Známé americké noviny přinesly článek zabývající se problémy evangelikálního hnutí. Za tři hlavní důvody, které rozdělily komunitu věřících, označil list spolčování s Donaldem Trumpem, sexuální skandály v církvi a postoj k rasové otázce zejména po smrti George Floyda.
Thabiti Anyabwile je pastorem převážně černošského sboru ve Washingtonu. „Občas to bylo matoucí a bolestivé,“ říká. „Vztahy se velmi změnily. Ztratil jsem 20letá přátelství. Vztahy, které byly kdysi blízké, teď poznamenal odstup, a to jsem si myslel, že budou trvat na celý život. Zarmoutilo mě to.“
Tim Dalrymple je prezidentem prominentního evangelikálního časopisu Christianity Today, který vyzval k odvolání Trumpa z úřadu po jeho prvním impeachmentu. „Jako evangelikál jsem zjistil, že posledních pět let bylo šokujících, dezorientujících a hluboce skličujících,“ říká pro americký list. „Jedním z nejpřekvapivějších věcí je, že lidé, se kterými jsem stál bok po boku téměř ve všech záležitostech, jsou odděleni zející propastí vzájemného nepochopení. Nikdy by mě nenapadlo, že se to může stát tak rychle,“ dodává pro The New York Times.
SOUVISEJÍCÍ – Evangelikálové transformují argentinské věznice mocí Božího slova. „Jsem nový člověk,“ říká nájemný vrah
Kristin Kobes Du Mez je profesorkou historie na Calvin University, křesťanské škole v Michiganu, a je autorkou knihy „Ježíš a John Wayne“ o tom, jak necitlivá maskulinita prostupuje evangelikální svět. „Přišlo ke mně na hřiště tolik maminek, které neznám,“ říká, „a šeptají: ‚Jste autorkou té knihy?‘ Vylévají si srdce: ‚Tohle není moje víra. To není to, v čem jsem byla vychována.‘ Jsou to 30leté bílé křesťanky. Jsou v hluboké krizi, zpochybňují všechno,“ popisuje profesorka své zkušenosti.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Russell Moore loni na jaře rezignoval na svou vedoucí pozici u Jižních baptistů kvůli odporu této denominace k řešení skandálů rasismu a sexuálního zneužívání v jejích řadách. Uvádí pro New York Times, že každý den vede rozhovory s křesťany, kteří ztrácejí víru kvůli tomu, co vidí ve svých sborech. „Nyní vidíme mladé evangelikály odcházet od evangelikalismu ne proto, že nevěří tomu, co církev učí,“ řekl, „ale protože vidí, že církev sama nevěří tomu, co učí.“
Bezprostřední příčinou všeho tohoto je podle Moorea Trump. Ale to není nejhlubší příčina. Trump je pouze ztělesněním mnoha hlubokých ran, které již existovaly v částech bílého evangelikálního světa: misogynie, rasismus, uctívání křesťanských celebrit, zášť a ochota obětovat principy za moc.
Během posledního desetiletí bylo mnoho nejslavnějších křesťanských institucí v zemi otřeseno řadou skandálů. Pokud nejste evangelikálem, možná neznáte jména jako Willow Creek Community Church, Ravi Zacharias nebo Kanakuk Kamps. Ale pokud jste evangelikálem, jedná se významné jména a instituce, které v posledních letech poskvrnily velké sexuální skandály. Bývalý pastor další prominentní kongregace, Mars Hill Church, byl obviněn ze zneužití pravomoci.
Hlavním problémem je zde moc. Tím, že evangelikalismus nemá žádnou hierarchii ani ústřední autoritu, jako je tomu v římskokatolické církvi, decentralizace často vedla ke koncentraci moci v rukou vysoce charismatických mužů, kteří dokázali přilákat nadšené stoupence. Určité procento těchto celebrit působí na zranitelné a zejména na mladé ženy. „Poslušnost vůči Bohu byla definována poslušností vůči pastorovi,“ říká pro New York Times Du Mez. „Pro lidi v tomto systému bylo neuvěřitelně těžké čelit zneužívání moci.“
SOUVISEJÍCÍ – David Floryk / Causa Mark Galli aneb 3 důvody, proč by se evangelikálové neměli stávat katolíky
Pak je tu způsob, jakým stranická politika zaplavila to, co má být náboženským hnutím. Během posledních několika desetiletí evangelikální pastoři zjistili, že jejich 20minutová nedělní kázání nedokázala zastínit hodiny a hodiny vysílání Fox News. Nebylo to jen tím, že světlo Fox News by bylo tak jasné, ale také tím, že blikající svíčka křesťanské formace byla tak slabá.
Podle výzkumu politologa Ryana Burgeaz roku 2020 zhruba 40 procent lidí, kteří si říkali evangelikálové, chodilo do kostela jednou ročně nebo méně. To slovo se pro ně stalo jen politickou nálepkou. Tato politizace náboženství je jedním z důvodů, proč lidé uvedli, že tolik opouštějí víru.
V roce 2006 bylo podle Public Religion Research Institute 23 procent Američanů bílých evangelikálních protestantů. Do roku 2020 tento podíl klesl na 14,5 procenta. V roce 2020 bylo 22 procent Američanů ve věku 65 let a starších bílých evangelikálních protestantů. Mezi dospělými ve věku 18 až 29 let bylo pouze 7 procent.
Pastoři napříč politickým spektrem jsou vyčerpaní – částečně kvůli covidu, ale částečně proto, že každé slovo, které použijí, je prověřováno, aby se zjistilo, zda prošlo tím či oním ideologickým lakmusovým papírkem.
Zhruba 80 procent bílých evangelikálních voličů v roce 2020 podpořilo Trumpa. Často je to ale menšina z této skupiny, která podněcuje konflikty a chce, aby jejich církev byla neustále v kulturní válce.
SOUVISEJÍCÍ – Drápal k volbám v USA: Je mi líto, že se evangelikálové diskvalifikují z role smiřovatelů
„Duchovně nejzdravější lidé mají tendenci se do těchto bojů zapojovat nejméně,“ říká pro New York Times Russell Moore. „Ti nezdraví mají tendenci se nejvíce angažovat v duchovním životě a politice. Agendu určují lidé, na kterých to nejvíce záleží.“
Karen Swallow Prior pochází z chudé venkovské rodiny. „Jsem dost stará, takže jsem vyrostla před kulturními válkami,“ říká. „Vyrostla jsem v rodině, kde jsem si mohla číst, co jsem chtěla.“ Pak se ale v 80. letech rozmohly kulturní války a s nimi i všudypřítomná bojová mentalita. Na čas se přidala, protestovala před potratovými klinikami a byla několikrát zatčena a učila na Liberty University Jerryho Falwella. V minulosti obhajovala jeho syna a univerzitního prezidenta kvůli obvinění ze sexuálních skandálů. „Byla jsem velmi naivní, a myslím, že podporu Trumpa racionalizoval Jerry Falwell junior. Měla jsem pro to všechno porozumění.“
Neobviňovala evangelikály z toho, že v roce 2016 volili Trumpa, ale jejich nadšení a schopnost racionalizovat jeho hříchy jí otevřely oči, říká. Pak viděla, jak bují sexuální skandály. Uvědomila si, že jedním z důvodů, proč Jerry Falwell junior podporoval Trumpa, byla jejich uvolněná morálka.
Beth Moore je jednou z nejvýznamnějších učitelek Bible v evangelikálním světě. Byla ohromena, když její kolegové jižanští baptisté neodmítli Trumpa po nahrávce „Access Hollywood“, a začala hlasitěji odsuzovat křesťanský nacionalismus a misogynii, než minulý rok opustila denominaci. „Přichází chvíle, kdy musíte říct, tohle nejsem já,“ řekla Religion News Service.
Lecrae Moore je černošský křesťanský hip-hopový zpěvák. „Před čtyřmi nebo pěti lety jsem začal velmi otevřeně mluvit o rasové nespravedlnosti,“ řekl v roce 2020 The Washington Post. „A setkal se s s mlčením nebo nesouhlasem ze strany bílých evangelikálů. Mnoho mých vystoupení bylo zrušeno a lidé mě prostě odmítli podpořit. Byl jsem tím vším velmi překvapen.“
Mark Labberton je prezident Fullerova teologického semináře, který má studenty ze 110 denominací a 90 národů. Říká, že průměrný student na škole má asi 31 let. Mnoho studentů, říká Labberton pro New York Times, věří v ústřední učení křesťanské víry, ale ne v institucionální roušku, do které je zahaleno. To znamená, že milují Ježíše, ale měli špatné zkušenosti s mnoha institucemi, které jejich předchůdci vybudovali v jeho jménu.
Budoucnost křesťanské církve nebude vypadat velmi odlišně v porovnání s minulostí. Dnes je mnoho z nejdynamičtějších komunit mezi imigranty – například v korejských, afrických a hispánských církvích. V příštích desetiletích bude americká církev vypadat více jako globální církev.
Ve Fullerově teologickém semináři se tato budoucnost již odehrává. Například poté, co Islámský stát zahájil sérii útoků proti egyptským křesťanům, chtěli někteří Američané uspořádat vzpomínkovou bohoslužbu. Egyptští studenti reagovali: „O čem to mluvíte? To je důvod k oslavě. Jde o to uznat, co to znamená žít jako křesťan v kontextu, ve kterém máte výsadu zemřít jako mučedník.“ Tato myšlenka je většině amerických křesťanů cizí.
K obnově zvěsti evangelia nemůže dojít, pokud se evangelikálové nedistancují od touhy po stranické politické moci. Během více než století katolíci vytvořili doktrínu sociálního učení, která jim pomáhá pochopit, jak může být církev aktivní v občanském životě, aniž by byla zkorumpována stranickou politikou.
Víra a práce. Víra není jen pro neděli. Timothy Keller navrhuje, že by mělo existovat více vzdělávacích programů o tom, jak by se křesťané měli projevovat v práci a ve světě. Rasová spravedlnost. Keller tvrdí, že jde o jeden z nejvýbušnějších předělů mezi trumpovskými a netrumpovskými křídly hnutí.
Podle Kellera je důležité připravit strategie pro postkřesťanský svět – jak evangeliem zasáhnout lidi, kteří nikdy neměli žádný kontakt s vírou a nesdílejí stejné mentální koncepty.Duchovní formace. Jak říká Keller: „Musíme skutečně změnit křesťanskou výchovu. Zcela.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 19. února 2022 Foto: Wikimedia Commons – Russell Moore
1 Komentář
Otakar Vožeh
Kladu si vážný otazník nad zveřejněním tohoto článku, a to především ze dvou důvodů : (1) jakou má relevanci, jaký přínos pro Církev v ČR ? (2) kdysi renomované noviny NYT dávno ztratily objektivitu a staly se nástrojem propagandy, převážně zaměřené proti křesťanství, takže jejich články je dnes nutné číst s velkou dávkou podezření.
A krátce k obsahu, který je velmi rozsáhlý, zmatečný a především tendeční. Jak píše sám autor, evangelikální hnutí je nesourodé, nelze dávat jednu nálepku velmi širokému spektru věřících. Kdo alespoň trochu zná americkou křesťanskou scénu dobře ví, že útočit na „evangelikalismus“ se dnes stalo sportem pro poměrně malou skupinu „disidentů“, z nichž každý má svá specifika a své vlastní důvody, které je vedou ke kritice „evangelikálů“. Odmítám pojem „kolektivní viny“ a zastávám postoj osobní odpovědnosti každého jedince, jak mezi „evangelikály“, tak mezi „disidenty“.
Dávat prostor výrazu „bílý evangelikál“ považuji samo o sobě za rasový výrok v linii naprosto neopodstatněné a trestuhodně tolerované a přehlížené agresivity ze strany organizací jako „Black Lives Matter“ nebo „Antifa“. Autor zřejmě nechce slyšet „černé evangelikály“, jichž je celá řada a z nichž někteří jsou dokonce zastánci bývalého presidenta, světe zboř se.
Svádět vinu za problémy v evangelikálním hnutí na kteréhokoli politika je pro Církev nechutné a nepřijatelné. Složitá propletenost americké politiky a náboženství není nic nového, a ani nakonec specificky amerického. Za své problémy si Církev může sama. Problém není ani v rasismu, ani v sexuálních skandálech, ani v politicích. To jsou všechno jen symptomy odklonu od nekompromisního zvěstování evangelia a čistého, zdravého učení Písma. Čím víc se Církev zabývá sociálními otázkami, tím víc padá do duchovní bezmocnosti.
Je rovněž příznačné a svým způsobem komické, že se autor zabývá vlivem bývalého amerického presidenta a Fox News, zatímco o nekřesťanských postojích a činech současné americké vlády a o skandálech televizních stanic jako je CNN mlčí. Již to svědčí samo o sobě o neobjektivnosti a zaujatosti autora článku.
Závěrem, zvěst evangelia nepotřebuje obnovu. Evangelium nepatří nám. Obnovu potřebují opět především jednotliví věřící, ale i místní církve, v čele se svými kazateli a služebníky Slova. Evangelium má moc proměňovat jednotlivce i společnost, ale dnešní Církev se musí především vrátit od nebiblické touhy žít spokojeně v časnosti k biblické perspektivě věčnosti.