V minulých generacích se mnohem méně mluvilo o „kompatibilitě“ a hledání ideálního partnera, tvrdí Timothy Keller. Lidé dnes hledají někoho, kdo je přijímá takové, jací jsou, a plní jejich touhy. Problémem je, že to vytváří nereálná očekávání.
Americký presbyteriánský pastor ve svém komentáři pro časopis Relevant vysvětluje, že problém naší kultury je přílišné očekávání od partnera a neschopnost vidět manželství jako prostor pro dva nedokonalé lidi, kteří se snaží vytvořit svazek lásky a vzájemné podpory.
Související – Kathy Kellerová k manželství mezi věřícím a nevěřícím
Podle Kellera spíše hledají někoho, kdo je přijme takové, jací jsou, a naplní jejich sexuální a emocionální touhy. Manželství, které není založeno na sebezapření, ale na seberealizaci, bude na partnera klást veliké nároky. „Jednoduše řečeno – lidé dnes od partnera žádají příliš mnoho,“ argumentuje zakladatel newyorského sboru Redeemer.
Bible vysvětluje, proč je snaha o kompatibilitu tak nemožná. Jako pastor několikatisícového sboru mluvil s nespočtem párů, které se plánovaly vzít, nebo procházeli manželskou krizí. Často se setkal s reakcí, že láska by měla mezi partnery vzniknout přirozeně, místo toho však vyžaduje veliké úsilí.
Keller v odpovědích často používá příklady ze sportovní terminologie, kde dosáhnout nejlepších výsledků také vyžaduje obrovské námahy. Páry zas argumentují, že manželství není sport, protože láska mezi dvěma kompatibilními osobami by měla vzplanout automaticky.
Křesťanskou odpovědí na to je, že žádní dva lidé nejsou kompatibilní. Tou hlavní výzvou týkající se manželství, je naučit se milovat a starat se o bližního, s nímž se ocitnete ve společné domácnosti, konstatuje Keller.
Jacíkoli dva lidé, kteří vstoupí do manželství, jsou duchovně zlomeni hříchem, což mimo jiné znamená, že jsou primárně soustředěni na sebe. A Keller v té souvislosti citoval spisovatele Denise de Rougemonta: „Proč by se z neurotických, sobeckých a nezralých lidí, kteří se do sebe zamilovali, měli najednou stát andělé…?“
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Proto je cesta za dosažením dobrého manželství bolestivá a mnohem těžší než dosáhnout špičkového sportovního výsledku. Kvůli hříchu, který je v nás hluboce zakořeněný, je těžké žít život naplněný láskou a milosrdenstvím.
Biblická nauka o hříchu podle Kellera vysvětluje, proč je soužití dvou lidí v tomto padlém světě, tak bolestivé. Evangelium nám však říká, že jsme sebestřednější a nedokonalejší, než bychom si to chtěli připustit, ale jsme taky zároveň v Kristu přijímáni a milovaní. Vztah s Kristem je proto jedinou možností, jak lidé mohou nalézt skutečné uzdravení.
„Láska bez pravdy je totiž sentimentální a popírá lidské nedostatky. Pravda bez lásky, zas poskytuje informace, ale takovým způsobem, že je ve skutečnosti neslyšíme,“ dodává Keller. Jedině Boží spásonosná láska v Krista nám radikálně odhaluje pravdu o nás samých, ale zároveň také nabízí radikální bezpodmínečné přijetí. Tato kombinace pak vede k pokání a zároveň k pocitu přijetí, které je možné nalézt pouze v Bohu.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 10. května 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
1 Komentář
Bárta
T. Keller nemá pravdu!
Už jen ten nadpis je zavádějící. Já jsem například už více jak 30 let v manželství s ideální ženou.
Samozřejmě, pokud chtěl autor říci, že na vztahu se musí pracovat – a že to není práce snadná, tak v tom měl pravdu.
Zároveň ale říká několik zavádějících tvrzení, která by mohla lidi od vstupu do manželství spíše odrazovat.
1.) Není pravda, že „…žádní dva jedinci nejsou kompatibilní“. Věřím, že Bůh nám může poslat partnera, se kterým si budeme po celý život v zásadních otázkách rozumět a vzájemně se doplňovat.
2.) Je mylné tvrzení, že „Jacíkoli dva lidé, kteří vstoupí do manželství, jsou duchovně zlomeni hříchem…“ Věřím, že zvláště lidé, kteří vyrůstali pod vlivem Božího Slova, mohou být uchránění mnoha důsledků, které sebou nese život „ve světě“. Lidé, kteří prožili obrácení, často svědčí o tom, jak byli od hříchů a poskvrn očištěni a prožili proměnu smýšlení. A konečně znám i řadu lidí (nechci říci nevěřících), kteří „nechodí pravidelně do kostela“ a přesto jsou to lidé zralí, otevření, tolerantní, nesobečtí a obětaví. Jejich manželství jsou příkladná.
3.) Nevím jakou čte T. Keller Bibli, když se odvažuje tvrdit, že „Biblická nauka o hříchu podle Kellera vysvětluje, proč je soužití dvou lidí v tomto padlém světě, tak bolestivé.“ J.A. Komenský v Labyrintů říká o manželství, že „…i když se nejlépe zdaří, sladké s hořkým se mísí“. To, dle mého soudu vystihuje pravdu o manželství mnohem lépe.
Pěkný vztah rozhodně není bez práce. Na rozdíl od sportovního výkonu k němu však není třeba mít nějaký mimořádný talent ani vyvíjet úsilí, hraničící s řeholí. Jistěže přicházejí i chvíle (ať již způsobené vnějšími, či vnitřními okolnostmi), které jsou těžké a bolestivé – ale pokud by vztah neměl přinášet manželům především radost, tak je na teologii toho, kdo toto hlásá, něco shnilého.
Nezapomeňme, že Kristus přirovnává svůj vztah k církvi k ženichovi a nevěstě a manžela k manželce.