Naše války uprostřed války 

Nedávno mi kamarádka volala, že během Ruské invaze na Ukrajinu došlo k masovému znásilnění žen ruskými vojáky. Hrozná věc. A žel často běžná ve válečných konfliktech. Dnešní lidstvo se tváří povzneseně nad svými předky. Národy ohrnují nos nad jinými zaostalejšími národy. A když dojde na lámání chleba, ukáže se, že i dnes i v Evropě jak za současné války, tak i například během války po rozpadu Jugoslávie, nejsme o nic lepší. Jen jsme prostě nebyli vystaveni tlaku a máme prostě jenom štěstí, že jsme nebyli a myslíme si, že jsme lepší. 

Nikoho asi nepřekvapí, že mnoho znásilněných žen touží po potratu. A tak se najdou nadšenci, kteří koupí potratové preparáty a rozdají je ženám. A nikoho nepřekvapí, že se někdo ozve a řekne. Znásilnění je zlo. Zabíjení nenarozených je také zlo. A pak už vůbec nepřekvapí, že se strhne válka o potraty. 

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Trochu mě překvapuje, jak se mlčí mezi křesťany o tom, jak se někdy Ježíš choval. Kdysi prý potkal ženu. U nějaké studny. Řekl jí, že není vdaná a že měla několik mužů a že ani ten současný není její manžel. Bez iluzí, s každým z nich měla sexuální poměr. Kolik že to měla nemanželských dětí? Třeba žádné, třeba 14? Podstoupila potrat anebo ne? Netušíme. Jedno víme jistě. Tato pro dnešní křesťany dost podivná žena o Ježíši řekla mužům ve městě (Komu jinému, že? Ženy jí asi moc v lásce neměly a znala se hlavně s muži): „Pojďte se podívat na toho Ješuu. Řekl mi o mně vše.“ Někdo, kdo o této ženě ví vše, by mohl vynést jakýsi morální soud, když už tedy ví tolik? Místo toho jí tento pan „všeználek“ nabízí jakýsi „pramen vody, který uhasí věčnou žízeň.“ Neposuzoval a nerozebíral její prohřešky. Nenabízel 7 kroků k odpuštění ani 2 otčenáše. Podivný to křesťan. 

SOUVISEJÍCÍ – Daniel Skokan přichází s klipem Když jsi ztracený

Nabídnout ženě potratovou pilulku se zdá tak snadné. „Já vím, co ty potřebuješ. Sice jsem s tebou nemluvil. Nikdy jsem se o tvůj život nezajímal. A až to spolkneš, tak mě nezajímá, jestli budeš mít výčitky svědomí nebo jiné následky. Já mám řešení. Ty ho přijmi.“ Vypadalo to vznešeně, ale je v tom i trochu povrchnosti, co myslíte? 

Věděli jste, že kolem 40 % žen při možnosti volby po znásilnění donosí dítě a přivede ho na svět a přibližně polovina z nich ho pak nedá k adopci, ale vychová ho? Žena má právo volby. Jen by někdo musel naslouchat. Nebojte, já vím, že ty znásilněné ženy nikdo polykat pilulky nenutí. 

Zakázat potrat se zdá tak posvátné. Tak moc, že běda, když o tom chce někdo diskutovat. Nesvatý to člověk. „Já vím, co ty potřebuješ. Nikdy jsem se o tvůj život nezajímal. A až to spolkneš, tak mě nezajímá, jestli budeš mít následky, výčitky. Já mám řešení. Ty to přijmi.“ Vypadalo to posvátně, ale je v tom i trochu povrchnosti, co myslíte?

Asi nezvládneme o jedné ženě vědět vše, jako to dokázal Ježíš. Já jsem muž. Takže na toto vědění neaspiruji určitě. Co kdybychom se ale pokusili vědět alespoň více? Možná bychom došli k tomu, že to, co žena potřebuje nebudou naše zjednodušující řešení černá a bílá. Možná spíš cestu. Možná něco, co uhasí bolest a touhy a věčnou žízeň, kterou nevyřeší ani potrat ani porod. A některé budou chtít to zjednodušující řešení no. 

Kdo z nás si přeje, aby za něj rozhodovali druzí? A kdo z nás si přeje, aby nás někdo vyslechnul a pokusil se vědět trochu víc, porozumět a nabídnul třeba i pomoc na cestě? Jenže to je drahá věc. Sežere nám to čas, peníze a emocionálně to z nás něco vytáhne. Ale to už je moc drahé. 

Tak taky nemusíme dělat nic, no. Kdo nic nedělá, však zkazí vše. 

Obvykle rádi pomůžeme na dálku s problémy, které se nás netýkají, než abychom našli kuráž pomoct s problémy, které by se nás mohly dotknout. A ještě raději pak vedeme asociální diskuzní války na sociálních sítích, abychom uprostřed masakrujících výbuchů hněvu a zla kolem jsme se připojili také svým hněvem a dali průchod svému zlu vůči lidem, kteří se o něco snaží. Protože jsme se nezmohli na čin, zmohli jsme se na „hubu plnou keců“. Diskuzní hrdinové mají čas diskutovat. Hrdinové činem si často nevšimnou, že se nějaká diskuze děje. 

Tak jsem vydal jeden výstřel v této přestřelce. Snad ne na někoho. Snad do vzduchu. Snad abych získal pozornost i pro jinou myšlenku. Tak trochu méně diskutovat a pohoršovat se, a tak trochu více si „ušpinit ruce“ něčím skutečným. Trochu méně diskuzního pokrytectví a trochu více nesobecké pomoci, která občas chybuje. To by bylo fajn. 

Tak hurá. Teď si můžete střelit svůj hněv či nesouhlas mým směrem. Nejsem připraven to snést. Ale co jsem si upekl, budu si muset sníst. 

Autor: Daniel Skokan je pastor sboru ICF Praha Datum: 11. dubna 2022 Foto: Wikimedia Commons – Ježíš a Samaritánka

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.