Uvažovali jsme o tom, co se děje při probuzení, ale jaké jsou znaky probuzení?
1. Evangelium je obnoveno
Doba probuzení se téměř vždy vyznačuje tím, že zvěst evangelia se stává opět jasnou. Lidé věří v moc evangelia, je předáváno nově vitálním a živým způsobem a je vymaněno z legalismu. Zde se dělají chyby na obou stranách. Evangelium není o tom, že jste spaseni skrze skutky. Evangelium není o tom, že jakmile jste jednou spaseni, nezáleží na tom, jak pak žijete. Naopak, evangelium je o tom, že jsi spasen pouhou vírou, ale ne vírou, která je sama nebo zůstává sama – musí se projevit ve svatosti života.
Téměř vždy dochází k probuzení, když církev navrátí k jádru evangelia. Buď se církev musí odklonit od rigidního, přehnaně vážného, proti všemu namířeného konzervatismu k pozitivnějšímu křesťanskému životu zaměřenému na evangelium a naplněnému milostí.
SOUVISEJÍCÍ – ‚Pane, udělej to znovu‘: Tim Keller o probuzení (část 2)
Nebo se církev musí odvrátit od liberalismu, který ve skutečnosti nevěří ve vykoupení, nevěří v peklo, nevěří, že jsme hříšníci nebo že Ježíš musel usmířit Boží hněv. K obnově evangelia dochází v jednom nebo v druhém z těchto směrů.
2. Pokání je normou křesťanského života
Probuzení se vyznačuje tím, že se pokání stává běžnou součástí křesťanského života. Raná stádia probuzení, která vedla k obrovskému růstu korejské církve, začala na počátku 20. století, asi v letech 1905-10, v Pchjongjangu. Velkou roli v tom hrálo pokání.
SOUVISEJÍCÍ – ‚Pane, udělej to znovu‘: Tim Keller o probuzení (část 1)
V jedné oblasti se probuzení rozšířilo v některých městech, kde žilo mnoho čínských podnikatelů. Číňané byli často bohatými měšťany, vlastnili místní podniky. V jednom vyprávění jsem četl, že mnozí čínští majitelé byli ohromeni, protože když se začalo šířit probuzení, korejští křesťané – kteří duchovně spali a probudili se – byli usvědčení z hříchu a začali se vracet k majitelům a vyznávat se, že je okradli nebo podvedli při nějakém obchodu. To je pokání.
3. Při společném uctívání je možné vnímat práci Ducha svatého
Dalším teologickým znakem probuzení je Duchem svatým pomazaná bohoslužba. Pravděpodobně jste slyšeli o probuzení v Asbury v roce 1970, které probíhalo nepřetržitě po celé týdny. Během bohoslužeb v kapli začali studenti vstávat a vyznávat se: „Spím se svým přítelem a opravdu s tím chci přestat a vyznávám to Bohu“. Stalo se to také na Wheatonu. Toto veřejné vyznání přineslo do kampusu pozoruhodnou duchovní vážnost. Nemyslím si však, že je to úplně totéž jako Duchen svatým pomazaná bohoslužba.
Když říkám pomazaná bohoslužba, mám na mysli nevěřící a všechny ostatní, kteří vědí, že Bůh je tam. Pavel v 1. Korintským 14 vysvětluje, co se stane, když přijde nevěřící a odhalí se tajemství jeho srdce, když říká: „Bůh je skutečně tady. Bůh je skutečně mezi námi.“ Nevěřícího přemůže pocit Boží přítomnosti. To je teologický znak probuzení.
4. Roste počet následovníků Krista
Kde je probuzení, tam vždy roste církev. Můžete mít růst církve bez probuzení, ale nemůžete mít probuzení bez určitého růstu církve. Proč? Protože když Bůh působí, je nemožné, abyste před svými přáteli mlčeli o evangeliu.
Problém metod probuzení
Všimněte si, že jsem nenabídl metody; uvedl jsem teologické známky. Postřehy, o které jsem se podělil, jsou snad dostatečně konkrétní, abyste mohli odhalit probuzení, kdybyste ho viděli. Ale přesto se ptáte: „Jak přinést probuzení?“.
Pokud se podíváte na Velké probuzení v 18. století s Johnem Wesleym a Georgem Whitefieldem, zjistíte, že existovala elektrizující metoda: kázání pod širým nebem. Styl kázání byl metodou.
V letech 1857 až 1859 však v centru New Yorku proběhlo probuzení, které nemělo s venkovním kázáním nic společného. K probuzení došlo prostřednictvím poledních modlitebních shromáždění vedených laiky, která se konala každý den po celém městě. Lidé přicházeli, modlili se a slyšeli evangelium.
Kdosi jednou řekl: „Do Narnie se nikdy nemůžeš vrátit stejným způsobem. Jednou jsi prošel skříní, podruhé už se to nepodaří.“ To je pravda. Totéž platí o probuzení. Podobně se vyjádřil Martyn Lloyd-Jones o velšském probuzení. Když se podíval na církve, které zažily probuzení před desítkami let, poznamenal, že jednou z tragédií bylo, že uvízly v metodě. Je těžké dostat lidi z metod, které kdysi fungovaly.
Především to musí udělat Bůh. Říkáte: „Samozřejmě, že Bůh je svrchovaný.“ Ale často posílá do společnosti nějaký převrat. Bůh ve své prozřetelnosti zintenzivňuje běžné působení Ducha svatého. Nechci, aby se to stalo na místech, kde jsme, ale někdy to v Boží prozřetelnosti může udělat. Nemodlíte se za převrat, ale za probuzení. Modlíte se za probuzení a říkáte: „Udělej všechno, co je třeba“.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Timothy Keller Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 13. dubna 2023 Foto: Redeemer – Tim Keller
