Slýcháte zprávy o duchovním probuzení na univerzitě v Asbury: obyčejná kaple se změnila v nepřetržitou bohoslužbu chval a uctívání, vyznávání hříchů a oslavy spásy. Přivolává nyní pozornost celých Spojených států a probouzí obdobná duchovně intenzívní hnutí na dalších vyšších školách a univerzitách.
Na počátku týdne, v němž píši tento článek, jsem viděl klipy z univerzity v Cedarville, kde mám syna v prvním ročníku, a doslechl jsem se o evangelizačních týmech, které aktivně působí na státních univerzitách v Ohiu a Michiganu. Nemohl jsem se ubránit slzám.
SOUVISEJÍCÍ – „Duchu svatý učiň v našem středu něco nového,“ modlil se. Jeho kázání spustilo probuzení v Asbury
Je to probuzení?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Předseda Asburského teologického semináře Timothy Tement to nechce nazývat probuzením. Podle něj „jedině v případě, že uvidíme trvalou proměnu, která otřese pohodlnými základy církve a opravdu nás všechny přivede k nějaké nové a větší hloubce, budeme moci zpětně říci ‚ano, bylo to probuzení‘“. To ukáže čas.
Přesto jsme však nepochybně svědky čehosi neobvyklého – projevu zesílené Boží moci ve Slově a uctívání, v obnově srdcí a životě lidí.
Skutečnost, že Boží dílo začíná u studentů vyšších škol, by nás neměla překvapovat. V roce 1802 vzniklo na Yale tak mocné duchovní hnutí, že svou víru v Krista vyznala více než třetina studentů. „Celá škola se zachvěla,“ napsal jeden z tehdejších studentů prvního ročníku. „Po nějaký čas to vypadalo, že se celý ten dav studentů nahrne do Božího království. U díla byl Pán, a z pohledu všech šlo o zázrak. Ach, jaká požehnaná proměna!“
Když dochází k probuzením…
Pokaždé, když Boží Duch obnoví v jeho lidu vnímání Boží přítomnosti – tedy ono neodolatelné propojení, kdy staneme v bázni před Božím majestátem a cítíme se přemoženi jeho láskou – dochází k mnoha rozmanitým reakcím.
Za prvé – situace vyjede z normálu. Citelné zavanutí Božího dechu na určité místo často vyvolá neobvyklé následky – buď období charakterizovaná větší intenzitou modliteb a chval, nebo okamžité a zrychlené Boží dílo v oblasti (tělesného i duchovního) uzdravování, nebo se do přítomnosti prolomí tak silné vědomí věčnosti, že člověk ztratí pojem o čase. Pán uvádí věci do pohybu a lidé upřímně reagují – někdy tak opravdovými projevy oddanosti, že se to teologům jeví až přeslazené, a přitom to plyne z ryzího srdce plného lásky k Bohu.
SOUVISEJÍCÍ – Podivné teplo v srdci během bohoslužby v Asbury
Za druhé – stále se vynořují hlasatelé nějakého probuzení. A nejde vždy o lidi s čistými motivy. Objevují se šejdíři, kteří se snaží tu moc „nacpat do svých nádob“ a učinit z ní nástroj vlastních záměrů. Kdykoli je na scéně Boží moc, pokoušejí se z ní někteří lidé těžit. Jen se podívejme na Šimona mága v 5. kapitole knihy Skutků.
Za třetí bývají členové církve často kritičtější a cyničtější nežli svět. Mnozí se příliš rychle vysmívají projevům emocí. Vyrážejí do boje, vyslýchají účastníky událostí a pitvají slovní projevy i písně, aby zjistili, zda odpovídají správné teologii. Často vyjadřují spíše obavu, že jsou lidé obětí nějakého podvodu, než že by byli ochotní připustit uchvácení Duchem. Bylo tomu tak v případě prvního Velkého probuzení [v Americe v letech 1730-1740]. Jiní – zranění tím, co církev v minulosti udělala či neudělala, nebo svou bezprostřední zkušeností s duchovními manipulátory – zůstávají skeptičtí.
V reakci na taková probuzení jako v Asbury se vynořuje mnoho otázek:
Je opravdové? Jak můžeme vědět, zda je to skutečně Boží dílo?
Co když něco z teologie nebo někdo z účastníků je „mimo“?
Co když jde o duchovní manipulaci?
Jak v tomto případě – na dálku – „rozpoznat duchy“?
Nejsou to jen nějaké emoce ze sociálních sítí?
Není Bůh právě tak přítomen všude, kde jsem já? Jaké ovoce máme očekávat?
Všechno jsou to ožehavé otázky…
Podle mne bychom si však měli položit naléhavější a ožehavější otázku – tu z Jana 5, s níž se Ježíš obrátil k ochrnutému u rybníka Bethesda:
„Chceš být zdráv?“
Ožehavá otázka z Asbury se netýká Asbury; týká se tebe. Toho, po čem toužíš ty.
SOUVISEJÍCÍ – Profesor z Asbury: Jsme svědky „překvapivého Božího jednání“
Na pohled vypadá Ježíšův dotaz položený paralytikovi absurdně. Ten člověk tu přece sedí, protože doufá v zázrak, ne? Samo sebou, že chce být uzdraven!
A kdyby se měl Ježíš zeptat nás, zda chceme probuzení, většina z nás by podle mne odpověděla podobně:
Copak nevidíš, Pane, jak ochotně přispíváme? Že se modlíme? Že chodíme týden co týden do kostela?
Neslyšels, jak každý týden zpíváme?
Nevíš o tom, co pořád říkáme – že jediné, co spasí naši zemi nebo obnoví naši církev, je probuzení?!
A přece visí ve vzduchu Ježíšova otázka:
„Chcete to doopravdy?“
Zapomeňte na všechny ty naše povrchní řeči o probuzení a o závislosti na Duchu svatém.
Je možno říkat, že chcete probuzení, a přitom ho v hloubi srdce nechtít, protože nestojíte o všechno to nepohodlí, jaké by mohla Boží přítomnost přinést.
Je možno zpívat každou neděli písně žadonící o probuzení, a přitom v sobě hýčkat zášť a hořkost, od které nechcete být osvobozeni.
Je možno se kochat tím rozkolem v církvi, teologickým rodinkařením nebo skrytými hříchy, s nimiž je vám dobře, nebo se spokojeně vrtět ve svém sebeuspokojení, otupělí vůči úpadku církve a neteční k budoucnosti. Boží Duch není něco bezpečného.
Stále proto platí Ježíšova otázka: chceš být zdráv?
Ochrnutý operuje všemožnými výmluvami, aby zdůvodnil, že uzdravení je nemožné. Mně nikdo nepomáhá. Nedostanu se tam dolů k vodě. Jsem úplně sám.
A my děláme totéž. Církev je příliš zaneřáděná. Boží dílo je na tohle místě neproveditelné! Kdyby mělo dojít k probuzení, nemohlo by vypadat takhle. Kdyby chtěl Bůh s něčím pohnout, musel by to udělat jinak.
Jenže pořád je tu ta otázka: poskočí ti při té myšlence srdce? Chceš být uzdraven?
Žízeň po Bohu
Martyn Lloyd-Jones řekl: „Nechápu křesťany, které ta celá myšlenka probuzení nechává chladnými.“
Já také ne.
Ať se při probuzení v Asbury a a po něm stane či nestane cokoli, kéž se na nás projeví živoucí žízeň po poznání živého Boha a nepotlačitelná touha vidět, jak je se svou mocí při díle, jak koná, co může – v nás a skrze nás – vykonat právě on a jedině on. Vzrušení z poznání, co je ta pravá víra doopravdy zač, vede ne k tomu, že rukama saháme po zbrani [raději singulár, aby v další větě bylo jasné, že zvedáme ruce a ne zbraně], nýbrž že je pozvedáme k Bohu. A proto zpíváme s Fanny Crosbyovou, s tou malou nevidomou stařenkou, její stále ještě zaznívající píseň:
Ježíši, mne nepomíjej, vyslyš lkání mé, jiné-li si vyhledáváš, nepomíjej mne! (původní český překlad z Křesťanského kancionálu)
Autor: Kevin Wax Překlad Ivana Kultová Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 13. března 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
