Pandemie zasáhla celý svět a mnozí křesťané se snaží vypořádat s myšlenkou, kde v tom celém je Bůh. Teolog John Piper nebo profesor John Lennox napsali k tomuto tématu knížky. Co si myslíte vy?
Myslím, že pandemie je především výzva. Je to spíš Boží otázka než Boží odpověď. Otázka, která míří na nás. Každý musí odpovědět sám za sebe. Když bylo před časem zemětřesení v Itálii, někteří křesťané kázali o Božím hněvu a jiní spěchali mezi trosky budov a s nasazením života zachraňovali raněné. Ke které skupině by se připojil Ježíš? To je podle mě rozhodující otázka. A za sebe říkám, že nakolik rozumím evangelijnímu příběhu, určitě k té druhé.
Někteří křesťané používali ve své argumentaci spojení „Boží soud.“ Jiní před tímto argumentem naopak varovali. Může být nějaká přírodní katastrofa nebo epidemie vyjádřením Božího hněvu?
O každém neštěstí je možné prohlásit, že je to Boží soud za to nebo ono. Všichni jsme přece hříšní. Vždycky je co „potrestat“. Je to podobné, jako když rodinu zasáhne neštěstí v podobě vážné nemoci nebo autonehody s tragickými následky. Věřící mají sklon spojovat podobné pohromy s vlastními nebo cizími hříchy.
Biblická kniha Job je jedním velkým varováním před touto tendencí. Pandemie zasáhla zatvrzelé hříšníky i zbožné věřící, křesťany i ateisty, dospělé i děti. Když řekneme, že je to Boží trest, jak vysvětlíme utrpení nevinných dětí? Obávám se, že v tom hraje roli pokřivený obraz mstivého Boha. Sebevědomé hřímání o Božím soudu často prozrazuje, jak by jednal ten, kdo takto hřímá, kdyby byl Bůh.
Když slyším, jak někteří křesťané šermují Božím hněvem, soudem a trestem a vidím zoufalé a plačící lidi, na které dopadá neštěstí, tají se mi dech nad tím, jaké svědectví o Bohu vydáváme. Ubližujeme těm, na které dopadlo neštěstí, místo abychom přinášeli útěchu a naději a praktickou pomoc. Ano, prubířským kamenem křesťanské odpovědi na výzvu, jakou je pandemie, jsou praktické projevy lásky k bližnímu jako je šití a rozdávání roušek (zdarma!) a nakupování osamělým seniorům.
Sbory kvůli omezením byly nuceny přejít do online prostoru. Pomůže to křesťanům uvědomit si vymoženosti moderních technologií?
Doufám, že ano. Sledovanost kázání, biblických hodin a dalších duchovních programů online mnohonásobně převýšila počet lidí, kteří chodili do kostela v době před pandemií. Setkávání věřících ani slavení Večeře Páně nejde nahradit internetem. Církve by určitě neměly zcela přejít do online režimu, ale měly by rozšířit svou nabídku o programy, které jsou sledovatelné na dálku z domova. Pandemie přiměla mnohé faráře, pastory a kazatele, aby si osvojili praktické dovednosti k tomuto druhu služby, a to je velmi dobré. Koneckonců, v každém sboru jsou lidé, pro které je navštěvování nedělních bohoslužeb náročné, třeba ze zdravotních důvodů. Mělo by se na ně pamatovat. V některých sborech bylo třeba naučit seniory pracovat s počítačem a s internetem, aby mohli sledovat bohoslužby online. A slyšel jsem od několika farářů, jak byli překvapeni, kolik farníků projevilo velké uznání a vděčnost za to, že mohli v době nouzového stavu sledovat duchovní programy z domova.
Jsou v „internetových sborech“ skryté některé nebezpečné trendy? Existuje obava z izolace a zvyku sledování bohoslužeb jen z pohodlí domova…
Pospolitý život sboru nebo farnosti je těžištěm toho, co dělá církev církví. Nejde to překlopit do elektronické komunikace. Na druhé straně platí, že v české společnosti, která je církvi ve své většině vzdálená, je mnoho lidí duchovně hledajících. Pro mnohé z nich může být sledování duchovních programů online důležitou etapou jejich hledání.
Potřeba s sebou nese možnosti ke službě. To je něco, co by církvi mělo být blízko. Využili křesťané tuto příležitost?
To se, myslím, teprve ukáže. Velké rozdíly v kvalitě křesťanských programů na internetu svědčí o tom, že dochází k pohybu správným směrem. A zároveň je zřejmé, že máme v této oblasti ještě velký kus cesty před sebou.
Vícero průzkumů ukazuje, že lidé z důvodu obavy o sebe a své blízké začali být více otevřeni duchovnímu přesahu. Myslíte si, že se tato krize stane církvi příležitostí k oslovení společnosti zvěstí evangelia?
Myslím, že ano. Pokud se nám podaří odolat pokušení postoje: „Vidíte, my jsme vám to říkali.“ Křesťané by opravdu neměli parazitovat na strachu lidí o vlastní život. Neměli by v neštěstí, jako je pandemie, spatřovat příležitost ke zviditelnění. Ti, kteří prohlašují pandemii za Boží varovný prst, někdy působí dojmem, že mají pocit zadostiučinění, že konečně došlo na jejich slova (která předtím nikdo nechtěl poslouchat). Být solí a světlem v situaci pandemie spočívá podle mě v něčem jiném. Pokud věříme Ježíšovu přikázání lásky k bližnímu, měli bychom být v první linii praktické pomoci lidem v nouzi. Třeba těm, kteří kvůli koronaviru přišli o práci. Ekonomické dopady pandemie vlastně teprve přijdou, lidí v nouzi bude mnoho. Myslím, že příležitostí k praktické pomoci bližním v nouzi bude víc, než si v tuto chvíli dokážeme představit. Přál bych si, aby společným jmenovatelem křesťanské odpovědi na pandemii bylo Ježíšovo bytí pro druhé.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Michal Nosál Datum: 23. srpna 2020 Foto: Život víry – Pavel Hošek
24 Komentáře
Karel Krejčí
Stejně jako upozornění na možnou alternativu chápání a zviditelňování varovné role „boží prst“ v reakci na důvod a dopad pandemie, může být i protichůdná alternativa, avšak poněkud sentimentální: „My křesťané máme příležitost vám, všem, kteří jste více či méně zasaženi všemi negativy (včetně toho nejhoršího – úmrtí) my jsme tu přeci od toho, abychom vám všem ve jménu Ježíše Krista podali pomocnou ruku. Ano, to je formulace, kterou nelze odmítnout a jen tak lehkomyslně přejít. Na druhou stranu však poněkud zavání náboženstvím – nehledejme nějaký hlubší smysl, to my ne, ale Bůh jistě ví co dělá. To asi Bůh měl „nějakou špatnou náladu“ a my jsme to odnesli. Zapomeňme na to, pusťme to z hlavy a jděme dál svou cestou …
Konečný Fr.
Roztoče, kteří lezou po polštáři dříve nikdo neznal. A byl klid. Poté co byli propagováni v médiích, tak se výborně prodávaly předražené vysavače. Na obyčejnou chřipku každou zimu zemře jistě dost lidí, i na jiné zákeřné nemoci. Ve svém okolí neznám nikoho kdo by koronavirus měl, natož na něj zemřel. A ve zprávách pořád samý virus. Také neznám ve svém okolí nějakého homosexuála, ale média je cpou neustále horem, dolem. Tak si myslím, že kolem toho covidu se dělá politika, která někomu vyhovuje a lidi ohlupuje.
Petr Adamec
Mám ve svém okolí lékaře, který má pod sebou infekční oddělení, kde mnoho čechů na COVID zemřelo. Jeho opatrnost na nákazu svou a svých členů rodiny je velmi vysoká, pro mne až přehnaná. Jeho obavy z budoucnosti též. Jste hazardér, pokud to zlehčujete.
Podivuji se, odkud se ve Vás bere tak silná nedůvěra k informacím sdělovacích prostředků a současně určitá paranoia.
Konečný Fr.
Myslím, že spíše zemřeli s covidem, než na covid.
Vladimír Valachovič
tak nějak, dělám v nemocnici a údaje za nejmenovanou nemocnici jsem na UZIS posílal. Takže mohu potvrdit, že většina zemřela s COVIDEM než na COVID..
Jiří Kouba
NO, smáznout souvislost hříchů a trestu jen tak nepůjde, Luk. 13,1-5.
Olga Nedbalová
Když jsem se zamýšlela nad svou osobní zkušeností, některé události v mém životě jsou v přímé souvislosti s mým špatným jednáním v minulosti. Milosrdný Bůh nás i vychovává a pokud to člověk zavčas pochopí, má vyhráno. Dobrý rodič přece také své dítě vychovává a nenechá ho dělat, co se mu zlíbí.
Karel Krejčí
Ano, když se nám opravdu podaří, třeba jen na krátkou chvíli, oprostit se od svého myšlení a splynout se životem, pouze s ním, uvědomíme si Boha ve všem a Jeho péči i svobodu, kterou nám dává. On nás miluje v každém okamžiku. Je škoda, že nás od Něho odděluje až příliš mnoho pouček, teorií, názorů druhých a dokonce i špatně chápané samotné Písmo. Ale možná, že i toto je Boží výchova, kterou my nemusíme zcela chápat. O čem ale jistě nemusíme pochybovat je skutečnost, že Bůh nás miluje a nemůže ani jinak. Pokud to tak nevnímáme, chyba je na naší straně, ale Bůh nám zcela jistě dává stále šanci a příležitosti poznat se 🙂
Jiří Aron
V odpovědích na první, druhou a poslední otázku používá pan Hošek argumentační faul falešné dilema. Podle něj buď křesťan káže o Božím hněvu anebo pomáhá.
Cituji definici tohoto manipulačního klamu:
„Falešné dilema aneb Všechno, nebo nic
Vyvolává dojem, že existují pouze dvě ostře oddělené možnosti, přestože jich ve skutečnosti jich je celá řada. Neuznává neutrální, či kompromisní názory. Nerozeznává komplexitu problémů, u nichž není snadné najít jediné jasné vysvětlení.
Příklady:
Kdo nejde s námi, je proti nám.
Je ( muslim, emigrant, žid, komunista ) a proto je nebezpečný.“
Pan Hošek takto nevydává dobré svědectví o Kristu. On by nikdy takhle lidi neshazoval.
Jiří Aron
Panu Vožehovi.
Žid 12:5-7: „A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví:Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš? Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá. Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?“
Eva Hájková
Přemýšlím, zda článek znamená „přestaňte si myslet, co si myslíte“ nebo „přestaňte říkat, co si myslíte“.
Vladimír Valachovič
Článek totálně mimo.. z církve, která má hlásat evangelium tj. výzvu k pokání se stala charitativní organizace. Prvotním posláním církve, je volat lidi k pokání a vést je ke vztahu s Bohem. Ty věci jako pomoc atd, jsou až druhotné. Jestliže tohle církev nechápe, ztratila slanost a lidé jdou dál po svých cestách do záhuby.
Prvotní slova Jana Křtitele byla Lukáš 3:1 V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně,
2 za nejvyššího velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.
3 I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů“,
4 jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!
Prvotní slova ve službě Ježíše Krista byla Matouš 4:17 Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“
Prvotní slova apoštola Petra , když začala skutečná služba pod mocí Ducha svatého byla Skutky apoštolské 2:37 Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“
38 Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.
COVID-19 není pro mě Božím soudem, ale velmi varovným signálem pro všechny. Bůh to dopustil, aby si lidé dali do pořádku priority. Byl to jedinečný čas, kdy mohla církev vydávat svědectví o zaslíbením Božích a přicházejícím soudu na zem. Byl to jedinečný čas, kdy lidé bez Boha se mohli zastavit a přemýšlet nad skutečným smyslem života. Autor a církev, která místo volaní k pokání hlásá solidaritu s tím, že se bojí lidem říct, že kráčí do záhuby ztratila slanost…a sůl která nesolí je k ničemu a lidé po ní budou šlapat.
Karel Krejčí
Hodnotíme současný stav velice podobně. Já už někdy opravdu mám pocit, že pohled velké části křesťanů a to dokonce zvučných jmen a pastorů, jsou svými názory někde ve středověku. Že přetrvává tabu, hledat souvislosti s děním ve světě a porovnávat jej s více či menší rozporuplností s Božím řádem, je neužitečné nebo dokonce škodlivé!
Jako by bylo zakázáno, hledat u sebe chyby, přiznat si je a snažit se odhalit jejich podstatu. Jako by nehody, nemoci, katastrofy atd., byly Bohem nebo nějakým náhodným matematickým klíčem vygenerovány a nenesly v sobě žádné skryté poselství – pouze bezmocnost a zoufalost. Konečně se už probuďme …
Vladimír Valachovič
plně souhlasím…prostě žijeme v časech o kterých písmo praví jako o době odpadnutí od víry .. dennodenně to vidíme, u nás se staví modla viz mariánský sloup a církve mají problém to nazvat zcela jasným termínem dle písma tj. ohavností a modlářstvím… a představa, že by šli proti tomu vystoupit tak to ani náhodou..oni přece jsou tak duchovní , že tohle nedělají…když vidím Ježíše, přes noc má vztah s Otcem v modlitbách a duchovním boji..přes den jde, káže Boží slovo a konfrontuje svět… proto také říká..mě svět nenávidí, protože jej usvědčuji z hříchů… nenávidí nás svět jako Ježíše z toho, že usvědčujeme svět z hříchů?
Konečný Fr.
Mám dojem, že asi není úplně jasno zda je covid přírodní nebo zda byl vyroben v laboratoři jako biologická zbraň. Pokud je pravda to druhé, pak Bůh nemusí lidi trestat, protože oni trestají sami sebe.
Olga Nedbalová
Přesně tak, většina katastrof je přímým následkem lidského hříchu – lhaní, nedbalost, nepoctivost, pýcha. Bůh je v tom opravdu nevinný. To lidé odmítají žít podle Božích pravidel. A souhlasím s panem Krejčím – určitě toto všechno o něčem svědčí. Hřích se stále rozmáhá a žádná světská moc nedokáže nastolit dokonalou vládu. A co se týče toho, jak se mají křesťané projevovat – křesťané mají především hlásat pravdivé evangelium. Milosrdenství a pomoc bližnímu je již jen následkem projevů Ducha Svatého. Roušky šili a zdarma rozdávali i ateisté, my, pokud chceme něco rozdávat, máme vždy k tomu přidat evangelium. Naději, kterou lze nalézt jedině v Ježíši Kristu.
Otakar Vožeh
Jsem vděčný za tento Váš příspěvek, paní Olgo. Svědčí o tom, že rozumíte biblickému pojetí hříšnosti a hříchu. Napsal jsem k tomuto tématu úvahu, možná ji KD zveřejní.
Olga Nedbalová
Byla bych moc ráda za zveřejnění Vašeho článku, pane Vožehu. Nejsem sice příliš biblicky zběhlá, ale spíše intuitivně a logicky mi vychází ohledně hříchu tato následnost: 1. Člověk žil v dokonalém souladu s Bohem a podle Božích pravidel. 2. Do tohoto ale vstoupil pokušitel a odtrhl člověka od jeho Stvořitele. Člověk chtěl být nezávislý na Bohu a Bůh mu to umožnil. 3. Tato nezávislost ukázala nedokonalost jakéhokoliv zřízení dle lidských pravidel (nehledě na to, že za těmito pravidly vystrkuje růžky Satan). 4. Bůh nás ale nezavrhl a poslal nám Vykupitele – Ježíše Krista. Jeho vláda není slučitelná s žádným světským zřízením, ale stává se, že i nyní pozorujeme záblesky budoucí slávy Jeho Království. 5. Pro zachování života je nezbytné důvěřovat Božímu plánu. Nedat se odtrhnout Satanem od Vykupitele. Neobviňovat Boha, ale zamyslet se nad tím, co všechno mi Bůh chce sdělit. K tomu nám může pomoci i biblicky zdravá církev. A pro mě osobně – co nejvíce se modlit = mluvit s Bohem. Vidět Jeho působení ve svém životě. Vidět ale také své hříchy a stále Bohu děkovat za možnost vykoupení z těchto hříchů. Mluvit o hříchu není žádné strašení. Je to nezbytné. Jinak se z hříchu nevyléčíme. A nezapomínat na radost, kterou můžeme najít v Ježíši Kristu.
Olga Nedbalová
A ještě chci podotknout, Boží slovo je slyšet i ze zdejších článků a komentářů pod nimi. Jenom mi přijde, že se někteří bratři a sestry ostýchají mluvit o svém vztahu k Bohu. Zřejmě je to dáno i naší společností, jsme více uzavření a neradi dáváme na veřejnosti najevo city. Ale dávat najevo city k Bohu je dobré a v dnešní době více než potřebné. Milovat Boha znamená milovat i všechno jeho stvoření. Svého bližního a nakonec i sama sebe. Myslím si totiž, i když to tak nevypadá, spousta dnešních lidí se ve skutečnosti vůbec nemá rádo. A pak mají problém milovat i svého bližního. Ale milovat se skutečně můžeme jen v Kristu, až jsme Jeho krví očištěni od svých hříchů. Tak má vlastně apoštol Pavel pravdu, největší je skutečně láska.
Mirek P.
Pane Hošku, pokud vyučujete teologii, jakým způsobem žákům vykládáte pasáže Písma, kdy proroci ohlašují za určité jednání Boží soudy nad národy ?
Doporučuji šití roušek neopomíjet a teologii nezanedbávat 🙂
Tedy vlastně shrnuji, co většina přispěvatelů k článku. Hledat u každého ztrápeného nějakou souvislost s hříchem v jeho životě či rodinné historii je jistě simplicismus. Popírat to, že Bůh specificky jedná v dějinách i životech každého jednotlivce, je už vysloveně nevěra.
Otakar Vožeh
Lk.13,1-5. Každá pohroma a katastrofa je obrovskou příležitostí ke sdílení evangelia.
Ne každé zlo je automaticky Božím trestem za hřích. Za náš hřích trestal Bůh svého Syna a Dobrá zpráva je v tom, že lidi věřící v Krista už trestat za hřích nebude.
Trest je v Písmu i v lidských dějinách jednak právní záležitostí a součástí požadavku Boží spravedlnosti a jednal výchovný prostředek. Naše představy jsou vždycky nedokonalé a zkreslené, proto máme Boží slovo.
Karel Krejčí
Pane Vožehu, nesouhlasím s argumentací, že lidi věřící v Krista už Bůh trestat nebude. Když se rozhlédneme kolem sebe, téměř všichni, bohatí/chudí, prostí lidé/vlivné osobnosti, boháči/chudáci, věřící/nevěřící – všichni se potýkají s nějakými problémy. To nesouvisí s tresty za hřích, ale s úkoly, které před nás Bůh moudře staví a jejichž pomocí se proti naší vůli (hříchu v těle) naopak vymaňujeme z moci těla. To, že jsme uvěřili v Krista, tím jsme nepochybně pouze spaseni od tohoto světa. Ale Bůh nás vede proti naší pohodlnosti a omezenosti stále dál a dál, aby to, co je Jeho, bylo i naše. Ano, Bůh nás již trestat nebude, ale stále bude před nás stavět úkoly a překážky, jejíchž úkolem je stále více a více nás připodobňovat Jeho obrazu. Ano Bůh nás již trestat nebude, ale proto, že na to stejné, na stejnou věc již budeme nahlížet, chápat ji a pojmenovávat zcela jinak.
Karel Krejčí
Co si vlastně představit pod pojmem věřící? Komu jinému věřit než Bohu? Pokud nebudeme věřit, že vše, co se děje kolem nás, má nějaký více či méně skrytý vztah k Bohu, jsme opravdu věřící ?
Olga Nedbalová
Pro pana Krejčího – také vnímám problémy jako úkoly, které přede mě staví Bůh. Je to vlastně nesení kříže, ke kterému nás Ježíš vyzývá. My ho můžeme (ba dokonce musíme) žádat o pomoc. A On nám skutečně pomáhá. Dodává nám sílu a nesení kříže se může paradoxně změnit i v radost. Špatným řešením je svůj kříž zkracovat, pokusit se ho vyměnit nebo ho dokonce zahodit. Mě se skutečně osvědčilo své starosti a problémy svěřovat Bohu. V každodenní modlitbě prosit o vedení, o správnou cestu. Nebát se, vždyť skutečně na to nejsme sami. Problém některých kazatelů je, že chtějí cestu věřícím ulehčit. Upravit evangelium, hřích neukazovat v celé jeho ošklivosti, někteří dokonce tvrdí, že v dnešní době již některé hříchy ani hříchy nejsou. Není to ale dobré řešení, lépe je ukázat skutečný stav věci ale zároveň s tím i poukázat na spásu v podobě Ježíše Krista. Je to obdobné, jako když u technické kontroly auta se upraví výsledky. Takže auto v katastrofálním technickém stavu vypadá jako téměř nové. Rozradostněný řidič odchází, celý šťastný, že ušetřil za opravu. Až do dne, kdy autu selžou brzdy. Ano, i kázaní pravdivého evangelia je otázkou života a smrti.