Jakubův 4:1-4 … Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů? Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete – a nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně. Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.
Milí přátelé Boha, a ne světa –
Na začátek dnešního kázání jsem vybral tři citáty či hesla, která nějakým způsobem hovoří o světu. O světu, ve kterém žijeme a kterého jsme v určitém smyslu součástí.
Začnu trochu odlehčeně, a to reklamní kampaní, která se dle názoru odborníků velmi povedla, protože si jí mnozí všimli. Pivovar Bernard ji vypustil do světa pod heslem „Svět se zbláznil, držte se!“ To heslo přitom doprovázely obrázky různých absurdních scén ze současné společnosti. Např. to byl obrázek baby Jagy s hashtagem #MeToo (tj. mě také… se to týká, se to stalo). Šlo o narážku na vlnu pochybných obvinění ze sexuálního obtěžování, kdy si po letech či desetiletích neznámé ženy vzpomněly, jak na ně kdysi sexuálně dotíral někdo dnes známý, slavný a bohatý. A nyní ty ženy žádají finanční odškodnění.
Jinou absurditu světa vystihoval obrázek muže kráčejícího jako páv vedle své ženy, která mu nese plnou basu piv. A pod obrázkem titulek „Česká realita“. Další byl obrázek s dětmi, které jsou se zbraní v ruce připraveny bojovat. Za co? Za zájmy dospělých? Ano, svět se zbláznil, svět zešílel, když se v něm tohle děje. A tím slovem „svět“ je zde míněna lidská společnost a dění v ní, jehož nesmyslnost je často do očí bijící. A do nebes volající.
SOUVISEJÍCÍ – Sviťte světu každodenním milosrdenstvím
Druhý citát. Velký ruský spisovatel a filozof Lev Nikolajevič Tolstoj svého času prohlásil: „Každý přemýšlí o tom, jak změní svět, ale nikdo nemyslí na to, jak změnit sám sebe.“ Ano, je třeba začít u sebe, neboť to můžeme ovlivnit všichni, to může inspirovat druhé, to může mít motýlí efekt. Světem, který chtějí lidé měnit spíš než sebe, je zde opět míněn svět vztahů mezi lidmi, jejich chování, hodnotový systém, způsob řešení problémů, apod. Svět jako společnost lidských bytostí potřebuje změnit a my můžeme přispět změnou u sebe, říká zde Lev Tolstoj.
Abych to trochu vyvážil, zmíním nakonec citát jednoho Američana. Jeho postava je také velmi aktuální, neboť o něm právě běží v kinech velkofilm. Vědec J. Robert Oppenheimer pocházel z bohaté židovské rodiny, a když vzpomínal na své dětství v hmotné hojnosti a v izolaci od problémů okolního světa, prohlásil: „Mé dětství mě vůbec nepřipravilo na to, že svět je plný krutých a hořkých věcí.“ Svět, ve kterém už jako dospělý Oppenheimer žil, se právě zmítal v hrůzách druhé světové války a on byl jedním z těch, kteří se museli zabývat otázkou, zda jedna hrůza může zastavit šíření jiné hrůzy.
Svět se zbláznil. Svět potřebuje změnit změnou jednotlivců. Svět je plný krutých a hořkých věcí. Jistě bychom s tím vším souhlasili. Jen si všimněte, že slovo svět zde neznamená fyzický vesmír, planety či přírodu, ale spíše nás, lidi, společnost, vztahy, hodnoty, principy, způsoby a postoje lidí a z nich plynoucí volby, rozhodnutí a činy. Je to svět, který není takový, jaký by měl být…
SOUVISEJÍCÍ – Na poznání a přístupu záleží
O to víc šokující je, když jeden z nejznámějších veršů Bible, shrnující její základní poselství, říká: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16) Ano, tento svět, který se zbláznil a je plný krutosti a nelítostné hořkosti, Bůh miloval. Tomuto světu lidí, kteří si zasloužili odsoudit a zahubit, Bůh projevil svou lásku tím, že mu dal svého Syna. Natáhl k němu svou pravici, aby tonoucí svět zachránil.
Na druhé straně však čteme také v Bibli slova, která mluví o tom, že my, jako Bohem zachránění lidé, nemáme tento svět milovat, nemáme být s ním v přátelství. Jak například napsal Jakub ve svém dopise: „Přátelství se světem je nepřátelství s Bohem.“ (Jk 4:4) Jak tomu máme rozumět, že na jedné straně Bůh svět miluje, a na straně druhé přátelit se s tímto světem znamená mít Boha za nepřítele? Je tedy svět něco hodné milování, nebo něco hodné nepřátelství?
Bůh si zamiloval svět
Když apoštol Jan napsal, že Bůh tak milovat svět, pod pojmem „svět“ měl na mysli lidi ve světě. Hříšníky – ať to byli Židé či pohané, muži nebo ženy, dospělí nebo děti, otroci nebo páni. Že Jan mluvil o lidech světa vidíme podle toho, že v tom známém verši píše: „aby žádný (člověk!), kdo v Ježíše věří, nezahynul…“. Bůh miloval svět lidí. Jde Mu o záchranu lidí, hříšníků. Proto se také Ježíš pohyboval mezi hříšníky a jedl s hříšníky a byl přítelem hříšníků. Neschvaloval však jejich hřích, nebyl přítelem hříchu, nebyl přítelem principů, které ve světě lidí vládly! To je třeba rozlišovat!
SOUVISEJÍCÍ – Významný verš – Jonáš
„Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“
Přátelství se světem
Protože když mluví Jakub ve svém dopise o tom, abychom nebyli přáteli světa, chápe zde „svět“ jinak – ne jako lidi, ale má na mysli principy tohoto světa, hodnoty tohoto světa, záležitosti tohoto světa, způsoby tohoto světa, moudrost tohoto světa, honby lidí tohoto světa, podobu tohoto světa. S tím se nemáme přátelit, to si nemáme osvojovat, k tomu nemáme srdcem přilnout, to nemáme milovat. Lidi světa ano (ty i Bůh je miluje); postoje světa však ne (ty i Bůh nenávidí).
I rodiče milují svárlivé děti, ne však jejich sváry!
Že Jakub mluví o principech a postojích světa, ne o lidech světa, dokazuje samotný kontext, ve kterém Jakub mluví o přátelství se světem. On kárá křesťany, že mezi nimi jsou boje a sváry, hádky a nepokoje, ubíjení a nevraživost. Že jsou ve vleku svých vášní, ambicí a rozkoší. To, co je typické pro tento svět, stále ovládalo i je! A tak ani neprosili Boha o pomoc, o Jeho požehnání, o Jeho vedení, o moudrost shůry. Zasnoubili se sice Bohu vírou v Krista, ale přitom stále udržovali důvěrný vztah s hříšnými postoji tohoto světa. Proto je zde Jakub nazývá „proradná stvoření“, doslova „cizoložníci a cizoložnice“! Nebo jinak, nevěrníci Bohu!
Svět byl pro ně jako milenec, který vytěsňoval jejich snoubence. Boje a sváry hrály mezi nimi větší roli než pokoj a vzájemná služba. Osobní ambice a tělesné vášně byly důležitější než Boží vize a Boží moc evangelia. Více stáli o přízemní moudrost (o vychytralost a vypočítavost), kterou Jakub nazývá „ďábelskou“, než o moudrost, kterou dává Bůh a která se světu zdá být bláznovstvím. Neprosili Boha o to trvalé a skutečné, ale jen o to pomíjivé a klamavé. Nehledali nejprve Boží království, ale jen to pozemské. Jako by zapomněli, že to Boží království, s Ježíšem jako Králem, není z tohoto světa a není s ním kompatibilní. Nezapomínáme na to někdy i my?
Vyvoleni ze světa
Sám apoštol Jan, který na jednom místě napsal, že Bůh miloval svět lidí, jinde píše o světě také ve smyslu bezbožných postojů, principů a hodnoty světa. Z takového světa jsme byli vyvoleni, vykoupeni Kristovou krví a osvobozeni k životu a ke svobodě Božích dětí. Tomuto světu už nepatříme. Tento svět nemáme milovat. A připravte se na to, že ani on nebude milovat nás.
V Janovi 15 říká Ježíš svým učedníkům: „Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19) A ve svém prvním dopise Jan píše přímo a bez obalu: „Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.“ (1. Janův 2:15-17)
Bůh miluje svět lidí, a proto chce nás, lidi, skrze svého Syna Ježíše zachránit pro úžasnou věčnost s Ním. Zachránit nás ze světa, který se zbláznil, jak tvrdí Bernard – zachránit tím, že nám dal Ježíše, abychom se Jeho drželi.
Kristův Duch v nás může konat tu změnu, o které mluvil Tolstoj, tak jak nahrazuje postoje a principy světa Božími postoji a principy.
A ač nepatříme světu, přesto zůstáváme dosud ve světě, který je plný krutých a hořkých věcí, jak poznal i Oppenheimer. Ovšem Bůh je s námi i v těchto všech věcech, přemáhá tento svět a dává nám naději na ten nový, který bude bez hříchu, bez bolesti, bez slz a bez smrti.
Pamatujme, že v tomto světě jsme jen poutníci a cizinci, kdežto naše pravá vlast je jinde. Jsme „občané nebes“. Kéž je to na nás a mezi námi víc a víc vidět. Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 19. srpna 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
53 Komentáře
pavel v
Pane Krákoro,
jsem šokován. Klip ‚Svět se zbláznil, držte se‘ není na internetu k nalezení. Není divu, odporným způsobem například zpochybňuje hnutí Me Too. Hnutí Me Too se začalo šířit kvůli kauze Harveyho Weinsteina, který byl obviněn ze sexuálního zneužívání a násilí na několika desítkách žen, které zaměstnával. Na Weinsteinovy činy upozornil investigativní novinář Ronan Farrow, který za svou reportáž obdržel Pullitzerovu cenu. V rámci kritiky hnutí se často mluví o počtech falešných obvinění týkajících se sexuálního napadení, které jsou podle nich mnohem častějším fenoménem. Avšak data získaná od Ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických ukazují, že falešná obvinění tvoří pouze zhruba 2–10 % všech těchto obvinění. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hnut%C3%AD_Me_Too##HimToo
Za znásilnění a sexuální nátlak dostal bývalý filmový producent Harvey Weinstein 23 let vězení. „Opravdu mě trápí výčitky svědomí,“ řekl podle CNN Weinstein před vynesením verdiktu. Zdroj: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/harvey-weinstein-producent-soud-obvineni-vezeni-23-let-usa-metoo_2003111706_aur
Vy jste na téma MeToo napsal: „Šlo o narážku na vlnu pochybných obvinění ze sexuálního obtěžování, kdy si po letech či desetiletích neznámé ženy vzpomněly, jak na ně kdysi sexuálně dotíral někdo dnes známý, slavný a bohatý. A nyní ty ženy žádají finanční odškodnění.“ Jste buď velmi neinformovaný nebo zaujatý. Váš lapsus zcela dehonestuje toto vaše „zbožné“ kázání. Jsem zvědav, zda se omluvíte.
Je zarážející, že když mluvíte o tom negativním světě, mluvíte o jakýchsi neurčitých vášních a ambicích, ale ani slovem se nezmiňujete o utopiích a totalitních ideologiích. Uvědomte si, že základy totality ve svých dílech položil již uznávaný řecký filozof Platón. Domnívám se, že právě jeho učení považovali apoštolové za onu „moudrost světa“.
Karel Krejčí
Ano, bratře Krákoro, svět se zbláznil.
Ale ne až v tuto dobu a ne zde na Zemi, ale počínaje hříchem Adama a Evy. Je nemocný a duchovně mrtvý. Na jedné straně je plný viditelných a skrytých strastí a trápení a na druhé straně se pyšní svou vynalézavostí, jak přelstít Boha s Jeho zákony a Jím stanoveným řádem. Ano, svět se zbláznil, protože mu Bůh dal volnost a on, opájen svobodou, odvrátil se od Boha a stává se nevědomě hříčkou vládce tohoto světa. Svět oslavuje svá vítězství, které jsou však ve skutečností prohrou. Na svá doslovná vítězství vynakládá ohromné finanční částky nehledě na oběti, vymýšlí čím dál více sofistikovanější reklamy, využívá nejnovějších poznatků o psychice člověka jak jeden druhého ovládnout a zotročit ve svůj prospěch, obrací zcela naruby hodnoty a význam lásky jednoho vůči druhému.
Svět sám sebe učí, sám sebe kazí a sám sebe zachraňuje – prostě, jednou už to musí přijít a dokáže Bohu, že se bez Něho obejde.
Ne, nemilujme tento svět …
pavel v
Pane Krejčí,
zdá se, že jste papežtější než papež. Vy říkáte nemilujte tento svět, ale Písmo mluví o tom, že Bůh svět miloval a dokonce dal svého Syna, aby žádný nezahynul. Ježíš také řekl, že nepřišel, aby svět soudil, ale aby ho zachránil. Proč tedy vyvoláváte nenávist? Úkolem křesťana není soudit, jeho úkolem je dávat dobrý příklad a šířit Kristův pokoj – dávat naději. Když si někdo přečte vaše traktáty, musí mít pocit, že se topíte v pýše člověka, který má patent na svatost.
Olga Nedbalová
Děkuji bratru Krákorovi za zdařilý komentář. Svět si opravdu nemáme „zamilovat.“ Vyzývá nás ostatně k tomu i sám náš Pán Ježíš Kristus. Například v Janovi 18:36 říká:
„Mé království není z tohoto světa,“ odpověděl Ježíš. „Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židovským vůdcům. Mé království ale není odsud.“
Nebo 1. Janův 2:15
„Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není.“
Římanům 12:2:
„A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“
Marek 8:36
Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
Jan 16:33
To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.
Titovi 2:11-12
Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku.
Jakubův 4:4
Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.
Matouš 16:26
Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?
Pokud nemáme svět milovat, máme ho nenávidět? Ano, svět, který v tomto kontextu představuje hříšný život svévolníka, žijícího bez Boha, máme nenávidět. Ale zároveň nemáme soudit svévolníky, to máme přenechat našemu Pánu Ježíši. A také je pravda, že nejvíce můžeme ovlivnit sami sebe. Nemáme se podílet na špatnostech tohoto světa a to dokonce ani pasivně. Tak jak je nám moudře razeno například v Žalmech:
„Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači.“
„Kdo má uši k slyšení, slyš!“ (Marek 4:23)
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
Vaše kritika vůči mým názorům vedená specifickou rétorikou, nepřehlédnutelně se připodobňuje rétorice, kterou jste použil vůči příspěvkům paní Nedbalové. Budiž, je to Váš osobitý přístup …
Cituji Vás:
„Vy říkáte nemilujte tento svět, ale Písmo mluví o tom, že Bůh svět miloval a dokonce dal svého Syna, aby žádný nezahynul. Ježíš také řekl, že nepřišel, aby svět soudil, ale aby ho zachránil. Proč tedy vyvoláváte nenávist?“
Pokud Vás pohoršuje to, co je zapsáno v Písmu, co sám citujete, co sám zdůrazňujete a mne v této spojitosti naopak viníte z vyvolávání nenávisti, pak tedy nechápu, k čemu Vám vlastně Písmo slouží? Pak tedy lze celé Písmo promyšleně a účelově použít ve zcela opačném významu.
Právě obsah a zaměření Vašich diskusních příspěvků se příliš nepřibližuje k Vámi zdůrazněným a žádoucím Kristovým kvalitám, které byste tak rád viděl u mne nebo u většiny ostatních – na rozdíl od sebe samého.
Petr Krákora
Pane pavle v. – Jste šokován? No, alespoň jsme vyrovnáni. Já jsem byl taky šokován, když jsem četl, jak coby křesťan hlásáte spásu ze skutků milosrdenství a nepovažujete víru v Krista za nezbytnou ke spáse. Nuž, každého z nás něco šokuje…
Ale k tématu. MeToo jsem zmínil jen okrajově jako vysvětlení smyslu kampaně pivovaru Bernard. Pokud jsem tím, co jsem napsal, ublížil některé z obětí násilí či šikany apod., pak se jí upřímně omlouvám. Rozhodně nejsem pro zametání přečinů proti slabším pod koberec.
Co mě osobně vadí na vlně MeToo vychází z toho, že nejsem přívržencem hysterie a davového šílenství. Vadí mi také, když se špinavé prádlo pere na veřejnosti, přes média, a navíc po mnoha letech mlčení. Chápu, že někdy oběti mívají trauma a dlouho hledají odvahu k otevřené zpovědi. Zde mi to ale připadá spíše jako „hon na čarodějnice“ než touha po spravedlnosti.
Nicméně — ať už vlna MeToo, nebo to špatné, na co poukazovala — oboje je svědectvím o tom, že „svět se zbláznil“ (souhlasím s p. Krejčím, že ne samozřejmě až v tuto dobu). Což bylo to, o čem byla v úvodu řeč.
K tomu, že nezmiňuji totalitní ideologie. Důvodem je to, že cituji Písmo, kde se jasně mluví o „tom negativním světě“ (jak píšete) právě ve smyslu žádostí a vášní, které vedou ke svárům a hádkám, o pomíjivém světě, který láká naše oči, naši pýchu a chtivost, atd. Není zde ani slovo o totalitních režimech či utopiích, jak píšete Vy. Možná je to Váš obor, proč ne. Ale není dobré vkládat do Písma to, co tam není, jakkoli to může být jinak a jinde platné a užitečné poznání.
Hezký den a pokoj Kristův!
Mirek P.
Strucne z mobilu :
Clanek vystizny a biblicky. Pripominky lze adresovat mirnejsi formou. Reklamni nadsazku je treba brat jako nadsazku.
Autor spravne uvadi svet ( orig. kosmos ) jako padle stvoreni, v nemz se vse nedeje dle bozi vule. Cloveka v jeho padlem stavu zachranuje zjevenim, poslednim a nejplnejsim skrze Jezise. A pozvankou do Boziho kralovstvi, ktere neni z tohoto sveta, muze se skrze ucedniky v tomto svete projevovat a naplno bude zjeveno na konci casu.
pavel v
Pane Petře Krákoro,
píšete, že není vhodné vkládat do Bible, co tam není. Pro vás to znamená nezmiňovat totalitní ideologie. Proč tedy zmiňujete hnutí Me Too? Me Too je podle vás důkazem, že svět se zbláznil. Totalitní ideologie s jejich horami vražd nic takového podle vás asi nedokazují, protože Bible o těchto jevech nemluví. Cožpak Bible nemluví o vraždě?
Píšete, že pomíjivý svět vyvolává žádosti a vášně, které vedou ke svárům a hádkám, který láká naše oči, naši pýchu a chtivost, atd. Nejsou toto vše pouhé banality ve srovnání s organizovaným vražděním, kterého se dopouštěli komunisté a nacisté, a kterého se dnes dopouštějí Rusové na Ukrajině?
Přemýšlel jsem nad vaším nebo paní Nedbalové selektivním vnímáním světa, že stále citujete obecná prohlášení, ale skutečné utrpení lidí ve světě nekomentujete. Proč tomu tak je? Zdá se mi, že za to může vaše pokřivená víra. Víra, že Boží Syn nás spasí, aniž bychom hnuli prstem – aniž bychom podle Luthera „skutkařili“. Stejně jako Ašer si zřejmě myslíte, že všechny ty hrůzy, které se ve světě dějí, jsou podle Božího plánu a my se do toho nemáme Bohu co plést. Nenapadlo vás někdy, že taková víra je velice pohodlná? Chtěl bych vás ujistit, že Bůh nemá lenochy rád.
pavel v
Pane Krejčí,
satan zjistil, že člověk Ježíš oplývá obrovskou moudrostí, která ho činí Bohem. Přesto ho na poušti pokoušel – útočil na jeho lidskou stránku. Sliboval mu vládu nad světem (pomocí násilí). Když tedy Bible mluví o lákadlech světa, je tím největším lákadlem touha po moci. Moc je pro člověka neodolatelná droga. Již malé děti po této droze touží a mohou ji užívat například když šikanují svého kamaráda. Jinou formou této drogy je rasismus – opojný pocit, že patřím mezi vyvolené. Další formou je třídní nenávist – opojný pocit, že potrestám člověka za to, že se vymyká průměru, že je iniciativní. Nejvíce opojné je stát se generálním tajemníkem a vybudovat si kult osobnosti. Pak mohu rozhodovat, co je „pravda“ bez ohledu na skutečnost. Jistě víte, o čem mluvím.
Hranice mezi dobrem a zlem je „uvnitř“ každého z nás. V každém z nás je „tento satanův svět“, ale také svět Boží. A tak každý z nás „ve zlém leží“, ale naštěstí leží i v tom dobrém. I největší zločinci mají jakýsi minimální morální kompas.
Petr Krákora
„Píšete, že pomíjivý svět vyvolává žádosti a vášně, které vedou ke svárům a hádkám, který láká naše oči, naši pýchu a chtivost, atd. Nejsou toto vše pouhé banality ve srovnání s organizovaným vražděním, kterého se dopouštěli komunisté a nacisté, a kterého se dnes dopouštějí Rusové na Ukrajině?“ – pavel v.
Ono to spolu ale úzce souvisí! Právě ony žádosti a vášně, které vedou ke svárům a hádkám, a vše ve světě, co láká naši pýchu a chtivost, tím to vše začíná a to vede v krajních případech např. k organizovanému vraždění a lidskému bezpráví. Proto se zabývá Písmo těmito „semínky zla“ v každém z nás, spíše než všemožnými zvěrstvy a válkami ve světě. Systém zla vždy roste z podhoubí zla jednotlivců. Bylo by přece naivní a hloupé myslet si a říkat, že „co zasíváme, jsou pouhé banality ve srovnání s tím, co později sklízíme“. Nebo, abych použil jiný příměr, bylo by to jako chtít řešit pacientovu mrtvici, a nehledět přitom vůbec na jeho životosprávu…
Co se týče mé „pokřivené víry“, je to typická námitka neobrácených lidí: totiž že pouhá víra ke spasení vede jen k lenosti a pohodlnosti. Není to tak, jak potvrdí Bohem obrácení křesťané. Ti vědí, že jejich skutky nejsou nikdy tím, co je zachrání, ani tím, čím by se chlubili, ale že přirozeně vyvěrají z Boží přítomnosti v nich, z Boží přirozenosti, na které mají podíl, z milosti v Kristu a z Krista v nich. A jsou Mu za to vděční navěky… Přeji Vám, abyste to také jednou poznal.
geras
pavluv: dějiny ve Vašem pojetí jsou protrhané jak kalendář. Zločinů se dopouštěli komunisté, nacisté a Rusové. A to vytýkáte bratru Krákorovi a sestře Nedbalové selektivní myšlení.
pavel v
Petře,
že chtivost člověka je podhoubím pro strašná zvěrstva, která se ve světě dějí, v tom máte pravdu. Nicméně, když budu jen „umrtvovat své tělesné žádosti“ jako poustevník Školastykus, nikdy se s Kristem nepotkám. Jediná možnost, jak se s ním potkat, je pomoci trpícímu člověku. Ježíš přece řekl: „Byl jsem nahý a oblékli jste mě…“. To znamená, že když prokážeme milosrdenství trpícímu, pomohli jsme samotnému Kristu. Ve hře Hrátky s čertem to byl karbaník Martin Kabát, kdo na rozdíl od „svatého“ poustevníka Školastykuse získal Boží milost. Tuto hru, toto podobenství by měli znát všichni křesťané, aby pochopili, že Školastykus byl přes své zbožné proklamace sobec, zatímco „obyčejný“ Kabát žil podle Boží vůle.
V dějinách církve najdeme týpky, kteří se vehementně hlásili k Ježíši Kristu, ale vaše „Boží přítomnost“ v nich nebyla ani omylem – vzpomeňme náboženské války. Zda je člověk Bohem obrácený, se tedy nepozná podle toho, že cituje Písmo, ale podle toho, jak žije. Signitifikantní je, že nenaletí na hloupý klip jen proto, že takzvaní konzervativci se momentálně vezou na vlně hanění feministek.
Budeme-li světu zvěstovat, že „se zbláznil“, získáme pověst nadutých mravokárců. Dosáhneme jen toho, že svět začne zkoumat naši historii a ta je poněkud nevábná. Martin Luther, tento velký křesťanský reformátor, proslul bojovným antisemitismem. Vtělil jej do díla O lžích židovských. Za pomoci překroucených citací ze Zjevení svatého Jana tu dokládá, že Židé jsou prokletý národ určený k vyhlazení. Ne náhodou z Luthera čerpala nesvatá nacistická trojice: Hitler, Himmler, Heydrich, která plánovala holokaust. https://www.freemag.one/2017/01/06/martin-luther-o-zidech-a-jejich-lzich-1543/
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
nemá smysl chodit kolem „horké kaše“. Uvedu Vám jako příklad známou scénu z Janova evangelia, jejímiž aktéry byli Ježíš a Nikodém. Nikodém, jakožto člen židovské rady, byl nepochybně vzdělaný a znalý Zákona. A přesto nebo právě proto, bylo pro něho nemožné spatřit Boží království. Z jakého důvodu to pro něho nebylo možné? Nevěřil snad dostatečně v Boha? Nedodržoval zákony Tóry? Nebylo učení Tóry dostatečné nebo bylo třeba ještě něco k ní přidat nebo udělat nějaké korekce? Vůbec ne. Naopak, bylo třeba na Tóru zapomenout, v určitém smyslu ji zcela vymazat ze své paměti. A jediný způsob jak toho docílit je, narodit se znovu, protože co se narodilo z těla je tělo a co z Ducha, je duch.
Vaše církev (jednou jste se zmínil, že jste katolík) z velké části pokřivila pohled na Boží evangelium. Jako příklad Vám uvedu, nejen Váš, ale i mnoha dalších katolíků, zažitý a tradičně předávaný pohled a postoj na Kristovu záchranu, která stojí a padá s našimi dobrými skutky. K tomuto pohledu není třeba žádné víry, ale konat „dobro“. Ale víte co, nekonají snad stejné dobro i nevěřící? V čem by mělo být dobro vykonané věřícím spravedlivější a cennější, než to stejné vykonané nevěřícím? Nemělo by to být spíše naopak? To je však právě Vaše podstata, na které Vy stavíte. Stavíte na svých skutcích, na svých zásluhách, na svých představách.
Jste ve stejné situaci jako Nikodém …
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Přemýšlel jsem nad vaším nebo paní Nedbalové selektivním vnímáním světa, že stále citujete obecná prohlášení, ale skutečné utrpení lidí ve světě nekomentujete. Proč tomu tak je? Zdá se mi, že za to může vaše pokřivená víra. Víra, že Boží Syn nás spasí, aniž bychom hnuli prstem – aniž bychom podle Luthera „skutkařili“. Stejně jako Ašer si zřejmě myslíte, že všechny ty hrůzy, které se ve světě dějí, jsou podle Božího plánu a my se do toho nemáme Bohu co plést.“
Komentoval snad Ježíš utrpení, které jeho národu způsobovali Římané? Komentovali to snad jiní pisatelé Nového zákona? Jestliže ne, pak proč by se dnes měli křesťané nějakými svými komentáři vměšovat do politiky tohoto světa? Nečetl jste snad Pavlova slova?
„Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás? Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh.“ (1 K 5:12-13)
Nebo si je zase nějak „odvysvětlíte“ jako dobově podmíněná, symbolická apod. – tedy pro sebe neplatná?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Píšete, že pomíjivý svět vyvolává žádosti a vášně, které vedou ke svárům a hádkám, který láká naše oči, naši pýchu a chtivost, atd. Nejsou toto vše pouhé banality ve srovnání s organizovaným vražděním, kterého se dopouštěli komunisté a nacisté, a kterého se dnes dopouštějí Rusové na Ukrajině?“
Ne, nejsou to banality, ale jak Vám již odpověděl správně br. Krákora, jsou semeny, z nichž pak mimo jiné povstávají i všechny ty brutální režimy, z nichž jen některé vybrané Vás tak pohoršují.
Ježíš jako zdroj anthropogenního zla odhaluje lidské srdce, které původcem nejen zla, jehož se dopouštěli komunisté a nacisté či jehož se dopouštějí Rusové na Ukrajině, nýbrž také zla, které ze své chamtivosti a bezohlednosti způsobují kapitalisté (plutokraté), na které ve svých expresivních příspěvcích tak nějak soustavně zapomínáte, jako byste trpěl jakousi selektivní chronickou amnesií.
„Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka. Neboť ze srdce vystupují špatné myšlenky, vraždy, cizoložstva, smilstva, loupeže, lživá svědectví, urážky.“ (Mt 15:18-19)
Olga Nedbalová
Máte pravdu, pane Krejčí. My lidé jsme nedokonalí. A také umíme původně dobré myšlenky zneužít ke zlu. To se stalo i u Luthera. Pokud skutečně věřím, že jediná správna cesta k Otci je Ježíš Kristus a jiné cesty vedou do záhuby, pak moje „milosrdenství“ s ostatními náboženstvími může být pro dané jednotlivce smrtící. Klidně jim řeknu – věřte si co chcete, jděte za kým chcete, je to v podstatě jedno, kterou cestu si vyberete, k Otci dojdete. A co když to tak není? Ježíš říká Jan 14:6-11 B21:
„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“ „Pane,“ řekl mu Filip, „stačí, když nám ukážeš Otce.“ „Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně, už jen kvůli těm skutkům věřte.
Luther tedy nemůže tvrdit, že lze i dojít k Otci i jinou cestou než skrze Ježíše Krista. To, že jeho myšlenky byly zneužity jako jedna z mnoha záminek při genocidě, už ovlivnit nemohl. Ostatně, tak jako za většinou zla tohoto světa, za genocidou židů byly ve skutečnosti úplně jiné důvody. Například touha po majetku, moci. Tady je nutné vzít v úvahu, že i dobré věci mohou zabít, pokud se ocitnou v nesprávných rukou a jsou použity nesprávným způsobem.
My lidé jsme nedokonalí. Nejsme jako Bůh. Proto potřebujeme spásu v Ježíši Kristu. Sami sebe nespasíme, nespasí nás ani víra v lidské jedince. Byť jsou schopni někteří se Ježíši třeba v Jeho milosrdenství přiblížit, pořád na nich shledáváme i chyby. Nemáme si „dělat“ svaté z lidí z masa a kostí. Svatý Bůh je jen jeden a ten nám dal svého Syna. Abychom nezahynuli, ale měli život věčný.
Pokud v Ježíše uvěříme a svěříme mu vládu nad našim životem, časem přijdou i ty dobré skutky. Ale ne naší zásluhou. Neseme ovoce Ducha Svatého a stává se nám, že lidé jsou překvapeni. Třeba tím, že netoužíme po pomstě. Hledáme pravdu. Odmítáme se podílet na skutcích zla. A my jim pak říkáme, že to všechno jsme se naučili u našeho Pána a Spasitele – Ježíše Krista. Pokud se jako křesťané při šíření evangelia nevěnujeme hlavně vrhání kamenů po hříšnících (třeba citáty z Písma) a pilnému souzení tohoto světa, pak se najdou i lidé, kteří se začnou o Ježíše Krista a Jeho učení také zajímat. Ne, my je nemůžeme spasit, ale můžeme jim ukázat na Toho, kdo je spasit může.
Olga Nedbalová
Příspěvek pana Ašera mi připomněl úryvek z Písma – Lukáš 13:
1V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. 2Ježíš jim odpověděl: „Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci? 3Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni. 4Myslíte si, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma? 5Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.“
6Potom jim vyprávěl toto podobenství: „Jeden člověk vysadil na své vinici fíkovník. Přišel a hledal na něm ovoce, ale marně. 7Řekl tedy vinaři: ‚Podívej se, už tři roky přicházím a hledám na tom fíkovníku ovoce, ale marně. Poraz ho. Proč tu má zabírat místo?‘ 8Vinař mu odpověděl: ‚Nech ho tu ještě rok, pane. Okopám ho a pohnojím, 9snad začne nést ovoce. Pokud ne, porazíš ho pak.‘“
Ano, Ježíš se skutečně neangažuje v lidské politice. Nekritizuje Piláta, který vraždí Galilejce. Zdá se, že tato „nespravedlnost“ ho nechává ledově klidným. Ani druhá událost – způsobená zřejmě také lidským selháním, zde ale nepřímým, ho nevede k plamennému projevu. Možná špatný stavitel nebo špatný zedník neodvedl svou práci dobře, věž se zřítí a pohřbí pod sebou 18 lidí. Dle pana Pavla V by Ježíš měl planout hněvem – v prvém případě proti uzurpátorovi Pilátovi, v druhém proti lidskému lajdáctví. Oboje způsobilo smrt „nevinných“ lidí. Přesto Ježíš paradoxně upozorňuje ne na hříšnost původců oněch událostí, ale na hříšnost „obětí“. Ani my nevíme, kdy si pro nás přijde smrt. Můžeme zde být ještě dlouho nebo také ne. Onemocníme, staneme se účastníky dopravní nehody……V ten okamžik pak je pro nás rozhodující, na koho se v okamžik smrti budeme spoléhat. A podle toho také vstaneme. Jedni vstanou k životu a ti druzí k věčnému odsouzení. Jan 5:15-45
pavel v
Paní Olgo,
je pravdou, že Ježíš řekl „já jsem dveře“ (do království nebeského). Mohlo by se tedy zdát, že člověk, který se nepřihlásil ke Kristu (například proto, že se narodil do hinduistické rodiny) má smůlu a bude uvržen do „hořícího jezera“. Tato představa o vlastní exkluzivitě byla dlouho přesvědčením křesťanských církví. Je nesmyslná. Je výsledkem nepochopení Ježíšova evangelia.
Když Ježíš vystoupil na veřejnost se svým učením, farizeové a zákoníci se postavili proti němu s tím, že on káže bludy a že jen oni dávají správný výklad Tóry. Jejich představa byla, že život věčný dostane ten, kdo bude striktně dodržovat všechny příkazy a zákazy Mojžíšova zákona. Ježíš vysvětluje, že i kdyby člověk to vše splnil, ke spasení to stačit nebude. Proč? Jednoduše proto, že Bůh nepřistoupí na jejich farizejskou hru, podle níž odevzdají Bohu určité minimum a on je pak jakoby povinen dát jim věčný život. Tím minimem jsou ony „skutky Zákona“, jak se o nich zmiňuje apoštol Pavel (například desátky). Bůh se nespokojí s nějakým minimem odměřeným Mojžíšem, Bůh chce člověka celého. Bůh chce, abychom každé své počínání dali do souladu s jeho cílem. Tím cílem je spasení každého člověka. Metoda k dosažení tohoto cíle je stejná, jakou používal Ježíš – prokazování milosrdenství a hlásání pravdy (například odhalování pokrytectví mocných). Když tedy Ježíš říká „já jsem dveře“, znamená to, že život podle jeho příkladu je onou vstupenkou do Božího království. Pro jeho tehdejší posluchače to také znamenalo, že pojetí farizeů a zákoníků do nebes nevede.
V dějinách velmi mnoho křesťanů následovalo Krista v jeho milosrdenství a hlásání pravdy. Svým příkladem strhli velkou část světa. Nicméně některé církevní špičky upadly do stejného bludu jako farizeové a zákoníci. Vyhlásily svůj monopol na výklad Písma a učení, že království nebeské získá ten, kdo splní jimi stanovené podmínky. Jejich pýcha se stala důvodem, proč lidé začali církev opouštět. Naštěstí se Ježíšovo učení stalo součástí kultury. Ve výsledku mnoho lidí následuje Ježíšův příklad a třeba o tom ani neví. Jsem toho názoru, že takoví lidé budou spaseni. Nemohou za to, že pyšní lidé v církvi učinili církev tak nesympatickou.
pavel v
Pane Ašere,
Ježíš nemohl veřejně komentovat počínání římských okupantů – vůbec by se s ním nepárali. Musel by být úplně hloupý, kdyby šel takto hlavou proti zdi. Za dané situace byla jediným řešením pasivní rezistence – a tu také Ježíš vyhlásil. Řekl: „Odevzdávejte co je císařovo císaři a co je Božího Bohu.“ Toto zvolání má skrytý význam: Císař není Bohem, neprokazujte mu úctu, nepodporujte ho.
Judejská politicko-náboženská smetánka s Římany kolaborovala. I to byl důvod, proč chtěli zabít Ježíše. Báli se ho, že by mohl vyvolat vzpouru, kterou by Římané využili k utužení poroby. My jsme zažili cosi podobného po roce 1968. Celý národ měl Rusy za okupanty, ale komunisté s nimi přesto kolaborovali a chtěli zachovat status quo, protože jim to přinášelo výhody. Ježíš si byl dobře vědom, že nemá smysl stavět se proti Římanům, dokud Judejci měli ve svých řadách zrádce.
Ježíš si byl dobře vědom, že případná vzpoura proti Římanům neměla šanci na úspěch pro nejednotnost Judejců. Když během první židovské války přitáhl císař Vespasiánus k Jeruzalému, zuřila uvnitř města občanská válka. To byl snad hlavní důvod, proč město padlo.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, dříve jsem byla obdobného názoru jako vy. Přišlo mi od Boha kruté, že by nespasil „hodné“ lidi, kteří se provinili pouze tím, že nevyznali Ježíše Krista. Buď proto, že Ho nepoznali nebo vyznávali jiné cesty k Bohu – hinduisté, židé atd. Ale postupně čím více jsem Písmo načítala, tím více jsem poznávala skutečnou exkluzivitu spasení skrze Ježíše Krista. Ne kvůli nám, křesťanům, že bychom snad byli tak dobří. Ale kvůli Ježíši Kristu. Jeho evangelium je vskutku jedinečné mezi všemi ostatními lidskými naukami. Evangelium spásy je na jednu stranu velmi náročné. Vyžaduje od člověka odhodit veškeré své zásluhy, veškeré své dosavadní moudrosti, ať již pocházejí od něho nebo z jiného člověka. Na druhou stranu je velmi jednoduché, Bůh poznal, že jinak nelze člověka napravit a proto poslal svého Syna na zem. Zkoušel to předtím různě – tu po zlém – například potopou světa nebo třeba po dobrém – posílá proroka Jonáše do Ninive a následně se slitovává nad kajícími se hříšníky. Nicméně až v Ježíši Kristu přichází dokonání spásy člověka. To, že evangelium bylo po různu překrucováno a nejen církevními špičkami, ale i obyčejnými křesťany, nic nemění na jeho podstatě. A tou je sám Ježíš Kristus, který neustále přichází skrze Ducha svatého mezi nás. Napomíná nás, povzbuzuje, hledá, volá nás jménem. To by nikdo ze světských lidí pro nás neudělal. Jak jsem již dříve vícekrát zmínila, samozřejmě nejde o to, jen Ježíše vyznávat ústy a v srdci mít úplně někoho jiného. Obrácený křesťan se pozná po Ovoci Ducha svatého. Pane Pavle, za svůj život jsem poznala hodně učitelů, filozofů, politiků atd. Některým jsem na chvíli uvěřila a hledala u nich pravdu. Ale tu jsem stále nemohla najít. Až v Ježíši Kristu jsem našla toho správného Spasitele. A také Pána, kterému mohu věřit a jít za Ním. Jan Amos Komenský napsal útlou, ale velmi moudrou knihu Labyrint světa a ráj srdce. Popisuje v ní jak pošetilost světa tak i nalezení toho pravého pokoje. Dovolím si připomenout poslední kapitolu Uzavírka všeho:
Vtom zmizelo vidění od očí mých, a já poklekna na kolena, obrátil sem oči zhůru a Slitovníku svému, jak sem uměl, poděkoval sem těmito slovy:
„Požehnaný jsi, Hospodine Bože můj, zvelebování a vyvyšování věčného hodný a požehnané jméno slávy tvé, důstojné a veleslavné na věky věkův. Oslavůjtež tebe anjelé tvoji, a všickni svatí tvoji chválu tvou vypravůjte. Nebo veliký jsi v moci, a moudrost tvá nezpytatedlná, a milosrdenství tvé nade všecky skutky tvé. Oslavovati tě budu, Hospodine, dokud sem živ, a jménu tvému svatému zpívati, dokud mne stává: nebos mne rozveselil milosrdenstvím svým, a naplnil plésáním ústa má, vychvátiv mne z proudů násilných, z vírů hlubokých vyňav mne, a na bezpečnosti postaviv nohy mé. Vzdálený sem byl od tebe, Bože, sladkosti věčná, ale ty smilovav se přiblížils se ke mně; bloudil sem, ale tys mne upamatoval; motal sem se, kam jíti nevěda, ale tys mne na pravou cestu navedl; zašel sem byl od tebe a ztratil tebe i sebe, ale ty vyskytna se, navrátils mne, mně i sobě. Přišel sem byl až k hořkostem pekla, ale ty zpět mnou trhna, až k sladkostem nebeskýms mne přivedl. A protož dobrořeč duše má Pánu svému, a všecky vnitřnosti mé jménu svatosti jeho. Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a plésati tobě budu. Nebo vyšší jsi nade všecku vysokost, a nade všecku hlubokost hlubší, divný, slavný a plný milosrdenství. Běda dušem nesmyslným, kteréž od tebe odcházejíce pokoj se najíti moci domnívají: ješto ho kromě tebe ani nebe, ani země, ani propast nemá; protože v tobě samém jest odpočinutí věčné. Nebe i země od tebe jsou, a dobré jsou, a krásné jsou, a žádostivé jsou, protože od tebe jsou; a však ani tak dobré, ani tak krásné, ani tak žádostivé nejsou jako ty, Učinitel jejich: protož duše potěšení hledající naplniti a nasytiti nemohou. Ty jsi, pane, plnost plností: srdce naše neupokojené jest, dokudž se koli neustanoví v tobě. Pozdě sem tě zamiloval, ó kráso věčná, protože sem tě pozdě poznal. Poznal sem pak tehdáž, kdyžs mi se zasvítila, ó jasnosti nebeská. Nechť chvály tvé mlčí, kdo slitování tvých nepoznal; ale vy, vnitřnosti mé, vyznávejte se Pánu. Ó, kdo mi to dá, aby srdce mé opojeno bylo tebou, vůně věčná! abych na všecko zapomenul, což ty nejsi, Bůh můj! Neskrývejž se již srdci mému, kráso nejkrásnější! Pakli mi vezdejší věci tebe zastěňují, umru, ale abych tě spatřoval a s tebou jsa více tě neztracoval. Zdržuj mne, Pane, veď mne, nes mne, abych od tebe nebloudil a neklesal: dejž, ať tě miluji milováním věčným, a nemiluji vedle tebe věci žádné, leč pro tebe a v tobě, ó lásko neskonalá. Ale což více mluviti mám, Pane můj? teď sem, tvůj sem: tvůj sem vlastní, tvůj sem věčně. Odříkám se nebe i země, jen ať tebe mám: sebe mi jen neodpírej, dosti mám, na věky věků neproměnně dosti mám, na tobě samém. Duše i tělo mé pléše k tobě, Bohu živému: ach, skoro-liž pak půjdu, abych se ukázal před oblíčejem tvým? Kdy chceš, Pane Bože můj, vezmi mne, teď sem, hotově stojím: zavolej, kdy chceš, kudy chceš, jak chceš. Půjdu, kam poručíš, činiti budu, co rozkážeš. Duch tvůj dobrý zpravůj mne jen a veď mezi osídly světa jako po rovné zemi, a milosrdenství tvé sprovázej mne po cestách mých a proveď skrze tyto, ach, tesklivé temnosti světa až k věčnému světlu. Amen i Amen.“
Karel Krejčí
Paní Nedbalová,
Vaše zmínka o skutečnosti, že k Bohu vede více cest je značně diskutabilní. Ano, Vy nepochybujete o pouze té jediné, skrze Ježíše Krista a já se s Vámi plně shodují. Ze svého nejbližšího okolí však mohu potvrdit, že snahy o jiné cesty k Bohu jsou realitou. Ale není to však docela pravda nebo přesně vyjádřené, protože cílem těchto jinych cest není ṕrimo a pouze Bůh, ale vlastní cíle, postoupit do vyššich úrovni bytí, Buh a Kristus nejsou onou nejvyšší prioritou – tím jediným a nejvyšším cílem. Ne, k Bohu vede pouze jediná cesta, všechny ostatní se tak nazývají nebo prezentují nebo je jim to přisuzováno, ale pravda v nich není. Jedním z nezpochybnitelných ukazatelů je odpor nebo znevažování pravdivosti Bible.
pavel v
Paní Olgo,
píšete: „Obrácený křesťan se pozná po Ovoci Ducha svatého.“ S tímto názorem plně souhlasím, ale bojím se, že si každý pod tím ovocem každý představujeme cosi jiného. Co je podle vás tím ovocem? Mohla byste uvést příklad?
P. Ašer
Ad pavel v
Stále dokola vysvětlujete Ježíšovu politickou pasivitu nějakým jeho politickým kalkulem, že by vzpoura proti Římu neměla šanci na úspěch – tedy obavami z Římanů. Již mnohokrát jsem Vám napsal, že tomu tak rozhodně nemohlo být.
Ježíš se totiž neohlížel na postavení těch, které káral, takže by si nebral žádné servítky ani vůči Římanům:
„Ti šli a řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?“ (Mk 12:14)
Důvod jeho politické pasivity byl prostý – jeho království zkrátka není z tohoto světa:
„Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“ (J 18:36)
Obviníte proto Ježíše z nedostatku milosrdenství proto, že se odmítal politicky angažovat ve prospěch utlačovaných a vražděných, jako máte ve zvyku zde obviňovat ty křesťanské přispěvatele, kteří se po vzoru Ježíše odmítají do politiky míchat?
Olga Nedbalová
Ano, Ježíšovo království není z tohoto světa. To ve svém důsledku znamená, že je neslučitelné s jakýmkoliv světským systémem vládnutí. Ježíšova pravidla v podobě, jaká jsou například předkládána v Matouši kapitola 5 až 7, světskou logikou nelze přijat. Vždyť světská spravedlnost nám velí – trest má odpovídat závažnosti zločinu. Za vraždu je zcela jistě přísnější než za pouhou krádež. Viník má být po zásluze odsouzen a má své provinění odčinit – ideálně tak, aby byla případná oběť jeho zločinu uspokojena. Například ukradenou věc vrátit poškozenému. Co na to říká ale Ježíš (Mt 5:38-42):
Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘ Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej.
Světské právo nás také většinou netrestá za pouhé myšlenky na zlý čin. Pouze za pokus o trestný čin, ale to už musíme vyvinout nějaké úsilí směřující ke spáchání trestného činu popřípadě přestupku. Ježíš nás ale nabádá: (Mt 5:27-30):
Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Necizolož.‘ Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla.
V Božím království se také „nehraje“ na zásluhy podle délky služby. Stejnou odměnu dostane celoživotní věrný křesťan i hříšník, který učiní pokání na poslední chvíli – Podobenství o dělnících na vinici (Mt 20: 1-16)a odpuštění zločinci v Lukáš 23: 39-42.
Ježíšovo království je tak jedinečné, že nemůže být nahrazeno žádným jiným – ani světským ani jiným náboženstvím. Křesťanství totiž není o křesťanech a jejich činech, ale o Ježíši Kristu a Jeho činech. Každý nový člověk, který uvěří v Ježíše Krista, navazuje přátelství především s Ním. Je to jejich vzájemný osobní vztah. Nezávislý na ostatních okolnostech. Z tohoto úhlu pohledu je jedno, kolik „křesťanů“ zklame, sejde z cesty apod. Ježíš Kristus nezklame nikdy. Proto náleží veškerá chvála jen Jemu. A to především máme zdůrazňovat před světem. Nechlubme se svými zásluhami, ale chvalme Pána Ježíše. Nebojme se světu říci, že ani my nejsme zcela dokonalí. Každý z nás máme jen určité dary a jako jednotlivý úd máme svou úlohu v těle. Nejdůležitější je hlava – Ježíš Kristus. Lidé nemají uvěřit nám, ale mají uvěřit Ježíši Kristu. My jim můžeme a máme svědčit o tom, co všechno Ježíš v našich životech dokázal.
pavel v
Paní Olgo,
napsala jste dlouhý traktát, ale odpověď na mou otázku co považujete za ovoce Ducha svatého v něm chybí. Nijak mě to nepřekvapuje. Musela byste napsat, že tím ovocem jsou skutky milosrdenství vůči trpícím a potírání pokrytectví, jak to činil Ježíš. Vy jste se tomu vyhnula, protože pak by vyšlo najevo, že se tak chovají i lidé, kteří se k nám nehlásí a že tedy ovoce Ducha svatého mohou nést i nevěřící.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Vy jste se tomu vyhnula, protože pak by vyšlo najevo, že se tak chovají i lidé, kteří se k nám nehlásí a že tedy ovoce Ducha svatého mohou nést i nevěřící.“
Jak mohou nést ovoce Ducha nevěřící, když Ježíš říká následující slova?
„Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Jestliže někdo nezůstává ve mně, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně, a hoří.“ (J 15:8-9)
Bez zůstávání v Kristu to zkrátka není možné, neboť bez něj nelze činit nic, tedy ani nést ovoce Ducha.
Ten, kdo neuvěřil v Ježíše, zůstává dle slov apoštola Pavla v hříchu a nese ovoce smrti, nikoli ovoce Ducha:
„Neboť když jsme byli v těle, působily v našich údech hříšné vášně probouzené zákonem, aby přinesly ovoce k smrti.“ (Ř 7:5)
I kdyby někdo nevěřící za někoho položil život (Ř 5:7; 1 K 13:3), nebylo by mu to před Bohem nic platné bez ospravedlnění skrze víru v Ježíše a nebylo by to ovoce Ducha, nýbrž jen ďáblova humanistická napodobenina.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, milosrdenství ano, ale vy máte neustále jen na mysli milosrdenství ne díky nesení Ovoce Ducha svatého, ale činy milosrdenství, které následují po politických činech světských lidí.
Všiml jste si, jak sám Ježíš prokazuje milosrdenství? Osobně. Uzdravuje, vyhání démony, odpouští hříchy. Jde za jednotlivcem a každého z nich osobně oslovuje. Měl snad Ježíš někdy nějaký politický plán na spasení světa? Ne, Ježíš až do ukřižování „pouze“ poslouchá svého Otce. Jde dokonce na kříž, i když se nedá říci, že by to činil s potěšením. Marek 14:36
„Otče, Otče,“ volal, „ty máš všechny možnosti. Ušetři mne toho kalicha utrpení. Nehleď však na to, co chci já, podrobím se poslušně tvé vůli.“
Pane Pavle, proč vlastně Ježíš šel na kříž, když si to mohl zajistit tak nějak lépe, po světsku? Proč říká Petrovi při svém zatčení, aby ho nebránil? Přemýšlel jste někdy nad Ježíšovým životem?
A proč je vlastně Písmo zakončeno Janovým zjevením? Proč tam není zakončení, kdy svět bude spasen, všichni lidé zmoudří a to ideálně po nastolení té správné lidské vlády demokraticky zvoleným politikem?
Pane Pavle, pokud chci věřit Ježíši, tak mu musím věřit komplexně, se vším všudy. Nemůžu si vyzobávat z Písma jen to, co se mi hodí. Nebojte se, že mě Ježíš nenapomíná. Když jsem nemilosrdná ke svému bližnímu, dá mi to vědět a připomene mi, co má vlastně na tomto světě hodnotu. Nedělám si iluze, že spasím celý svět, ale alespoň pár jedincům kolem sebe díky Ježíši mohu pomoci a hlavně jim Ježíše přiblížit. A také jsem osobně zažila ve svém životě jednání křesťanů, kteří upřímně uvěřili Pánu Ježíši a následovali ho. Pane Pavle, já prostě upřímně věřím v Ježíše, i když jsem přiznávám ještě stále v mnoha ohledech nedokonalá. U Vás mám pocit, že vy věříte nejvíce sám sobě a svému načtenému pohledu na svět. Často a rád citujete světské zdroje jako univerzální zdroj pravdy – popřípadě nepravdy a když se to hodí, tak použijete citát z Písma. Pane Pavle, věříte v život věčný? Věříte ve vzkříšení? A myslíte si, že fyzická smrt není to nejhorší, co člověka čeká?
pavel v
Paní Olgo,
vidím, že rozlišujete milosrdenství „díky nesení Ovoce Ducha svatého“ a ještě nějaké jiné milosrdenství, které možná považujete za bezcenné, protože nějak, nevím jak souvisí s politikou. Avšak budete-li umírat hladem a někdo vám dá najíst, bude vás zajímat, proč to udělal? Podle mého byste mu asi byla vděčná, že vás zachránil od smrti hladem. Ale nevyznám se ve vás, možná byste od ateisty nevzala ani kůrku a raději zemřela. Stejně musím konstatovat, že nevím, zda je u vás milosrdenství a „nesení ovoce Ducha svatého“ totéž. Ani nepředpokládám, že to vyjasníte. Kdybyste řekla, že milosrdenství je ovoce Ducha svatého, znamenalo by to, že ovoce Ducha svatého mohou nést i nekřesťané. To by pak znamenalo, že křesťané nemají žádnou exkluzivitu.
O své exkluzivitě byli přesvědčeni farizeové a zákoníci (judejská smetánka). Ježíš jim to vyvrátil svým podobenstvím o milosrdném Samaritánovi. Pro Judejce byli Samaritáni víceméně pohané. Podle údajů v Bibli vznikli Samaritáni smísením pohanského mezopotámského obyvatelstva se zbytky severoizraelských kmenů. Tito nově příchozí prý měli začít uctívat Hospodina a přijímat víru Izraelitů, ovšem pouze ze strachu před lvy, kterými Hospodin nově příchozí sužoval – z pohledu pozdější rabínské teologie tak byli Samaritáni potomci „konvertitů z donucení“, nebyli tudíž považováni za pravý Izrael. Ježíš jim chtěl ukázat, že Bohu milým není ten, kdo vyznává „správný“ náboženský kult, ale ten, kdo poskytuje milosrdenství.
Ježíš na téma exkluzivity před Bohem říká jasně: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích.“ Divím se, že o tom nic nevíte.
V závěru vaší repliky zpochybňuje mou víru, že věřím jakýmsi světským zdrojům pravdy. Zdá se, že rozlišujete mezi dvěma pravdami – světskou a biblickou. Pravda je však jen jedna a je to to, co je ve shodě se skutečností. Není tedy pravdou, co se píše v Genesis, že Bůh nejprve stvořil zemi a teprve poté umístil na nebi svítilny – slunce a měsíc. V Genesis je toliko metafora stvoření odpovídající rozsahu znalostí starověkých lidí. Z nich si nikdo nedokázal představit, že země je koule, že slunce je rovněž koule 330000 krát těžší než země a že v něm probíhá nepřetržitá termonukleární reakce, která je zdrojem tepla a světla. Možná, že vznik světa popsaný fyzikální teorií „velkého třesku“ je opět jen metafora. Zdá se, že jsme stále jen na prahu poznání, že to, co nevíme giganticky převyšuje to, co víme. Když vědci naleznou odpověď na nejakou vědeckou záhadu, vynoří se při tom 10x více nových otázek, takže naše nevědomost roste rychleji než naše znalosti.
„A přece se točí,“ řekl prý italský učenec Galileo Galilei poté, co ho katolická inkvizice pod hrozbou upálení donutila odvolat své poznání, že se Země točí kolem Slunce. Teprve před dvaceti lety, 31. října 1992, byl tento vědec, který s mnoha objevy z oblasti gravitace nebo astronomie značně předběhl svou dobu, s konečnou platností rehabilitován. Rehabilitoval jej papež Jan Pavel II. po třináctileté práci zvláštní komise.
Zbývá jen dodat, že když církev trvala na doslovném výkladu Bible, odradila obrovské množství od víry.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, jistě máte právo na svůj názor. Tak jako já mám právo na svůj názor. Po delší době jsme se setkali v debatě a opět se nám nepodařilo shodnout a skončili jsme u stejného bodu. Já se Vás ptám, proč Písmo končí Zjevením Janovým a Vám se evidentně na tuto otázku nechce moc odpovídat. Nebo považujete Zjevení Janovo jen za náboženské dogma?
Petr Krákora
Na motivaci, přístupu, důvodu a zdroji k projevování milosrdenství samozřejmě záleží! Možná ne těm, komu je milosrdenství projeveno. Ale Bohu, který vidí lidem do srdce, na tom záleží.
Příklad: před časem mi jeden známý chtěl dokázat, jak je dobrý, a jestli nějaké nebe je, tak on tam bude. A co mi řekl? Že prý pár dní předtím daroval jedné stařence stovku na nákup. Hmm, tak za stovku se dá „koupit nebe“?
Lidé mohou konat milosrdné skutky z mnoha různých důvodů a pohnutek, třeba ve snaze zasloužit si něco, ospravedlnit se, vyvážit či odčinit jindy projevenou lhostejnost, ukázat svou dobrotu před lidmi, apod. Bůh přitom vidí skutky jako celek, tedy včetně toho, z jakého srdce a z jakým motivů vycházejí.
Milosrdenství jako „ovoce Ducha“ vychází ze srdce, do kterého byla „vylita Boží láska skrze Ducha svatého, který nám byl dán“. Láska, která je „trpělivá, laskavá, nezávidí, nevychloubá se a není domýšlivá, nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy, nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy“.
Jedině Boží láska v srdci jako motiv a zdroj skutků milosrdenství je to, co činí ony skutky líbezné v Božích očích.
„Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“ (1. Janův 4:15-16)
pavel v
Paní Olgo,
píšete, že každý máme právo na svůj názor, i když se neshodneme. S tím nesouhlasím. Jedině správný názor je oprávněný. Není možné, aby protikladné názory byly oba pravdivé (Orwell to nazývá doublethink). Jestli každému z nás záleží na pravdě, musíme naslouchat a reagovat na argumenty toho druhého.
Ptáte se, zda považuji Zjevení Janovo za náboženské dogma. Otázku chápu tak, že se mě ptáte, zda Zjevení Janovo bylo do Bible zařazeno oprávněně, zda je pravdivé. Považuji za pravdivou celou Bibli, ale říkám, že pochopení Bible vyžaduje výklad a že doslovný výklad může být mylný. Výklad Zjevení Janova je mimořádně obtížný. Je bezesporu pravdivý v tom, že Ježíš má od Boha moc soudit svět, že satan ještě neztratil svou moc a že Ježíš mu tu moc je schopen vzít. Pokud se jedná o nějaké popisy nebeského království a hořícího jezera, považuji je za metaforu. Není v lidských silách popsat, jak to na onom světě vypadá. Víme jen, že jinak než na zemi. Boží království nelze popsat tak, jako nedokážete jinému člověku vysvětlit, jak voní fialka.
pavel v
Pane Krákoro,
oceňuji, že na rozdíl od paní Nedbalové jste uznal milosrdenství za ovoce Ducha svatého. Já na oplátku uznávám, že existují lidé, kteří činí dobro ze zištných důvodů. Takové „dobro“ je skutečně bezcenné. Nicméně jsou ne-křesťané, kteří obětavě pomáhají trpícím z pouhého soucitu a já jsem skálopeně přesvědčen, že takoví lidé budou spaseni. To znamená, že my věřící nemáme před Bohem žádnou exkluzivitu.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, jediný správný názor evokuje totalitní režimy. Navíc když je postaven na lidském omylném úsudku. Pak se můžeme donekonečna přít co je správné a co ne. Je správné zavraždit člověka? Na první pohled je odpověď jasná – ne. Ale přesto světské právo povoluje potraty. S tímto se pojí právní pojem „lidský život je hoden ochrany již před narozením.“ Paradoxně i mnoho právníků a lékařů odmítá nynější status hoden ochrany až od 12. týdne početí. Nebo třeba je správné zavraždit tyrana, který pravděpodobně pokud zůstane na živu, bude dále mařit lidské životy?
A co se týče Zjevení Janova – nemyslela jsem až tak technické popisy míst. Spíše – s kým tam vlastně budeme a co tam budeme dělat. Tedy například Zjevení 22:3-5 :
A tak již nebude žádné prokletí. V tom městě bude stát Boží a Beránkův trůn a jeho služebníci mu budou sloužit. Budou hledět na jeho tvář a na čelech budou mít jeho jméno. Nebude tam noc, takže nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť je osvětluje Pán Bůh; a budou kralovat na věky věků.
Pak mě napadá otázka – proč by lidé, kteří celý život odmítali Boha, měli toužit po tom být s Bohem? Pokud si stačili sami se svou lidskou spravedlností a světským systémem, tento život by asi pro ně byl peklo.
Olga Nedbalová
Pro pana Krejčího – moc se omlouvám, čtu diskusi pouze ve chvilkách a nevšimla jsem si Vaší reakce 22. 8. Asi jsem se špatně vyjádřila. Chtěla jsem zdůraznit, že dříve jsem si myslela, že k Bohu vede více cest. Psala jsem panu Pavlovi, že dříve jsem byla stejného názoru. Nyní ale už nejsem a vyznávám, že jedině Ježíš Kristu je ceta, pravda i život. Jak jsem také psala dále, ne snad kvůli nám křesťanům, ale kvůli Ježíši Kristu. Boží plán spásy v Ježíši Kristu je dokonalý a nedoporučuji hledat jiné cesty.
Někdy se začnu v diskusi příliš zamotávat a možná jsou tím moje příspěvky horší pochopitelné. A také zapomínám, že moudrost nespočívá v množství vyřčených slov, ale v jejich kvalitě.
Na závěr chci ještě jednou poděkovat bratru Krákorovi za jeho články. Na rozloučení si dovolím přidat pro všechny bratry a sestry v Kristu pozdrav z 1. Korintským 1:3:
Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
pavel v
Paní Olgo,
píšete, že “ jediný správný názor evokuje totalitní režimy“. Podle mého je totalitní režim charakterizován absencí naslouchání a dialogu. Dialog by měl vést ke sjednocení názorů a ne k tomu, co prosazujte vy, že si každý ponecháme svůj názor. Podmínkou úspěšnosti dialogu (názorové shody) je poctivý přístup z obou stran. To znamená, že já se budu poctivě zabývat vašimi argumenty a vy mými. Dialog s vámi připomíná dialog s hluchým. Opakovaně jsem usiloval, abyste mi odpověděla, co považujete za „ovoce Ducha svatého“. Nedostal jsem to z vás.
Podobně Mistr Jan Hus si myslel, že povede v Kostnici dialog se svými oponenty a protože všichni vyznávají Kristovu lásku, není možné, aby se nedohodli. Tam však zjistil, že jeho oponenti se dohodnout nechtějí, že si chtějí „ponechat svůj názor“ (a ukončit diskuzi).
pavel v
pro Petr Krákora
Výhodou nás křesťanů je, že když poskytujeme milosrdenství, víme, že to má hluboký smysl, že poskytujeme milosrdenství samotnému Kristu (byl jsem nahý a oblékli jste mě…). Ne-křesťané toto neví, ale to neznamená, že když nezištně poskytují milosrdenství, že to Bůh neocení úplně stejně jako u nás, křesťanů.
Nevýhodou křesťanů je, že když plácají zbožné řeči bez toho, že by jejich výsledkem měl být konkrétní čin, hřeší proti Bohu. Jsou v tom okamžiku stejní jako farizeové, kteří „mluví, ale nečiní“.
P. Ašer
Ad pavel v
„Nicméně jsou ne-křesťané, kteří obětavě pomáhají trpícím z pouhého soucitu a já jsem skálopeně přesvědčen, že takoví lidé budou spaseni. To znamená, že my věřící nemáme před Bohem žádnou exkluzivitu.“
Ne, takoví lidé přes Vaše skálopevné přesvědčení podle Písma spaseni nebudou. Není totiž v nikom a v ničem jiném spása než v Ježíši:
„A není v nikom jiném záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“ (Sk 4:12)
Spásu si nemůžete zasloužit žádnými skutky – tudíž ani skutky milosrdenství z pouhého soucitu. To, co zde hlásáte, je obyčejné skutkářství, které znevažuje Ježíšovu vykupitelskou oběť.
pavel v
to P. Ašer
Napsal jste: „Jak mohou nést ovoce Ducha nevěřící, když Ježíš říká následující slova? „Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Jestliže někdo nezůstává ve mně, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně, a hoří.“ (J 15:8-9) Bez zůstávání v Kristu to zkrátka není možné, neboť bez něj nelze činit nic, tedy ani nést ovoce Ducha.“
———————————————————————————————–
Co konkrétně znamená Ježíšovo „Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce;“? V 15. kapitole Janova evangelia nalezneme tuto odpověď: „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, … Toto je mé přikázání: Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás.“
Ratolestí na Ježíšově kmeni není ten, kdo se k němu hlásí, ale ten, kdo prokazuje lásku druhým. Těm, co se k němu jen hlásí, Ježíš řekl: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích.“
Shrnutí: Lidé, kteří milují druhé, plní Ježíšovo přikázání a proto jsou ratolestí na Ježíšově kmeni, i když o tom třeba ani neví.
Petr Krákora
I kdyby byl nekřesťan schopen (což si na základě Písma a znalosti zkaženého lidského nitra nemyslím) vykonat skutky milosrdenství z čisté lásky — tj. dokonale nezištné, štědré, atd., bez skvrny sobectví, záslužnosti, pýchy, apod. –, pořád by tu zůstaly otázky typu: Kolik takových skutků musí ke své spáse vykonat? A co jeho hříchy? Co chvíle, kdy neprojevil milosrdenství, ačkoli mohl?
Nebo jinak. Představme si člověka, který se NĚKDY ujal pocestného nebo dal napít žíznivému. JINDY ale nedal najíst hladovému nebo neoblékl nahého. Co uslyší takový člověk podle Matouše 25, pokud jeho „patření“ mezi ovce, anebo kozly závisí na jeho skutcích? Uslyší: „Cokoliv jsi učinil jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jsi učinil.“? Nebo uslyší: „Cokoliv jsi neučinil jednomu z těchto nepatrných, ani mně jsi neučinil.“?
Na základě čeho rozdělí Syn člověka „ovce od kozlů“?
Petr Krákora
Ad vinný kmen a ratolesti… Vzpomněl jsem si na úryvek z knihy „Noc s tajemným neznámým“ (pokračování „Večeře s tajemným neznámým“). S dovolením ho zde ocituji:
…
Poslední kapkou pro mě byla slovní přestřelka s vedoucím té skupinky. Učil zrovna z Jana 15 o Ježíšově hlášce o vinném kmeni a ratolestech.
„Klíčem ke křesťanskému životu je přebývání v Kristu,“ prohlásil.
„A jak se to vlastně dělá?“ zeptal jsem se. Tenhle návod musel Ježíš nějak opomenout během našeho setkání při večeři, protože jsem o tom fakt neměl ani páru. A tak jsem byl vždycky já tím, kdo se ptal, „Co to vlastně přesně znamená?“, jakmile jsem slyšel nějakou otřepanou frázi. A ty – jak jsem zjistil – byly hojně rozhazovány po všech církvích jako sáčky s bonbóny na školním karnevalu.
„Přebýváme v Kristu tím, že plníme Jeho přikázání,“ odpověděl.
Nad tím jsem chvíli uvažoval. „Čili říkáte, že k tomu, abychom žili tak, jak se má, musíme přebývat, a k tomu, abychom přebývali, musíme žít tak, jak se má.“
Ten vedoucí se blahosklonně pousmál. „Je to jedno z tajemství víry.“
Nebylo to vůbec žádné tajemství víry; byla to cyklická dedukce.
…
😉
pavel v
ad Petr Krákora, 27. srpna 2023 17:18
Píšete: „Na základě čeho rozdělí Syn člověka „ovce od kozlů“?“
————————————————————–
V každém člověku se sváří dobro (altruismus) a zlo (sobectví). Hranice mezi dobrem a zlem nevede mezi lidmi či národy, ale uvnitř každého z nás. Přesto jsou mezi lidmi obrovské rozdíly. Tím hlavním rozdílem je odpovědnost za svět. Svět má své hluboké rány a my křesťané jsme zde od toho, abychom je léčili. Hlubokými ranami myslím trpící oběti válek, koncentačních táborů, hladomorů, domácího násilí, šikany… Vy možná řeknete, že není v našich možnostech tyto hrůzy zmírňovat, ale není to pravda. My to můžeme dokázat, protože na to nejsme sami. Po celém světě jsou obrovské počty křesťanů, kteří odpovědnost za svět také pociťují. Pokud se s nimi každý spojíme, vytvoříme obrovskou sílu schopnou proměnit svět.
Ve světě jsou lidé, kteří se nestydí otevřeně hlásat sobectví. Jako příklad bych uvedl lidi, kteří bojují proti pomoci válečným uprchlíkům. Kteří skandalizovali Angelu Merkelovou, že byla ochotna přijmout uprchlíky z rozbombardované Sýrie. Jiným případem otevřeného sobectví je výzva nepomáhat bránit se napadeným Ukrajincům, jakoby nedokázali domyslet, že po jejich ovládnutí by Rusko vyvraždilo jejich elitu, jako to udělalo Polákům v Katyni.
Ještě jiným případem otevřeného sobectví je spolupráce s válečným agresorem z ekonomických důvodů (Maďarsko). Dalším případem je spolupráce s režimem provozujícím koncentrační tábory (Elon Musk). Atd.
V každé zemi existuje hluboký rozkol mezi bezostyšnými sobci a odpovědnými lidmi a na nás záleží, kdo převládne.
V evangeliu o posledním soudu se píše, že spasen bude člověk, který dal potřebnému oděv, jídlo, nápoj, účast ve vězení a v nemoci. Jen primitiv by nedomyslel, že jsou to jen příklady pomoci, že křesťan má zmírňovat každé utrpení. Dnešní svět, který je „velkou vesnicí“ vyžaduje systematický přístup – pomáhat nejprve tam, kde je utrpení nejpalčivější. A to je možné jen kolektivním úsilím.
Jedna „zbožná“ křesťanka se zde chlubila, že ji nezajímá, co se ve světě děje. Není taková víra legrační?
„K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama.“ – Edmund Burke
Olga Nedbalová
Pane Pavle, ale křesťané, kteří vyznávají, že jedině skrze Ježíše Krista se dá dojít k Bohu, určitě nesedí jen tak se založenýma rukama. Chodí totiž s Bohem. Jejich klid nespočívá v lenosti nebo zbabělosti. Jejich Pokoj pochází od Pána Ježíše Krista. Skutečná víra není pasivní, ale naopak velmi aktivní. Z Vašich příspěvků mám pocit, že Ježíš nás bude dělit na ovce a kozly podle stranických knížek a politické příslušnosti.
Olga Nedbalová
A pane Pavle, víte proč jsem s Vámi nechtěla pokračovat v dialogu? Vybavila se mi citace z Písma – Matouš 10
7Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské.
8Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.
9Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasků;
10neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť ‚hoden je dělník své mzdy‘.
11Když přijdete do některého města nebo vesnice, vyptejte se, kdo z nich je toho hoden; u něho zůstaňte, dokud nebudete odcházet.
12Když vstoupíte do domu, řekněte: ‚Pokoj vám.‘
13A budou-li toho hodni, ať na ně přijde váš pokoj. Nebudou-li toho hodni, ať se váš pokoj vrátí k vám.
14A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou.
15Amen, pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu než tomu městu.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Co konkrétně znamená Ježíšovo „Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce;“? V 15. kapitole Janova evangelia nalezneme tuto odpověď: „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, … Toto je mé přikázání: Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás.“
Problém je v tom, že Vy redukujete Ježíšova přikázání (plurál J 15:10) či Ježíšovy výroky (plurál J 15:7) na jediné přikázání vespolné lásky (singulár J 15:12). To je ovšem zavádějící, poněvadž ne všechna Ježíšova přikázání naplňuje ten, kdo projevuje milosrdenství druhému. Lze totiž třeba milovat jako bližního nějakou cizí ženu (tj. prokázat jí milosrdenství např. jejím nasycením či oblečením Mt 25:37nn) a přesto s ní zcizoložit ve svém srdci – tedy porušit Ježíšovo přikázání z Mt 5:28. Takže v Ježíše nevěřící humanista, který nasytí danou ženu, ale zcizoložil s ní ve svém srdci, nezachovává jeho přikázání (plurál J 15:10) či jeho výroky (plurál J 15:7) a nezůstává tak v jeho lásce. Stejně tak nezachovává Ježíšova přikázání ten, kdo třeba sytí potřebné, ale ožení se s rozvedenou ženou (L 16:18). A to se týká i těch, kteří se jinak k Ježíši hlásí, nejen nevěřících. Na ně lze pak vztahovat ten Vámi citovaný verš: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích.“ (Mt 7:21)
Napsal jste:
„Shrnutí: Lidé, kteří milují druhé, plní Ježíšovo přikázání a proto jsou ratolestí na Ježíšově kmeni, i když o tom třeba ani neví.“
Kdyby to platilo na i na nevěřící, musel byste z toho vyvodit, že rovněž Hitler byl ratolestí Ježíšovou (J 15:1), když svou politikou nastartoval ekonomiku a umožnil tak nasycení těch (Mt 25:37nn), kteří by jinak strádali díky nezaměstnanosti.
Zkrátka podle Ježíše platí:
„Jako ratolest NEMŮŽE NÉST OVOCE SAMA OD SEBE, nezůstává-li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně.“ (J 15:4)
Nevěřící v Ježíše proto nemůže nést jeho ovoce a jeho vyhlídkou je pouze oheň připravený pro ty, kdo nezůstávají na kmeni (J 15:6).
P. Ašer
Ad pavel v 28. srpna 2023 9:04
Opět ta Vaše mnohokrát omletá politická agitka, která jen dokazuje Vaše tragické nepochopení principů Božího království? Má na to smysl vůbec reagovat?
Lída A. R.
To Petr Krákora
Nekřesťany, kteří konají skutky milosrdenství nezištně, potkávám často. Např. zachrání zatoulanou kočku, protože se jim jí prostě zželí. Zubožené zvířátko… Nejde ale jen o kočky. Na pracích po povodních jsem se setkala s lidmi, kteří si brali dovolenou, aby mohli pomoci. Nic za to nedostali a ještě ti z těch bohatších zaplatili sušáky. Tak jsem viděla milionáře nabírat lopatou bláto…A mnoho podobných příkladů. Také mne zaujalo, jak se nekřesťanští kolegové postavili k člověku, který procházel těžkým obdobím. V jeho sboru si ho nevšímali, ale v práci projevili zájem z obyčejného soucitu. Naskýtá se otázka, jak se Bůh staví k lidem, kteří uvěřili, ale skutky nečiní. Mohou prohlašovat, že jsou spaseni, ale každý může dnes prohlašovat cokoli. Nakonec mohou být poslední první.
Petr Krákora
Díky, paní Lído, za komentář! Je skvělé a potěšující vidět vzájemnou sousedskou pomoc a mezilidský soucit. Mám také zkušenost s přátelskými a nápomocnými sousedy.
Nakonec ale bude každého soudit Bůh v Kristu a Ten nehledí — jako my — na to, co má před očima, ale hledí na srdce. A On ví, komu dal nové srdce namísto kamenného, komu dal svého Ducha a kdo podle Něho a s Ním chodí v novosti života.
On zkrátka ví a rozdělí „ovce od kozlů“ podle toho, kým lidé jsou: buď „požehnaní mého Otce“, nebo „prokletí“. A jako svědectví (nikoli důvod!) toho, že Jeho rozdělení je spravedlivé, zmíní na jedné straně skutky lásky, které plynuly ze srdce z masa, a na druhé straně hříchy opomenutí, které plynuly ze srdce z kamene.
Je to tak, jak píšete, že budou mnohá překvapení a mnozí poslední budou první, a naopak.
Lída A. R.
To Petr Krákora
Děkuji za komentář. Jsem též toho názoru, že Pán ví a vše spravedlivě rozsoudí.
Myslím, že skutků není třeba se bát. Milost a skutky jsou spojené nádoby něco jako jednovaječná dvojčata. Víra, která je neviditelná, rodí se do viditelné podoby v podobě skutků. Milost nepočítá činy a činy neupozaďují milost. Některé si Bůh vzal k sobě, aniž by četli Bibli (nevyzývám k nečtení) a zajímali se o nauku víra x skutky různých církví. Oni chodili jen s Bohem. A Bůh je chtěl mít u sebe.
A nekřesťany nemající víru, ale činící to, co je třeba, si Pán též přebere. Samaritán nebyl příslušník vyvoleného národa, ten jím pohrdal a dle něj ani nevěřil správně. Úděl těm jiným než my určí Pán a věřím, že správně.
Krásné dny!
pavel v
to P. Ašer
34Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se
35a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:
36„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
37On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
38To je největší a první přikázání.
39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Matouš 22)
V kázání o poslením soudu říká Ježíš: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“ To znamená, že projevíme-li milosrdenství (lásku) trpícímu člověku, projevujeme je samotnému Bohu a že ona dvě výše uvedená přikázání jsou ve skutečnosti přikázáním jediným – přikázáním lásky. Všechna ostaní přikázání jsou jen aplikací tohoto přikázání.
Vaše přikázání ‚nezcizoložíš ani žádostivým pohledem na cizí ženu‘ je snahou vyhnout se rozbití rodiny a utrpení, které je s tím spojené. Vytváření utrpení je hříchem proti lásce. Podlehnout slabosti vůle žádostivým pohledem však je jen potenciálním zlem, nikoliv zlem reálným. Nicméně představuje pootevřené dveře zlu …
Podobenství o návratu ztraceného syna není o tom ztraceném synovi. Je o tom druhém synovi, který byl, obrazně, bez hříchu a myslel si, že má vyšší nárok na otcovu přízeň než jeho hříšný bratr. Nakonec svého otce sám zavrhl, což znamená, že raději zůstal venku, ve tmě. Podobně i vy, pane Ašere, až jednou přijdete k nebeské bráně a uvidíte jaký hříšný „póvl“ je uvnitř, vaše pýcha vám nedovolí tam vejít. Brány pekla jsou zamčeny zevnitř.
pavel v
to P. Ašer 28. srpna 2023 22:20
Já zde uveřejňuji politické agitky?
Člověče, když američtí vojáci osvobozovali vězně z německých koncentračních táborů, byla v tom špinavá politika nebo akt milosrdenství? Kdy už přestanete dávat na každé dobro vaši špinavou politickou nálepku?