Představuji vám Víta Dana Kolingera z Příbrami. Propojení jeho víry s láskou k psaní poezie je pro mě velkým a milým překvapením. A to jsem si myslela, že ho znám. Jak se to celé seběhlo?
Které hlavní momenty tě inspirovaly k tomu, aby ses stal pastorem sboru? Kolik let se této službě věnuješ?
Vlastně hned v okamžiku mého obrácení, které u mě proběhlo poměrně dramaticky. Bylo to totiž opravdové setkání s Ježíšem. Řekl jsem si, že takto reálnému Bohu chci sloužit. Postupně tato touha narůstala. Pastorem budu letos třicet let.
Co znamená dramatické obrácení?
Několik mých přátel, kteří už byli křesťané, mi radili, abych, pokud opravdu hledám Boha, Ho oslovil. Nahlas. A to jsem učinil v malém pokojíku svého privátu v Brandýse nad Labem. Věděl jsem zcela jistě, že On tam se mnou je. Věděl jsem, že Ho nějak uvnitř reálně a hlasitě vnímám. Všechno od té doby bylo jiné…
SOUVISEJÍCÍ – Svět Libuše Pavelkové
Jaký vliv měla tvoje víra na tvoji cestu k psaní?
Vždycky jsem to měl nějak spojené. Aniž bych to promýšlel, úplně spontánně jsem si pořád něco psal, zapisoval. Poznámky ke kázání, verše z Bible, které mě oslovily, myšlenky, které mne zaujaly, moje komentáře. A pak na to třeba až o pár let později koukám a říkám si – hele, ona je to skoro poezie… Například osobní deník si píšu od roku 1997.
To už musí být hodně velká kniha… nebo to máš svázané v různých sešitech?
Ano, píšu do nelinkovaných tlustých sešitů formátu A5. To, aby se dobře vešly do batohu nebo do aktovky. Zanedlouho začnu 49. knihu deníku.
SOUVISEJÍCÍ – Z Úštěku na Tenerife: Příběh Danielovy víry a služby
Musel jsi překonávat nějaké překážky při vykročení k něčemu novému a neznámému? Bylo to vždy v tobě?
Ano, byl to proces. Abych se soustředil především na věci duchovní, snažil jsem se potlačovat to duševní. V jádru je to samozřejmě dobré, žádný křesťan nechce být ovládán emocemi, ale upřednostňovat pohled na svět skrze víru. Jenže ono je to přeci jen složitější a někdy jsou věci ducha a duše přeci jen příliš propojené. Přesto se musím káznit, protože psát poezii… to je vždycky nějaký emotivní náboj, který ve mně tak nějak vybuchne a slova se dostanou ven, na papír.
Proč v tomto ohledu nedat prostor duši? Co by bylo v tvém psaní jinak?
Odhaduji, že bych byl daleko více sebelítostivý, sebestředný a smutný. Víra otevírá člověku oči v daleko širším formátu vnímání. A víra je věc ducha a teprve zpětně zasahuje duši. Alespoň tak tomu rozumím.
Psal jsi něco do šuplíku už dřív?
Psal jsem téměř celý život. Ve čtvrté třídě jsem “vyprodukoval” cosi, co jsem považoval za pohádku. Na střední škole jsem hodně psal poezii. A pak průběžně i všelijaké fejetony, zamyšlení aj.
Máš vnoučata – povídáš jim svoje pohádky?
Zatím se na ně dostalo pomálu. Vyprávěli jsme zatím více o hobitech, Rychlých šípech a o minulých prázdninách jsme prošli odlehčeně dějiny českého národa od počátků po rozpad Československa.
Jak se víra v Boha odráží ve tvé tvorbě?
Věřím, že zásadním způsobem. Poezie je vlastně snaha o to, poskládat nějak slova, aby vyvolala ve čtenáři nějakou emoci, zásah, zájem a aby vytvořila prostor pro detail přesahu. Věřím, že víra může způsobit, že jde přesah správným směrem.
Můžeš popsat podrobněji?
No, každý člověk vnímá ten přesah dost jinak. Já jej mám často spojený s duchovním rozměrem člověka. Jako by se člověk nějakou „duchovní rukou“ natáhl směrem k Bohu a mohl uchopit něco z Jeho velikosti, moudrosti, krásy. A pokud je ten přesah duchovní, ale nesměřuje k Bohu, může to být destruktivní.
SOUVISEJÍCÍ – Vidět a zažít církev jinak
Jaký ohlas máš ve své rodině? Co na to říkají? A co tvoje společenství? Podporuje tě v tom?
Podporu vnímám především od své manželky. Ona je většinou první, kdo moje výtvory čte. Mým dospělým dětem se asi především líbí, že si plním své sny (vydání knihy) a že mi to přináší velkou radost a uspokojení. V našem sboru je pár jedinců, kteří čtou poezii a někteří i tu moji. Ale přiznám se, že se snažím přeci jen službu pastora a „posedlost“ psaním oddělovat.
Máš nějakou radu lidem, kteří by rovněž chtěli v sobě objevit skrytý dar, talent?
Modli se, čti, piš, škrtej, vyhazuj a znovu piš.
Jak se změnil tvůj způsob vyjadřování a vnímání světa s přibývajícím věkem a zkušenostmi?
Nevím, jsem-li to schopen posoudit, ale domnívám se, že v některých oblastech nikoli (např. hodnoty) a v jiných zásadně. Vyhradím si více času na prožívání lásky k české krajině, k lidem, poezii, umění vůbec a k historii. A to se samozřejmě projeví ve vnímání světa.
Jak nezůstat uvězněn ve své bublině?
Myslím, že klíčem je schopnost (trpělivost, respekt, lidský zájem) komunikovat s lidmi z jiných bublin. Každý z nás v tom jistě má svou originální cestu. V mém životě se to stalo zrovna poměrně nedávno. Tím, že mi vyšly dvě sbírky poezie (třetí se chystá), nějak mi bylo dáno se propojit s výrazně neformálním světem básníků. A to jak na sociálních sítích, tak i naživo. Někteří jsou v pohledu na svět velmi odlišní. Ale když druhého respektuješ, třeba že s ním dramaticky nesouhlasíš, jsi schopen jej vyslechnout s porozuměním a odpovědět tak, že nezraňuješ, netlačíš, nevnucuješ, nemanipuluješ, ale sdílíš se. Je to nebezpečné. Je to zdravé. Vede to k růstu, vždyť je člověk nucen znovu a znovu si klást otázky: čemu věřím a proč tomu věřím, jaké hodnoty uznávám a proč, jak vidím svět… Ale každý si musí najít svou cestu sám.
Jsou tito lidé, s kterými se chvíli potkáváš, překvapeni, že jsi pastor? Máš možnost s nimi sdílet svůj pohled na svět?
Někteří jsou překvapeni, jiní ne. Tu možnost jistě mám, což mě velmi těší. Ale než se vytvoří důvěra k takovému typu rozhovoru, docela dlouho to trvá. A někdy se toto téma prolomí jen malinko, v náznaku. Ale pak už je na co navázat.
Odkazy na poezii Víta Dana Kolingera – ZDE a ZDE
Rozhovor připravila Jiřina Gina Čunková Datum: 26. leden 2024 Foto: Dan Vit Kolinger
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
