Kde je Bůh uprostřed chaosu a zmatku tohoto světa? Je stále přítomný? Tyto otázky trápí řadu lidí a jsou křesťané, kteří ztrácí víru, protože nejsou schopni cítit Boží blízkost a vnímat Jeho lásku. Je normální prožívat ve víře období, kdy necítíme Boha?

Jako křesťané žijeme skrze víru a ne pomíjitelný svět, který nás obklopuje. Věřit Bohu je definováno v Bibli jako „spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jistý tím, co nevidíme.“ ( Žd 11: 1). Víra přesahuje viditelný svět a je mnohem více než naše pocity.

I muži a ženy víry měli své období slabosti. O vnitřních bojích i selháních krále Davida se můžeme dočíst v knize Žalmů. V Žalmu 13 David vyjádřil svou touhu po Božím spasení: „Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat? Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit? Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat? Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi! Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti,“ (Žalm 13: 1-4).

Dokonce i Ježíš Kristus nebyl schopen cítit přítomnost Otce, když visel na kříži s tíhou našich hříchů (Izaiáš 59: 2, 53: 4-6). V Matoušovi 27:46, se píše: „Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: ‚Eli, Eli, lema sabachthani?“, to jest: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘“

Víra, která převyšuje emoce

Je zcela normální, že křesťané někdy neprožívají Boží blízkost. Náš vztah s Ním není založen na emocích; víra nevyžaduje, abychom stále cítili, že je Bůh s námi. Víra přesahuje emoce, ve skutečnosti by víra měla být schopna přikázat našim pocitům.

David prohlásil na konci Žalmu 13, když volal po spáse:  „Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal,“ (Žalm 13: 6).

Synové Kórachu používali svou víru v boji se svými pocity. „Modlím se k Bohu života mého, promlouvám k Bohu, své skále: „Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?“ Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh? Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.“  (Žalm 42: 9-12)

Věřte Bohu, ne pocitům

Musíme se naučit důvěřovat Bohu, ne našim pocitům.  Ne vždy Ho budeme schopni cítit, zvláště když jsme uprostřed těžkostí, Bůh bude ale vždy s námi, tak jak nám slíbil.

Zdroj: The Christian Post

[adrotate banner=“14″]