V poslední době jsem se na internetu zúčastnil několika zajímavých diskusí o lidském jednání, o životních postojích a praktikách. Účastníky těchto diskusí byli věřící i nevěřící lidé. Po několika vzájemných výměnách nejrůznějších názorů jsem dospěl k přesvědčení, že další diskuse je zbytečná bez toho, abychom si napřed ujasnili, co je to vlastně hřích. Pokud se neshodneme na biblické definici hříchu, nebudeme schopni rozumět biblickému evangeliu.
Jeden z význačných teologů posledních let, Dr. Charles Ryrie, uvádí, že v Písmu nacházíme celkem osm základních hebrejských výrazů pro hřích. Tyto výrazy nám společně pomáhají pochopit starozákonní koncept hříchu. Na prvním místě a především je hřích neposlušností Boha s důrazem na vykonání zlého činu. Zlý čin mohl mít samozřejmě nejrůznější konkrétní podoby. V písmech Nového Zákona je pak celkem dvanáct řeckých výrazů pro hřích. A podobně jako ve Starém Zákoně, i zde se jedná o vzpouru vůči Bohu a Božímu řádu. Důležitý je důraz na osobní odpovědnost za spáchání zlého, hříšného činu.
Pravděpodobně nejznámějším a nejfrekventovanějším řeckým výrazem pro hřích je „hamartía“, což v doslovném překladu znamená „minout se cílem“. Apoštol Pavel píše ve svém dopise věřícím do Říma: „Všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva“ (3,23). Svatý, dokonalý Bůh, má dokonalá měřítka, dokonalé normy. Člověk, který na Boží normu dokonalosti nedosáhne, je v Božím pohledu hříšník, míjí se cíle, podobně jako se střela z luku netrefí do terče, do černého. Bůh nám slovy apoštola Pavla připomíná, že se míjíme cílem všichni, všichni jsme podle Boží normy nedokonalí, hříšní. Nemá smysl srovnávat se s druhými lidmi. Ve srovnání se svatým dokonalým Bohem jsme na tom všichni stejně. Biblickou ilustrací tohoto pojetí hříchu je zmínka o sedmi stech příslušnících izraelského kmenu Benjamin, kteří byli všichni leváci, a s prakem dovedli zacházet „navlas přesně a neminuli se“ (Soudců 20,16). To slovo „minout“ je hebrejsky „chata“ a ve 2. Mojžíšově 20,20 je přeloženo jako „hřích“. A tak „hamartía“ nám připomíná, že jsme všichni – každý z nás – naprosto neschopni dosáhnout na Boží normu absolutní dokonalosti.
Jiným biblickým výrazem pro hřích je „anomia“. Je překládán jako „nezřízenost“, „nestydatost“, „nezákonnost“, apod. Jedná se o popis určitého způsobu jednání, chování, životního stylu. Biblický text z 1. Janovy epištoly je jasný: „Každý, kdo páchá hřích, páchá zločin, vždyť hřích je zločin“ (3,4). Tady máme „hamartía“ a „anomia“ v jedné větě. Každé minutí se cílem je nezákonností, zločinem, přestoupením Božích zákonů, vzpourou proti Božímu řádu, proti Boží vládě.
Hřích nakazil lidskou rasu skrze prvního člověka, Adama. Apoštol Pavel píše: „Hřích (hamartía) přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili“ (Řím. 5,12). Apoštol Jan jednoznačně potvrzuje zděděnou hříšnost člověka ve svém prvním listu: „Řekneme-li, že žádný hřích (hamartía) nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda“ (1,8). Neexistuje bezhříšný člověk. K učení o dědičném hříchu se pojí celá řada otázek a na některé prostě jasnou odpověď v Písmu nenajdeme. Faktem je, že každý člověk od Adama je poznamenán neschopností dosáhnout na Boží dokonalost, svatost. V tom spočívá podstata naší hříšnosti.
A protože si s tím sami pomoci nemůžeme, Bůh zprostředkovává záchranu od tohoto hříšného stavu a všech jeho následků skrze svého Syna, Ježíše Krista. Slovy apoštola Pavla: „Ano, skrze jediné provinění (Adam) přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin (Kristus) přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život. Jako se neposlušností jednoho člověka (Adama) mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho (Krista) mnozí stanou spravedlivými“ (Řím. 5,18-19).
„S hříchem přišla smrt“ (Řím. 5,12). Hřích a smrt jdou ruku v ruce. Bůh říká prvním lidem hned po stvoření: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. Ve dni, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti“ (1. Mojžíšova 2,17). Apoštol Pavel nám připomíná: „Odměnou hříchu (hamartía) je totiž smrt…“ (Řím. 6,23). „Lidem je určeno jednou zemřít…“ (list Židům 9,27). Člověk pokažený hříchem propadl smrti. Hřích je zločin proti Bohu a musí být potrestán. Vyžaduje to Boží spravedlnost.
Protože je Bůh dokonalý celou svou podstatou, je nejen dokonale spravedlivý, ale rovněž dokonale milující, dokonale milostivý. Důkazem Jeho lásky je vysvobození hříchem pokaženého člověka propadlého smrti, prostřednictvím zástupné oběti Ježíše Krista. Posílá svého Syna v lidském těle na svět, aby přinesl tu nejvyšší oběť svou smrtí na kříži. Klade na Něj náš hřích (hamartía) i všechny naše hříchy (anomia) a trestá Jej za nás. Starozákonní prorok Izaiáš o Kristu píše: „Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal. On byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj.“ (Izaiáš 53. kapitola). Oběť Ježíše Krista naplnila požadavek spravedlnosti svatého, dokonalého Boha, a zároveň byla nejvyšším důkazem Boží lásky k člověku, ke stvoření.
Jsou lidé, kteří si myslí, že pokud je Bůh láska, mohl přece lidský hřích přehlédnout, prominout, mohl ho odpustit bez Ježíšovy oběti. Takoví lidé nechápou ani Boží svatost, ani lidskou hříšnost.
Všichni jsme pokaženi hříchem, všichni míjíme cíl dokonalosti. A protože jsme takoví, hříšně jednáme, žijeme ve vzpouře vůči Bohu. Záchrana, vysvobození z hříšného stavu a hříšného života je ve víře v Ježíše Krista a Jeho dílo spásy.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pok
Autor je zakladatelem československého vysílání Trans World Radio-Monte Carlo a dlouholetý mezinárodní misijní pracovník Datum: 1. září 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
13 Komentáře
Konečný Fr.
Luther říkal – Statečně hřeš ale více věř. Jiné přísloví -“ Hřích není theologické zření, nýbrž všudypřítomné vření.“
Dnes by měla církev jasně říci, zda homosexuální jednání je nebo není hřích.
Karel Krejčí
Ano, hříchem je vše, co děláme z vlastní vůle. Ježíš jako jediný člověk nehřešil, protože dokonale naplňoval Boží vůli. Jeho smrt za naše hříchy je dokonalá a na nás je, uvěřit a přijmout ji. Veškerá naše snaha o zaslouzeni si milosti, svědčí o nasem nepochopení. To jsou ony různé náboženské směry, které jsou spíše institucemi a jsou zalozeny na základě různých specifik, záměrně se navzájem odlisujicich. To je ten největší hrich. Podle zde zveřejňovanych aktualit z církevního zivota napriklad v Americe, připomínají spíše koncerny než sbory.
Jiří Kouba
Když se občas dostanu k dějinám církve, bývám i překvapen. Například v etice manželství byl ještě i Janem Husem ve shodě s učením katolické církve zastáván názor, že i legitimní manželský styk je hříchem lehkým neboli všedním, nevyžadujícím zpověď. To vypadá absurdně.
Protestant ve mně se vždy bránil dělení hříchů na lehké a těžké neboli smrtelné. Co když ale šlo a jde o jiné pojetí hříchu, než máme v „moderní“ církvi, třeba i v té neujupjatější, která by Husovy rozpaky nesdílela ? Tady přicházím do souvislosti s článkem. Hamartia jako minutí se cíle – kterým byla původně dokonalost – to by mohlo být ono. Narážím na to, že v době církevních otců to učila tzv. alexandrijská škola. Spásu vnímala jako návrat k ideálu stvoření před pádem.
Napětí mezi dobrým a ještě lepším lze slyšet i u Pavla. A co jiného znamenají Ježíšova slova „… ale budou jako andělé Boží“ ? Je tedy důvod nějak vymezit současný pozemský stav i těch ospravedlněných, ale nedokonalých.
Olga Nedbalová
Mně osobně se nejvíce zamlouvá pro hřích termín minutí se s Boží vůlí. Pokud se snažíme prosadit svou vůli, svá řešení a odmítáme uznat Boží plán, je to vždy špatně. Někdy to děláme z pýchy, jindy z pohodlnosti (lenosti), někdy za tím může být i nedůvěra v Boží řešení. Nejen že tím škodíme sami sobě (někdy i jiným), ale zbytečně mrháme energií a časem. Alespoň to je má zkušenost. Kolikrát jsem se pachtila, vymýšlela a celé to ve finále nestálo ani za zlámanou grešli. A z toho se milosrdný Bůh nade mnou slitoval a bez mého aktivního činění (snad jsem se jen modlila) se věci zázrakem vyřešily. A stalo se to, v co by mě vůbec nenapadlo ani doufat.
Petr Adamec
Myslím, že v Písmo vykládá teologické pojmy spíše příběhy než definicemi konkrétních slov. Proto třeba může mít hřích v hebrejštině mnoho označení. Hřích definuje nejlépe příběh o prvním hříchu.
Myslím, že Bůh má pro nás jiný plán spásy než morální dokonalost a bezhříšnost, kterou jsme měli před pádem. Je to být jeho dětmi. A žít s ním ve vztahu pod mocí Ducha svatého.
Jiří Kouba
Ano, žít s ním. – Já jsem Krista přijal na samém prahu puberty, někdy ve 12. Ale brzy jsme se potkal s otázkou, jak tedy žít. A top nás vede zpátky k té dokonalosti.
Petr Adamec
To ale není úplně dobrý důraz. Je trochu jednostranný. Samozřejmě vlastní hříchy je třeba s Bohem řešit. Vnímat jako hlavní důraz dokonalost, míří ale trochu k dávání desátků z kopru. Hlavním Božím programem pro nás je láska k Němu a k lidem okolo. Ne zaměření na sebe, které je Bohu nepřátelské.
Jistě v našem životě nesmíme být nikdy lhostejní k našemu hříchu. Na druhou stranu, pokud toto je hlavní cíl, na který jsme soustředění, je to málo.
Olga Nedbalová
Souhlasím, mně se také termín dokonalost moc nezamlouvá, souvisí to se slovem dokonat – dokončit. Už tedy není co zlepšovat, kam se posunout. Ale my jsme až do své fyzické smrti na cestě za Ježíšem. A i ve své nedokonalosti jsme jim milování. A pokud vnímáme hřích jako minutí se s Boží vůli, vždy když hřešíme, scházíme z Jeho stezky. Takové scházení z Božích stezek je hrozně nebezpečné a nedoporučuji to moc zkoušet 🙂 A navíc nedokonalost není hřích. Každý z nás máme určitou nedokonalost, ale pokud nám díky tomu něco schází, může nám pomoci bratr či sestra ve víře, kteří daným darem disponují.
Otakar Vožeh
Ten výraz „dokonalost“ je v biblickém smyslu slova „bezvadnost“ = bez vady, nebo celistvost ve smyslu úplnosti. Proto je potřeba vědět, že jsme se každý z nás narodili s vadou (jsme hříšní od narození). A protože jsme takoví – pokažení, vadoví, kazové zboží – dopouštíme se hříchu, hřešíme. Náprava je jedině v novém narození skrze víru v Krista a Jeho zástupnou oběť.
Mirek P.
„Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu : Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě“ 1 Tim 1, 15 To tedy píše apoštol Pavel o sobě, přesto bych to považoval za zcela univerzální verš Písma. Každý, kdo skutečně pozná svoji hříšnost, stav svého srdce, si už těžko dokáže představit někoho horšího.
Myslím, že je dobré poznat biblickou terminologii, třebas jít i proti proudu a nesnažit se přepisovat ta zdánlivě staromódní slova jako hřích, pokání, spása, víra. Vezmeme-li obecně, že hřích je prostě „netrefa“, můžeme opravdu pomocí dalších asociovaných slov odhalit, co tím je vlastně míněno. Kromě již zmíněného „anomia“ máme v Novém Zákoně ještě další 2 slova často spojené s hříchem. Tím prvním a nejzávažnějším je “ adikia “ nepravost, křivda, křiváctví – jako protiklad „dikaiosyné“ spravedlnosti. “ Každá nepravost ( adikia ) je hřích, ale je i hřích, který není k smrti“ 1J5,17 Tady tedy jde opravdu o život. Naopak mírnějšími formami je přestoupení, špatný krok “ paraptoma“ „Bratři, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění ( paraptoma ), vy vedení Božím duchem , přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti… Ga 6,1. A nakonec “ cokoliv není z víry, je hřích „. Což znamená třeba to, že člověk dělá dobrou věc, ale Pán by měl pro něj v daný okamžik ještě něco lepšího.
Někdo si možná řeknete, že je to slovíčkaření. Je ovšem dobré rozjímat nad Božím slovem pro sebe, případně když někomu pomáháte, abyste lépe rozlišili jeho duchovní stav.
Petra R. Kaprálová (PRK)
Vše už bylo řečeno. Přemýšlela jsem o tom a děti se mně ptaly, co je to dědičný hřích. Je to to, že se nerodíme do Boží přítomnosti. Adam s Evou víru měli při stvoření. My víru musíme dostat. A za druhé je to poslání, úkol, smysl od Boha a podřízenost Bohu. Adam s Evou měli poslání, my ho musíme přijmout. A za třetí je to ztracený shalom, Boží pokoj a – věčný život, který musíme přijmout. Co se stalo na Kalvárii, je tajemství. Plně to nechápu. Jak Bůh proměnil nespravedlnost spáchanou na svém Synu ve spravedlnost a vykoupení padlého lidstva. Jak Syn vytrhl klíče s rukou Satana, kterému je dali Eva a Adam, a nepřátelům vyrazil čelisti. Jak položil jednu ruku na mne a druhou na Otce jako Prostředník.
Olga Nedbalová
Moc se mi líbí vysvětlení dědičného hříchu. Konečně jsem to pochopila. Možná potřebuji vysvětlovat některé věci, jako bych byla dítě 🙂
Konečný Fr.
Hřích není dědičný. Dědičné je to, že člověku se narodí zase jenom člověk a ne anděl.