Všimla jsem si na facebooku, že můj kamarád Tom Janda najednou zveřejňuje úplně jiné fotky, než jsem byla zvyklá na jeho profilu vídat. Musela jsem se zeptat. Šokoval mě. Nemohl pracovat ve svém oboru, tak se přihlásil jako dobrovolník. Chtěla jsem vědět víc. Jak ho to napadlo? Jaké to bylo? Myslela jsem, že nebudu jediná, koho by to zajímalo. Byl tak ochotný, že odpověděl na všechny moje otázky. Takhle to bylo. Tome, smekám a děkuji.
Co tě motivovalo jít pomáhat do domova seniorů?
V říjnu bylo všeobecně známo, že nemocnice a domovy s pečovatelskou službou trpí nedostatkem personálu, především kvůli karanténám či pro samotné onemocnění nemocí Sars-Cov-2. Na internetu jsem si našel pár databází pro dobrovolnickou výpomoc a zapsal se. Měl jsem představu, že budu spíše něco či někoho vozit, ale asi po třech týdnech přišel SMS dotaz, zda jsem ochoten jít pomáhat do domova seniorů. Otázka ve výsledku zněla ANO / NE. Napsal jsem ANO, i když se mi moc nechtělo, protože jsem neměl s podobným typem péče zkušenosti.
Jaké to bylo?
Hned následujícího dne mi volala paní ředitelka a o den později jsem měl svoji první celodenní směnu tohoto typu v životě. Bylo to po všech stránkách objevné. Nejprve jsem vůbec netušil, kde co a v jakých skříňkách je, ať už šlo o nádobí či ložní prádlo, či jak se zapíná myčka, kam se co vyhazuje, vozí apod. Až jsem z toho po druhé směně dostal „depresi“. To byla přitom ta lehčí stránka. Brzy jsem šel mezi klienty, z nichž mnozí byli vzdělanými osobami s doktorským titulem. Na pokojích leželi často nepohybliví a vyžadovali nepřetržitou péči. Komu zdraví dovolilo, za pomoci přešel či přejel na vozíku do salónu na jídlo a později TV. Ostatním jsem jídlo a pití rozvážel na pokoje, ty se průběžně čistily a převlékal jsem ložní prádlo. Pro mě, který se do povlečení peřiny vždy spolehlivě zamotá a štítí se nečistot, to byla výzva.
Co nikdy nezapomeneš?
Pro mne coby člověka z úplně jiného oboru (logistika v autobusové dopravě) byl hluboký zážitek samotný kontakt s klienty a péče o ně. Neustále zde narážíte na různé stupně nemohoucnosti, ale vždy je to setkání s konkrétní lidskou duší a osudem. Velké trápení měli klienti z již téměř dvouměsíčního zákazu návštěv. Tím hodně sešli duševně i fyzicky. Za takového stavu byla kromě vší péče trocha pozornosti a lásky něco, co zde lidé hodně oceňovali. Silné zážitky mám ze samotného stavu jednotlivých lidí, kterým zbývají dny a měsíce života. Někdy je na tom lépe duše, ale tělo již téměř neslouží, jindy naopak. Nezapomenu na soustředěné pohledy a doteky některých babiček, které byly tak vděčné za „pouhé“ pohlazení a posílaly mi rukou pusinky, či na různé akustické, více či méně dramatické projevy radosti i smutku. Odnáším si zkušenost velké dřiny, kdy hodiny utíkají jako minuty (nikdy mi směna tak rychle neutíkala) či milých a silných, ale přetížených a nedostatečné ohodnocených žen (ošetřovatelky, sestry…). Celé pak mi to přišlo jako velmi, velmi poučné „dramatické divadlo“ na konci běhu života. Skvělé je to si zkusit práci v úplně jiném oboru.
Co tam klienti nejvíc potřebují?
Kromě základní, nezbytné péče (kterou jim téměř neměl kdo poskytnout) je to upřímný zájem. Ze strany rodiny, pokud ji mají. Nemají-li, byla by skvělá služba jakéhosi docházení a individuální duševní či duchovní péče. Ať už ze strany dobrovolníků či pracovníků s kvalifikací. Nevím ale, jaká jsou za běžného stavu pravidla. Duchovenská péče je známa z vězení či nemocnic, ale nevšiml jsem si, že by běžně probíhala v domovech seniorů. To je škoda, mnozí by ji ocenili. Aktivizační pracovníky jsem zde potkal, ti ale spíše trénují mozek. Duše je komplexnější. Určitě tedy pomoc terapeutů či psychologů.
Za co se můžeme modlit?
Aby mnozí křesťané rozpoznali své povolání a začali aktivně působit v sociálních službách. Ke konci života se člověku svět scvrkne. Fyzicky i co do možností. Můžete toho čím dál míň a je důležité, aby vás při tom doprovázel někdo kompetentní a laskavý. Láska s péčí a blízkost. To je to, co člověk ocení.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Hana Pinknerová Datum: 30. listopadu 2020 Foto: Pixabay – ilustrační
