Vážený bratře kardinále,
píši Vám jako ten, který s Vámi spolupracoval dvě desítky let a jako předseda Ekumenické rady církví společně s Vámi žehnal vojenským kaplanům, sloužil ve svatovítské katedrále i v naší církvi při ekumenických shromážděních. Společně s Vámi jsem také jednal s představiteli státu ve věci zmírnění křivd komunismu. Vždy jsem si Vás vážil jako rozvážného člověka a upřímného křesťana.
Dnes se ozývám ve věci hlubokého a doutnajícího konfliktu. Skupina pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí agresivně usiluje o jeho postavení. Vaše dopisy na Ekumenickou radu a vyjádření různých lidí ve státní správě potvrzují, že silně podporujete umístění tohoto sloupu sváru na nejprestižnější pražské náměstí, kde se odehrávalo mnoho historických událostí.
Před dvěma lety Zastupitelstvo Magistrátu odhlasovalo, že se sloup na náměstí vracet nebude. 21. 6. 2019 bylo znovu odhlasováno, že sloup se vracet nebude. Bylo to přesně v den, kdy jsem moderoval v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí pietní shromáždění k připomenutí 27 pánů popravených několik metrů vedle místa, kde měl být znovu vztyčen sloup. Při svém projevu jsem hleděl do očí potomků popravených, kteří přijeli na toto shromáždění. Byly zastoupeny historické společnosti a spolek Exulant, který dodnes sdružuje potomky vyhnaných. Zaznělo více projevů a musím říct, že jsem se až děsil hněvu, který se objevuje u odpůrců sloupu. Pohybuji se 45 let v ekumenickém hnutí a jsem vděčný za to, co česká ekumena dosáhla. Nyní hrozí rozbití toho, co bylo, z Boží milosti, dosaženo. Váš předchůdce, kardinál Miloslav Vlk měl citlivost a pochopení a aktivitu spolku pro obnovu sloupu brzdil. Vy děláte pravý opak a obnovu sloupu podporujete a osobní intervencí prosazujete.
Dovolte, abych Vám sdělil, že to mě a také mnohé protestanty hluboce zraňuje. Po Bílé hoře se rozpoutalo v Čechách a na Moravě peklo. Pod taktovkou katolické církve a císařské moci začaly monstr procesy, popravy, výslechy, mučení, vyhánění tisíců lidí do exilu. O síle a krutosti pronásledování svědčilo to, že původní počty protestantů v českém království se během 150 let dramaticky změnily. Z 90 % protestantů zbylo 10 %. Když jsme spolu sloužili při výročí Jednoty bratrské v Kunvaldu, tak jste pověděl, že v Římě byly na stole dva způsoby řešení situace: jeden mírný a jeden násilný. Byl použit ten násilný a za ten jste se tenkrát omluvil. Vděčně jsme to přijali a s radostí dál ekumenicky spolupracovali.
Naše země má velmi pestré, dramatické a často krvavé dějiny. Ještě můj dědeček a moje babička byli za Rakouska-Uherska perzekuováni katolickou církví. Dodnes se projevuje rozdílný pohled na reformaci a protireformaci. České církve zažily mnoho pronásledování. Byli jsme společně pronásledováni v době totalitních režimů. Přece jen je ale rozdíl být pronásledován komunisty a být mučen a zabíjen těmi, kteří se považovali za křesťany. Proto je naše bolest z obnovy sloupu velká. Je to sloup, který pro část národa bude vždy symbolizovat útlak a nesmírnou bolest těch, kteří museli své domovy opustit. Stačí si přečíst Komenského „Historii o protivenstvích církve české“ nebo jeho „Retuňk proti Antikristu“. Ani dnes se nedaří smířit pohled na tuto dobu vyjádřenou napětím mezi pohledy Palackého a Pekaře. Někteří budou považovat potridentské katolictví za reformaci a jiní za zahájení mocenské, dobyvačné a kruté hrůzovlády charakteristické spojením trůnu a oltáře. Pro některé jsou Habsburkové ochránci národních hodnot a pro jiné představitelé útlaku českého národa. Pro někoho Alois Jirásek ve svých románech zveličoval problémy, jiní se domnívají, že protireformace byla ještě krutější, než ji ve svých románech zachytil.
Svou historii nemůžeme vymazat. Nemá cenu ji přepisovat. Různé přístupy mohou existovat vedle sebe, abychom se z nich poučili pro přítomnost.
Dovoluji si Vás požádat, abyste pomohl vyřešit konfliktní situaci. Napodobenina sloupu vytvořená sochařem Váňou je jistě pěkná a mohla by být umístěna na vhodné místo, např. do zahrady Břevnovského kláštera. Pokud na Staroměstské náměstí má být něco umístěno, ať magistrát vypíše soutěž na symbol smíření.
Pokud bude dál prosazována obnova sloupu, porostou na obou stranách bariéry emoce a budou přibývat zranění. Mariánský sloup několik metrů od popraviště je pro mnohé z nás skandálním symbolem, ze kterého nelze oddiskutovat, že blahoslavená Marie zapichuje draka, kterým jsme míněni my protestanté jako heretici, a podobně i andělé na podstavci zabíjejí svými kopími nás, heretiky a potomky kališníků, Jednoty bratrské, luterány a kalvinisty.
Je třeba se smířit s tím, že zde budou ti, kteří podobně jako prezident Masaryk vidí vrchol našich dějin v české reformaci, a ti, kteří se přikloní k linii Pekaře a v době barokní budou vidět důležité návaznosti na české duchovní tradice. To nám ale přece nemusí bránit ve spolupráci v dnešní době. Dokonce je cele otevřena možnost, abychom se vzájemně obdarovávali tím nejkrásnějším z našich duchovních tradic a pěstovali hluboká ekumenická přátelství. Nesmíme se ale zraňovat a urážet.
Po celé republice je řada mariánských sloupů, které nikomu nevadí a dokreslují kolorit českých měst a venkova. Jen sloup ze Staroměstského náměstí je něčím, co od svého vztyčení budí stálé vášně a zraňuje. Je to sloup, který připomíná odražení švédské armády, ve které jiní viděli naději a záchranu před habsburskou a římskou totalitou. Považují ho za oslavu ztráty české samostatnosti. Symboly mají svůj život a dovedou i po letech rozdělovat a zraňovat.
Vážený bratře kardinále, jménem svým a jménem celé řady evangelických věřících Vás prosím o pomoc ve věci vyřešení tohoto narůstajícího konfliktu, který může velmi poničit to, co jste i Vy léta budoval na ekumenickém poli. Tento konflikt není jen v rámci křesťanství, ale zasahuje také politickou reprezentaci Magistrátu hlavního města Prahy. Jsou také katolíci, kteří si obnovu sloupu v naší současné situaci nepřejí.
Od doby sametové revoluce jsme prošli několika sčítáními lidu. Zmenšování křesťanství v České republice je velmi dramatické. Zkuste si prodloužit graf vývoje své církve na další roky, pokud se něco nezmění, úbytek bude opět velký. Není to příliš povzbudivé. Proto je třeba, aby se všichni věřící stali aktivními křesťany a podle slov papežů Jana Pavla II. (Redemptoris missio), Benedikta XVI. (Caritas in veritate) a Františka (Evangelii gaudium) pracovali v Evropě na nové evangelizaci a předávání toho nejvzácnějšího, co nám v Ježíši Kristu bylo svěřeno. Proto se papež František staví proti pompě, okázalosti a zraňování druhých lidí. Snaha o obnovu sloupu sváru nás brzdí a strhuje do zbytečných kontroverzí a bojů.
S pozdravem pokoje a v úctě
ThDr. Pavel Černý, Th.D.
emeritní předseda Církve bratrské a Ekumenické rady církví předseda Kostnické jednoty
V Praze 24. června 2019
Foto: pavel.onesim.net – Pavel Černý, Wikipedie – Rytina zachycující část Staromestského náměstí s Týnským chrámem a sloupem v popředí. Vytvořeno kolem roku 1841
25 Komentáře
3,14ranha
„Blahoslavená Marie zapichuje draka, kterým jsme míněni my protestanté jako heretici, a podobně i andělé na podstavci zabíjejí svými kopími nás, heretiky a potomky kališníků, Jednoty bratrské, luterány a kalvinisty.“
Toto s prominutím není pravda. Co vede vzdělaného člověka k takovým urážlivým výmyslům ?
Nevím o tom, že by Drak – Satan byl protestantského vyznání…
A spodní sochy jsou ALEGORIE – Válka, Hlad, Mor a Hereze. Opakuji Alegorie nějakých idejí (katolíci moc dobře ví, spolu se svatým Pavlem, že nebojují v první řadě proti „tělu“ (lidem) ale proti duchům a mocnostem)
Jestli toto by měla být běžná nekatolická představa o ekumeně (ne nepodobná arabské představě o míru mezi židy a muslimy ve svaté zemi), tak to nekatolíky myšlenkově vrací někam před vestfálský mír.
Petr Polách
Děkuji Pavlovi Černému za tento pečlivě zformulovaný apel! Jako bývalý předseda Ekumenické rady církví a člověk bytostně přesvědčený o potřebě konstruktivní spolupráce mezi církvemi na národní i mezinárodní úrovni zaujímá jedinečné postavení, které ho k takové výzvě nejen opravňuje, ale patrně i zavazuje.
Adam Hladky
„.. moderoval v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí pietní shromáždění..
Při svém projevu jsem hleděl do očí potomků popravených, kteří přijeli na toto shromáždění. Byly zastoupeny historické společnosti a spolek Exulant, který dodnes sdružuje potomky vyhnaných. Zaznělo více projevů a musím říct, že jsem se až děsil HNĚVU, který se objevuje u odpůrců sloupu.“
.. pieta, ale hněv .. a pak něco o smíření?
Ach jo. 🙁
Realtoltek
No uvidíme jestli pan Duka umí nebo neumí spojovat „křesťanskou“ společnost.
Jarek Pažout
Pan kardinál je silný hráč a vynikající stratég. Podle mého soudu ustoupí. Řekne, že výklad, který dává Pavel Černý, není správný, ale že jednota je pro něho nade vše. To protestanty uvrhne do defenzivy a budou mít pocit, že musí být zavázáni. Kardinál však bude žádat ústupky. Mohl by nyní žádat ratifikaci konkordátu k roku „Smíření“, jako dárek pro papeže Františka, který má přijet. Socani už skoro neexistují a navíc nebudou jednotní v odporu. Komunistů je málo. ODS, KDU, STAN a TOP09 budou pro. Pirátům musí papežův neomarxismus imponovat, takže budou též pro a ANO bude částečně pro (pokud nebude do té doby demise vlády), protože neusnese další tlak stát jednotně proti všem. SPD to možná bude jedno. Protestanti nebudou zase (jako protislužba za sloup) zdůrazňovat, že je konkordát diskriminuje, protože přijetí restitucí je donutilo mít separátní smlouvy se státem, o kterých se řekne, že jsou ekvivalentem Konkordátu. Sloup se na dva tři roky dá k ledu, příjme se Konkordát (něco jako gambit s obětí pěšce) a za tři až pět let bude sloup, s mnohem menším odporem, opět ve hře. Nakonec bude na náměstí stát. Za pár let se možná bude jednat o demontáži Husova pomníku.
Dan Drápal
Milý Pavle, moc Ti děkuji za tento počin!
Petr Adamec
Také mne děsí hněv některých odpůrců sloupu…podobně mne děsí hněv a bolestná zarputilost některých jeho obhájců. Myslím, že nekatolíci podceňují související bolest a prožívání některých katolíků – resp. mnoha, ne-li většiny. Většina katolíků nevnímá historické a symbolické souvislosti, vidí zde jen hlubokou urážku Marie, která je pro ně emociálně strašně důležitá. Navíc část z nich zde má i strach. Když Marie jako pomstu za svržení sloupu zařídila popravu Horákové (která se podle rozšířených katolických pověstí na svržení podílela jako teenager), jak by mohl být katolík smířlivý beze strachu z trestu?
Věra Šťastná
Milý Pavle,
děkuji za to, cos napsal.
Kalaš
I já se připojuji k díkům za tento dopis.
Larisch Jan
Zdravím
a jen si nemohu odpustit konstatování, že z hlediska historických fatků „o reformaci a protireformaci“ je dopis pana Pavla Černého populistický blábol. JL
Neškudla Vladimír
Dobrý den,
rozumím tomuto textu. Mám jen jednu otázku. Pokud se ŘKC vzdá mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, je Ekumenická rada církví ochotna se vzdát sochy Jana Husa? Pokud by se demontovala, zůstalo by Staroměstské náměstí prázdné a mohly by se tam dát třeba zátarasy proti teroristům. Každá doba totiž něčím žije….
Zdá se totiž, že i přes pravomocné stavební povolení vydané Magistrátem předchozí politickou garniturou a smlouvou o dílo vydané panu Váńovi, současná politická garnitura nedovolí stavbu mariánského sloupu z politických a náboženských důvodů. A i kdyby to dopadlo – oba symboly na jednom náměstí, neuneseme to? To je naše víra tak slabá, že je pro nás historie více než osoba Ježíše?
Olin Král
Dovolím si odpovědět strukturovaně:
1. O umístění či neumístění kulturních památek na veřejných prostranstvích nerozhodují ani katolíci ani evangelíci, ale nekonfesijní městské zastupitelstvo. Své otázky je proto třeba směřovat na ně.
2. Jan z Husince nebyl evangelík ani kalvín ani bratr, ale římskokatolický kněz. Protestantem ani být ještě nemohl. Papež jej označil za toho, kdo usiloval o reformu římskokatolické církve. (Nesprávně se pak mělo za to, že je papežem řazen mezi reformátory).
3. Husův pomník symbolizuje mučedníka, ale pomník Královny nebes (nikoliv matky Krista) národní útlak. To by se pak komunisté – vedle např. sochy Františka Palackého – mohli dožadovat Stalinova poníku a nacisté busty Konráda Henleina. Jejich režimy, stejně jako ten jezuitský, sály životy tisíce Čechů.
Larisch Jan
Vážený pane, historie nezná termín jezuitský režim, protože prostě neexistoval, a tudíž ani nemohl mít – jak demagogicky uvádíte – jako oběti životy tisíce Čechů. Je naprosto mimo historickou realitu srovnávat působení jezuitů s komunisty a nacisty.
Kaerel Pamětlivý
Zrovna před chvílí jsem s Historií mluvil a ujistila mne, že termín „jezuitský režim“ zná velmi dobře. Rovněž mne ujistila, že ani co do délky, míry násilí a počtu obětí se římskokatolická doba temna a doba předchozích (prejezuitských) křížových výprav proti Čechům opravdu nedá srovnat s dalšími dvěma totalitami. V tom s Vámi souhlasila a dala Vám za pravdu.
Je ovšem zajímavé sledovat, jak se strůjci obou historických totalit, jezuitská (nebo římskokatolická) a komunistická dodnes nesnáší. Mají totiž společný cíl, kterého se obě zmocnit nemohou. I když si myslím, že současný papež má velmi socialistické smýšlení, takže se možná ještě budeme divit . Na druhou stranu se obě moci občas drží ve vzájemném šachu, z čehož může český národ dočasně profitovat.
Petr
Pane Pamětlivý, myslím, že vaším komentářem děláte všem nekatolickým bratřím medvědí službu. Nebudu tendenční – jen holá fakta. Stejně jako v naší zemi se potírala nekatolická vyznání, v protestantských se mučili a popravovali katolíci…takže buďte prosím opatrný v protikatolických argumentacích. Ve finále je to bohužel stejné zlo…a trpěli v obou případech křesťané – bratři našeho Pána a tím i bratři a sestry naši. Děkuji
3,14ranha
Já bych ještě dodal, že s českým národem bych se být vámi neoháněl. Za existenci českého národa, mluvícího českým jazykem vděčíme pravděpodobně bílé hoře.
Jinak bychom dřív nebo později dopadli jako dolní lužice:
„Reformace v 16. století měla rozporuplný vliv. Luther neuznával za potřebné překládat bibli do lužické srbštiny, věřil v brzký zánik Lužických Srbů. Státní církev (luteránská) a hlavně její školy, sloužící německé vrchnosti, pokračovaly v germanizačním útlaku. Lid však německému kázání nerozuměl, a tak bylo třeba používat v kostele lužické srbštiny. Za reformace vzniklo také lužickosrbské písemnictví, ale úředním jazykem byla nadále němčina. A jen zcela výjimečně byla v roce 1532 listina budyšínských měšťanů českému králi napsána v lužické srbštině.
V 16. století došlo k několika povstáním srbských rolníků, kterého se však němečtí kolonisté nezúčastnili, jelikož kolonizační podmínky jim umožňovaly privilegované postavení, které je výrazně odlišovalo od srbských sedláků. V letech 1293-1327 byl lužický jazyk zakázán v Bernburgu nad Sálou, potom ještě v Altenburgu, Cvikově a nakonec v Lipsku.“
Ekumenik
Vážený Petře,
když připouštíte, že se v naší zemi potírala nekatolická vyznání (a existují dost silné snahy to popřít nebo alespoň umenšit), proč tedy obnovovat symbol těchto zločinů? Samozřejmě, že obě strany moc dobře vědí, oč jde. Podceňuje se ale čtenář, který si to může docela objektivně sám zjistit.
Pokud vezmeme protestantské země, pak se zde katolíci obvykle těšili náboženské svobodě, zatímco v katolických zemích nikoliv. Viz USA.
Vím, že jako katolíci cítíte „povinnost“ zde argumentovat. Postup je obvykle stejný. Nejprve dojde ke snižování útrap doby temna. Poté se začne tvrdit, že protestanti nebyli lepší a nakonec se řekne „co jsme si, to jsme si“ a nechte nás dělat naší politiku.
Jsem pro, kdyby to nebyl vždy jen mezistupeň k dalším krokům. Kardinál Vlk měl tři priority: restituce, konkordát a obnovu sloupu. Posteskl si, že se mu to nedaří. Jeho nástupce je úspěšnější. V jednom rozhovoru pro Christnet pak přiznal, že protestanti už dávno měli možnost se stát katolíky. Ta věta tam nevydržela ani 24 hodin. Bylo to příliš netaktické… Vždyť skutečným cílem je jednota křesťanstva pod úřadem římského biskupa, kam se později mají připojit i židé a muslimové. Viz encykliky Ut unum sint a Nostra aetae. Jak by tato jednota měla vypadat, pak dobře uvádí dokumet Dominus Iesus a Ekumenický direktář.
Velmi jasně pak pan kardinál deklaroval svůj vztah k protestantům, když nechal přeložit dokumenty Tridentského koncilu, které kaceřují reformaci, a ke kterým se přihlásil. Sice je zde originální překlad opisného imperativu prokletí „anathema sit“ jako exkomunikace, ale i to je výmluvné. Znamená to, že se z protestantů musejí stát katolíci, jinak by zůstávali pod klatbou samovolné exkomunikace.
Takže je zde někdo, kdo neuznává moji víru, vidí ji jako herezi, má plán jak mne katolizovat a touží i po viditelné obnově symbolů, které jsou spojeny s násilnou cestou, vedoucí ke stejnému cíli. Říkám jednoznačně, že o to nemám zájem.
Obávám se, zda si někdo z řad přátel nebude stěžovat a že se tato diskuse pod tlakem uzavře, protože nesouhlas a otevřenost bývají často chápány a označeny jako nenávist. Ale není tomu tak!
3,14ranha
„touží i po viditelné obnově symbolů, které jsou spojeny s násilnou cestou“
Uvědomujete si že ten sloup byl postaven jako poděkování za ubránění se před Švédským – PROTIKATOLICKÝM násilím ? (jakkoli na konci 30ti leté války se už sotva dá mluvit o náboženském duchu, to už polní vojska všech stran byly jen rozumu zbavené a cynické rabující hordy).
Poděkování za záchranu před genocidou a přeměněním Prahy na vypálené ruiny ! (Olomouc švédové dobyli a z 30ti tisícového města zůstaly ruiny s posledním tisícem obyvatel, uvažovalo se dokonce o úplném zrušení a opuštění města !)
Na sloupu je zobrazena Immaculata – s atributy ženy z apokalypsy. Jak příhodné po malé apokalypse třicetileté války (se zvěrstvy na obou stranách), po hladomorech a epidemiích chorob. Symbol míru a alespoň dočasné porážky Satana který by byl nejraději kdyby se katolíci s protestanty navzájem DO JEDNOHO vyvraždili (tak moc nás všechny Satan nenávidí).
Ohledně Petrova stolce… je mi líto, ale Pán a potom události ve skutcích apoštolů mluví velmi výmluvně. Petr je skála a Pán chtěl jednu církev a jeden lid. Deset prvních papežů v řadě umučila císařská moc . Můžeme kritizovat přehmaty, chování katolíků které třeba zavdalo příčinu ke vzdoru atd. , ale Petrův stolec prostě není lidský výmysl.
Jan
Mariánský sloup není symbolem žádných zločinů. Někdo si to sice takto vykládá, ale pravdou to není. O důvodech, proč to dělá, se dá spekulovat, ale to už je jiné téma.
Jan P.
Urputná snaha proti navrácení této omylem (v horším případě zlovolným omylem) zničené vzácné památky se mi jeví jako projev absurdity. Je nezvratně doloženo, že šlo o poděkování za uchránění Prahy (Staré město) od švédského drancování. V době, kdy již dávno nešlo o události roku 1618, 1620 a Obnoveného zřízení zemského.
Vítězství nad Švédy se připomíná např. také v Brně.
Snaha po obnovení sloupu má mnohaleté kořeny, připomeňme vytvoření podobného sloupu v okruhu českého poúnorového exilu(1948) v Itálii v roce 1955, odkud byla převezena do benediktinského opatství v Lisle u Chicaga.
Odtud pak po listopadu 1989 na pozemek Strahovského kláštera v Praze. Osobně jsem byl přítomen, vzpomínám na promluvu j. eminence otce kardinála Miloslava Vlka.
…
Jeho předchůdce otec kardinál Tomášek byl jasným příznivcem postavení (obnoveného) sloupu na Staroměstském náměstí. K tématu si vybavuji též střípky kázání otce kardinála Vlka v Týnském chrámě, kde se zmínil i o Frantovi Sauerovi.
Katolíci vyšli v současnosti velkomyslně vstříc i dovolením umístění „husitského kalicha“ do průčelí Týnského chrámu.
…
Jan Hus byl mimochodem obdivovatel Panny Marie, napsal dokonce spis, kde je pro vyhlášení dogmatu o Nanebevzetí Panny Marie. (spis je v latině, nikdy – pokud se nemýlím – nebyl přeložen do češtiny.).
Více k tématu třeba v tomto článku:
https://www.postoj.sk/44825/kalich-je-spaet-mariansky-stlp-na-obnovu-stale-caka
(pouze opravuji jeden omyl: autor článku píše, že cit: „Po jeho odhalení (t.j sloupu pozn.) sa začala rekatolizácia českých zemí, ale samotný stĺp niesol iné posolstvo.“.
To je samozřejmě nesmysl, rekatolizace na území Království českého začala mnohem dříve, stěžejní je „Obnovení zřízení zemské“ (1627). Tedy dávno před postavením sloupu.
Přeji pokoj a dobro
Petr Topiarz
Zastánci a odpůrci sloupu si mohou podat ruce. Argumenty jednostranné a vyhrocené, naprosto jim uniká to, že boj mezi evangelíky a katolíky je věc minulého století. Dnes buď budeme držet spolu, nebo na nás dějiny zapomenou.
Každý, kdo hledá rozdíly, je najde. Ale ten, kdo hledá věci spojující, může spojovat. Vykašleme se tedy na to, zda tam bude ten či onen sloup či Hus, soustřeďme se na dílo Boží a pojďme za Kristem. Pojďme pracovat ve vesnicích a v městech a žít z radosti, že můžeme ostatním pomáhat a žít evangelium.
Minulost sice nemůžeme zahodit, ale nemusíme se v ní hnípat!
Jiří Ptáček
Bratře tohle je zodpovědný přístup? Není to jen v rukavičkách zabalený „hněv v očích“? Je mi z toho smutno. Naši předci nebyli svatoušci (nemám o tom iluze). Vypočítáváš popravené, zmiňuješ monstrprocesy během rekatolizace. A husité byli beránci a kláštery nedrancovali a nevypalovali a neznásilnovali a nezabíjeli? Vždyť to byla občanská válka češi proti čechům. Když řekneš „A“ musíš říct i „B“. Jinak si lžeme do kapsy a tak se usmíření nedělá.
Jsi vzdělaný teolog a musíš vědět co je vlastně znázorněno na obraze Madony s drakem pod nohama. To co píšeš je demagogie. Ty formuješ své ovečky? Ty je vědomě deformuješ.
Modlím se za tebe, za sebe, za nás. Jsme nějací zamotaní, ale nebude to lepší, když představitelé to zamotávají z vlastní vůle.
Anna Helesicova
Mariánský sloup by měl být pro svou uměleckou krásu zpátky.A že vzbuzuje tolik emocí…Jak se říká-potrefená hus nejvíc křičí.
Anna Helesicova
souhlasím s p.Ptáčkem a pak proč takový křik kolem MS,který by zasluhoval pro svou uměleckou krásu být zpátky!A pak jak se říká- potrefená hus nejvíc křičí.
Petr Peňáz
„Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s Tebou; požehnaná Tys mezi ženami a požehnaný plod života Tvého Ježíš (který se za nás obětoval), svatá Maria Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i vždycky a na věky věků. Amen.“ Co víc dodat? – Snad ještě „Pod ochranu Tvou se utíkáme…“, „Zdrávas Královno…“ PP.