Slovinsko/Itálie – Kněz Francesco Bonifacio je pouze jednou z obětí rudého teroru, který v letech 1943-1947 rozpoutali Titovi jugoslávští partyzáni na Istrijském poloostrově a Dalmácii. Byl namířen proti fašistickým kolaborantům, avšak touto nálepkou byl označen každý odpůrce komunistického režimu či příslušník italské menšiny.
Itálie si dnes (na základě rozhodnutí italského parlamentu z roku 2004) připomíná tisíce usmrcených krajanů, kteří byli vhozeni do hromadných hrobů v krasových jeskyních, zvaných foibe (z latinského fovea). V letech 1945-1956 bylo navíc v rámci etnických čistek ze jmenovaných oblastí vysídleno 250-350 tisíc Italů. Jde o smutnou kapitolu v italsko-slovinsko-chorvatských vztazích, srovnatelnou s odsunem Němců z poválečného Československa, které ovšem hrozí, že upadne v zapomnění, jak píše v poselství k dnešnímu pamětnímu dni italský prezident Sergio Mattarella.
Podle terstského arcibiskupa Giampaola Crepaldiho nelze zapomínat, že „nikam nedospějeme, pokud budeme svět budovat na nenávisti a násilí“. Neseme obrovskou mravní odpovědnost vůči dnešním mladým lidem, dodává, a popisuje postavení církve v kontextu této historické tragédie.
„Úlohou církve bylo vnášet smíření a pokoj, za což zaplatila velice vysokou daň, jak v terstské diecézi, tak v chorvatských a slovinských diecézích. Chtěl bych zde připomenout pouze tři mučedníky, kteří byli později blahořečeni. Prvním je slovinský student Alojzij (Lojze) Grozde, umučený partyzány roku 1943 v pouhých dvaceti lety, druhým mladý chorvatský kněz Miroslav Bulešič, ubitý komunisty v roce 1947, a konečně již zmíněný kněz z Terstu, Francesco Bonifacio,“ uvedl.
Svým svědectvím a vírou, podle mého názoru, napravili hrůzy, kterých se v oněch krajích dopustila ideologie, slibující ráj, avšak plodící peklo. Myslím, že tuto roli by církev měla naplňovat i nadále – tedy roli smíření, očišťování paměti a evangelního hlásání oněch nosných hodnot, které umožňují poctivé soužití různých národů,“ říká mons. Giampaolo Crepaldi.
Jeden z istrijských uprchlíků, Mario Ravalico, se celoživotně zabývá historickým bádáním o bl. Francescu Bonifacim, jemuž věnoval několik knižních publikací. Tento kněz zmizel beze stopy v září roku 1946, protože se „provinil“ pastorační prací s mládeží.
Autor: Vatikánský rozhlas Datum: 10. února 2020 Foto: Wikipedie – Francesco Bonifacio
2 Komentáře
Konečný Fr.
Otázka je, zda církev v Chorvatsku nekolaborovala s Hitlerem. Tito bojoval proti nacistům a to bylo zcela správné. Tady jde o to, zda si někdo zase nevykládá historii tak jak se mu to dnes hodí, tedy z padouchů dělat hrdiny.
Jiří Aron
Máte pravdu pane Konečný. Ten arcibiskup „popisuje postavení církve v kontextu této historické tragédie“. Prý že „Úlohou církve bylo vnášet smíření a pokoj, za což zaplatila velice vysokou daň, jak v terstské diecézi, tak v chorvatských a slovinských diecézích.“
Tedy zase další pokus o přepisování historie řk církve, která spoluvládla ve fašistickém Chorvatsku krutou rukou. Spolupodílela se na vyvražďování pravoslavných, Srbů, Židů, Romů. I komunistů, o kterých se píše v článku.
S tím vnášením smíření pokoje církve to bylo jinak. Válečný zločinec a nejvyšší představitel Chorvatska, Ante Pavelič, měl požehnání přímo od Vatikánu i od chorvatské církve, se kterou po celou dobu války spolupracoval, dokonce i po válce, když mu pomohla včas zmizet za hranice. Např. zde: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Catholic_clergy_involvement_with_the_Usta%C5%A1e Nebo heslo Jasenovac.
Nesouhlasím s pomstou o které je článek, protože pomsta patří Bohu. Často pomstu odnesou nevinní a naopak praví zločinci se nenechají chytit. Ale Boží spravedlnosti neunikne nikdo z lidí.