Petr Kadlec pracuje s mladými lidmi. Na Youtube provozuje svůj kanál, kde se snaží hledat odpovědi na problémy, které je trápí. V rozhovoru mluví o tom, jak církev přistupuje k teenagerům a jak je ovlivnila pandemie.
Na přelomu roku lidé bilancují. Jaký byl rok poznamenaný pandemií?
Nemám ve zvyku bilancovat. Raději koukám dopředu na ruce a pluh. Určitě jsem se měl lépe, než si zasloužím. Každý den s dětmi v modlitbě děkuju za teplo, postel, jídlo a střechu nad hlavou. Tento rok byl pro všechny lektory těžký. Někteří skončili, jiní o tom přemýšlejí. Pro mě to bylo po osmi letech lektorování zastavení asi z 50% vítané. Takový trochu „sabatical“. Rok odpočinku a načerpání. Navíc se ozvali bratři a sestry a lidé, kteří se mě ptali, jak vyjdu finančně. Školy nás taky dost podržely a upřednostňovaly programy prevence před vyučováním (které samy dohánějí). Města nestáhla podporu projektům, přestože dost z toho děláme online. Prostě přes tu veškerou tmu dává Bůh svítit světlům na cestu.
Do jaké míry ovlivnil covid tvou práci s teenagery? Vím, že máš svůj youtubový kanál, ale i programy na školách. Musel ses nějak přizpůsobovat?
Moje nahrávací technika, kterou už čtyři roky sestavuji, přišla letos vhod. Kamera, osvětlení, mikrofon a nahrávací studio, které jsem si „vybastlil“ z kumbálu, se teď všechno moc hodí. Rozjeli jsme s kolegy něco, čemu říkáme online prevence a do cca hodinových videích jsme nahustili základní informace k tématům jako jsou šikana, kyberšikana, vztahy, závislosti a předsudky. K tomu dáváme žákům i Google formuláře a oni do nich odpovídají na otázky ve videu.
Dal jsem rozjel každý pátek online streamy na svém YouTube kanále. Postupně se snažím zlepšovat jejich kvalitu. V tom mi překvapivě pomáhají sami sledující. Ani je neznám osobně. Na streamy chodí víc a víc lidí a stává se z toho v současné době hlavní projekt do kterého cpu energii a čas.
Omezené sociální kontakty se dotkly i mladých lidí, kteří měli přerušené vyučování. Ty pracuješ s touto vekou skupinou. S jakými problémy během pandemie zápasili?
Nejvíc jim chybí parta. Vztahy s vrstevníky. Doma s rodiči a sourozenci zažívají těžké časy. Něco mezi ponorkou a stockholmským syndromem. Když bylo v listopadu malé uvolnění a já mohl chodit do škol, nikdy předtím se neviděl tolik rozzářených nadšených očí, když jsme hráli společné zážitkové hry. Za dobu pandemie jsem od svých sledujících na streamu slyšel o hádkách s rodiči, hádkách mezi rodiči, zesilujícím se depresím, kyberšikaně od skupiny kamarádek, obtěžování od oplzlých chlapů, kteří se po filmu „V síti“ přesunuli z lide.cz na ask.fm . Obecně trpí vztahově. Nemají se často komu svěřit se svými problémy. Rodiče vrčí a kamarádi se jim vzdalují.
Rozvojem internetu a sociálních sítí se často odůvodňuje problém závislosti u mladých lidí, kteří byli nuceni přejít na online vzdělávání. Podepíše se to podle tebe na prohloubení tohoto problému?
Nejsem si jistý že to nutně povede k většímu nadužívání sociálních sítí (Instagram, Tiktok, FB). Možná to dokonce povede k opaku, protože mladí jich budou už tak přesycení, že pro ně bude reálný svět opět zajímavější. Určitě to ale povede k většímu užívání všech chatových služeb jako je Messenger, WhatsApp, Instagram Direct a taky všechny streamovací služby jako je například Twitch nebo YouTube, kde můžete být s lidmi online naživo.
Přijde mi, že církev si stále více uvědomuje potřebu práce s mladými lidmi. Vidíš v této službě za poslední roky posun?
Nevím, popravdě se ohledně církve a mladých pohybuji jenom v okolí našeho sboru. Církev by ani tak neměla chtít „pracovat s mladými lidmi“, jako by měla chtít nechat mladé lidi pozvat do příběhu Božího království a nechat je, aby svými dary sloužili Bohu. Všiml jsem si několik skvělých projektů, které samovolně na online prostoru vykvetly a v žádném z nich to nebylo tak, že by ty mladé k tomu církev pozvala, ale že oni s tím začali sami od sebe. Například na TikToku @katy.rays , na YouTube Bety Lit. nebo na Instagramu „vzdysbohem“ .
Na druhé straně alespoň například ve Spojených státech, kde se ty statistiky dělají, se ukazuje, že velké množství mladých lidí vyrůstajících v církvi se během studia na střední nebo vysoké škole od Boha vzdálí. Kde vidíš hlavní příčiny?
Těch proměnných bude určitě hodně a já se necítím, že bych tomu porozuměl. Nicméně bych vyzvedl jeden faktor, a to že mladí lidé obecně nejsou připraveni na otázky jako „Jak může dobrý a všemocný Bůh dopouštět utrpení?“ „Jak můžeš věřit v jedinou pravdu, když je tu mnoho dalších náboženství?“ nebo na názory „Víra dusí vědu.“ „Bible je kniha kterou využívá církev k manipulování lidí.“ atd. Proto si myslím, že pokud rodina/církev nechá jít mladého člověka na VŠ (nebo možná už střední) bez kurzu Apologetika 101 (nebo něčeho podobného), tak je to jako hodit do bazénu dítě, které se ještě neučilo plavat. Možná to přežije, ale bude to zázrak.
Vybavit bratry a sestry, aby byli vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by se jich ptal na naději, kterou máme, mi přijde jako akutní úkol především rodičů, ale i církve v naší době. Pokud se s těmi otázkami nesetkají na škole, tak určitě na YouTube.
Vstupujeme do roku 2021. Jaký by sis přál, aby byl?
Přeji si a modlím se, aby to byl rok, kdy zvládneme zachovat mír. A pokud by to trochu šlo, tak aby lidé v ČR a SVK upnuli své naděje k Bohu a začali hledat studnu vody života, kterou nejde vyčerpat. Kéž se naše národy probudí a doba je k tomu vhodná, protože po noci obvykle začíná svítat.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Michal Nosál Datum: 22. ledna 2021 Foto: Život víry – Petr Kadlec
