Pavel Černý / Biblická polygamie

Jóaš činil to, co je správné v Hospodinových očích, po všechny dny kněze Jójady. Jójada mu opatřil dvě ženy; i zplodil syny a dcery. 

2Par 24,2–3 

Je v Hospodinových očích správné mít víc manželek? Nebo jsou ty dva verše vedle sebe „nešťastnou náhodou“? 

Kněží se starali i o životy lidí a kněz Jójada pomohl Jóašovi založit rodinu, což bylo v té době obtížné. Projevuje se tím kněžská starost. Dostáváme se tu ale k těžkému problému starozákonního mnohoženství – pro nás je nepředstavitelné, že k tomu Bůh mlčí. Přitom polygamie určitě nebyla Boží vůle, protože na začátku Bůh stvořil Adama a Evu. A je tam jasně řečeno, že ideálem je monogamní manželství. Ve starověku ale lidé žili v těžkých hospodářských, politických a společenských poměrech – a Bůh se v době zakládání a rozšiřování izraelského království přestává k téhle věci vyjadřovat. To je i případ Jóaše – Bůh to nechá být a Jóašovi dokonce opatří dvě manželky kněz. 

Říkáte: „těžký problém“. Jste Boží služebník v současném světě, Jójada byl služebník téhož Boha ve světě minulém, a pro něj to problém nebyl. Kde se to rozklížilo? 

My už máme Nový zákon, Ježíšův vzor a Jeho příklad vyučování. Ježíš přichází jako vykladač zákona, tóry. Je to Boží Syn a Jeho výklad je tedy autentický a správný. Manželství dává velkou hodnotu, vede lidi do monogamních svazků a obnovuje ten ideál z počátku. Láme i další otázky: velkou toleranci k rozvodu – pro různé, někdy až malicherné příčiny bylo možné propustit manželku. Ale Ježíš říká, že to tak jednoduše nejde a upravuje to na otázku cizoložství. Pavel pak zmiňuje další – když někdo nechce žít s věřícím, věřící ho nemá držet násilím. 

Související – Pavel Černý / Pouze láska vítězí?

Židé v otázce polygamie přijali Ježíšovo učení, i když ho jako autoritu neuznávají? 

 Židé měli mezi sebou málo polygamních svazků už po exodu, když se Izrael usadil v Palestině. Ještě víc se polygamie ztrácí po babylonském zajetí. Šokující je ale polygamie u králů – Šalomoun měl 700 manželek a 300 konkubín. Ae i to má vysvětlení – v Orientě bylo zvykem uzavírat svazky a rozšiřovat území říše tím, že si panovník vzal dceru jiného krále. 

A tento mocenský důvod byl Bohem tolerován? Protože i David měl mnoho manželek. 

Ano, v té době to Pán Bůh skutečně toleroval. U Šalomouna měl nadbytek manželek v harému (dcer králů) ukázat, že to je král, který rozšířil izraelskou říši a zajistil jí pokoj. Byly to politické sňatky. 

Když ale Nátan Davidovi řekl, že mu Bůh dal do náruče Saulovy manželky, nevypadá to už na toleranci, ale na Boží aktivitu… (2 Sam 12,8) 

Saul chodil k čarodějnici a zprotivil se tomu, čemu věřil Izrael – a David dostal jeho trůn. A s ním i celý jeho úřad, včetně manželek (byly to královny, nešlo vyhnat je na ulici). To tím Nátan říká. Pořád šlo o politiku. Pro Izrael to byl viditelný symbol pro celý Izrael, že Saulova doba skončila a David se ujal království. Přebral ho se vším všudy.   

David i Šalomoun byli vzory Božích mužů, Bůh s nimi komunikoval napřímo. Ale když už k tomu Bůh mlčel, nemohli ze zákona vyčíst, že to tak nechce? 

Mohli. Protože např. proroci naprosto vždycky hovoří o tom, že Hospodin je manželem Izraele a Izrael je nevěsta Hospodinova – v jednotném čísle. I nejkrásnější texty Bible o lásce v Písni písní oslavují monogamii. Ale tohle byl ústupek době a ochrana zázemí pro ženy. 

V Izajáši 4,1 se píše, že „v onen den se sedm žen chytí jednoho muže“, jen aby je zbavil jejich potupy. Mluvíte o této ochraně? 

Ano. To je další z důvodů starozákonní polygamie a skutečnosti, že k ní Pán Bůh mlčí – žena potřebovala ochranu a ekonomické zabezpečení, jinak by se dostala do otroctví, na ulici, do prostituce. Pro ženu nebylo možné udržet se jiným způsobem. Proto je ve Starém zákoně také přímo definován levirátní sňatek –  bratr zemřelého měl povinnost oženit se s jeho vdovou a zajistit tak udržení jejího majetku, jména a identity a svému bratru potomstvo. To je velmi závažná věc. Není bez zajímavosti, že člověk, který to měl udělat, se nazýval „gólel“ (?), což znamená „zastánce“. 

V případě Lei a Ráchel ale motivací nebylo milosrdenství, ale Lábanova chamtivost. A přesto Bůh nejen že mlčel, ale na této polygamní rodině vystavěl vyvolený národ. Nedal tím k tomuto rodinnému modelu souhlas? 

Pán Bůh řadě lidí požehnal i přes jejich hrozný život. Tady se projevuje to „smiluji se nad kým se smiluji“¨– často i nad velkými hříšníky. Tady Lában říká, že je zvykem nejdříve vdát starší dceru – a podvedl Jákoba. Bůh pak Jákobovi požehnal, ale neznamená to Jeho souhlas s polygamií. V té době bylo i otrokářství a Starý a nakonec ani Nový zákon se ho nesnaží násilím zlomit – Bůh ho taky toleruje. Jen říká, že v milostivém létu mají dát izraelským otrokům svobodu. A apoštol Pavel přikazuje Filemonovi, aby Onezima přijal jako bratra. Doba byla taková. 

Dovedete si jako současný duchovní představit, že by se situace ve světě změnila natolik, že by církev Kristova byla schopna přistoupit na tento druh milosrdenství? 

To si představit nedovedu. Možná kdyby se lidstvo vybilo atomovými zbraněmi a z nějakého kouta Země by se mělo znovu rozšířit a zaplnit Zemi. Jen v takovéto extrémní situaci. 

Související – Pavel Černý: Rozporuplné volby

Jsou nějaké kulturní zvyklosti současné doby v pozici, ve které bylo mnohoženství v době minulé? Tolerovány i Bohem? 

Některé věci jsou kulturně podmíněny – oblékání, dlouhé či krátké vlasy… nebo vyučování žen, které mělo konkrétní příklad v Korintě, kde musel apoštol Pavel zápasit se ženami, které přicházely z mysterijních kultů a vnášely do sborů strašný nepořádek. Ale dnes, když některá žena vyučuje z pověření vedení sboru, tak je pod autoritou a může být tou službou pověřena. Mimochodem – s polygamií se i dnes potýkají některé naše sesterské církve v Africe a jsou v tom poměrně tolerantní. Samozřejmě to nevyučují, ale pokud uvěří polygamista, vědí, že nemůže dvě manželky vyhnat na ulici a jednu si ponechat, protože by to bylo kruté. Ty ženy by zůstaly na ulici v hrozné situaci, podobně jako ženy starověku. Takže ho pokřtí, přijmou do sboru a v tichosti je tam nechají žít. Je to silná sociální otázka. 

Z případů v Bibli je patrné, že polygamie pro lidi není šťastný model (nemilovaná Lea, bolavá Ráchel, pohrdaná Sára, týraná Hagar, Šalomounův pád). Přineslo to něco dobrého? 

Elkána měl Chanu a Peninu, u té druhé je použito slovo, znamenající „sokyně“. A to je síla. Ukazuje se, že ženy v polygamních manželstvích zápasily o manžela, existovala tam rivalita. Nebylo to dobré, bylo to vidět a možná i to přispělo k útlumu polygamie, za kterou Nový zákon udělal jasnou tečku – pracovník církve má být muž jedné ženy. Dnes je monogamní manželství jednou z typických evropských křesťanských hodnot. Je krásné, že svět tuto hodnotu nejen přijal, ale i zákonem hlídá. Současným křesťanům může problematika biblické polygamie přinést ujištění, že v mnohých věcech lze nadřadit milosrdenství nad detailní vyžadování zákona. Že to nejsou smrtelné hříchy, ale lze činit pokání a na odpuštění můžeme trvat. Bez snahy omlouvat hřích lze říct, že nás Boží slovo vede k určité velkorysosti. Nikdo není doživotně diskvalifikován. Bůh si může použít i polygamistu, jak se to také v Africe děje. 

O Autorovi:

ThDr. Pavel Černý, Th.D. (1949) – Absolvent ETF UK, sloužil jako kazatel v Benátkách n. Jizerou, Kutné Hoře a Praze 1 – Soukenická. V letech 1993 – 2009 byl předsedou Rady Církve bratrské. S manželkou Hanou mají 3 děti a osm vnoučat.

Zdroj a Foto: Časopis Brána