Carri MacFarlanová o naplnění Duchem a o seznámení a manželství s Johnem
Jak jste se seznámila s Johnem?
Začalo to v roce 1972, krátce potom, co jsem se přestěhovala do jižní Anglie, do Chathamu, abych zde začala pracovat jako učitelka. Nikoho jsem tam neznala. Bydlela jsem v nehostinném studeném pokoji, který jsem si pronajala od jedné staré dámy, která se mnou skoro nemluvila. Dostala jsem zrovna zprávu, že zemřela má nemocná přítelkyně, za kterou jsem se modlila. Řekla jsem si: ,Bůh mé modlitby neslyší, všechno je to lež.‘ Brečela jsem, cítila jsem se rozbitá.
Vzpomněla jsem si na duchovního v sousedním Gillinghamu, kterého mi doporučila maminka, že je to jejich rodinný přítel. Vyprávěla jsem jemu a jeho manželce svůj příběh a oni mě pozvali, ať se k nim zatím nastěhuji.
Jak to pokračovalo?
Pozvali mě na biblickou a na modlitební. Řekli mi (napodobuje vikářův severoanglický dialekt)L: „V pátek máme setkání vedoucích, byli bychom rádi, aby ses s nimi seznámila.“
Při té večeři jsem seděla naproti mladému muži, jednomu z těch tří charismatických vedoucích. Říkali: „Haleluja, to a to, chvála, Bohu to a to…“
Řekla jsem jim: „Mluvíte, jako kdyby Ježíš dnes žil mezi námi. Možná dělal úžasné věci popsané v Bibli, ale dnes to už nedělá. Modlila jsem se za kamarádku, aby byla uzdravena, ale zemřela.“
Zasypala jsem je otázkami, a když ten mladý muž odpovídal, měla jsem pocit, že to je od Boha. Připadalo mi zvláštní, že Boha zná. Fascinovalo mě to, ale pořád jsem byla plná hněvu.
Viděla jsem, že tito lidé mají vyslyšené modlitby. Někdo ztratil peněženku, a za týden říkal, že ji má. Jak je to možné?
Pak mě ten mladík pozval na mládežnickou skupinku, po níž jsem ho zasypala otázkami. Nasedl do renaultu s volantem nalevo (v Anglii máme volant na druhé straně), který mu dal Bratr Ondřej (Brother Andrew, zvaný Boží pašerák – pozn. red). Říkala jsem si: To je zajímavý chlapík.
Jak jste se sžívala s charismatickým prostředím?
Sbor v Gillinghamu fungoval jako v první církvi. Projevovaly se tam všechny duchovní dary. Nikdy dřív jsem nic takového nezažila. Po jednom shromáždění jsem se zdržela, modlila se a někdo si ke mně přisedl. Byl to zase ten mladý muž a pozval mě na navazující setkání mládeže u někoho doma. Odvezl mě svým „levostranným“ autem. Dům byl plný lidí sedících na podlaze, kteří si povídali a popíjeli kávu a čaj. Mluvila jsem tam s různými lidmi. Pak vstoupil ten mladík s Biblí a začal mluvit.
…
Jak vás charismatické prostředí ovlivnilo?
Své srdce jsem Ježíši dala v sedmi osmi letech, ale nebyla jsem naplněna Duchem. Do Gillinghamu jsem na shromáždění chodila asi rok a některých věcí jsem se vzdala. Přestala jsem chodit do klubu lidové hudby, protože modlitební chvíle byla taky v úterý večer a já jsem toužila po vyslyšených modlitbách.
Co vás v tom sboru oslovovalo?
Domovy členů sboru byly otevřené. Bylo možné přijít ke komukoli, zazvonit a pozvali vás na kafe. Viděla jsem spoustu věcí a toužila jsem získat víc. Důležitá byla pro mě večeře s pastorským párem, Harperovými, na které mluvili o duchovních darech, o mluvení v jazycích. Taky dalších lidí jsem se ptala, jak začali mluvit v jazycích. Vyzkoušela jsem všechno, a nešlo to. Vyznala jsem každý hřích, který mě napadl, a pořád se cítila nesvatá.
Co vám pomohlo se s tím vypořádat?
Na setkání mládeže u Johna se zpívalo a chválilo, a já jsem jim řekla: „Přestaňte zpívat takové věci. Není to pravda.“ Vyprávěla jsem jim znovu příběh o své přítelkyni, za kterou jsem se modlila, ale která umřela.
John k tomu pověděl: „Bůh měl tvou kamarádku tak rád, že ji už chtěl mít u sebe.“
Pomyslela jsem si: ,Bůh by si ji mohl vzít z lásky?‘ V mém srdci se něco otevřelo. Připustila jsem, že Bůh může milovat.
Když jsem odvážela domů kamarádku Margareth, zeptala jsem se jí: „Jsi naplněná Duchem? Jak se to stalo?“
Řekla: „Je to jednoduché jako vypít sklenici vody.“
Jela jsem domů a volala jsem k Bohu: „Stojím o ten dar. Jestli mi ho dnes dáš, už o tobě nikdy nebudu pochybovat.“ Napadlo mě podívat se do Bible a v poznámkách tam jako téma dne bylo: Jak být naplněn Duchem svatým. V příručce se psalo, že je to stejně snadné jako vypít sklenici vody. Náhle jsem začala intenzivně vnímat, že mě Bůh zná osobně. Byl se mnou v tom autě. Jeho přítomnost mě zaplavila. Pokračovala jsem v četbě příručky: „Chceš být naplněn?“ Já na to: „Ano!“ Otevřela jsem ústa, abych Bohu poděkovala, a mluvila jsem v jazycích.
Bylo 11 hodin v noci. Jela jsem k vikářovým. Na cestě bylo několik křižovatek. Řekla jsem Bohu: „Chci mít na všech zelenou!“ Když jsem přijížděla ke každé křižovatce, svítila červená, ale hned naskočila zelená.
Na faře mi vikář otevřel a volá na manželku: „Heddie, pojď sem, Carri byla naplněna Duchem svatým!“
Jak se vyvíjel váš vztah s Johnem?
Když jsem se s ním vídala a táhlo mě to k němu, řekl mi Bůh: „Ruce pryč! Udržuj odstup.“
Proč?
John v té době nosil prstýnek…
Jak vztah Carri a Johna souvisel se zámkem obrostlým křovím, jak přestala v manželství velet nebo jak do jejich života vstoupil jeden neodbytný Ind? O tom vypráví Carri MacFarlanová v rozhovoru v prosincovém čísle Života víry.
Poslední číslo tohoto roku přináší spoustu dalšího čtení. Vánoční atmosférou dýchá úvodník Františka Fleka o sladkostech jako podobenství vztahu s Bohem, do Betléma před dvěma tisíci lety a hlavně do dnešního Izraele zamíří ve svém komentáři Tomáš Dittrich. Až k protinožcům zavítáte v článku Marka Bužgy o inspirativní cestě českých pastorů do Austrálie, do „české“ školy v Indii vás zavede reportáž Jany Mackové.
V prosincovém čísle dále najdete téma domácího násilí spolu s tipy Evangelikální aliance na jeho prevenci a řešení v církvi. Život víry také přináší rozhovor s vedoucí chval v kalifornském Bethelu Jenn Johnsonovou, historický rozhovor připomíná osudy „apoštola severního Irska“ – Johna Cennicka.
Číslo doplňují příběhy čtenářů z houpacího křesla i z chodeb za mřížemi vězení, nechybí ani kreslený vtip Pavla Bosmana, recenze, zprávy o církvi u nás i v zahraničí nebo oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i digitálně a číst ho na internetu i poslouchat ve zvukové podobě.
Navíc nyní probíhá soutěž pro předplatitele – kdo si časopis předplatí to konce prosince, může vyhrát knihy podle vlastního výběru.
Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.
Autor: Tomáš Dittrich Datum: 15. prosince 2023 Foto: Život víry – Carri MacFarlenová
