Německo – Katolická a evangelická církev v Německu nesouhlasí se stanoviskem protestantských teologů, kteří požadují umožnění asistované sebevraždy v církevních nemocnicích.
Nebyla by to správná odpověď na životní situaci lidí, kteří mají sebevražedné úmysly anebo pomýšlejí na sebevraždu, uvedl mluvčí Německé biskupské konference, Matthias Kopp, v odpovědi katolických biskupů. Církevní nemocnice mají předávat křesťanské poselství naděje a jsou povinovány podporou života, s níž se nabídka asistované sebevraždy neslučuje, dodal. Německá biskupská konference reagovala na článek v nedělním vydání listu „Frankfurter Allgemeine Zeitung“, v kterém přední protestantší teologové navrhovali přístupnost profesionální asistované sebevraždy rovněž v křesťanských zdravotnických zařízeních. Podle jejich názoru by tato zařízení měla „zajistit možnost asistované sebevraždy či ji přinejmenším připustit a doprovázet“. Předseda komory pro veřejnou odpovědnost Evangelické církve v Německu, Reiner Anselm (profesor systematické teologie a etiky na mnichovské univerzitě), předseda evangelické diakonie, Ulrich Lilie, a evangelická teoložka Isolde Karle dále upozorňují, že je třeba zajistit, aby se v případě asistované sebevraždy jednalo o svobodné a zodpovědné rozhodnutí.
Tomuto pojetí ovšem odporují němečtí katoličtí biskupové, kteří naopak naléhají na rozvíjení životních perspektiv v těchto situacích: „Považujeme za velice nebezpečný subtilní nátlak na souhlas s asistovanou sebevraždou, aby člověk na konci života nebyl druhým na obtíž. Věříme, že takový nátlak na nemocné a umírající nelze oddálit, pokud se asistovaná sebevražda bude považovat za normální vzorec umírání, který se používá i v církevních zařízeních. Něco takového se nesmí stát“, zdůrazňuje tiskové prohlášení Německé biskupské konference.
Rovněž Evangelická církev v Německu (EKD) se distancovala od článku, který ve zmíněném deníku podepsali někteří její členové. „Důrazně odmítáme každou organizovanou pomoc k sebevraždě, která přispívá k tomu, že sebeusmrcení se stane jednou z možných voleb“, sdělil její mluvčí na dotaz Katolické zpravodajské agentury. „Evangelická církev v Německu se zasazuje za ochranu života, a proto stojí na straně lidí, kteří v důsledku onemocnění či jiné nouzové situace nevidí jiné východisko než sebevraždu. To je ovšem tragická krajní situace, které se evangelická církev snaží zamezit prostřednictvím paliativní péče, pastorační služby, poradenství a práce v hospicích“, uvedl mluvčí této církve a doplnil, že považuje společenskou debatu o utrpení a smrti za nezbytnou. Mohou do ní přispět též evangelické hlasy, které se však odchylují od postoje Rady německých evangelických církví.
Vatikánský rozhlas dodává, že asistovanou sebevraždu v Německu umožňuje výnos tamního Ústavního soudu z února loňského roku, který zrušil její zákaz, odhlasovaný spolkovým parlamentem o pět let dříve (2015). Ústavní soudci své rozhodnutí zdůvodnili právem na sebeurčení v okamžiku smrti. K němu náleží svoboda, vznášející nárok na pomoc třetí osoby.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Vatikánský rozhlas Datum: 13. ledna 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
2 Komentáře
Realtoltek
Se stanoviskem protestanských teologů naprosto souhlasím. Kvalitní palitativní léčba je jen takovou slovní hrátkou protože realita je podobná peklu.
Karel Konečný
Asistované úmrtí nemůže být sebevražda, to je zřejmě špatně přeloženo. Toto téma je již dlouho diskutováno i na mnoha univerzitách. Je to samozřejmě otázka etiky, která se na lékařských fakultách učí. Myšlení lékařů je tedy takové aby dodrželi Hippokratovu přísahu, je však možné, že latentní myšlení je jiné, to se nedá nikdy vyloučit.
Dobrý lékař tedy na otázku o asistovaném úmrtí může odpovědět: Nestudoval jsem medicínu proto, abych zabíjel lidi.
Praxe však je zcela jiná lékař ve vysoké funkci ve svém oboru flagrantně porušuje Hippokratovu přísahu a pod pláštíkem odbornosti se to může dít i v široké obci zdravotníků.
Řešení je tedy takové, jestliže legalizujete asistované úmrtí, pak odborníci, kteří to budou vykonávat nemohou být lékaři, ale spíše knězi, kterých směr myšlení jde ke kenci života a věčnému životu.