Ostrava – Čtyřicetiletý nemocniční kaplan Marek Žukowski už téměř čtyři roky pomáhá slovem pacientům v Městské nemocnici Ostrava. Během koronavirové pandemie je ale kvůli zákazu návštěv, víc než kdy jindy, důležitým prostředníkem mezi pacientem a jeho rodinou. V posledních měsících však o jeho služby mají intenzivnější zájem také zaměstnanci nemocnice. Lidé často hovoří o tom, že nevidí pomyslné světlo na konci tunelu, uvedl kaplan v rozhovoru s ČTK.
Související – Nemocniční kaplan je u nemocných s covidem jako prostředník
Za nemocnými, mezi nimiž nejsou pouze věřící, kaplan dochází na žádost rodiny, samotných pacientů i po dohodě s personálem. Často obchází oddělení i sám, aby nemocné pozdravil a nabídl jim možnost rozhovoru. „Je to i takové lepší, protože když sestra přijde na pokoj a ptá se, zda nechtějí přítomnost kaplana, tak někdo z toho má obavu, že už by to s ním mohlo být špatné,“ řekl Žukowski. Podle něj se totiž mnoho lidí stále mylně domnívá, že kaplan nabízí své služby pouze umírajícím. Jen za loňský rok vedl více než tisícovku rozhovorů s hospitalizovanými, které obvykle trvají mezi pěti až 30 minutami. Za řadou nemocných dochází i opakovaně.
„Na jaře bylo vše okolo koronaviru nové a neznámé, takže jsem za nemocnými chodil jen ve velmi akutních případech. Na podzim už se to trochu usadilo a začal jsem chodit pravidelně i na covidové jednotky,“ řekl Žukowski.
Nová pro něj byla nejen skutečnost, že musí pracovat v ochranných prostředcích, ale během pandemie se také výrazně zintenzivnila jeho komunikace s příbuznými nemocných. Právě u covidových pacientů totiž o jeho služby žádá hlavně rodina. „Sami by se totiž k nemocným nedostali, takže jsem často jediný, kdo jim může zprostředkovat třeba vyřízení pozdravů,“ uvedl Žukowski. S rodinou pak v několika případech zůstal v kontaktu i po smrti pacienta.
Související – Kaplanka v Brně navštěvuje i pacienty na umělé plicní ventilaci
Přestože se jako kaplan setkává s umírajícími lidmi, během pandemie podle něj přibyla řada nečekaných úmrtí. „Několikrát mě to i samotného překvapilo. Pokud je smrt nečekaná, je to asi pro každého člověka náročnější,“ řekl kaplan.
Na covidových jednotkách je i pro Žukowského práce podstatně náročnější. „Špatně se tam mluví, jednak mně, ale i samotným pacientům, protože se jim většinou špatně dýchá. Často mluvím spíše já, vyřídím jim pozdravy, pokud jsou věřící, nabídnu jim, že se s nimi pomodlím,“ řekl kaplan. Když jsou lidé schopni komunikovat, bývá častým tématem hovoru to, jak prožívají samotnou nemoc. „Dost často ale řeší i svůj život, že třeba nemají úplně v pořádku některé vztahy doma a teď je ani nemají možnost dát do pořádku,“ doplnil Žukowski. Mnohdy s lidmi rozmlouvá i o smyslu života, odpuštění druhým či samotné smrti.
Kromě pacientů ale kaplan pomáhá i zaměstnancům nemocnice, v posledních měsících se na něj obracejí stále častěji. „Je na nich vidět, že je to náročné. Kde jsem, pořád slyším, že není to světlo na konci tunelu, že kdyby třeba věděli, že to v květnu skončí, bude pro ně snazší to zvládnout,“ uvedl kaplan. Dodal, že na některých odděleních navíc zaměstnanci dříve nebyli zvyklí na to, že jim pacienti umírají. Pak se oddělení proměnilo na covidové a personál se musel s tímto faktem srovnat.
Kaplanovi samotnému pomáhá především to, že v nemocnici nechodí jen za nemocnými a umírajícími. Do tamní porodnice totiž chodí žehnat i čerstvě narozeným dětem. „Člověk je tak za jeden den třeba u někoho, kdo umírá, ale pak na druhou stranu, jdu k miminku, které je na začátku života. Jsem tady s lidmi vlastně ve všech fázích života.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: ČTK Datum: 25. března 2021 Foto: Wikimedia Commons – Městská nemocnice v Ostravě
