoli exkurz do Starého zákona se stává čímsi tabuizovaným a „smrdí to“ zákonictvím a zavržením přijetí z milosti. Vnímám i od některých sourozenců z církve i u jiných evangelikálních charismatiků, že použitím téměř jakéhokoliv verše ze Staré smlouvy – obzvláště pak Zákona Mojžíšova, se každý kazatel či autor dostává na tenký led, na kterém mu není vůbec příjemně, a tak se raději vrací rychle do milosti Nové smlouvy, aby nevzbudil dojem, že „nerozumí“ dokonalé milosti Boží. Snesitelné jsou snad jedině Žalmy a Přísloví.
Strávil jsem velkou část svého života ve vězení, takže se odvažuji mluvit o poznání opravdového přijetí z milosti. Skutečně jsem se ocitnul až na samotném dnu společnosti a existence – myšlenkově i fyzicky. Pán Bůh mi skrze (a pro!) Ježíše odpustil a pozvedl mě ze špíny a bláta; obmyl mě svatou krví Jediného Spravedlivého a věřte, že není dne, kdy bych si toto s pokorou a velikým vděkem nepřipomínal.
SOUVISEJÍCÍ – Nepravda sociálních sítí
Odkud pramení antipatie některých současných evangelikálů k textům, které se nacházejí v Bibli před Evangelii? Tyto snahy mi za použití imaginace vyznívají jako pokusy strhnout zpod sochy podstavec v doufání, že zůstane stát na svém místě gravitaci navzdory. Inu, nezůstane! Každá věc ve vesmíru má počátek a konec. Historie Milosti je založena na poznání Zákona, hříchu, odsouzení. Poznání nemožnosti spravedlnosti Zákona dosáhnout svými skutky a příchod největší dějinné události v plánu Spásy – to, když Ježíš vstal z mrtvých, jelikož byl poslušný až do konce.
Pokud pojedu z Prahy do Brna, tak abych tam dojel, musím jet od začátku silnice, přeskočit nelze. Zde mi přijde příhodný text apoštola Pavla z listu do Říma, kdy již před dvěma tisíci lety varoval tamní křesťany před přílišnou sebejistotou: „Ano, některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně. Čerpáš z vydatného kořene téže olivy, a tak se nad ty větve nepovyšuj. Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe. Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří. „ (Ř 11, 17-21) Také bych připomenul, co řekl Pán Ježíš: “Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane „ (Mat 5, 18)
Zde se tedy dostáváme k momentu, kdy negace vážnosti Staré smlouvy je v přímém rozporu s Ježíšovými slovy. Nebo si snad někdo myslí, že již všechna proroctví byla naplněna? Nepochází tento fenomén spíše z přemíry liberalismu a snahy učinit Ježíšův kříž více atraktivní společnosti, která ruší ve svém slovníku termíny jako POKORA, ZDRŽENLIVOST, ODPOVĚDNOST, USKROMNĚNÍ SE atp.?
Život s Pánem je běh, kde se jedná o věnec vítězů. Nejedná se o pasivitu vítězů. Proto běžme dobře, ať nás ten věnec nemine!
Autor: Ondřej (Andy) Janeta Datum: 9. září 2024 Foto: Pixabay
Autor je administrátor iniciativy Národní probuzení, člen sboru My Father’s House Turnov. Informace o autorovi zde.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
9 Komentáře
Karel Krejčí
Verše z Matouše 10;39 mi souzní s vítěznými během daleko více, než návrat ke SZ. Na You tube můžeme shlėdnout mnoho videí od Reinharda Hirtlera, kde odhaluje – možná k nelibosti mnohých – skutečný význam Nové smlouvy, která „boří“ zažité mýty a náboženství. To, co je rozhodující a podstatné, je skutečný vztah mezi každým z nás a Kristem. Nová smlouva je protikladem ke Staré smlouvě.
Mirek P.
Trochu neadresné, co chce autor říci. Ano, jsou církve kázající jakési užitkové křesťanství pro současný život. Na druhé straně sbory, které se do Starého Zákona až příliš zamotávají. V Nové Smlouvě je minimálně 200 přímých citací ze Staré Smlouvy, viz. např. List Římanům a kázání apoštolů ve Skutcích. Přesně vše, co potřebujete znát ke spasení. Ze všech izraelských králů musíte znát jen jednoho jediného – Ježíše ( případně snad Davida, jako jeho předobraz ).
Je povzbuzující, když pochopíme Starozákonní předobrazy hlouběji. Osobně mám rád Melchiesedeka, Izajášova proroctví atd. Na druhé straně proroctví, která se ještě nenaplnila, lze těžko poskládat do nějakého výukového systému. Což vidíme ve zcela odlišných eschatologických výkladech.
John Wesley po svém znovuzrození přijal zásadu, že ústředním bodem každého jeho kázání musí být novozákonní verš ( který je samozřejmě možné rozvíjet i odkazy starozákonními ). Tak si myslím, že by to mělo být o každých bohoslužbách. Pro hlubší studia vyhradit biblické hodiny ( kdeže jsou ty maninské úterky ; kdeže je ten pokus o modulární biblickou školu pro laiky ).
Olga Nedbalová
Velmi ráda čtu kázání Jana Hellera (Jak orat s čertem a Stezka ve skalách). Byl dobrým starozákoníkem a každé jeho kázání obsahovala část SZ a následně dokázal najít propojení do NZ. Vykládal i obtížné oddíly, popřípadě oddíly, které se běžně příliš nevykládají. Jeho výklady ovšem nezůstaly čistě akademické, ale vždy bylo poznat, že Jan Heller Písmo nejen vykládá ale i Písmo žije. Ostatně sám J. Heller říkal, že do Písma musíme vstoupit. Vstoupit i do starozákonních příběhů a pozorně naslouchat, zda v nich nenajdeme užitečný vzkaz, radu i pro nás. Díky němu jsem postupně začala chápat význam SZ a příběhy, které mi dříve přišly divné, kruté, jsem najednou začala vnímat v širším kontextu a v návaznosti na NZ. Jan Heller také zdůrazňoval, že studium Písma je celoživotní záležitostí. Říkal, že vždy v Písmu najde něco nového. Myslím, že Písmo máme studovat a také si myslím, že je to celoživotní úkol. Samozřejmě, samotné studium nám samo o sobě nestačí. To, co nám Písmo říká musíme promítat i do našeho života. Na článku Planá oliva oceňuji, že se autor odvážil pustit do tohoto tématu. Beru v úvahu také to, že téma vztahu NZ a SZ je velmi obsáhlé a těžko se dá vměstnat do krátkého článku. Přeji autorovi, aby studium Písma nevzdával a čím dál více vstupoval do všech příběhů, které jsou v Písmu zaznamenány. Ostatně, nad Písmem je dobré rozjímat a myslím, že tato činnost je pro křesťana velmi užitečná.
pavel v
„pokora, zdrženlivost, odpovědnost, uskromnění se, atp.“
—————————————————
Podle autora jsou výše uvedené křesťanské hodnoty negovány liberalismem. Mně se zdá, že je negují spíše takzvaní konzervativci. Jejich modlou je Donald Trump na Západě a Vladimír Putin na východě. Trump se hluboce provinil proti manželské věrnosti. Byly mu prokázány finanční podvody. Byl iniciátorem násilné vzpoury proti společenskému řádu. Nutil svého stranického kolegu Bradforda Raffenspergera, aby falšoval výsledky voleb ve státě Georgia. Přesto američtí evangelikálové Trumpa zbožňují.
Vladimír Putin má bezvýhradnou podporu ruské pravoslavné církve. Její nejvyšší představitel, moskevský patriarcha Kyrill, vydal prohlášení, že voják, který položí život při agresi proti Ukrajině, bude mít automaticky odpuštěny všechny hříchy. Putin se prezentuje jako křesťan, ale je také rozvedený. Prohlašuje, že úkolem Ruska je vymýtit zkaženost Západu. Podle něho je západ ovládán homosexuální lobby.
Trump a Putin si notují v politice proti takzvaným liberálům. Domnívám se, že to je příčina, proč jim obrovské masy křesťanů zobou z ruky, ačkoliv vidí, že nejsou ani pokorní, ani zdrženliví, ani odpovědní, ani skromní.
Paní Olga Nedbalová zde píše, že nestačí Písmo studovat, že je nutné je žít. Já to chápu tak, že by to, co se tam dočteme, mělo sloužit jako vzor. Tak například farizeové a zákoníci si zakládali na striktním plnění Mojžíšova zákona a považovali to za vrchol zbožnosti. Ježíš jim řekl: Vaše „zbožnost“ je pouhé pokrytectví.
Táži se: Proč se na tomto webu nepranýřuje pokrytectví Trumpa, Putina, Kyrilla a představiteů amerických evangelikálů?
Karel Krejci
Pani Nedbalová,
knihu Jak orat s čertem jsem si kdysi přečetl. Bezpochyby, je čtivá a do určité míry i poučná. Ne náhodou jsem potom začal číst díla od Whitnese Lee a Watchmana Nee.a na jmenovanou knihu jsem podstatné změnil názor. Perfektní znalost SZ a NZ ještě není zárukou správného vhledu a výkladu Božího Stvoření. V oné knize je až příliš osobních kalkulací sice vycházejících právě z Písma, ale na úkor skutečné podstaty, jenž má racionální základ.
Olga Nedbalová
Pane Krejčí, sám Jan Heller jako profesor SZ říkal, že v jeho výkladu budou dále pokračovat jiní, nepovažoval ho za ukončený. A skutečně zdůrazňoval nutnost osobního vztahu s Ježíšem. Možná do svého výkladu dával i své osobní zkušenosti. Není to nic nepřirozeného, i u ostatních kazatelů můžeme najít dobově podmíněné názory (například J. A. Komenský, Luther atd.). Mně osobně přišel jako velmi zralý křesťan. Usuzuji i z jeho slov, které napsal těstně před svou smrtí (https://www.vira.cz/texty/clanky/uvaha-profesora-hellera-na-sklonku-zivota-fotokopie-textu)
Putování
Rodíme se jako malá bezbranná holátka. Na čas jsme ukryti v maminčině náručí, pak nás tatínek vede za ruku do světa, chvíli v něm běžíme sami, pak pokud možno s někým, a když se to vydaří, také do něj uvedeme nějaké to holátko. A máme radost, když pak se už i samo a dobře rozeběhne.
Jenže pak se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude dál? Někdo ulpí na tom, ba upne se k tomu, co uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však dáno zahlédnout, že náruč toho, který nás miluje, a to navzdory všemu, co jsme tu pokazili, je stále otevřená, i když už tu s námi nejsou všichni, které jsme milovali.
Ale ve vesmíru, obklíčeném smrtí a nicotou, zůstává Jeho láska základem naděje i svorníkem bytí. Ježíš, který se odevzdává od krajnosti všem, k ní ukazuje cestu. I skrze smrt, nicotu a marnost. Kam vlastně? K Otci, do jeho náruče. A tak se docela na konci zase navracíme do svého dětství, by ještě dál až do náruče Toho, kdo ukonejší všecky bolesti a trápení, zmatky a hrůzy, a v kom máme svůj věčný domov.
Ježíš říká /J 14,1-3/: Nermuť se vaše srdce. Věříte v Boha, i ve mne věřte. V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. Jdu, abych vám připravil místo.
5.5. 2004
Jan Heller
Konečný Fr.
Některé větve byly vylomeny. Které? Židé? Naroubováni byli pohané a platí, že kdo stojí, aby si dával pozor, aby nepadl. Křesťané se nemohou povyšovat nejen nad židy, ale nad kohokoliv.
Karel Krejčí
Pani Nedbalová,
pravda je taková, že Stará smlouva.bez Nové nejen že nedává smysl, ale ani nemůže existovat. Ovšem pravda je i to, že spásu krestana nepodmiňuje znalost Staré smlouvy, ale víra v moc Kristova kříže. Stará smlouva sice objasňuje vše důležité k pochopení skutečného stavu mezi Stvořením a Bohem, ale rozhodně není návodem k vítěznému běhu. Ulpění nebo zdokonalovani znalostí Staré smlouvy lze spojit významově spíše se solným sloupem, než sloupem v Božím chrámu.
Olga Nedbalová
Pane Krejčí, z tohoto úhlu pohledu máte samozřejmě pravdu.