Jak vznikla myšlenka modliteb za Prahu a kdo byl na jejím počátku?
Na začátku byli dva nadšení odrůstající mládežníci Petr a Caleb (z USA), kteří se rozhodli, že se budou každé ráno modlit za Prahu, dokud nepřijde probuzení a začali se scházet k modlitbám na Václaváku „u koně“ (sochy sv. Václava) každý pracovní den. Postupně se k nim přidávali další křesťané z mnoha různých denominací.
Proč právě místo Národního muzea?
Václavské náměstí je místem, kde se pro Prahu i národ stalo mnoho významných událostí. Ale „u koně“ se schází mnoho turistů, a tak jsme se přemístili nad schody do Národního muzea, kde byl k modlitbám větší klid. Později jsme se dozvěděli, že tam stávala brána do Nového Města pražského.
Jak dlouho se již na tomto místě setkáváte?
Letos to je čtrnáctý rok co tyto modlitby pravidelně každý pracovní den pokračují. Ale o prázdninách se scházíme jen 1x týdně.
Jaké jsou hlavní modlitební témata?
Modlíme se za vše, co se týká Prahy, ale nejen Prahy, protože je zde mnoho celorepublikových institucí. Za vedení města, policii, soudy, za církve, kazatele, kaplany, různé misijní a sociální služby, za zákonodárce, prezidenta, za školy, za službu lidem na okraji společnosti, za menšiny a národy zde žijící… většinou tak, jak nás Duch vede.
Jaké misto má podle Vás modlitba v životě národa? Jaké máte zkušenosti s mocí modlitby?
Pokud se nemodlíme, tak spoléháme sami na sebe a své síly a schopnosti. Jsme rádi, že se zde scházíme jako křesťané ze všech možných denominací, protože nás modlitba a láska k tomuto městu a lidem, kteří v něm žijí, spojuje.
Co se týče zkušeností s modlitbou… tak například, když jsme s modlitbami u muzea začínali, tak na nás z několika míst blikaly neony heren a kasin. Často jsme se modlili za to, aby mohly zmizet, a díky Bohu, právě radnice Prahy 2, která začíná za Václavákem, byla velmi aktivní v boji za odstranění heren. Ale většinou jsou to spíš takové vytrvalé trpělivé modlitby za Boží milost pro naše město, než že bychom viděli nějaké veliké věci. Bůh jistě jedná a naše modlitby si používá, jen to ne vždy vidíme.
Autor: Michal Nosál Foto: Flickr.com/Jean and Nathalie, Václavské náměstí
