Matka osmiletého Nankpaka Kumzwama ležela tváří k zemi a chlapec jen přihlížel, jak k nim s pokřikem běží islámský radikál vyzbrojený mačetou. Žena již měla tvář zbrocenou krví po zásahu z pistole, fyzicky i psychicky byla naprosto vyčerpaná. Dva dny a dvě noci rodina prchala před rabujícími vetřelci, všichni spali na holé zemi. Nedávno obdrželi zdrcující zprávu, že radikálové zavraždili Nankpakova otce.
Když se Nankpak probral z bezvědomí, instinktivně mu došlo, že i jeho matka, sestra a bratr jsou mrtví. Sám krvácel z několika sečných i střelných ran, prodíral se křovinami a hledal pomoc. Nakonec dorazil do domu rodinného přítele.
Po ošetření se k němu Nankpak se strýcem nastěhoval, než mu spolupracovníci Hlasu mučedníků pomohli nastoupit na internátní školu v bezpečné oblasti. (Hlas mučedníků podporuje v severní Nigérii celou řadu pronásledovaných křesťanů, kterým poskytuje lékařskou péči a jídlo, přispívá jim na životní náklady, vzdělávání, praktickou přípravu pro budoucí zaměstnání a stará se i o jejich duchovní povzbuzení.)
Nankpak nedávno dokončil středoškolské vzdělání a doufá, že se stane lékařem, aby se mohl starat o pronásledované křesťany. Je připraven sloužit kdekoli, kam ho Bůh povolá. „Nemusím mít strach,“ prohlašuje skálopevně. „Byl jsem jediný člověk, kterému se podařilo uniknout. Věřím, že k tomu Bůh měl důvod.“
Často také přemýšlí o ztracené rodině. Nejvíce mu chybí otec, který pro něj byl zároveň učitelem. „Často jsme chodili na procházky a hovořili o Božím Slově,“ vzpomíná Nankpak na otcovu vydanost Božímu dílu. „Kdykoli byl doma, trávili jsme mnoho času debatami o Bibli.“ Otec také učil své děti pokojnému soužití s muslimy. „Stále nám říkal, abychom se měli navzájem rádi… a seznamovali [muslimy] s Dobrou zprávou.“ Chlapec doufá, že se lidé po seznámení s jeho příběhem budou za pronásledované křesťany pravidelně modlit.
Zdroj: Hlas mučedníků
Foto: Flickr.com/ilustrační