Celý náš život trvá sedmdesát let anebo osmdesát, jsme-li při síle. Většina z nich jsou dřina a potíže, náhle je konec – a pryč letíme!
Ž 90,10 (B21)
A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?
1K 15,54-55
Žalmista mluví dost smutně, ale má pravdu. Stárneme všichni, let nám přibývá, sil ubývá. Moderní věda a zvlášť reklama sice nabízejí množství prostředků k omlazení a prodloužení života, ale máme tomu věřit? My jsme však teď otevřeli Bibli a té věříme. Jenže v ní nečteme jen smutná slova, popisující realisticky, jak na tom jsme. Čteme v ní především zvěst o Boží moci a lásce: Pán Bůh o nás pečuje, ať jsme mladí, či staří, a také slibuje, že s námi bude i v posledních chvílích života, takže se jich už nemusíme tolik bát. A nejen to: on nám dává naději na mnohem slavnější budoucnost. Ať odejdeme v rozkvětu svých sil, či jako bezmocní staříčci či stařenky, neznamená to konec! Každé Velikonoce, ba i každá neděle nám zvěstují naději na nový život, který umožnilo Kristovo vzkříšení.
Pane, děkujeme ti za dar života a prosíme za všechny, kdo se bojí smrti.
Mk 16,1-8 * 1K 15,1-11 * L 24,1-12