V noci ze čtvrtka na pátek se v Kurapatech konala Noc popravených básníků. V noci z 29. na 30. října 1937 bylo na popravišti v Kurapatech zavražděno více než 100 běloruských intelektuálů – spisovatelů, básníků, vědců, úředníků, kněží… Akce se zúčastní se jí herci, spisovatelé, studenti, sportovci, muzikanti, historici, křesťané napříč denominacemi a široká veřejnost. V minulých letech tam vždy některá osobnost četla jména několika popravených a pak četla dílo (verše, povídku, úryvek románu…) někoho z nich. Letos to bude probíhat podobně s tím, že kromě jmen před dávnými lety popravených se budou číst i jména lidí, kteří aktuálně sedí ve vězeních, kteří byli mučeni či dokonce přišli o život.
Kurapaty – to je les, ve kterém stojí stovky, spíš tisíce křížů všech velikostí a tvarů. Zhruba prostředkem vede udržovaná cesta, která je po obou stranách lemovaná velkými kříži. Prochází celým památníkem, v němž je jakési centrum, místo, na němž se konala vzpomínková akce. Začínalo se potmě ve 20:00. Vše bylo velmi slavnostní a působivé. U pat křížů stály svíce, mnohé kříže byly nasvícené červeně a bíle.
Pódium, veliké plátno na promítání, ozvučení – a několik tisíc účastníků. Dorazili dokonce diplomaté několika evropských zemí, aby vyjádřili svou solidaritu. Hlavním nositelem myšlenky a organizátorem akce je Zmicer Daškievič, ten tam ale nemohl být – víte proč –, tak organizaci převzala Hanna Sieviaryniec, sestra Pavla. Básně popravených básníků četli nejen spisovatelé, ale také sportovci, lékaři, herci, novináři a zástupci stávkových výborů. Na seznam popravených, který se čte na této akci pokaždé, byli také přidáni ti, kteří při letošních protestech zemřeli.
Účastníci společně zazpívali hymnus-modlitbu Všemocný Bože. Díky Bohu, akce proběhla v klidu, k žádným zásahům silových jednotek na ní nedošlo. Blíží se svátek „Dziady“ („Dědové“) – to je něco podobného jako naše „Dušičky“. Bělorusové tradičně dělají na Dziady průvod na Kurapaty a letos bylo rozhodnuto, že nedělní demonstrace 1. listopadu nebude chodit po Minsku, ale půjde na Kurapaty. Tak o tomto místě ještě uslyšíte…
Různí komentátoři od novinářů po politology včetně zahraničních docházejí k závěru, že Lukašenkův režim mele z posledního. Kdosi to přirovnal k Hitlerovskému Německu na jaře 1945 – všichni věděli, že je konec, že Německo prohrálo a Hitler je odepsaný, ale všichni se tvářili, že to není pravda a jeli dál…
Co k takovým úvahám vede? Ve čtvrtek Lukašenko nečekaně odvolal ministra vnitra a hned jmenoval jiného. Je to již kdo ví kolikátá změna na ministerstvu vnitra, která se během dvou měsíců odehrála. Je evidentní, že si důstojníci silových složek nedokážou poradit s demonstracemi a Lukašenko se pořád snaží to „řešit“. Mnohokrát prohlásil, že „v neděli se s nimi vypořádáme“, „od pondělí bude klid“ a nikdy se to nepovedlo. Pravděpodobně také mnohým z těch lidí přestal věřit. OMON už není jen na ulicích, ale je i v závodech, kde hlídá a honí stávkující dělníky, a dokonce je i ve školách – na univerzitách, dokonce už i na lyceu (něco jako naše víceleté gymnázium). Na školách stávkují studenti i učitelé a OMON to „řeší“. Jen za poslední tři dny bylo oficiálně vyhozeno z univerzit 76 studentů za účast v demonstracích a stávkách. Další stovky z nich podobný osud čeká v následujících dnech, protože i přes všechny výhružky jejich protest neutichá! Byli propuštěni zpěváci a muzikanti ze státního Divadla opery a baletu, protože před pár dny před začátkem večerního programu zazpívali v sále hymnus „Všemocný Bože“. Podobné to je ve státních podnicích – Luka přikázal, aby všechny stávkující propustili z práce, ale lidé stávkují dále.
Ve čtvrtek se také stala bezprecedentní věc: Bělorusko uzavřelo hranice se všemi svými sousedy kromě Ruska. Na několik hodin byly uzavřeny neprodyšně, až tak, že lidé, kteří byli např. v práci či na nákupech na Ukrajině, v Litvě či Polsku se prostě nemohli vrátit. Na hranicích byly stovky zmatených občanů Běloruska, které nechtěli pustit domů. Večer pak jejich návrat umožnili, hranice jsou ale nadál oboustranně uzavřené pro všechny cizince. Všechny tyto věci – propouštění, kádrové změny, násilí na ulicích, ozbrojenci ve školách a továrnách… – podle expertů svědčí o velké nejistotě a labilitě systému. Tak kéž je to tak!
Franak Viačorka, jeden z poradců S. Cichanouské, navíc prohlásil, že tým Cichanouské je v kontaktu s lidmi z okolí Lukašenka a že probíhají určitá jednání bez Lukašenka. Říká se tomu „konzultace“, protože Lukašisté na dialog a jednání odmítají přistoupit, není to prý milé ani přátelské, ale probíhá to. S kým konkrétně a o čem, to není téma k aktuálnímu zveřejnění.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Olga (běloruská křesťanka, která chce zůstat v anonymitě) Datum: 1. listopadu 2020 Foto: Olga – protesty v Bělorusku
