Písně pomáhají ve vězení

Paní Tacciana Sieviaryniec byla ve čtvrtek ráno propuštěna domů, ovšem ne proto, že by se nad ní slitovali, ale proto, že ve vězení měla srdeční záchvaty (má vysoký tlak), několikrát za noc k ní volali záchranku a lékaři apelovali na její propuštění a hospitalizaci. Nakonec ji tedy pustili a ona hospitalizaci odmítla. Je doma a čeká na soud – je obviněna z účasti v pochodu důchodců.

Dneska jsem fakt nedokázala zadržet slzy. Na svůj „pochod“ vyšli invalidé, lidé s různým stupněm postižení – s holemi, berlemi, na vozících, s tělesnými deformacemi… Ani tato akce se neobešla bez útoku „pořádkových sil“ a nejméně jeden člověk byl zadržen. Nesilnější transparent nesla matka s těžce postiženým synem na vozíku. Je tam napsáno: „Není strašné být matkou syna na vozíku. Strašné je, být matkou bandity v masce!“

Kolik jen různých skupin lidí vychází do ulic, ať už na velké akce, nebo na samostatné protesty! Ženy, důchodci, studenti, zdravotníci, matky, sportovci, dělníci, herci, učitelé, a teď už i invalidé…

Basketbalistka Alena Leučanka byla propuštěna po 15 dnech z věznice na ul. Akrescina a vyprávěla o šílených podmínkách, v jakých odbývala trest (spaní bez matrace, bez ložního prádla, bez sprchy, bez vody v toaletě, vycházky jednou za tři dny na chvíli…). Nově jsou ve vězení dva lidé, kteří by tam určitě nebyli, kdyby chtěli klást odpor – reprezentant v zápasu a reprezentantka v thajském boxu.

Pravoslavná církev má nového metropolitu. Už se začal projevovat. Před časem jsem psala o mocném hymnu „Všemocný Bože, vládce vesmíru, nad Běloruskem, tichým a mírným rozsyp paprsky své slávy…“ Tato píseň je jedním ze symbolů zápasu za duchovní a národní obrození Běloruska. Zpívá se v kostelích, chrámech i modlitebnách, na procesích, demonstracích, v současné době i v metru a v nákupních centrech… Její nejslavnější a nejmocnější nahrávky pořídily pravoslavné sbory. No a metropolita Benjamin teď vydal doporučení (jinými slovy příkaz) tuto píseň v pravoslavných chrámech nezpívat, neb prý je světská a rozděluje národ – někteří ji mají rádi a jiní ne. Prý je dost jiných písní, které nerozdělují, tak ať se zpívají ty. Tak jsem zvědavá, jak to popi budou dodržovat, jejich mužské sbory tu píseň zpívají často, rády a moc dobře. Kdybyste si ji chtěli poslechnout, můžete např, zde – přímo z pravoslavného chrámu, nebo zde.

Jeden z vás napsal, že mu situace v Bělorusku připomíná období stalinských represí, jak o tom čte v knížkách. Je to tak, mnozí to k té situaci přirovnávají.  Zároveň se ale děje i něco zvláštního – lidé vycházejí na ulice a počítají s tím, že možná zavřou. Mnozí své zadržení berou tak, že „á, dneska přišla řada na mě…“ a pokojně jdou. Když je propouštějí, tak (pokud tedy nezažili bití a mučení) vyprávějí o tom, jak zajímavé je „sedět“, jaká to je až „čest“, protože nejlepší lidé Běloruska teď jsou za mřížemi. Vznikají tam přátelství, akce solidarity, dokonce nové projekty.

Můžeme to ilustrovat na Maryi Kalesnikové. To je ta spolupracovnice S. Cichanouské, která při pokusu o její deportaci na ukrajinských hranicích roztrhala pas a raději šla do vězení než do emigrace. Následující text je složen ze zpráv od její sestry a ze štábu V. Babaryky, jehož byla členkou: „Z toho, co Maryja slyší v rádiu a čte ve státních novinách, má absolutní důvěru v to, že všechno, co se děje, přibližuje vítězství zdravého rozumu a svobodu Bělorusů. Říká, že to, že je ve vazbě, je pro ni obrovským zážitkem. Je dokonce ráda, že sama může zažít a seznámit se s tím, jak v Bělorusku funguje vězeňství a soudnictví. A tuto zkušenost nelze srovnávat s žádnými knihami ani filmy. Maryja začala se svými spoluvězeňkyněmi pracovat na novém důležitém projektu „Rehabilitace a socializace žen po propuštění z vězení“. Připouští, že se jedná o jeden z nejdůležitějších a neneobvyklejších projektů v jejím životě. Spolu s ostatními ženami vedou brainstorming a diskutují. Kromě toho se Maryja zabývá fitnessem, učí se anglicky a čte, čte, čte. Maryja je profesí muzikantka, virtuoska na příčnou flétnu. Hudba je pro ni jako vzduch k dýchání. Ve vězení je s hudbou problém, ale Maryja je sama sobě rádiem i orchestrem. Zpívá ve sprše sbor otroků z opery Nabucco a prosí, abychom jí poslali slova.“ Taková výzva nenechala chladnými naše sourozence ve sboru Jan Pradviesnik, který je plný tvůrčích lidí. Náš přítel Alaksej Šein, autor skvělého dětského románu Sedm kamenů, přeložil sbor otroků do běloruštiny a poslali to Maryi, aby mohla zpívat bělorusky.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Olga (běloruská křesťanka, která chce zůstat v anonymitě) Datum: 16. října 2020 Foto: Olga – protesty v Bělorusku