Už je to celá řada let, co nám položil známý americký křesťanský myslitel Francis Schaeffer otázku: Jak tedy máme žít? Napsal k této otázce celou knihu, která pak byla dokonce zpracována do populárního video-seriálu. Tato otázka platí dodnes. Dokonce zní do našeho světa ještě naléhavěji. Tváří v tvář společenským systémům, které podléhají stále víc bezbožnému postoji, je věřící člověk v pokušení stavět se do pozice společensko-politického reformátora a povýšeného moralisty. Ti, kdo se dají svést na tuto cestu a stanou se křesťanskými aktivisty, zapomínají na své biblické poslání a na poselství Božího slova.
Změnit společnost k dobrému je vznešený cíl pro kteréhokoli člověka. A některé společenské jevy, které odporují Božím zásadám pro život, jsou tak citově nabité, že nás nemohou nechat lhostejnými. Avšak Bůh věřící lidi nikde ve svém slově nevybízí k tomu, abychom jako Církev ovlivňovali společnost prostřednictvím legislativního procesu, abychom usilovali o změnu zákonů, které by více odpovídaly biblickému poznání. Křesťanský aktivismus, který vidí jako svoji prioritu změnit společnost moralizováním a peticemi, není prostě to, proč tady jsme. Není biblický a není účinný. Je to ztráta času, energie a prostředků.
SOUVISEJÍCÍ – Otakar Vožeh / Kdo je Duch svatý
Ke změně společnosti vedou jen dvě cesty: zaprvé, věřící lidé musejí žít důsledně v souladu se svojí vírou v Krista, a zadruhé, věřící musí vidět svou prioritu ve zvěstování evangelia. Nemůžeme jinak než šířit evangelium všemi prostředky a způsoby a neúnavně. A náš život musí viditelně potvrzovat to, co říkáme. Takový postoj vede k obrácení většího počtu lidí ke Kristu a k radikální změně jejich životů. Výsledkem je pak nutně a přirozeně možná pomalá, ale zřetelná postupná proměna celé společnosti.
Podívejme se do biblického textu, který nám připomene, jak se na náš život na tomto světě dívá Bůh. Veden Božím Duchem Svatým, apoštol Pavel píše o hlavních zásadách křesťanského života ve třetí kapitole svého listu Titovi, verše 1-8. Zastavte se a najděte si ten text. Tento oddíl je pozoruhodným nejen tím, co říká, ale také tím, co v něm není. Pavel tu nepobízí věřící k tomu, aby reformovali pohanskou společnost, ve které žijí. Nevolá je k protestům proti nespravedlivým a krutým zákonům římského impéria. Nevybízí je k revoluci, nemá je k občanské neposlušnosti. Nabádá věřící ke svatému, čistému životu v hříchem narušeném světě.
V prvních dvou verších čteme: „Připomínej jim, ať jsou poddáni vládcům a vrchnostem, ať je poslouchají, ať jsou připraveni ke každému dobrému skutku, ať o nikom nemluví zle, ať nejsou svárliví, ale vlídní, a ať prokazují veškerou krotkost vůči všem lidem.“ Krátce – respekt vůči autoritě a zájem na dobru každého člověka. Každý věřící je povinen žít podle zákonů své země do té míry, dokud tyto zákony nejsou v přímém konfliktu s Božím slovem a Boží vůlí. Navíc, každý z nás má být připraven ke každému dobrému skutku. Prokazovat dobro všem lidem je naše výsada a povinnost. Nikdy bychom se neměli nechat svést k jednání, za kterým se skrývá zlá pohnutka. Mohli bychom to nazvat postojem soustavné, důsledné a agresivní dobroty.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
O nikom nemáme ani špatně mluvit! Dokážeme si vůbec představit, kdybychom tuto zásadu všichni důsledně dodržovali?! To by byla revoluce především uvnitř Církve! Ale zároveň celá společnost by tím byla povznesena na vyšší úroveň! Můžeme zkusit nemluvit špatně ani o politických a vůbec veřejných činitelích ? Je jisté, že takový postoj se musí vidět především v Církvi, ale Bůh nás ústy apoštola Pavla vybízí k tomu, abychom se chovali stejně ke všem lidem.
Jak často přímo opovrhujeme nevěřícími a neprokazujeme jim zájem a lásku. Pán Ježíš i za ně položil svůj život, nejen za nás! V jakém duchu hovoříme o homosexuálech, o prostitutkách, o těch, kdo schvalují potraty, kdo šíří hnusnou pornografii, o zlodějích, o vrazích a jiných zločincích ? Jejich činy jsou jistě odsouzeníhodné, ale oni sami mají slyšet dobrou a radostnou zprávu o vykoupení skrze víru v Pána Ježíše Krista. Z čeho nás vykoupil Bůh? Jací jsme dříve byli? Byli jsme pod stejným Božím odsouzením jako jsou dnes ti, kterým máme zvěstovat evangelium.
SOUVISEJÍCÍ – Otakar Vožeh / Proč je tolik církví?
Nevěřícího člověka nezměníme tím, že mu budeme kázat Boží morálku. Změníme ho tím, když mu budeme v lásce zvěstovat evangelium! Apoštol Petr nám připomíná, že máme evangelium zvěstovat „s krotkostí a úctou a s dobrým svědomím“ (1. Petr 3,15). Zachováváme k lidem vždycky úctu, když jim zvěstujeme Krista? A tak naší povinností vůči pohanské společnosti, ve které žijeme, není dožadovat se svých práv nebo vyžadovat na pohanské vládě, aby propagovala křesťanskou morálku. Bůh nás volá k důslednému životu víry a k důslednému životu svědectví o Kristu, našem Spasiteli.
Kdykoli jsme v pokušení samospravedlivého odsuzování a kritiky a pomlouvání vlády, politických činitelů, úředníků, novinářů, zákonodárců, učitelů a dalších, připomeňme si slova apoštola Pavla: „Vždyť i my jsme kdysi byli nerozumní, nepovolní, oklamaní, otročili jsme různým žádostem a rozkoším, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme odporní a vzájemně se nenávidící“ (Tit. 3,3). My jsme takoví byli? Já jsem takový byl? Nevedou nás tato slova k velké pokoře? Není však zároveň pravdou, že čím horší jsme byli před obrácením, tím větší je na nás vidět rozdíl? Milí spoluvěřící, naše minulost by nás měla vést k tomu, aby přestali pohrdat nevěřícími jen proto, že vyznávají jiné životní hodnoty a žijí jiným životním stylem než my. Pro nevěřícího je to naprosto přirozené, jak víme velmi dobře z vlastní zkušenosti. Proto je moralizování zbytečné a naprosto neproduktivní. Proto je potřeba zvěstovat evangelium, které je Boží mocí ke spasení pro každého člověka (Řím.1,16).
Jak vidíme z dalších slov apoštola Pavla Titovi, to, že jsme dnes spaseni, je projev Boží dobroty, lásky, milosti a milosrdenství (3,4-7). Být si vědom svého spasení a být si jist svým spasením je pro věřícího člověka tou nejdražší a nejdůležitější životní realitou! Vědomí odpuštění hříchů a smíření s Bohem, vědomí toho, že vím, co se mnou bude po smrti, vědomí toho, že už tady na zemi mohu prožívat Boží přítomnost ve svém životě – to se nedá ničím nahradit. Tato realita, pokud jsme ji skutečně prožil a prožívám, mi velmi rychle seřadí správně moje životní priority. Náhle vidím, na čem nejvíc záleží, a na čem nezáleží vůbec. Moje životní hodnoty jsou vzhůru nohama. Vím, čemu mám věnovat svůj čas, svou energii, svoje peníze. Věčné hodnoty jsou na prvním místě a řídí všechno ostatní, jak žiji, jak mluvím, jak jednám. Kristus za mne položil svůj život, Bůh mi odpouští, jsem Jeho dítětem, Jeho člověkem.
„Toto slovo je spolehlivé,“ uzavírá apoštol Pavel tento oddíl svého listu Titovi, „a chci, abys na těchto věcech trval, aby se ti, kdo uvěřili Bohu, snažili vynikat v dobrých skutcích. Tyto věci jsou totiž dobré a užitečné pro lidi“ (3,8). To dobré a užitečné nepřichází do národa, do společnosti, prostřednictvím lidských zákonů. Žádný národ na světě nikdy nebyl, není a nebude „křesťanský“. Ale věřící lidé mají ve své společnosti a vůbec ve světě, jedno velké, slavné a životodárné poslání, na které musíme stále pamatovat. Naším posláním je zvěstovat ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Ježíše Krista jako jediného Spasitele a svrchovaného Pána. Křesťansko-sociálně-politický aktivismus je ztráta času. Pán Ježíš nepřišel polepšit svět. Přišel, aby nás zachránil, spasil, pro tento život a pro věčnost. Celoživotní transformace lidského života a lidské společnosti není myslitelná bez Krista. Proto neztrácejme čas a neztrácejme ze zřetele to, k čemu jsme Bohem povoláni a posláni: k životu svědectví a dobrých skutků.
Autor je zakladatelem československého vysílání Trans World Radio-Monte Carlo a dlouholetý mezinárodní misijní pracovník Datum: 14. října 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
50 Komentáře
Karel Krejčí
Opět velmi dobrý a především spravedlivý komentář, vracející obsahem podstatu křesťanství k základním a pravdivým základům. Je v něm zdůrazněna a vysvětlena nefunkčnost evangelia v propojení s čímkoli „pozemským“, ale nepochybně především s politikou nebo jejími různými formami. Již delší dobu stále více pozoruji a je to také obsahem nedávného komentáře, jak je samotné křesťanství rozpolcené, nejednotné, složité a nepřehledné. Paradoxem je, že křesťané mají jasno – esoterika, okultismus a jiné podobné duchovně zaměřené směry jsou v naprostém rozporu s Písmem. Ani na okamžik o tom nepochybuji. Ovšem zase z pohledu lidí, kteří se zabývají těmito aktivitami a celkově ze sekulárního světa, samotné křesťanství vůbec není v jejich očích jednotné a ani natolik důvěryhodné, jak si mnozí křesťané namlouvají a spatřují a hledají k tomu důvod všude jinde, jen ne u sebe. Křesťanství vůbec není oddělené od sekulárního světa, ale je od něho nakažené. Jak už jsem se jednou vyjádřil, křesťanství dělá samo sebe složitější, zcela zbytečně náročnější na studium a znalost Písma, jako by teprve až „potom“, mohl být křesťan opravdovým a následováníhodným křesťanem. Kde je stanovena hranice znalosti Písma nebo Ducha svatého, která nás opravňuje stát se dobrým šiřitelem evangelia?
Eva Hájková
Ano. Kde je stanovena hranice? „Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás.“ (Mk 9 38-40)
Olga Nedbalová
Moc krásně napsané, nemám k tomu co dodat. Děkuji.
pavel v
Na tomto článku je cenné, že se staví proti prosazování křesťanských zásad (křesťanské morálky) mocenskými prostředky, tedy zákonem. Příkladem takového aktivismu je nedávný zákon proti LGBT prosazený Viktorem Orbánem v Maďarsku. Já osobně nejsem příznivcem hnutí LGBT, ale jsem rozhodně proti tomu, aby bylo potlačováno zákonem. Mnohem lepším řešením je podle mého vést o této problematice zasvěcenou diskuzi a pokusit se přesvědčit protagonisty tohoto hnutí po dobrém. Pochopit situaci homosexuálů a transsexuálů, mluvit s nimi a ne je šmahem zařadit mezi zvrhlíky.
V Písmu nalezneme řadu pasáží, které svádí ke zobecnění. Tak například, když se Ježíš setká s bohatým mladíkem, vybídne ho, aby prodal celý svůj majetek, peníze rozdal chudým a pak Ho následoval. Měli by tedy křesťanští podnikatelé prodat své firmy, dát peníze na charitu a stát se potulnými kazateli? Zde je zřejmé, že Ježíšova slova byla určena jen člověku, který lpí na svém bohatství a ne všem bohatým obecně. Je nesmysl vyvozovat z této pasáže evangelia, že církev má být chudá. Podobně když apoštol Pavel vyzývá křesťany, aby se podřizovali pánům a vrchnostem, neplatí to zcela obecně. Vždyť v historii byla řada vládců, kteří chtěli Kristovo učení zcela vymýtit. Jejich řady začínají velekněžími a staršími lidu v izraelském národě. Zavraždili Krista, aby zničili jeho učení. Ježíš o nich řekl, že jejich otec je ďábel a nazval je „plemenem zmijí“. V novodobé historii usilovali o zničení křesťanství komunisté. A žel, našli se křesťané, kteří s nimi kolaborovali. Možná si mysleli, že plní pokyny apoštola Pavla 🙂 Podřizovat se vrchnosti moderním jazykem znamená respektovat společenský řád a to i v případě, že není zcela dokonalý. Na druhé straně, pokud je součástí toho řádu porušování základních morálních pravidel, je na místě občanská neposlušnost.
Karel Krejčí
Pane pavle v.,
jste zcela mimo podstatu fungování tohoto světa. Převážnou část Vašeho života zcela zjevně pohlcuje zaobírání se jeho problémy a spoléhání na zrození jakéhosi úžasného politického matadora nebo mesiáše, kterému se konečně podaří to, co se zatím žádnému vládci zde na zemi nepodařilo. Ale Vaše vize zase není až tak daleko od věci, jak by se mohlo zdát. Podle knihy Zjevení onen světský mesiáš opravdu přijde, ale rozhodně nenaplní to, o čem stále nereálně sníte.
pavel v
Pane Krejčí,
máte pravdu, zaobírám se problémy tohoto světa. Jeho největším problémem je, že tolik lidí trpív důsledku zvůle jiných lidí. Ano je to tak, ty hory utrpení mě nenechávají lhostejným.
Příkladem „úžasného politického matadora“ by mohl Viktor Orbán hlásící se k víře v Boha. Chci vás ujistit, že tento člověk je mi z duše odporný. Já jsem zastánce demokracie. Demokracie je diskuze, jak říkal Masaryk. V diskuzi jsou si všichni rovni. Tam neplatí, že kdo má vyšší postavení, má i více pravdy. Tam platí argumenty. Demokracie vylučuje představu úžasného politického matadora.
Karel Krejčí
Pane pavle v.,
bohužel, ty hory utrpení se Vám nepodaří odstranit. Pohledem zvenčí, touto humánní aktivitou mnoho politiků a zachránců světa a ochránců bezpráví, úspěšně získává „body“, avšak evangelium je evangelium. To mimo Kristovu smrt a naší spásu přináší i poznání o Bohu, že On má naše životy pevně v rukách se stejným cílem, jako Ježíš chránil apoštoly a spolehlivě je dovedl k Bohu-Otci. Ano, spolehlivě dovedl k Otci a to do poslední ovečky, všechny ty, které mu Bůh svěřil. Nejinak je tomu nepochybně i dnes. Dobré skutky jsou jistě potřebné, ale nemají moc vysvobození z tohoto světa. Pokud si to nepřiznáme, nejsme a nemůžeme být vůči Bohu spravedliví.
pavel v
Evangelium o posledním soudu (Mt 25, 31 – 46 ) říká, že spasen bude ten, kdo zmírní utrpení jiného člověka. Vy to označujete jako „humánní aktivitu“ a tváříte se, jakoby humánní (milosrdné) chování bylo z hlediska evangelia bezcenné. Mýlíte se.
Je pravdou, že Ježíš nám poskytne království Boží „zdarma“. Je to jako když koupíte něco, co má nevyčíslitelnou hodnotu, za nepatrnou cenu. Pochlubíte se příteli a ten vám řekne: Za tu sumu jsi to získal v podstatě zadarmo. A má pravdu. Nicméně, kdybyste nevynaložil ani tu nepatrnou částku, nezískal byste nic.
Jiří Aron
Ano také vnímám pana Pavla V jako učebnicový příklad člověka nadšeně očekávajícího lidského mesiáše a současně nestojícího o Krista.
Co je třeba zarážející na jeho příspěvku je to, že je proti „prosazování křesťanských zásad (křesťanské morálky) mocenskými prostředky“. Což je skvělé.
Ale ve stejném textu Pavel V používá klasický argumentační faul slaměný panák. Zákon v Maďarsku podle něj hnutí LGBT „potlačuje zákonem“ , „nechápe jejich situaci“ a „šmahem je zařaďuje mezi zvrhlíky“.
Používání argumentačních faulů patří mezi používání mocenských prostředků – donutit napadeného, aby se, namísto věcné debaty, začal bránit. Je to oblíbená taktika Pavla V a nalézám ji v téměř každém jeho příspěvku.
Ve skutečnosti jde o něco jiného, tento zákon především ochraňuje děti do 18 let před aktivisty LGBT, před jejich působením na školách a omezuje šíření jejich materiálů. Viz https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3327202-madarsko-nechce-osvetu-o-lgbt-jeji-zakaz-poslanci-vmestnali-do-normy-proti-pedofilii
pavel v
Pane Arone,
vy mě vnímáte jako člověka očekávajícího lidského mesiáše. Je to nesmysl. Když mě takto osočujete, doložte to.
Jsem stejně jako vy proti propagaci LGBT mezi mládeží. Lišíme se jen v tom, že já a pan Vožeh nesouhlasíme, aby tento problém byl řešen politicky – zákonem. Ježíšovo učení je založené na dorovolnosti – člověk se smí dobrovolně rozhodnout pro dobro nebo zlo. Lidé chtěli Ježíše provolat králem – pak by nemusel nikoho přesvědčovat, mohl by jako král nařizovat, jak se má kdo chovat. Nestál o to. Usiloval o změnu srdce člověka. Věděl, mocenským nátlakem se člověk neobrátí.
Jiří Aron
To se dá vyvodit z toho, že ani jeden Váš příspěvek nesměřuje čtenáře k Bohu. Nikde. Píšete sice všude, že jste zastánce demokracie a citujete Masaryka o diskusi.
Na druhé straně používáte velmi často argumentační fauly, což je mocenský přístup. Už jsem Vám o tom psal konkrétně vícekrát. Křesťané by argumentační fauly používat neměli.
K tomu zákonu v Maďarsku už podruhé psát nebudu. Ten chrání pouze děti a omezuje aktivistům LGBT přístup k nim. Fauloval jste. Zákon je v souladu s tím, co jako křesťané a rodiče od vlády očekáváme, upravit toto zákonem. Bohu záleží na ochraně dětí: „Ale pro toho, kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, by bylo mnohem lepší, kdyby mu přivázali velký mlýnský kámen na krk a hodili ho do moře.
Jiří Aron
Musím přiznat, pane Pavle, že máte pravdu. Nikde nepíšete, že čekáte lidského mesiáše. Nemusel jsem to psát, promiňte. Do srdce Vám nevidím.
Nechal jsem se vytočit Vašimi výroky, že ten zákon hnutí LGBT „potlačuje zákonem“ , „nechápe jejich situaci“ a „šmahem je zařaďuje mezi zvrhlíky“.
Neměl jsem Vám raději odpovídat, vím už, že tento způsob komunikace je Vám blízký.
Petr Adamec
Nelíbí se mi, s jakou jistotou zařazujete p. Pavla V. jako nestojícího o Krista a hledajícíhio lidské mesiáše. Znáte ho z pár komentářů abyste to mohli tak autoritativně soudit? Jsou vaše měřítka tak jistá a autoritativní? Že vidí některé věci (třeba Orbána) jinak, není argument. Do srdcí vidí Kristus. A Pavel V. je jeho služebník, ne váš. Vnímám ho jako člověka dost sociálně citlivého. O jeho vztahu s Kristem bycch si netroufal spekulovat. Souhlasím naprosto, že křesťané by se neměli stát nikdy aktivisty, kteří myslí jen na nápravu světa politickými prostředky. Současně ale pevně věřím, že křesťané by se neměli stát nikdy jen těmi, kteří řeší výhradně věčnost a nikdy časnost. Věčnost začíná zde. Věčnost je pro mne mnohem důležitější, ale současně jakou věčnost a Boha zvěstuji, pokud mi chybí zcela vztah k lidem a k časnosti? Kristus a učedníci rozdávali peníze hladovým… Pravá víra výra vždy zahrnuje lásku ke Kristu i činnou lásku k lidem. Ne buď jedno, nebo druhé…
Jiří Aron
Můžete si pane Adamec sám zkusit najít jen za poslední měsíc dlouhou řadu komentářů p. Pavla, kde se dopouští argumentačních faulů vůči diskutujícím. Na některé z nich jsem v diskusi přímo upozornil. Nejvíc mi vadí, když takto z manipulativně argumentuje vůči ženě. Nevím, co myslíte tou jeho údajnou sociální citlivostí, z toho, co napsal, to nevyplývá.
Pan V. předkládá lidem názory, které nemají a pak je za tyto názory napomíná. Co je až s podivem, tak politiku p. Pavel V. vkládá i do duchovních komentářů. A jasně v nich vidím, že nic neočekává od Boha, všechno podle něj závisí jen na člověku. Myslím, že není potřeba jej přímo citovat.
Pan Pavel V. ani jednou nevede čtenáře ke Kristu. Evangelium odmítá, když se mu jej někdo z diskutujících snaží vysvětlit, jako mnohokrát paní Nedbalová, p. Krejčí, tak mu napíše např. „Evangelium o posledním soudu (Mt 25, 31 – 46 ) říká, že spasen bude ten, kdo zmírní utrpení jiného člověka.“. Což je podle Písma nesmysl, ten text Písma je o něčem jiném.
Pokud se Vám zdá, že je to vše v pořádku, nechci Vám to vyvracet.
Petr Adamec
Prostě nehodlám spekulovat o duchovním stavu p. Pavla v., nepřísluší mi to. Podobně nehodlám spekulovat o duchovním stavu Vás. Takové neomylné diagnózy nepřijímám. Máme si druhých křesťanů vážit a pokládat je za přednějších sebe. I tam, kde třeba mají názory, s kterými nekonvenujeme. Tím neříkám nic o tom, že duchovní stav p. Pavla znám a je v pořádku. Jen říkám, že taková veřejná kritika je napatřičná. A abychom mohli něco říci, musel by nám p. Pavel chtít o sobě něco víc sdělit. Patří to do pastorace, ne na veřejné fórum, kde navíc posuzujeme jen na základě komentářů a dojmů.
Jiří Aron
Uznávám, že máte pravdu. Už jsem o tom výše (16. října 2021 17:10) psal panu Pavlovi V.
„Musím přiznat, pane Pavle, že máte pravdu. Nikde nepíšete, že čekáte lidského mesiáše. Nemusel jsem to psát, promiňte. Do srdce Vám nevidím.“
Petr Adamec
Promiňte, viděl jsem Vaši omluvu Pavlovi. Připadá mi moc fajn, že diskutující se nechá unést a je schopný to pak reflektovat a omluvit se. Moc děkuji, máte v tom můj obdiv. Budu se snažit jednat stejně.
Václav Drozda
Toto, co je zde prezentováno, je velmi nebezpečná, arogantní a netolerantní forma fundamentalismu, která odsuzuje každého člověka jako apriori zlého a zkaženého. Namísto společné spolupráce ke společnému pokroku a dobru volí izolacionismus. Je zde i obraz falešné lásky k nepřátelům formou jakéhosi kulturního pacifismu. Jak se ale zachovat například k nadřazeným bílým utlačovatelům, kteří jsou, jak je již některými americkými vědci prokazováno, psychicky a snad i geneticky determinováni k opresi? Ignorací nebo snad falešnou tolerancí? Máme rezignovat na ovládnutí společnosti a vybudování božího království? Dovedu si představit, že autor článku neuzná jako cestu spásy ani poctivou praxi dalších náboženství a že by se zdráhal kázat ve společném chrámu abrahámovských náboženství, které se začínají po celém světě budovat. Nechápu, jak tento článek mohou čtenáři oceňovat?r
Olga Nedbalová
Pane Drozdo, já jsem přemýšlela, jestli máme jako křesťané používat ironii. Dospěla jsem k názoru, že raději ne, protože ironie nemusí vždy být správně pochopena 🙂 Snad i proto Ježíš říká: Matouš 5:37 „Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého.“ A já jsem si ještě ke světským záležitostem přidala slovo nevím. Nevím, zda je zlo se očkovat nebo naopak neočkovat, například. A nechci do toho zatahovat Písmo a biblické citáty. Svět bezpochyby je čím dál více zmatený a pomýlený. Ale my bychom se neměli, jak správně upozorňuje pan Vožeh, vysilovat přílišným řešením světského balastu. Čím dál více chápu, proč apoštolové tam, kde nechtěli zvěst o Kristu přijat, si měli vytřepat prach z nohou a raději pokračovat dál. P.S. Doufám, že jsem Vás neurazila, já si také někdy nevidím do úst 🙂
Václav Drozda
Paní Nedbalová,
Vám snad mé ano není dost srozumitelné? Proč si myslíte, že používám ironii? Snad jsem jen předběhl dobu a píšu z pozic, kam zřejmě dospějí i někteří zde píšící publicisté. Ale to je podle Vás ironie? Nezval bych to, když ne proroctvím, tak předpovědí. Věřte, že za čas už Vám to jako ironie zřejmě připadat nebude.
Olga Nedbalová
Ironií je to, pokud to dobře chápu, že se vymezujete negativně proti článku pana Vožeha: „Toto, co je zde prezentováno, je velmi nebezpečná, arogantní a netolerantní forma fundamentalismu, ………….“, přesto já spíše „citem“ chápu, že autorův článek také oceňujete a věci v něm uvedené ve skutečnosti považujete za pravdivé.
Je pravda, že vše vámi vyjmenované světu hrozí a klidně to můžete brát i jako prorocká slova. Ve Starém zákoně byli také proroci, kteří mluvili obdobně. Například Jeremjáš. Byli ve většině současníky neoblíbeni, měli těžký život, ale nakonec se ukázalo, že měli pravdu na rozdíl od těch „co mazali lidu med kolem huby“.
Je nám potřeba takových proroků. Co se nebojí jít s kůží na trh. Jen ten začátek by bylo lépe pojat třeba takto – pan Vožeh velmi dobře vystihl podstatu toho, jak křesťané mají žít. A pak velmi správně jmenujete nebezpečí trendů dnešní doby.
Přiznám se a říkala jsem to již panu Aronovi, nejsem zrovna člověk obdařený darem rozlišovat učení. Čtu Písmo, prosím Ducha Svatého o vedení, zkoumám, zda se držím stezek Božích (následuji Krista) nebo se procházím po stezkách úplně jiných a ženu se za nějakým světským přeludem. Právě proto potřebuji striktně rozpoznat pravé kazatele evangelia a ty falešné. Pana Vožeha jsem si velmi oblíbila. Projevuje se na něm hluboká biblická znalost, dlouhodobé zkušenosti života víry, pokora a Kristova láska k bližnímu. Je to zralý kazatel evangelia, který nemá potřebu nic přikrášlovat, nic ubírat, káže striktně dle znění Písma a má v sobě i lásku. Tak jak psal apoštol Pavel ve slavném hymnu v 1. Korintským 13:1-13. Neboť láska se neprojevuje tak, že budu lidem lhát a říkat jim jen pěkné věci (abych neurazil), ale láska je to, že řeknu lidem pravdu jak dojít spásy. A říkám jim to s milosrdným srdcem, nepovyšuji se nad hříšníka naopak se skláním i k těm nejvíce poníženým. A musíme počítat s tím, že ne všichni tuto zvěst přijmou. Někteří ji pyšně odmítnou a budou si hledat učitele podle svých choutek. Písmo se vskutku naplňuje a je dobré vědět, kdo je na které straně. Asi tak před 3 měsíci jsem vedla s panem Krejčím a s panem Aronem diskusi o tom, jak se zlo na tomto světě začíná převlékat za dobro. Ten zlý, aby obloudil více lidí, se tváří jako největší lidumil.
I proto je nám třeba jasně komunikovat proroctví. Je třeba lidí, kteří umí jasně ukázat na zlo. Velmi dobré je v tomto ohledu 2. Timotejovi.
Snaž se, aby ses osvědčil před Bohem jako dělník, za nějž není proč se stydět, ale který správně rozděluje slovo pravdy. (2tm2.15)
Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. (2tm4.2)
A ještě se jednou omlouvám, nechci Vás tady nijak napomínat. Ráda čtu Vaše příspěvky, jen mám vždy po prvním přečtení lehký infarkt a přemýšlím, jak jste to vlastně myslel. Možná to bude i tím, že kromě daru rozlišování mi nebyl dán ani dar bystrého rozumu. Asi jsem případ – komu není shůry dáno. Za to mi byl dán dar přílišného mluvení, což je zřejmě dar spíše danajský 🙂
Václav Drozda
Milá paní Nedbalová,
děkuji za upřímná slova. Ale pan Otakar (rakato) Vožeh je člověk minulé doby, navíc cizinec. Troufnu si tvrdit, že věří ve stvoření v šesti dnech, v celosvětovou potopu, v mluvící hady a býložravé lvy. Nevěří v pokrok a je přesvědčen, že vše spěje k horšímu. Myslím, že možná ani není očkován a předpokládám, že jezdí v benzínovém automobilu. Jistě zastává patriarchální rodinu, neuznává rozvody a je zcela uzavřen v ghettu svých „biblických stereotypů“. Tuším, že by volil Trumpa a má názory konzervativní ultrapravice. Předpokládám, že necítí ani píď viny za to, že je bílým, utlačujících a k tomu ještě heterosexuálním mužem.
Přitom je velmi inteligentní, obdarovaný a jistě i laskavý. Tím hůř! Kdyby vyšel ze svého nazírání světa a věnoval se křesťanskému aktivismu a vstoupil do politiky (což ve svém článku odmítá), mohl by prosazovat společné dobro nás všech. Mohl by pomoci budovat boží království na zemi, lobovat za ty správné římskokatolické politické strany a budovat tak síť svých následovníků. Místo toho zřejmě sedí doma, čte dokola stále stejnou knihu a modlí se (zřejmě i za nás).
Obdivuji toleranci KD, že takovýmto anachronickým článkům dopřává sluchu. Ale svoboda projevu přece neznamená psát to, co si myslím. Stejně tak svoboda pohybu neznamená jezdit, kam chci a koneckonců lékařská etika neznamená, že se budu léčit jen tím, co sám uznám za vhodné. S tímto volnomyšlenkářstvím bychom již měli skoncovat a takovéto články nepublikovat!
V úctě
VD
Olga Nedbalová
Děkuji pane Drozdo za Váš názor.
Lída R.
Co se týče ironie, je dobrá, pokud jí není mnoho. Pokud je používána nadměrně, nebuduje, ale boří, a ke Kristu zraky druhých těžko pozvedne.
Nemyslím si, že by křesťan ironii používat nemohl. Měl by mít však cit pro to, kdy ji použít. Zejména v diskusi s cizími lidmi je vhodné to s ní nepřehánět.
Vyřadila jsem ze svého pravidelného čtiva všechny weby, jejichž autor používá ironii jako základ svých textů a ne jen jako občasné okořenění. Stále více jsem nakloněna tomu učinit totéž s diskusemi pod články, i když komentáře některých lidí jsem ráda četla.
Co se týče článků pana Vožeha, ne vždy s nimi souhlasím, nebo částečně nesouhlasím nebo souhlasím. Zde je případ B. Ale co víceméně oceňuji, že pan Vožeh se ve veřejných komentářích ironiie zdržuje. Tak zajistí svému článku to, že se nad ním může zamyslet i člověk jiného názorového spektra, kdežto nadměrná ironie spíše vhání do opozice. Moudrý člověk ten, který ví, jak k lidu promluvit.
Václav Drozda
Ano, máte pravdu, dnes je to jen názor. Ale brzy to bude i zákon.
Olga Nedbalová
Pro pana Pavla vzkaz k zamyšlení. Pane Pavle, bezpochyby chcete upřímně potírat zlo na tomto světě. Což je jistě křesťanské. Ale jdete na to cestou politiky a rozdělení světa na dobrý a zlý skrze politickou garnituru. Biden – dobro, Trump – zlo, Čína, Rusko – říše zla, západní Evropa – říše dobra. Ale tak to není. Ježíš je přítomný na tomto světě skrze Ducha Svatého všude a ve všech, kdo Ho přijmou. I Stanislav Gross, ne zrovna morální politik, došel před koncem života k názoru, že jen skrze Krista lze být vykoupený. Nemáme dar vidění přímo k srdci všech politiků. Můžeme pozorovat, jaké nesou Ovoce, ale to je vzhledem k vzdálenosti také omezené. Může být tedy spasen zarputilý komunista v Číně, který páchal zlo? Ano, pokud uvěří v Krista. Tak jak Saul – nepřítel křesťanů, který je vydával na smrt, se stává jedním z nejznámějších šiřitelů evangelia. Našim hlavním úkolem je předat tuto dobrou zprávu. Přišel na svět Spasitel, Ježíš Kristus. Nemáme trávit čas ZBYTEČNĚ socio-politickými hrátkami. Navíc je to velmi rafinovaná finta toho zlého. Ve středověku nahlodal církev skrze touhu po moci, majetku, slávě. Nyní ji nahlodává takto: Namluví nám, že my sami máme díky politice moc změnit tento svět a spasit ho. Nechce, abychom četli Janovo zjevení. Touží po tom, odebrat Kristovi jeho královskou korunu. Nepodaří se mu to, Kristus je vítěz, ale ten zlý svede hodně lidí na scestí. Bude se přetvařovat, bude ze sebe dělat toho dobrého. Pokud se máme podílet na moci evangelia, pak tím, že ukážeme lidem toho skutečného Spasitele. Lidé, kteří skutečně přijmou Krista, pak již netouží páchat zlo. A to je vítězství dobra nad zlem. Změněni Kristem se stávají Jeho učedníky a jsou vyjmuti z moci zlého.
pavel v
Milá paní Olgo,
vy nepřímo říkáte: Křesťan by se neměl zabývat politikou, protože ho to odvádí od jeho pravého poslání – hlásání Krista. A je pravdou, že Ježíš odmítl roli krále nebo také soudce. Odmítl politickou moc. Mohlo by se zdát, že křesťan se má distancovat od mocenských zápasů. Vždyť se nezřídka stává, že ničemové jsou na obou stranách mocenského sporu. Možná je to tak dokonce ve většině případů. Nicméně existují případy, kdy je hranice mezi dobrem a zlem naprosto jasná. Takovým případem byla například válka mezi USA a hitlerovským Německem. Neumím si představit křesťana, který by zaujímal vůči tomuto sporu nestranný postoj a který by řekl, že se Američané měli poddat nacistům. Na tomto příkladu vidíte, že distacování se od politiky, které propagují někteří „křesťané“, neodpovídá duchu evangelia. Druhá světová válka představovala satanovy žně. Začala tak, že němečtí křesťané v roce 1933 zvolili 44% hlasů Hitlerovu nacistickou stranu, ačkoliv věděli, že Hitler vedl v roce 1923 ozbrojené povstání proti demokratické vládě. Člověku zůstává rozum stát nad tím, proč němečtí křesťané zvolili do svého čela bývalého zločince. Jisté je pouze to, že mezi křesťany byli určitě tací, co si mysleli, že křesťan by se neměl zajímat o veřejné záležitosti, aby ho to neovádělo od hlásání Krista.
Olga Nedbalová
Ano, pane Pavle, smutné je, že němečtí křesťané volili Hitlera jako menší zlo, protože se obávali komunismu. Protože věřili představeným církve, protože slepě věřili těm, kteří je měli vést jako správní pastýři. Máte pravdu v tom, že člověk má domýšlet do větší hloubky svá rozhodnutí. Někdy může člověk za někým jít a myslet si, že je to ten pravý spasitel. Ve skutečnosti se žene do záhuby. Proto je stále důležité číst Písmo a přemýšlet nad slovy Ježíše. On je ten pravý pastýř, On nedá svým ovcím zahynout. Roztržky mezi křesťany jsou dílem toho zlého, on nechce, abychom hledali toho pravého Spasitele. Ježíš nerozlišuje Američana, Němce, Rusa. Má nás rád všechny stejně a všechny nás k sobě zve. A my se někdy tady vysilujeme bojem navzájem mezi sebou a ten zlý má z toho škodolibou radost. ALE evangelium je skutečně dobrá zpráva. Ježíš nám nedává nepřekonatelné úkoly. I když někdy máme pocit, že vedeme boj s větrnými mlýny. Ale jsem si jista, že ten kdo Ježíše následuje a pozorně Mu naslouchá, pozná svůj úkol a radostně ho plní. A je pravdou, že úkolem od Ježíše není jen stát na veřejnosti a hlásat ústně evangelium. Ježíše vyznáváme ústy i srdci svými. Naše skutky jsou vysvědčením, jak moc Krista posloucháme a koho vlastně následujeme. V tom máte pravdu. A pak je na každém, aby se ptal co nejvíce Ježíše. Pane, jsem ještě s Tebou?
pavel v
Paní Olgo,
vaše vysvětlení, že Němci volili Hitlera, protože se báli komunismu, je zcela liché. Věc nestála tak, že by neměli jiný výběr než nacisty nebo komunisty. Mohli volit demokratické strany.
Píšete, že je stále důležité číst Písmo. Je-li tomu tak, bylo v Písmu napsáno nevolit Hitlera? V Novém zákoně je hlavně napsáno, že člověk se má řídit vlastním rozumem. Na rozdíl od Starého zákona a Mojžíše, Ježíš nevytvořil žádný systém pouček, jak má člověk v různých situacích jednat. Je to naprosto logické. Život přináší nepřeberné množství dilemat a Bible by musela obsahovat miliony knih, kdyby měla popsat správné řešení každé životní situace. Navíc se náš svět značně liší od světa, ve kterém žil Ježíš. Například my žijeme v demokracii – držíme ve svých rukou vládu. Takovou odpovědnost za společnost starověký člověk neměl.
Náš svět je neskonale složitější než ten biblický a tak chceme-li se správně rozhodovat, nemůžeme být jako malé dítě, musíme se v tom světě vyznat. Vy žijete v komfortu a tak si myslíte, že lidé jinde ve světě jsou na tom stejně. Nejsou, mnozí z nich trpí. Kdyby četli vaše úvahy, které jejich utrpení pomíjejí, asi by nadšení nebyli. Kdybyste například napsala čínským křesťanům, že „se někdy tady vysilujeme bojem navzájem mezi sebou“ vysmáli by se vám. Oni žádný boj nevedou. Vede ho proti nim komunistická strana. Není to tak, že vinu na tom boji nesou obě strany, jak vy si myslíte.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, já to vzdávám. Vyhrál jste.
Václav Drozda
Jsem opravdu rád, když vidím mezi křesťany progresivistu. Nemáte ale nějaký návrh, jak jednat s těmi, kdo se odmítají připojit a nesdílejí ideje obecného dobra? Kdo se neustále nechávají odvádět od politiky hlásáním Krista, namísto politických zpráv čtou Bibli, zavírají oči před zlem a oddělují se od světa?
Karel Krejčí
Pane Drozda,
Vaše „rouhající a vysmívající“ se vstupy, jsou pravdivou karikaturou tohoto světa, jak křesťanského, tak sekulárního. Ano, smutná skutečnost je to, že ač se to zdá skoro neuvěřitelné i mnozí křesťané milují spíše více své dobré skutky než Boha. Toho Boha, který o sobě přiznává, že je žárlivý na vše, co Ho okrádá od všech ctností a lásky ke svému Stvoření. Vypadá to tak, že ač si to neuvědomujeme, milujeme stále více a více svět než Boha. Necháváme se unášet světem, abychom nebyli zahanbeni jeho příkladnou a nezištnou láskou.
Lída R.
Je skvělé, že Vás tento typ komentářů oslovuje. Mně to připomíná jednoho pána, který se vyjadřuje na internetu k mnoha věcem, zde na tomto fóru alespoň dle jména nefiguruje, což je divné :-). Inu, každý jsme jiný a oslovuje nás něco jiného.
Rozloučím se také a děkuji panu Vožehovi za jeho článek, byť v některých věcech se naše názory neprotnou (ale v některých ano). Čtenářům v této subkultuře přeji vše dobré a nechť nacházejí od Pána (třeba skrze nějaký komentář) povzbuzení a naději v každý čas.
Olga Nedbalová
Ano, musím uznat, že styl příspěvků pana Drozdy má něco do sebe. I když se u nich musí více přemýšlet a myšlení někdy bolí:-)
Karel Krejčí
Pro paní Lídu R.,
svět si sám nahrává na tento typ karikatury. Jestliže je jádrem čehokoli pravda – podpořená Písmem, pak je zcela jedno, kdo ji interpretuje, zda dítě, ateista, věřící nebo kdokoli jiný. Jestliže jádrem pravda není, pak je zbytečné dodat ji pravdivosti tím, zda ji interpretuje bílý nebo černý, svobodný nebo ženatý, intelektuál, bohatý či chudý. A právě touto cestou se svět ubírá. Svět se utápí v sebelítosti, což je samozřejmě snazší, jednodušší a etičtější, než hledat pravdu a skutečné příčiny. A pokud si tento stav přiznáme, dostaneme se opět k nezbytnosti evangelia, které jako jediné nám dává šanci zvítězit nad tímto světem. Jestliže někde místo bílé bude černé nebo naopak, dojde pouze k „přepólování“ – ničemu jinému. Tento svět nespasí záměna barev nebo její vyvážení, ale pouze Kristovo světlo.
Lída R.
Pane Krejčí, děkuji za komentář.
Když se někde rozloučím, ještě pár dní čekám, jestli na mě nebude někdo reagovat, aby nebylo neslušné neodpovídat. A když ne, tak pak už tam nechodím nebo jen zřídka. Takže jsem ráda, že Vám ještě můžu odpovědět.
Až doposud jsem svět nedělila na černý nebo bílý atd. a doufám, že to tak zůstane i nadále.
Co se týče ironie, nehodnotím pravdivost nebo nepravdivost komentářů pana Drozdy. Dokonce si myslím, že bych mu v něčem mohla i přitakat. Vyjadřovala jsem se ke stylu napsaného. Pochopitelně si každý může psát, co chce a jak chce, je to jen můj názor. A „ten pán“ se z komentáře sám pozná, tím ho zdravím :-).
Má zkušenost s ironií v internetovém prostoru je spíše špatná. Z několikaletých diskusí jsem zjistila, že nepřinesla očekávané zamyšlení a změnu postojů, ale spíše utvrzení se ve svých „pravdách“, přezíravý postoj k méně inteligentním lidem a ospravedlnění si vlastní neochoty své postoje srozumitelně vysvětlovat. To píšu velmi obecně, nikoli konkrétně, a píšu to o ironii nadměrné. Pojmem „nadměrný“ myslím to, když už kdokoli nedokáže bez ironie komunikovat a to jídlo je už přesolené místo toho aby bylo jen dobře okořeněné.
Setkala jsem se s postoji, že ironie je v Bibli. Pochopitelně ano. Problém je však v tom, že ironií se dá ospravedlňovat i tvrdý postoj k lidem. V jedné diskusi jsem psala něco ve smyslu, že někteří se od našich slov mohou odrazit a některé můžeme našimi slovy dorazit. Naše slova mohou deformovat, nebo reformovat. Proto jsem osobně zastáncem spíše toho, aby se ironie v diskusích moc nepoužívala, když tak jen trošku.
Souhlasím s Vámi, že svět spasí pouze Kristovo světlo. A svítí to světlo jasně v křesťanských diskusích? Svítíme, či je světlo zhaslé? Pozvali bychom do těchto diskusí ty „poslední z posledních“, o kterých píše pan Vožeh? Já si myslím, že křesťanské diskuse nejsou lepší než ty „světské“. Ale dobrou zprávou je, že na všem můžeme pracovat s pomocí Boží.
Světu nepomůže, když mu zde budeme nastavovat zrcadlo (kolik nevěřících to tu čte?), ale když budeme naplněni nadějí a bude to patrné ze všeho, co děláme a píšeme. Proto děkuji všem, jejichž komentáře jsou odrazovým můstkem do života s Pánem. A to ať už jsou ironické, či nikoliv.
Olga Nedbalová
Milý bratři a sestry v Kristu, závěrem chci ještě jednou poděkovat panu Vožehovi za jeho komentář. To, co se tady snažím už přes rok vysvětlit a pořád se mi to moc nedařilo, dokázal shrnout a přitom nic důležitého nevynechat. Na závěr přidám pro povzbuzení Zjevení Janovo, 21:
1 A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova.
2 Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.
3 A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit,
4 budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno.
5 Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.
6 A řekl mi: „Tato slova jsou věrná a pravá; Pán, Bůh dávající Ducha prorokům, poslal svého anděla, aby oznámil svým služebníkům, co se má brzo stát:
7 Hle, přijdu brzo. Blaze tomu, kdo se drží proroctví této knihy.“
8 To jsem slyšel a viděl já, Jan. A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval.
9 Ale on mi řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!“
10 A řekl mi: „Nezapečeťuj knihu se slovy tohoto proroctví: čas je blízko.
11 Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně – kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti.
12 Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal.
13 Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.
14 Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města.
15 Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži.
16 Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.“
17 A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.
18 Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize.
19 A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.
20 Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“ Amen, přijď, Pane Ježíši!
21 Milost Pána Ježíše se všemi.
Jiří Aron
Děkuji paní Nedbalová. Také se mi moc líbí komentáře pana Vožeha a zejména s tímto souhlasím.
Zvláště v poslední době když se dívám okolo sebe tak se mi dělává špatně a smutno. Svět vešel do viditelné církve a roste v ní a košatí a chce dusit to zdravé. Musim se dívat dopředu podobně jako když jsem coby dítě cestoval v autě tam to také moc pomáhalo.
Proroctví ukazují na Pána Ježíše Krista jako konečného vítěze. I mnozí z nás podobně jako Pán projdeme a už procházíme různými druhy utrpení. Těšíme se na utřené slzy a věčný pokoj ve skutečně svatém městě, kde už nebude potřeba chrám ani svatyně, bude tam ukřižovaný a vzkříšený Beránek.
Olga Nedbalová
Ano, těšíme se domů. Je škoda, že se na Janovo zjevení poměrně málo káže. A také v komentářích se příliš často nevyskytuje.
Jiří Aron
Zjevení je nejtěžší kniha z Bible na pochopení, protože má zvláštní strukturu. Kazatelé a komentátoři většinou neví, co si počít s celým textem. Nejraději mají 7 listů církvím tj. po konec 3. kapitoly nebo závěr, od 20. kapitoly.
Častá chyba je číst Zjevení jako lineární dějiny, které se od 4. kapitoly odehrávají v budoucnosti tj. že nejdříve první 3. kapitoly, pak 4., 5. atd. a příběh pokračuje v čase až po konec. Např. že po 7 pečetích přijde 7 polnic a po nich žena dítětem na poušti a po ní těch 7 nádob atd. Vypadá to, že ve skutečnosti se jedná 7 úseků dějin církve od 1. příchodu po 2. příchod Krista, popisovaných z různých pohledů. Vždy, když skončí jeden, v následující kapitole hned začne další.
S orientací v knize pomáhá např. W. J. Grier česky Přijdu brzy!, nebo slovenský autor Rastislav Betina https://dennikn.sk/blog/2376301/r-betina-apokalypsa-i-citatelsky-dennik-26-2021/. Nebo W. Hendriksen český překlad jeho More than Conquerors vyjde snad už letos.
Líbí se mi, že z jejich výkladů je vidět, jak se všichni tři autoři také těší domů.
Olga Nedbalová
Děkuji pane Arone za odkazy.
pavel v
Když slyšíme výraz proroctví, většina lidí za tím vidí věštbu budoucnosti. To však není v souladu s křesťanskou naukou. Neplatí totiž, že budoucnost je předem nalajnovaná. To by znamenalo, že my, lidé nemůžeme budoucnost ovlivnit.
Podrobně je v Bibli popsán příběh, kdy byl prorok Jonáš Bohem povolán, aby šel kázat pohanům v městě Ninive. Aby nemusel uposlechnout Božího hlasu, který ho žádal oznámit v asyrském Ninive blížící se Boží soud, uprchl na moře. Chtěl se odplavit do Taršíše, ale Bůh seslal na loď obrovskou bouři. Námořníci poznali, že je to vše kvůli Jonášovi, a na jeho naléhání ho hodili do moře, kde ho pak spolkla velká ryba. Po třech dnech ho ryba na Boží příkaz vyplivla zpět na souš. Jonáš šel do Ninive, kde kázal, že Bůh město zničí. Obyvatelé se začali kát a Bůh město nezničil. Vidíme tedy, že Boží soud se nenaplnil, že Jonášova „věštba“ nevyšla.
Lepším překladem slova prorok je výraz „vidoucí“. Je to člověk, který vidí více než ostatní, k jakým koncům může dospět lidské počínání. V tomto smyslu bychom měli posuzovat i Zjevení Janovo. Nejedná se o věštbu. Smyslem této knihy je ukázat Beránkovu slávu (úctyhodnost), varovat židy, kteří Ho odmítali a povzbutit ty, kteří mu věřili. Ne všichni židé v diaspoře byli ochotni uvěřit v božství Ježíšovo. Zjevení Janovo je kniha určená především rodící se církvi, ale i dnes nám má co říci. Měli bychom na ni pohlížet jako na podobenství. Podobenství je smyšlený příběh, který je zrcadlem reality. I když je podobenství vymyšlené, myšlenka, kterou vyjadřuje, je pravdivá. Nevětším neštěstím církve jsou fundamentalističtí křesťané, kteří vykládají Písmo doslovně. Takoví lidé církvi škodí a jsou pochoutkou pro militantní ateisty typu Richarda Dawkinse. Dawkins dokazuje, že křesťanská nauka je podvod a že víra v Boha škodí lidstvu. Křsťané věřící v doslovný výklad Bible jsou pro něj „nahrávkou na smeč“. Není totiž těžké dokázat, že doslovný výklad Bible je v rozporu s vědou.
Eva Hájková
Dawkins věří, že člověk je jen složitý biologický stroj pro zachování a šíření genů. Co si myslí o křesťanech, to pro mě není směrodatné. Za to, že Dawkins má o křesťanství nesprávnou představu, nemohou ani tak fundamentalisté, jako si za to může Dawkins sám. Možná by měl takové názory, i kdyby žádní fundamentalisté neexistovali.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, takže si z Písma použijeme jen to, co přispěje k vybudování zdravé občanské společnosti. Závěr Písma je lépe úplně zrušit, je to jen změť nesmyslů, kvůli kterým se křesťanům vysmívají prozřetelní vědci. Nemusíme již hledat Pravdu Páně, tu za nás najdou lépe světské soudy. A já se prohlašuji za fundemalistu a to myslím vážně ne ironicky.
Olga Nedbalová
Omlouvám se, správně má být fundamentalista. Píši na mobilu a dělám překlepy.
Jiří Aron
Panu Pavlovi V.
Jiným neštěstím jsou lidé, slovně se hlásící ke křesťanství a slovně současně měnící pravý význam Písem.
Např. „Nejedná se o věštbu.“ Zjevení není věštba, ale proroctví. Prorok, vidoucí, je ten, komu byla Bohem svěřena Jeho slova. Např. 2P 1:21: Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha.
Téma doslovný výklad Bible je na samostatný článek. Jasně že se nedá celá Bible vykládat doslovně, když některé její části jsou poezií, jinde zase podobenství, proroci často používají obraznou řeč. Bůh nechce, aby lidé slova Zjevení či Bible považovali za smyšlený příběh – o tom citace níže. A někteří lidé používají slovo fundamentalista jako argumentační faul vůči těm, kdo berou Bibli vážně. Útočník se snaží už dopředu zahnat oběť do kouta, aby se bránila.
V knize Zjevení se slovo proroctví vyskytuje 7x, jednoznačně nejčastěji v NZ, až druhý je list 1. Kor se 4 výskyty.
Píšete: „Měli bychom na ni (Zjevení) pohlížet jako na podobenství. Podobenství je smyšlený příběh, který je zrcadlem reality.“
Když je v Bibli použito podobenství, je to jasně pojmenováno, např. v evangeliích a to tak, aby to bylo každému jasné.
Toto ale není případ Zjevení. Tato kniha naopak sama čtenáře nabádá, abychom její slova brali vážně.
V úvodu: Zj 1:3: Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko.
Na konci: Zj 22:18-19: Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví tohoto svitku: kdo by k nim něco přidal, tomu Bůh přidá ran zapsaných v tomto svitku; a kdo by ze slov svitku tohoto proroctví něco odejmul, tomu Bůh odejme jeho díl ze stromu života a ze svatého města, které byly popsány v tomto svitku.
Vy, pane Pavle V., podle slov Zjevení, nemáte problém s fundamentalisty, ale s Bohem samotným. Což je ta horší varianta.
Realtoltek
O nikom nemáme ani špatně mluvit! ……….absolutní nesmysl. Nevedlo by to k povznesení společnosti ale právě naopak k jejímu totálnímu úpadku a totalitě… zvlášť v případě, že by o tom co je špatné a co ne rozhodovali „elitní“ jedinci.
Máme mluvit pravdu nezávisle na tom jestli je dobrá nebo špatná.
Eva Hájková
Pravda nemůže být špatná. Nanejvýš tvrdá, Je-li to pravda bez lásky.
My bychom si ale neměli být jistí, že pravdu vždycky a naprosto přesně známe.
pavel v
Pokud je lež nějakého politika soudně prokázána, můžeme rozhodnutí soudu považovat za pravdu. Nebo když je nějaký politik obviněn novináři z podvodu, může věc vysvětlit a tím se očistit. Pokud odmítá věc vysvětlit, je jasné, že má máslo na hlavě. Poctivý politik nečeká, až proběhne soud, ale dá ihned k dispozici vše, co dokazuje jeho nevinu. Společnost musí mít jakési samočistící mechanismy, aby se včas zbavila politika s gangsterskými sklony. Vzorem zdravé občanské společnosti je pád Sebastiana Kurze v Rakousku. Tolerance lží politiků nakonec vyústí v totalitu.
Olga Nedbalová
Ano, paní Hájková, přesně, pravda Kristova nemusí být vždy pravda naše. Tak trochu omezená na to, kterou politickou stranu preferujeme. Světská pravda je hodně zvláštní. Často mívají část pravdy obě protistrany a každá má tu svoji „logicky“ zdůvodněnou. Opravdu nemůžeme soudit tento světský svět a zaštiťovat se tím, že nám křesťanům byla dána nějaká zvláštní jasnozřivost ve světských věcech. Můžeme tak maximálně ukazovat ke zdroji té jediné pravé pravdy – k Ježíši Kristu. A přiznám se, nemyslím, že máme tento svět soudit, jak moc je hříšný. Hříšný je, to bezesporu, ale my bychom spíše měli ukázat jedinečné řešení, které spočívá v Kristově oběti za nás hříšné. Máme se modlit a máme dokonce žehnat i svým nepřátelům. Prosit Krista, ať otevírá oči a uši hříšníkům. Ne si tady spokojeně sedět a ukazovat jen na hříchy tohoto světa. A cítit se jako proroci ze Starého zákona. Kritizovat umí hodně lidí. Ale konstruktivně pomoci může jen Ježíš.