Světová rada církví (SRC) se prezentuje jako největší seskupení křesťanů v současném světě a mluví za více než 500 milionů křesťanů (přitom Světová evangelikální aliance dnes sdružuje církve a organizace zastupující více než 600 milionů křesťanů). Od svého založení v roce 1948, se SRC snaží v tomto světě posílit nejen snahy o jednotu křesťanů, ale také i politickou angažovanost. Je to historie, loni připomínaných sedmdesáti let existence. SRC jistě přinesla mnoho krásného ovoce zápasu o sblížení církví a vždy se zabývala také misijními projekty ve světě. Pokud se ale ohlédneme na politické aktivity SRC, můžeme v nich vystopovat jakési chronické postižení či určitou nemoc v oblasti politické orientace. Při bližším ohledání se ukazuje, že v řídících funkcích ženevského sekretariátu se objevovali političtí (a někdy i teologičtí) extrémisté, kteří nereprezentovali pohledy svých církví. Připomeňme např. program pro potlačení rasismu, který dospěl tak daleko, že za peníze členských církví nakupoval zbraně pro různé guerilly a podporoval teroristické akce v řadě zemí světa. Teprve hrozby členských církví, že zastaví svou finanční podporu, způsobily omezení tohoto programu.
V roce 1961 vstoupila do SRC ruská Pravoslavná církev. Někteří její funkcionáři byli agenty KGB a okamžitě se ujali inciativy v politickém směřování SRC. K nim se často připojovala také nechvalně známá Křesťanská mírová konference se sídlem v Praze, která svou extrémně levicovou ideologií posilovala příznaky jednostranného politického zaměření SRC v době studené války. Vždy se protestovalo jen proti západním imperialistům a americké nukleární výzbroji v Evropě, aniž bylo zmíněno, že Sovětský svaz i na našem území dávno předtím rozmístil své nukleární rakety a imperialisticky kolonizoval a vykořisťoval Východní a Střední Evropu. Kontinuálně probíhala podpora levicových režimů v různých částech světa. Ani v době normalizace v naší zemi se SRC nezastala těch, kteří ztráceli souhlasy k duchovenské službě, byli vězněni či utlačováni totalitním režimem. Zajímavou zkušenost jsme získali v Ekumenické radě církví v ČR s pohledy SRC. Když delegace českých křesťanů přijela před několika lety na Kubu, zjistila vážná porušování lidských práv a náboženských svobod. Členové delegace se setkali s „dámami v bílém“, manželkami zavřených pastorů a těch, kteří se angažovali pro náboženskou svobodu. Několik týdnů poté navštívila Kubu delegace SRC. Konstatováno bylo, že lidská práva a náboženské svobody nejsou na Kubě porušovány. To jistým způsobem potvrzuje chronickou nemoc ženevského ústředí SRC, o které často křesťané členských církví nemají ani ponětí.
V posledních letech rozvíjí SRC silnou protiizraelskou kampaň. V roce 2002 byl založen program EAPPI (Mezinárodní doprovodný program v Palestině a Izraeli). Tento program se postupně rozvinul až k výzvám bojkotu izraelského zboží. Program je finančně podporován Velkou Británií, Německem, Norskem, Finskem a překvapivě také Švýcarskem. Izraelské noviny „The Jeruzalem Post“ informují o aktivitách SRC na území Palestiny a Izraele. Jako by se opět projevovaly chronické příznaky politické slepoty SRC. Ano, stát Izrael nedělá vše dobře, a i mezi jeho obyvateli, a dokonce i rabíny sílí hlasy k různým změnám v řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Na druhou stranu SRC a její doprovodný výbor EAPPI vidí zlo jen na izraelské straně. V dokumentech a prohlášeních nenajdete ani slovo o raketách, které jsou každý týden vystřelovány na civilisty v Izraeli. Nic v nich nenajdete o budování tunelů a pašování zbraní, ani nic o lidských štítech a skladování zbraní u škol s dětmi. Nenajdete tam nic o směřování teroristické organizace Hamás, která vznikla v roce 1988 jako hnutí pro boj proti Izraeli a ustanovení islamistického státu v Palestině. Jedná se o zvláštní jednostrannou zaslepenost ženevského aparátu včetně generálního sekretáře, kterým je Nor Dr. Olav Fykse Tveit.
Pokud si dáme politickou aktivitu SRC za šedesát let existence do zákrytu, je těžké se ubránit konstatování jistého chronického onemocnění. Jestliže některá organizace usiluje o spravedlnost ve světě, potom by měla být spravedlivá také ve svých vyjádřeních a v konání svých akcí a všem měřit stejně. K řešení izraelsko-palestinského konfliktu nepomůže rétorika vyjadřující a povzbuzující antisemitismus v současném světě. V prohlášeních pracovníků SRC nechybí ani srovnání Izraele s nacistickým Německem a holocaustem. Izrael žije celých sedmdesát let své existence pod těžkými útoky. Vícekrát byl napaden svými sousedy, kteří s ním (kromě Jordánska) nenavázali ani diplomatické vztahy a otevřeně opakují úmysl Izrael smazat z povrchu země. Křesťanské aktivisty z EAPPI nevaruje ani rozvíjení palestinského terorismu a výchovy další generace svého obyvatelstva k nenávisti a násilí. Pokud někdo chce pomoct k řešení bolestného konfliktu, neměl by se slepě postavit pouze na jednu stranu. To platí pro dnešní SRC, ale také pro některé křesťanské sionisty, kteří nevidí žádnou chybu na současné izraelské politice.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?
Autor je kazatel Církve bratrské a bývalý předseda Ekumenické rady církví v ČR Foto: Wikimedia Commons – Jeruzalém
7 Komentáře
Dan Drápal
Milý Pavle, díky za tento článek. Politika SRC je v mnoha ohledech hanebná, hanebná, hanebná… Bylo třeba to jasně vyslovit.
Adam Hladky
Dobrý článek. Jen technická připomínka:
Ta československá organizace, kterou zakládal a jejímž prvním předsedou byl J. L. Hromádka, pozdější nositel Leninovy ceny míru a dalších vyznamenání, se nejmenovala „Pražská mírová konference“, ale „Křesťanská mírová konference“
Vladimír
Support
In 2012, Martin Indyk, former U.S. Ambassador to Israel, said that Breaking the Silence was trying to „sensitize“ Israelis to the effect of the occupation.[77] In addition to earlier statements, in 2016 a number of retired senior Israeli security and military figures expressed support or admiration for Breaking the Silence. General Amiram Levin took out an ad, saying that he believed that BtS helped strengthen the IDF and its morality by providing transparency for military actions.[80] General Ami Ayalon wrote that „Breaking the Silence protects IDF soldiers in the impossible situation in which politicians have abandoned them.“[80] Retired Israel Police Major General Alik Ron and Shin Bet security services chief Ami Ayalon jointly published an advertisement in Haaretz in support of BtS.[80] Yuval Diskin, former head of the Shin Bet, said in 2016 that BtS helps Israel „maintain the required vigilance about the most sensitive human issues,“ as befitting a democratic society.[80]
https://en.wikipedia.org/wiki/Breaking_the_Silence_(non-governmental_organization)
https://www.facebook.com/BreakingTheSilenceIsrael/
Otakar Vožeh
Pozdě, ale přece . . . toho zlého tam vždycky bylo mnoho, skrývalo se to i za tím „krásným ovocem“, které bylo ve skutečnosti uvnitř prohnilé. Určitě by bylo užitečné v zájmu pravdy a pro poučení hovořit i o tom, jaký byl a je vztah mezi SRC a ERC.
Ben Lorenc
Toto není „pozdě, ale přece“. Kdo autora zná, ví, že se tímto názorem nikdy netajil. Sděloval ho i na svých seminářích studentům HTF minimálně již před více než deseti lety. Například jeho definice teologie osvobození, kterou SRC razila, zněla: „vzít samopal a postřílet kapitalisty“. Bratr Černý je ekumenik, kterému lze například vytýkat nekritický (a podle mne i naivní) přístup k římskokatolické církvi, která – jak chápu – v době kardinála Vlka jeho vstřícnosti využívala k prosazování svých cílů v ERC. V žádném případě bratru Černému ale nelze vytýkat neupřímnost, bojácnost nebo politikaření. Čemu věří, za tím si stojí a přitom umí dát prostor i oponentům (což se u některých církevních vedoucích říct bohužel nedá).
Noe
Jen poznámka: Diplomatické vztahy s Izraelem neudržuje jen Jordánsko, ale i Egypt.
Pavel Cerny
Zde není žádný organizační vztah. ERC v ČR je naprosto samostatnou organizací. Některé její církve ve SRC jsou a jiné tam nejsou a nikdy nebyly. SRC nemá žádné možnosti zasahovat do rozhodování a práce ERC.
V posledních letech se některé věci v SRC mění, protože tam vstupují např. některé letniční církve z Latinské Ameriky. Jsou tam také korejské církve a větší důraz je nyní dáván na misii ve smyslu evangelizace a sociální práce. V některých segmentech to také mění tvář SRC. Na jedné straně politické úlety a na druhé straně některé pozitivní trendy např. v teologickém vzdělávání.