Rozhovor s Danem Drápalem o jeho nové knížce na téma křesťan a finance.
Nedávno jsi vydal brožurku zabývající se financemi. Co tě k tomu vedlo?
Vedlo mě k tomu to, že se mi zdá, že v knize Přísloví jsou takové velice praktické rady, jak nepřijít na buben. Znám řadu křesťanů, kteří se zaručili někomu za nějaký úvěr a pak plakali nad výdělkem, protože museli splácet něco, co s nimi nemělo prakticky nic společného, než právě to, že se někomu zaručili za úvěr. Tak jsem chtěl napsat takový manuál, kde jsou různé biblické rady, jak hospodařit, aby se lidé nedostávali docela často do vážných potíží.
Bible se dost podrobně věnuje problematice peněz. Proč tomu tak podle tebe je?
Je tomu tak, protože peníze v našem životě – ať chceme nebo nechceme – hrají velkou roli. Mně se na Bibli moc líbí, že je docela střízlivá. Říká, že láska k penězům je počátkem zla. Nicméně neříká, že peníze jsou počátkem zla. Peníze nám umožňují hospodářský rozvoj, umožňují nám nějak existovat. Bez nich by ekonomika nebyla možná. Prostě, pokud se s nimi nakládá nesprávně, tak to vede ke katastrofám.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal k výbuchu ve Vrběticích: Každý se musí rozhodnout, čemu bude věřit
Vidíš nějaký zásadní rozdíl ve vztahu k penězům ve Starém a Novém zákoně?
Já tam nějaký zásadní rozdíl nevidím. Kdyby tam nějaký zásadní rozdíl byl, tak by se to dalo odvodit od nějakých Ježíšových výroků. Jsou lidé, kteří vidí rozdíl v tom, že desátky byly ve Starém zákoně povinné. Ten spor o desátky je nekonečný. Nikdy jsem neměl nějakou potřebu někoho přesvědčovat, že má platit desátky. Ale na druhé straně jsem udělal osobní zkušenost toho slova z Malachiáše, že když Boha vyzkoušíme s desátky z čistého majetku, tak Bůh nám požehná. Já jsem to zakusil, a tu zkušenost mně nikdo neodpáře. Tady s tou zkušeností žiju už před 40 let a rozhodně nelituji, že desátky platím.
Máš nějaké postřehy k financování církví? Ve světě existují různé modely, který z nich je ti nejbližší?
Já jsem vždy razil – i když ne nějak agresivně – myšlenku, že církev by neměla být závislá na státu a neměla by od státu brát peníze. To si myslím doteď. Křesťanská společenství jsou v tom docela osamělá, i když nejsou jedinou denominací, která to takto vidí.
Pokud bere člověk peníze od státu, tak je musí tomu státu nějak vykazovat. V současnosti to není tak, že by se stát přes financování snažil církev nějak ovládat. Právě naopak, snaží se toho financování zbavit, což kvituji s povděkem. Ale v průběhu dějin to tak bylo, že kdo církev financoval, mohl mluvit do toho, co ta církev hlásá a koukat do toho jejich hospodaření. To jsme zažili za komunismu v hojné míře.
Evangelium prosperity bylo aspoň, co týká našich zeměpisných šířek, tématem v 90. letech. Přijde mi, že česká církev se s touto problematikou celkem dobře popasovala v porovnání s Afrikou nebo s Jižní Amerikou. Souhlasil bys s tímto názorem?
V podstatě ano. To hnutí českou církev zasáhlo pouze okrajově, ale nenapáchalo takou paseku jako v některých jiných zemích. Vzpomínám si na Dereka Prince, který když mluvil o evangeliu prosperity, tak zdůrazňoval, že je to nauka, která se může jevit jako fungující v těch zemích, jako jsou Spojené státy. Říkal, že když dojdete na Ukrajinu a začnete tam kázat evangelium prosperity, tak to vypadá jednoduše hloupě, přičemž řada lidí na to naletěla.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Slyšel jsem o nějakém ukrajinském sboru ve Spojených státech, ve kterém bylo na sto pastorů, kteří odešli z Ukrajiny, protože věřili evangeliu prosperity, a když se jim nedařilo na Ukrajině – tam se jim dařit taky nemohlo – tak odešli do Spojených států, aby prosperovali.
Právě ve Spojených státech je velmi aktuální téma křesťan a dluh, protože je tam velmi jednoduché se dostat ke kreditním kartám. Máš nějaké rady, jak se tomu vyhnout?
To všechno je podrobně popsáno v té knížce, co mi nedávno vyšla. Ale moje základní rada zní: pokud je to jen možné, tak se nezadlužujte. Jsou dva typy dluhu, které připouštím, že mohou být správné. Tím prvním je hypotéka. Když platíte hypotéku, je to, jako byste platili nájem, s tím, že po nějakých dvaceti, třiceti letech vám ta nemovitost připadne. Prostě někdy se nedá sehnat bydlení jinak než na hypotéku, i když musíme být opatrní při uzavírání té hypoteční smlouvy.
Tou druhou možností, kdy je to správné, je vypůjčit si na dopravní nebo pracovní prostředky. Například, když někdo je schopný truhlář a vypůjčí si na špičkové vybavení své dílny na úvěr, tak to není špatné, protože ten úvěr mu umožňuje dělat kvalitnější práci.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Ospravedlnění hříšníci
Jednoduché pravidlo je, že si můžeš půjčovat prostředky pro své povolání, neměl by sis nikdy půjčovat na věci zbytné. Máš-li starou televizi a chceš novou, tak si na ni nevypůjčuj, protože se bez ní obejdeš. Nebo například, když podnikáš a chceš mít nové auto, nepotřebuješ si koupit nejlepší SUV, postačí ti auto, které tě vezme tam, kam potřebuješ. Tedy být v tom rozumný a pokud se zadlužovat nemusíš, tak to nedělej.
V případě peněz se nedá obejít okruh otázek souvisejících se štědrostí, dáváním nebo desátky. Máš k tomuto nějaká obecná pravidla?
Už jsem to zmiňoval, začal jsem platit desátky v době, kdy jsem na tom byl nejhůře během svého života. Než jsem dostal státní povolení ke vykonávání duchovenské služby, tak jsem si jako topič vydělával díky různým příplatkům kolem 3000 korun měsíčně. Což byla celkem slušná mzda. Potom jsem se ze dne na den stal vikářem evangelické církve a můj základní plat byl 850 korun měsíčně. V té době jsem se obrátil a začal jsem platit desátky a od té doby žiju život zázraků.
Třeba teď se snažím pomáhat pronásledovaným pákistánským křesťanům. V nedávné době jsem obdržel nějaké nečekané dary a hned jsem věděl, na co to je, že část z toho mám použít na tenhle ten účel. Zase to byl další zázrak. Říkal jsem si předtím, jak tam můžu pomoci? A podařilo se. Když se dívám zpětně, tak se nestačím divit, jak se Pán Bůh o to vždycky staral, abych měl na dobré dílo.
Autor: Michal Nosál Datum: 21. srpna 2021 Foto: Dan Drápal
12 Komentáře
Realtoltek
Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.
17Potom na ně vkládali ruce a oni dostávali Ducha Svatého. 18Když Šimon viděl, že se vkládáním rukou apoštolů dává Duch Svatý, přinesl jim peníze 19a řekl: „Dejte i mně tuto pravomoc, aby každý, na koho vložím ruce, dostal Ducha Svatého.“ 20Petr mu řekl: „Tvé peníze kéž jsou zatraceny i s tebou, protože ses domníval, že lze Boží dar získat za peníze.
Je zcela jasné, že v království nebeském peníze nejsou a nebudou. Tento svět na penězích funguje a penězmi zotročuje…
Tento svět je moc materiální a proto funguje skrz peníze. Víme však je že svět duchovní a ten funguje skrz lásku.
pavel v
Tento svět nebyl stvořen nějakým Demiurgem, ale Bohem. Když ho Bůh stvořil, viděl, že…“je to dobré“(Gn 1). Myslím, že tento svět není cosi zavrženíhodného, cosi podřadného, jak vyplývá z Platónovy teorie (dokonalých) idejí, ale svět je Božím uměleckým dílem a toto dílo má jednak materiální, ale i duchovní stránku. Není tedy křesťanské stavět tyto dvě stránky proti sobě. Materiální stránka světa umožňuje člověku pokračovat v Božím stvořitelském díle. Pusťte si Čajkovského B moll a poznáte, co znamená pokračování ve stvořitelském díle. Shledáte také, že tento klavírní koncert má svou nemateriální stránku, že ke kráse pro člověka stvořeného světa přidává ještě další krásu povznášející duši.
Realtoltek
Vzkaz Valtra Komárka :
………….https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10160488386-vzkaz/209452801410008-vzkaz-valtra-komarka/diskuse?fbclid=IwAR0Bww7d4ZGtNdsXoyXHNlnlHlpB_uKKX0lSWjSPJhadC2cM8Qz7Kz-uQAw……
Jiří Aron
Mezi SZ a NZ rozdíl ve vztahu k penězům určitě je. Kristus i apoštolové velmi často varují bohaté před láskou k penězům. Kristus šel příkladem. Mt 8:20: „A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.““
Skutečné bohatství nejsou peníze ale odpuštění hříchů přijetí Otcem za syny a věčný život v nebi to všechno v Kristu. Například Kristus a bohatý mládenec nebo 2K 8:9: „Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“ V NZ tento důraz na pravé bohatství více vyniká.
NZ také učí, že hlavním pokladem křesťana není ani naše dobrá pověst u lidí tj. zda vůbec, jak dlouho a jak vysoké dáváme desátky, kdy a komu dary. Naší jedinou odměnou je pak pověst u lidí. Mt 6,1-4.
Olga Nedbalová
Pane Arone, mně se také příčí dávat do souvislosti „zbožný“ život křesťana s jeho „dobrým“ světským životem zde na zemi. A to ze dvou příčin: 1) existovalo mnoho křesťanů, kteří byli bezpochyby oddání Ježíši Kristu, ale přesto jejich život nebyl zrovna jako z reklamy na spokojený život. Z hlediska světského jejich život byl prohra – bída, nemoci, pronásledování, vězení, v některých případech byli pro svou víru zabiti. 2) „Bohulibě“ žijí v dnešní době i lidé, kteří s vírou nemají a nechtějí mít nic společného – podporují charitativní projekty, žijí ve spokojeném manželství, vychovávají děti tak, aby byly pravdomluvné, pomáhaly ostatním, staraly se o své stárnoucí rodiče. Oni sami se dokáží postarat také o své rodiče, prostě jen z důvodu, že sami byli takto vychováni. Věří ve svou lidskost, v lidská práva, ve vzájemnou pomoc. V co věří křesťan? V to, že ač byl sám hříšný, Ježíš ho svou krví vykoupil. Jen díky oběti Krista na kříži jsme spaseni, ne svými zásluhami. Křesťan směřuje ke svému cíli – skrze Krista k Otci, do věčného království. Někdy jdeme prosluněnou loukou, někdy stoupáme úzkou stezkou ve skalách (inspirace Jan Heller). To, jakou krajinou zrovna jdeme, moc neovlivníme. Tak navíc někteří s sebou mají jen malinký křížek, druhý si táhnou těžký kříž. Na naší cestě se můžeme spolehnout na našeho Pána a Spasitele – Ježíše Krista. Pokoj vám a Milost od našeho Pána Ježíše Krista – tedy ne, hmotné zabezpečení a zdraví, přeje apoštol Pavel. Vyvarujme se prostoduchého spojování – světský úspěch = požehnání od Hospodina za můj „vzorný“ křesťanský život. Už kvůli svědkům víry, kteří kvůli víře v Krista trpěli a trpí i v dnešní době. Jimž umřeli blízcí lidé, sami onemocněli závažnou nemocí. Není to odplata za jejich „sejití“ z cesty. Je to kříž, který si neseme a díky kterému rosteme ve víře.
Konečný Fr.
Brát peníze od státu nevídím jako něco špatného. Přece církev se za to dostatečně revanšuje. Vychovává mládež i ostatní, mimo jiné, k tomu, aby nekradli.. Aby to měli v krvi, že krást se nemá. Kdysi se vyprávělo, že ve Švédsku se nezamykají domy nebo auta apod. To už tam dnes neplatí.
Eva Hájková
Od té doby, co jsem přestala po penězích toužit, s nimi také nemám problém. Otázkou je, zda to nesouvisí s očekáváním konce. Ať už svého vlastního nebo (v nějaké podobě) konce světa. Ať už vědomého nebo nevědomého očekávání.
Realtoltek
Přesně tak. Kdo má peněz dost tak chce více a stane se jejich otrokem.
Olga Nedbalová
Ano, paní Hájková, také mám obdobnou zkušenost. K hmotnému zabezpečení mám tento vztah – ano, jsem ráda, že mám co jíst, co si obléct a kde spát. Že můžu dětem koupit věci do školy, zaplatit kroužek. Ale více hmoty mít nechci – jsou s tím leda starosti. V Písmu je velmi praktická rada Matouš 6:19-21 [19] Nehromaďte si bohatství zde na zemi, kde může zrezivět, padnout napospas molům nebo zlodějům.[20] Ukládejte si poklady v nebi, kde nepodlehnou žádné zkáze a ani je žádný zloděj nevykope a neukradne.[21] Kde je vaše bohatství, tam je i vaše srdce.
Lidé, posedlí touhou po majetku, také nejsou moc šťastni. Neustále se za něčím honí, až si to dopřejí, tak paradoxně nemají klid a začnou toužit po něčem jiném.
Karel Krejčí
Nejspíše není správné ani proveditelné, vytvářet si v mysli nějaké hranice nebo množiny toho, co nás dělá chudými, odkud již nejsme chudí, ale zaujímáme jakýsi zlatý, neutrální a nevinný střed a odkud jsme nepřípustně bohatí a tudíž hřešíme. Patrně nic takového v Bibli není uvedeno a pokud ano, jistě to nemůže mít vliv na naše spasení. Spíše právě naopak, pravděpodobně nám z toho mnoha při onom soudu hodně shoří. Ale nebuďme zákoníci a buďme moudří, stejně tak nás Bible ujišťuje, že vše, co Bůh stvořil, stvořil i pro nás.
Olga Nedbalová
Souhlasím, pane Krejčí. Sice v Písmu se v Přísloví 30:7-9 říká:
„Nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.“
Nicméně, i bohatý člověk může projít úzkou branou do nebe a chudý člověk se může vydat širokou cestou rovnou do záhuby. Nejdůležitější je, aby nám starost o majetek nevytlačila Krista z našich srdcí. Ano, tak jak je to v kázání Matouš 13:22:
„Země porostlá bodláčím představuje člověka, který slyší poselství, ale v jehož srdci záležitosti každodenního života a touha po lepším hmotném zajištění slovo udusí.“
Otázka majetku je skutečně podružná. Jsem člověk, který nechce mít příliš starostí. Postupuji podle logiky méně majetku = méně starostí. Ale pokud je někdo správný hospodář a umí s moudrostí hospodařit, že mu všechno vzkvétá, pak je to jistě jen dobře a je radost se na takového hospodáře dívat. Teď přemýšlím, jestli tedy spíše nejsem líná. Možná ano 🙂 Jak se říká – udělat z nouze ctnost.
Martina
I já s manželem si dáváme desátky stranou. Po čase jsem zjistila, že neutrácíme za zbytečnosti a naučili jsme se lépe hospodařit. Ze svých desátků platím např. mše svaté za své bližní, nyní nakupuji pomůcky na výuku náboženství, které budu vyučovat pro své děti a jejich kamarády u nás doma soukromě. Nebo z toho platím lidem v nouzi (tornádo na Moravě), nebo nakupuji křestanské knihy a obdarovávám své bližní, atd. Pak mám svoji duchovní živnost (vyrábím růžence a křestanské náramky) a přebytky posílám do misií. Je to pro mě požehnáním dávat desátky a opravdu se pán stará. Vůbec si neztěžuji a manžel také ne. Máme 5 dětí, já chodím jen 2 dny do práce, zbytek OSVC . Také jsme se starali o babču (tchyni) 4,5 roku. I když to bylo hodně náročné při malých dětech, musím dosvědčit, že Pán opravdu nám žehná. Nyní doděláváme rekonstrukci domu, žádná hypotéka, dluh nic. Každý den děkuji Pánu, že je tak štědrý. Díky desátkům a péči o stárnoucí nemohoucí maminku. Lze to vyčíst i ve SZ, jak Pán žehnal těm, kteří plnili Jeho vůli. Měli dostatek všeho, nikdo nestrádal.