Podvečer modliteb za životní prostředí a za náš vztah k němu
Každoročně pořádá ekologická sekce České křesťanské akademie modlitební večer za životní prostředí a náš vztah k němu. Letos v Emauzích 11. ledna kázáním posloužil Pavel Černý (Církev bratrská).
Čtené biblické texty: Dt 10,12-11,1: Čí je země? Jaká je naše odpovědnost ve vztahu k zemi a přírodě? Ř 8,18-23: stvoření lká a čeká na vysvobození. J 1,1-14: Ježíš se vtělil, zhmotnil se.
V nedávné době jsem četl článek Michala Trčky v časopisu Přítomnost s názvem: „Absurdní sen o společnosti růstu“. V tomto článku se dotýká našeho dnešního tématu s velmi závažným vyjádřením. Článek cituje řadu vědeckých autorit, které říkají, že náš způsob života je zřejmým hazardováním s ekologickou katastrofou. Nevíme, kdy se taková katastrofa plně projeví, ale za současného způsobu života k tomu dojde dříve nebo později. V tom nám nepomohou ani nové technologie. Článek se také zabývá ekonomickým růstem, který je v hledáčku každé vlády, aby neztratila své voliče. Dnes už víme, že slibovat lidem ekonomický růst patří mezi věci, které nejsou uskutečnitelné. Jeden směr v ekonomice tvrdí, že je možné zachovat růst za předpokladu, že ho oddělíme od spotřeby a přejdeme na „zelený“ či „chytrý“ růst. Druhý směr tvrdí, že ekonomický růst již není možný, protože žádný typ růstu nemůže zabránit degradaci životního prostředí. K tomu říká americký ekonom Herman E. Daly důležitou věc. Ekonomika není samostatnou jednotkou, ale stojí na ekosystému. Příroda a její ekosystém jsou základem, na kterém může vyrůst veřejná a sociální sféra a teprve na nich peněžní ekonomika. Problémem je, že současná produkce energií a využívání zdrojů je jednosměrný proces, který ekosystém stále vysává, zmenšuje, a ještě do něj přidává odpad.
SOUVISEJÍCÍ – Pavel Černý: Lidé na Stottovi milovali jeho znalost Bible, a proto mu i naslouchali
Klimatické změny, ztráta biodiverzity, růst globální spotřeby jsou důkazem, že jsme překročili hranice udržitelnosti. Jednomu milionu druhů rostlin a živočichů hrozí vyhynutí. To vše je spojeno s jediným viníkem a tím je lidská civilizace, která vytlačuje jiné formy života. Mnozí víte o dalších problémech, které rozvoj lidské civilizace na životním prostředí působí. Často si přitom vzpomenu na text z epištoly Římanům, který jsme četli: „veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.“ Když vidím lesy zničené kůrovcem, když vidím fotografie z ekologických katastrof, kdy se do moře vylily tisíce tun ropy, když si všímám velkého úbytku zahradního ptactva, tak mi v uších zní verš o tvorstvu, které společně sténá a trpí.
Naším úkolem je se za stvoření modlit a měnit způsob života. Je povzbudivé, že na to přicházejí i lidé, kteří nejsou křesťany. Sociologické průzkumy pocitu štěstí prokázaly, že růst štěstí má svou hranici, za kterou už dalším materiálním bohatstvím štěstí neroste. Dnes se hovoří o omezení investic, o větší míře lokalizace a přesměrování do obnovitelných zdrojů. Jistě je třeba také změnit hodnotové rámce a odmítnout antropocentrismus – soustředění na sebe. To by nám křesťanům mělo být blízké. Nesmíme být drženi v představě lidského úspěchu v podobě získání samostatnosti lidského života zbaveného diktátu přírody, pod kterým žili naši předci.
Kdo jiný by si měl jasně uvědomit, že lidstvo je součástí celé soustavy přírody? Kdo jiný než právě křesťané, by měl rozumět souvislostem ochrany Božího stvoření? Boží stvoření naříká, sténá a prožívá porodní bolesti. Znovu a znovu musíme z Bible připomínat zásadní důraz: „Hospodinova je země“ (Ž 24,1). A Pán Bůh nám lidem tuto zemi svěřil. Když máme na mysli, že Bůh zemi stvořil a nám ji předal, abychom ji užívali a na ní hospodařili, můžeme se vyhnout dvěma extrémům.
Jeden extrém tvoří zbožštění přírody. To je chyba panteismu, který spojuje dohromady Stvořitele a jeho stvoření. Křesťanské pojetí přírody jako Božího stvoření umožnilo rozvinout vědeckou činnost. Příroda se přestala hemžit nepolapitelnými a někdy nevrlými bůžky a bylo možné ji zkoumat. K přírodě máme úctu, protože ji stvořil Bůh, ale neuctíváme ji, protože sama příroda není Bohem.
Je třeba se vyvarovat i druhého extrému, kterým je vykořisťování země. Přírodu člověk nesmí ničit. Podle Gn 1 máme nad zemí panovat a máme si ji podmanit. To ale v žádném případě neznamená environmentální nezodpovědnost. Obě použitá hebrejská slovesa vyjadřují úkol pečování, hospodaření, spravování. V žádném případě drancování a ničení. Anglikánský teolog John Stott poukazuje na třetí přístup. Bůh stvořil zemi, přírodu a potom člověka, kterého povolal ke spolupráci. Spolupracovat s Bohem a pečovat přírodu k radosti a užitku všech je vznešený úkol. Je možné povědět, že péče o stvoření je odrazem naší lásky ke Stvořiteli a jeho dílu. Proto naše modlitby a naše práce mají směřovat k Bohu a také i k jeho stvoření. Jiný anglikánský teolog Chris Wright vyhlíží svět, kde se křesťané starají o stvoření. Vyhlíží křesťany, kteří tam, kde to je možné, volí obnovitelnou formu energie. Vypínají nepoužívané přístroje, kupují potraviny, zboží a služby od společností, které se řídí eticky nezávadnou environmentální politikou. Zapojují se do organizací pro ochranu přírody a vyhýbají se nadměrné spotřebě, neprodukují nadměrný odpad a co nejvíce recyklují.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Jsme zde proto, abychom se modlili a abychom burcovali svá svědomí a svědomí druhých lidí. Opravdu nejde dohromady, aby někdo miloval Boha, uctíval ho, a přitom mu vůbec nezáleželo na stvořené zemi, která na sobě nese odlesk Božího vlastnictví.
Z dějin známe krásné příklady křesťanů, kteří bojovali proti nemocem, zřizovali domy pro nemocné – pozdější nemocnice, bojovali proti nevzdělanosti, proti otroctví a vykořisťování. Křesťané se od počátků církve starali o vdovy, sirotky, uprchlíky, o vězně, o duševně nemocné, a hledali pomoc pro hladové. Dnes nastala doba, kdy konzumní způsob života škodí jednak Bohem stvořené zemi, ale působí také extrémní chudobu a trápení milionů lidí. A co lidé, kteří stoupáním hladiny oceánů ztrácejí již dnes na různých místech světa svá bydliště?
Pán Bůh chce, aby naše péče o stvoření odrážela lásku ke Stvořiteli i k lidem. Dnes jsme svědky toho, že se drancování přírody spojilo dohromady s přímým ohrožením lidí a v posledu i života na této planetě. Často propadáme pesimismu, protože naši spoluobčané často nejsou schopni ani obyčejného třídění odpadu, nejsou schopni se zastat ochrany přírody ve svém regionu pomocí petic či diskusí s místními politiky. Nesmíme se nechat odradit, když narazíme na lhostejnost a nezájem. Naše modlitba je skutečným zápasem, protože hledáme a často ani nevíme, jak se v této věci modlit. Je na místě prosit za vlády jednotlivých států, aby neumožnily další ničení přírody. Je třeba prosit za rozvoj vědy, která by pomohla vyřešit problémy s obnovitelnými zdroji energie a také s uchováním energie.
Velmi mě zaujalo, když jsem četl, že se ve Velké Británii prostřednictvím křesťanské organizace A Rocha rozšířilo hnutí tzv. „eco churches“. Jedná se o místní církve, které se snaží šetřit energií, zateplují své budovy, používají kvalitní materiály, prosazují šetrnost k přírodě a k tomu vdeou děti i mládež. K jejich náplni patří také zapojení se to do ekologických projektů v místní komunitě (např. čištění různých zákoutí měst, vesnic, řek a jezer). Vstupují do jednání s místní samosprávou a podporují akce na ochranu přírody.
SOUVISEJÍCÍ – Pavel Černý / John Stott a jeho odkaz z české evangelikální perspektivy
Ochrana přírody už dnes není jen něco navíc, to není nějaká nadstavba – to je nutnost. Za misijní sbor, farnost, obec je ve Velké Británii považován ten, který dává péči o Boží stvoření vysokou prioritu. Dnes je třeba jasně povědět, že péče o Boží stvoření je plně legitimní součástí misie církve. Nelze být misijní církví a nechat stranou otázky kolem ochrany přírody. Spása se týká nejen duše člověka, ale také jeho těla a stvořeného světa. Až jednou přijde Kristus viditelně na tuto zem, tak dojde k novému stvoření, a to se bude týkat nového nebe a také nové země. Mnoho let mnozí brali péči o Boží stvoření jen jako jakéhosi koníčka přírodovědců a environmentalistů. Tak to už dávno není. Přibývá těch, kteří vidí, že ničení životního prostředí ohrožuje celou civilizaci, ožebračuje mnoho lidí a dává do pohybu migrační vlny.
Ježíš Kristus pověřil své učedníky, aby k němu přiváděli další učedníky, aby je křtili a učili je zachovávat všechno, co jim řekl. V Janově evangeliu jsme ve známém prologu znovu slyšeli to, co je podstatou Boží inkarnace. Bůh nikdy neopovrhoval hmotou, neopovrhoval světem, který stvořil a Ježíš přišel na tuto zem jako skutečný člověk v těle. Pokud by Pán Bůh nechtěl mít nic společného se svou zemí, pak by poslal pouze éterický, duchovní zjev, ale nikoli Svého Syna, který se v těle stal jedním z nás, kteří žijeme na této zemi.
Jestli Pán Bůh nepřehlížel zemi, a tak zjevným způsobem se jí v Kristu dotkl, potom ani my nesmíme jeho stvoření ničit, degradovat a škodit svým bližním. Evangelium v překladu znamená „dobrá zpráva“ a to neznamená je dobrou zprávu pro člověka, ale také evangelium pro Boží stvoření – pro říši živočišnou i rostlinou.
Jsem přesvědčen, že i v České republice potřebujeme křesťanské církve informovat a požádat o spolupráci v ochraně přírody. Je třeba, aby přibylo misijních církví, které budou sloužit lidem i životnímu prostředí. Mezi některými křesťany se dnes hovoří i o ekologickém obrácení. Vždyť, naše pokání zahrnuje nejen hříchy proti Bohu, proti lidem, ale také hříchy proti Božímu stvoření. Je možné, že právě tento důraz může způsobit, že křesťanské církve budou v naší společnosti důvěryhodnější a věrohodnější. Nebudeme se skrývat pouze v duchovních sférách, ale přiložíme svá srdce i své ruce k ochraně něčeho, co náš Bůh stvořil a co nám svěřil do péče.
„Hle, Hospodinu, tvému Bohu patří nebe i nebesa nebes, země i vše, co je na ní.“ (Dt 10,14).
Autor je emeritní předseda Ekumenické rady církví Datum: 23. ledna 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
3 Komentáře
Karel Krejčí
Možná, že by stálo za zamyšlení, podobně jako si uvědomit důležitost správného vztahu k celému Božímu stvoření, pozastavit se, jaký vztah máme ke svému tělu – ostatně, je stvořeno ze stejného materiálu jako tato Zem, což vytváří vzájemnou podobnost a závislost. Do jaké míry je a bude nemocná tato Zem, stejně tak budeme nemocní i my. Asi nebude těžké si představit, že pokud budou v oceánu plavat plastové obaly, není možné si nalhávat, že je po duševní stránce s lidstvem vše v pořádku. Je zarážející, že devastaci Země, která nám byla Bohem svěřena do užívání si do určité míry uvědomujeme a chceme proti tomu něco dělat, ale vůbec se nepozastavujeme nad skutečností, že stejně tak máme dbát o svá těla, která nám mají dokonce sloužit jako Boží chrám. A nejen to, Bůh nás stvořil ke svému obrazu. Opět si vytváříme do jisté míry alibi, že nám není jedno, co se s naší planetou děje, ale co se děje s našimi těly o čem jejich stav vypovídá, to nám jaksi uniká. V tomto směru nedochází k žádnému poučení, k žádnému posunu, spíš naopak, stále více a více lidstvo tahá za špatný konec … Opravdu současné všeobecné dění připomíná naplňování Božího obrazu?
Karel Krejčí
Bohužel připomíná, avšak po té špatné stránce, co kdo smí a nesmí …
Realtoltek
Zatím co Čína staví fúzní reaktory, kterou jsou budoucností tak Evropa jde cestou Kocourkova a chytá světlo do pytlů…