Stejně jako pandemie prohloubila problém, že křesťany více než pastoři formují online influenceři, také ještě více ukázal na politický tribalismus a úroveň vzájemného obviňování zašlo v mnoha případech příliš daleko.
Bylo bolestné vidět, jak je církev formována současným politickým diskurzem. Na sociálních sítích jsem byl svědkem toho, jak se členové církve navzájem urážejí kvůli politice a zapomínáme, že se upřednostněním politické linie před jednotou církve dopouštíme duchovního kanibalismu.
Mohl jsem sledovat staré přátele ze školy – kteří předtím nikdy nevyjádřili své politické názory – jak najednou na Facebooku vedou virtuální válku. Toto chování jen odhalilo, jak se politika v dnešním světě stala všemocnou. Snad tou nejznepokojivější věcí, kterou v tom všem vidím, je, že mnoho křesťanů je více přesvědčených o svých politických názorech než o Kristu a jeho království.
Falešná jistota
Dnešní politický diskurz je charakterizován pochybnou důvěrou, kterou se ohání každá ideologie. Je to jistota, že moje politické názory jsou ty správné a lze je také podpořit Biblí (často nějakou exegetickou gymnastikou), a ty druhé jsou ty kacířské.
SOUVISEJÍCÍ – Anketa: Podle čeho by se křesťané měli rozhodovat při volbách?
V roce 2020 zaznělo varování bývalého redaktora deníku New York Times Bari Weisse: „Pravda [již není] procesem kolektivního objevování, ale ortodoxie, kterou již zná osvícená skupina, která má úkol informovat o ní všechny ostatní lidi.“
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Když každý tábor věří, že ten jeho názor je ten správný, tak to pak přirozeně vede k tomu, že vnímání a obviňování té „druhé strany“ se stává stále bezohlednější. Pro některé napravo je každý pastor, který hovoří o sociální spravedlnosti, okamžitě neomarxistou.
Falešní bohové
Jak jsme se do tohoto bodu dostali? Jak to, že tak mnoho křesťanů se zdá být otevřenější politické ideologii než ke sdílení evangelia? Proč se tak mnoho křesťanů cítí komfortněji v „rodině“ svého politického kmene než v rodině Božích dětí?
Jinými slovy, politika se často může stát modlářským substitučním náboženstvím s fundamentalistickou horlivostí. Sebevědomá arogance má tendenci ignorovat realitu zničujícího hříchu každého jednotlivce, kultury a politického systému – bez ohledu na vnímání. Žádná politická řešení v konečném důsledku nepovedou k naší spáse. Pokud si začneme myslet, že ano, pak jsme vložili svou důvěru ve falešného boha.
Politická pokora
To přirozeně neznamená, že politika je nedůležitá nebo že bychom měli „kázat jen evangelium“ a ignorovat rasovou nespravedlnost, nebo situaci nenarozených a další sociální neduhy, které mohou politické kroky napravit. Chtěl bych jen naznačit, že by křesťané měli přistupovat k politice s radikální pokorou a chránit se před nepřiměřenou jistotou a nadměrnou důvěrou, která v konečném důsledků povede k modlářství.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Eugene Park Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 5. října 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
9 Komentáře
Karel Krejčí
Ano! Ti, kteří si myslí, že je nutné „křesťansky“ ovlivnit politiku, neuvědomují si, že se vystavují nebezpečí, zda naopak politika neovlivňuje je samé.
Konečný Fr.
Jednotni v politice mohou být členové sekty, ale ne církve. Ve volbách proti sobě stojí 2 ideologie. Politik většinou myslí a tudíž má nějaké myšlenky – ideje. Západ a EU se řídí ideologií neomarxismu. Na základě této ideologie prakticky konají. Tuto pozici u nás zastávají účelově vzniklé koalice. Opozice – SPD, Trikolora a Volný blok mají také svoji ideologii. Ta zní – Bráníme normální svět. Co je to za ideologii? Začneme-li od praotce Čecha na Řípu, dostaneme se třeba k Velké Moravě, mistru Janu Husovi, J.A.Komenskému nebo T.G.Masarykovi. Křesťanství se významně podílelo na formování českého státu. A opozice nechce jiný svět, který přinášejí progresivisté – manželství pro všechny, zpochybňování vrozeného pohlaví a jiné výmysly. Není pochyb o tom , na kterou stranu se má křesťan postavit. Babiš je pragmatik a tato pozice je rozumná, ale ne vždy. Dá se říci, že nepatří do té první skupiny, ale spíše do té druhé.
pavel c
Zásadně s autorem nesouhlasím. Už jen používání slova politika je zcestné. Proč autor raději nemluví o věcech společného zájmu? Je přece ctnostné, když občan nemyslí jen na sebe, ale má starost, aby byl ve společnosti řád.
Autor odsuzuje, že se věřící lidé v diskuzích vzájemně napadají. Já říkám: Nic nového pod sluncem. Ježíš nazývá farizeje „plemenem zmijí“ a tvrdí, že jejich otcem je ďábel. Stejně tak je úkolem každého křesťana říkat pravdu, totiž kárat pokrytectví, jak to dělal Ježíš.
Dnešní společenské vztahy jsou velmi rozdíné od těch biblických. Demokracie znamená, že prostý občan je ve společnosti vládcem a nese za své vládnutí před Bohem plnou odpovědnost. Úlohu, kterou dříve plnili králové, nyní plníme my. To, že si volíme do parlamentu své zástupce z nás odpovědnost nesnímá. P
Eva Hájková
Bůh na nás nikdy neklade vyšší požadavky, než jakým jsme schopni dostát, pan Pavle. A nikdy nás nepodrobí těžším zkouškám, než jaké jsme schopni unést.
Pan Drápal v dnešním článku má pravdu: Cizí mínění pro nás nejsou směrodatná, ač k nim máme přihlédnout. Důležité je obracet se k Bohu.
Jiří Kouba
V tom parlamentu věrně sledují zájmy svého voličstva a skoro dušínovsky hrdě a statečně odmítají by jen náznak dialogu s lobisty… králové demokratické éry .. nebo ne ?
pavel v
Paní Evo,
chci věřit, že vaše reakce byla vedena dobrým úmyslem. Obávám se však, že jsem zcela nepochopil, co jste mi chtěla sdělit. Chcete říci, že prostý občan nenese odpovědnost za politika, kterého zvolí jako svého zástupce, protože by se taková odpovědnost nedala unést?
Píšete, že se máme obracet k Bohu. To je, samozřejmě, pravda, ale jak to souvisí s tím, co jsem napsal? Znamená to, že společenská angažovanost nás od Boha odvádí?
Eva Hájková
Myslím si, že nikdo nemůže nést před Bohem odpovědnost za druhého člověka. Ani za mě ji žádný člověk nenese. Každý odpovídáme za své vlastní činy svému vlastnímu svědomí. A to má každý z nás jiné. Možná to není dobře, ale zatím je to realita.
Za kterého politika podle vás nese odpovědnost člověk, který žádného nezvolí? Za všechny?
pavel v
Paní Evo,
když ustanovíte pedofila vychovatelem dětí a on je zneužije, budete volána k odpovědnosti. Nic vám nepomůže, že vy jste to tak nechtěla. Bude vám řečeno, že jste si měla prověřit, zda má čistý trestní rejstřík.
V roce 1933 dali Němci ve volbách Říšského sněmu 44% hlasů Hitlerově politické straně. Všichni při tom věděli, že Hitler byl odsouzen za velezradu za zorganizování ozbrojeného převratu v roce 1923 (pivní puč). Podle vás jeho voliči neměli spoluvinu na jeho zvěrstvech?
Ptáte se, za kterého politika nese odpovědnost člověk, který nebyl u voleb. Odpovím vám podobenstvím: „Ve školní třídě je dítě považované spolužáky za outsidera. Někteří z nich ho šikanují, jiní se šikany neúčastní – jen přihlížejí. Postižené dítě nakonec spáchá sebevraždu.“ …. Zkuste si nyní odpovědět na otázku: Mají ti, kdo jen lhostejně přihlíželi, vinu na vyhaslém dětském životě?
Prosím vás, pohlížejte na daný příběh jen jako na podobenství, které má sdělit určitou myšlenku.
Paní Evo, žijeme ve světě plném krutosti a lži. To neznamená, že ten svět je padlý – obsahuje i nezištnou lásku a ušlechtilost. My nejsme schopni všem krutostem a lžím zabránit. Můžeme však podpořit ty, kdo chtějí zabránit alespoň některým. Nebo také můžeme jen lhostejně přihlížet ….
Eva Hájková
Ne, já si nemyslím, že máme k něčemu lhostejně přihlížet.
K tomu zvolení Hitlera: Podle mého názoru ho jeho voliči nezvolili proto, protože nevěděli, kdo to je (nebo protože nějak přehlédli jeho „pivní puč“). Zvolili ho právě proto, že jim imponoval. V jejich očích nebo vůči nim se tedy žádné velezrady nedopustil. Oni totiž nevěřili v demokracii (s tou ani neměli moc zkušeností), ale ve vládu tvrdé ruky. V tom je asi ten problém. Nejdřív je třeba, aby se v tomhle změnili voliči. Aby upustili od víry v autoritářská řešení.
Ale když žijí v krutém a lživém světě, tak nevím, zda se to dá očekávat.