Křesťané v Česku i ve světě o ní vědí, protože před několika lety bojovala za propuštění svého manžela Saída Abediniho z íránského vězení. Saíd byl ve vězení, protože v Íránu šířil evangelium. Její dlouhodobá snaha o manželovo osvobození byla úspěšná. Závěr příběhu však nebyl jásavě radostný, nebyl vítězstvím odpuštění a lásky. Ještě před Saídovým propuštěním začínala Naghmeh Abediniová, dnes opět Panahiová, opatrně sdílet, že v jejich manželství není všechno v pořádku…
Než budeme mluvit o vašem manželství se Saídem, povězte něco o svých rodičích. V jaké rodině jste vyrůstala?
Moje matka byla první důstojnicí v íránské armádě. Když v roce 1979 došlo k revoluci (Íránská islámská revoluce, jež svrhla vládu šáha Muhammada Rezy Pahlavího a ustavila vládu šíitských fundamentalistů – pozn. red.), moje matka stála na straně panovníka, kdežto otec byl pro nastolení nového vedení. Přestože politicky stáli na opačných stranách, navzájem si poskytli svobodu mít jiné přesvědčení. Myslím, že mě ovlivnilo, že jsem viděla matku jako silnou osobnost, přestože jsem byla obklopena kulturou, kde byly ženy stále víc zatlačovány do ústraní.
Vaše rodina se přestěhovala do USA, ale po vysoké škole jste se vrátila do Íránu a zapojila jste se do podzemní křesťanské církve. Tam jste se seznámila se Saídem, což byl charismatický evangelista… Neměla jste ale už tehdy pocit, že to nemusí být ideální partner?
Mojí největší životní vášní je sdílení evangelia a já jsem byla nadšená, že můžeme předávat Dobrou zprávu muslimům. Přiváděli jsme jich ke Kristu tisíce. Říkala jsem si, že nezáleží na tom, jak se ke mně Saíd chová, hlavně jsem chtěla být zapálená pro Pána. Když byl Saíd na mě nebo i na členy sboru hrubý, nesvítila mi červená kontrolka. Říkala jsem si, že je prostě takový přísnější, možná proto, že k němu i k jeho matce se jeho vlastní otec choval násilnicky.
Saíd vůči mně nebyl násilný, jen byl necitlivý, nesoucitný. Když jsem třeba plakala, hrozně se naštval a říkal, že ho manipuluju. Tak jsem celkem záhy přestala projevovat své emoce. Ale myslela jsem si, že je to v pořádku. Sdílíme přece evangelium…
Kdy vám ta pomyslná kontrolka začala svítit?
To už jsme byli manželé, čekala jsem Rebekku. Zbil mě tak, že mě málem zabil. Až tehdy jsem poznala tuhle stránku jeho osobnosti. Došlo mi, že mě může zabít holýma rukama.
Jak k tomu došlo? Co ho tak rozběsnilo?
Bylo to těsně poté, co jsme utekli z Íránu, kde po nás šly úřady. Bylo kolem půlnoci, byli jsme vyčerpaní, unavení. Hledala jsem pyžamo, rozházela jsem věci a Saíd řekl: „Děláš nepořádek.“ A já: „No a co.“ A to spustilo to násilí. Skončila jsem potlučená a odřená na zemi v koupelně, kam jsem se zavřela, abych si zachránila život.
To musel být šok. Co se vám honilo hlavou?
Už předtím jsem potratila, přišli jsme o dvojčata, bylo to docela traumatizující. A když mě Saíd mlátil a kopal po celém těle, bála jsem se, že přijdeme i o toto miminko. Ale nechtěla jsem, aby naše dítě vyrůstalo bez otce, nechtěla jsem odejít. A abych pro naše dítě zajistila klid a bezpečí, rozhodla jsem se Saída ve všem plně poslouchat. Stala se ze mě submisivní manželka – a doufala jsem, že se časem věci zlepší.
Po několika letech jste se ale nakonec stejně rozvedli. Jak jste to prožívala?
Především chci vyjádřit to, že rozvod pro mne byl vždy nepřijatelný a bála jsem se ho, protože jsem byla vyučovaná, že Bůh rozvod nenávidí. Můj bývalý manžel mi vždy vyhrožoval, že se se mnou rozvede, pokud ho nebudu poslouchat úplně ve všem. Říkal tomu duchovní nevěra a vždy mě tím strašil, aby nade mnou měl kontrolu a vynutil si tím naprostou podřízenost.
Když se Saíd dostal z vězení, tak jsem proto nepožádala o rozvod, ale o soudní rozluku, abych sebe a děti ochránila. Saíd se pak se mnou rozvedl. Snažila jsem se naše manželství zachránit, ale zároveň jsem dala jasné hranice a požádala jsem ho, aby kvůli násilí vůči mně a opakované nevěře vyhledal odbornou pomoc.
Během našeho manželství bylo násilí ze strany Saída vůči mně psychické, fyzické, emocionální i duchovní a opakovaně mi byl nevěrný. Dlouhou dobu jsem to nechtěla vidět a raději jsem věřila jeho vysvětlení, proč mě bije, i tomu, že to, co vidím, neznamená, že mi zahýbá. Nedokázala jsem se postavit tváří v tvář realitě, protože by to znamenalo konec manželství. Právě skrze Saídovo uvěznění mě Bůh z tohoto způsobu myšlení osvobodil.
Jak s vámi Bůh, pokud jde o vaše manželství, pracoval, co vám ukazoval?
Skrze mnoho modliteb a půstů za Saídovo propuštění mi Bůh ukázal, že se mu nelíbí, co se v našem manželství děje, a že moje bezpečí a mentální zdraví je pro něj důležitější než instituce manželství. Dr. Gary Thomas, křesťanský autor, který napsal např. knihu „Posvátné manželství“, nedávno řekl: „Pokud je cena za záchranu manželství zničení ženy, tak je ta cena příliš vysoká. Bůh miluje lidi víc než instituce.“
Také bych chtěla doplnit, že kvůli věznění a mučení Saíd trpěl silným posttraumatickým stresovým syndromem a paranoidní poruchou a viděl mě jako nepřítele. Myslel si, že se ho snažím okrást o jeho slávu tím, že mluvím v médiích a na konferencích. Během posledního roku vězení měl Saíd přístup k mobilu, a tak jsem viděla, že se nezměnil. Nejen že byl dál násilnický, ale byl ještě nebezpečnější a vyhrožoval mi. Když jsem mu zkusila navrhnout, že pokud se mu moje cestování nelíbí, tak s tím skončím, ještě víc ho to rozčílilo a říkal, že musím pokračovat a udržovat jeho příběh ve veřejném vědomí.
Za druhé bych ráda řekla, že ačkoliv se naše rodina nedočkala znovusjednocení, po kterém jsme tolik toužili, hranice, které jsem dala, nebyly z neodpuštění nebo hořkosti, ale naopak byly z lásky k Saídovi.
Proč jste nejednala už dřív, před Saídovým uvězněním? Co vám v tom bránilo?
I když jsem věděla, že je v našem manželství něco v nepořádku, tak jsem…
Autor: Daniela Kenningová, Tomáš Coufal Datum: 22. července 2024 Foto: Christian, Back to Jerusalem – Naghmeh Panahiová
Ukázka z rozhovoru, který vyšel v letním dvojčísle časopisu Život víry. Naghmeh Panahiová
v něm dále mluví například o tom, proč se věřící týrané ženy bojí z manželství odejít, s jakou reakcí se v církvi setkávají a jaká je cesta k uzdravení. Aktuální číslo se zaměřilo na problematiku domácího násilí i v některých dalších článcích.
Letní dvojčíslo přináší i další rozhovory: S ředitelem Evangelizační exploze Johnem Sorensenem, ekonomkou a matkou čtrnácti dětí Catherine Pakalukovou (rodiny s dětmi zachraňují stát) nebo s Terrym a Wendy Virgovými (o rozvoji britského charismatického hnutí).
Prázdninové téma odpočinku nastiňuje David Novák úvahou, proč Hospodin sedmý den odpočíval. Odpočívat můžete u povídky se Sherlockem Holmesem nebo historky ze života kazatele („Posvátný kalich z překližky“).
Okénko do historie přináší virtuální rozhovor s Robertem Morrisonem, anglo-skotským misionářem v Číně, a připomenutí milníku v dějinách náboženské svobody v Čechách, Rudolfova majestátu. Co psali Martin Luther a Jan Kalvín o Božím odvěkém předurčení, přibližuje článek Pavla Hejzlara.
Nechybí ani příběhy čtenářů (o změně sexuální orientace, zážitky ze služby nemocničního kaplana…), báseň, prázdninová křížovka se soutěží o ceny, zprávy o církvi u nás i v zahraničí
a oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Život víry lze číst v papírové podobě, na webu nebo poslouchat ve zvukové podobě. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho předplatit.
