Carol Hladíková je mladá žena, která se stala křesťankou teprve před pár lety. Nikdy se v křesťanském prostředí nepohybovala, a tak nevěděla moc o tom, jak to chodí. Prožila sexuální zneužití a její pohled na sexualitu byl značně pokřivený. Cítila, že masturbace a porno nějak není v pořádku, ale nevěděla proč. Nikdo s ní o tom nemluvil. Když začala sama hledat zdroje poučení, zjistila, že dívky v jejím okolí mají stejné otázky a nejistoty jako ona. Rozhodla se uspořádat událost pro ženy, kde by se mluvilo o Božím pohledu na sexualitu. Tato konference se odehrála loni ve sboru CityHouse Brno. Letos se chystá druhý ročník. Zdá se, že jde o téma, které má vysokou důležitost.
Jak tě vůbec napadlo uspořádat konferenci pro ženy s tématem sexuality?
Všimla jsem si, že o ženské sexualitě se na půdě církve vlastně skoro nemluví. Kdykoli jsem slyšela nějaké kázání na to téma, týkalo se to téměř výhradně kluků. Ženami se řečník nezabýval. Možná to bylo i tím, že většinou na tohle téma mluvil muž a tomu mohlo být nepříjemné mluvit v této souvislosti o ženách, o ženské sexualitě. To dává smysl.
SOUVISEJÍCÍ – Ptal jsem se: „Bože, líbí se ti tady?“
Já pocházím z nevěřícího prostředí a vím, že pro mé přátele byla pornografie úplně v pohodě. Pak jsem uvěřila, byla jsem čerstvě obrácená a najednou jsem se cítila při sledování pornografie hrozně špatně. Nevěděla jsem proč. Byla jsem zvyklá masturbovat, ale najednou jsem se z toho cítila špatně a nevěděla jsem proč. Potřebovala jsem o tom něco slyšet. Chtěla jsem, aby mi někdo vysvětlil, že ženy také potřebují cítit sexuální vzrušení. Jako mladá singl holka nebo i jako starší žena prožíváme sexuální touhy a potřebujeme se naučit pracovat se svou sexualitou. Tohle bylo mou silnou motivací. Zároveň jsem v tom cítila Boží vedení, protože pro mne osobně bylo vždycky velmi těžké v jakémkoli prostředí mluvit o sexualitě. Pomalu jsem slovo sex ani nedokázala nahlas vyslovit. Mám pocit, že v tom nejsem sama. Zdá se mi, že v jakémkoli prostředí je dost těžké říct hele, holky, taky masturbujete? Ale když se podaří ta bariéra studu prolomit, když můžeme tyto své boje sdílet a povzbuzovat se, je to velká posila. Moc to pomáhá vědět, že na to nejsme samy. Kolikrát se mi stalo, že za mnou přišla holka a říkala, že je sama, nemá kluka, ale má chutě a to jí brání jít za Bohem. Většinou tyhle holky tvrdily, že je to vzdaluje od Boha, že s ním o tom nedokážou mluvit, nemohou se modlit, protože se cítí nečistě. Neláká je to jít v neděli na bohoslužbu, protože se stydí, ale nevědí proč vlastně. V této oblasti jsme tak zranitelné. Jsem si jistá, že když tuto oblast života nepoddáme Bohu a neřešíme to s ním, tak si ji vezme ten druhý. A ten nás vzdaluje. A já jsem se rozhodla vrátit moc v oblasti sexuality Bohu. Pro začátek se mi zdálo důležité o tom zdravě komunikovat. Budovat komunitu žen, kde bude možné o těchto důvěrných věcech otevřeně mluvit. Přiznat, že s něčím takovým bojujeme. Když holka chodí s klukem, tak taky prožívá výzvy. A je důležité otevírat téma sexuálních svodů a čistoty v úzké komunitě, protože jinak jsme na to samy a je to pak těžší.
Jak jsi sháněla řečnice?
Na první ročník konference nebylo vůbec těžké sehnat řečnice, protože jsem věděla, že u nás v CityHouse je spousta skvělých žen, které na toto téma chtějí mluvit, jen ještě nedostaly příležitost. Oslovila jsem ženy ze svého blízkého okolí, o nichž jsem věděla, že se tématem sexuality zabývají, že pastoračně slouží jiným ženám a také teoreticky jsou dobře vybavené. Skvělou úvodní přednášku o terminologii a obsahu pojmů jako sexuální obtěžování, násilí nebo zneužití měla Veronika Horňáková a připravila si ji na vysoké odborné úrovni. I další ženy přinesly důležitá svědectví a závěrečná diskuze s odpověďmi na dotazy účastnic potvrdila, že jde o téma, které řeší ženy všech věkových skupin.
Jaký jsi měla z té konference dojem?
Pro mne bylo důležité, že jsme do tématu sexuality zahrnuly i téma sexuálního zneužití. Toto téma mi připadalo jako nesmírně důležité. Já osobně jsem sice tvrdila, že sama za sebe o tom nikdy veřejně mluvit nebudu. Znáš to, je to klasický příklad: když má někdo v nějaké oblasti zranění, tak potom v tom tématu slouží. A já jsem říkala Bohu: Ty víš, že v tom mám zranění a já o tom nechci mluvit, nebudu v té oblasti sloužit. Ale samozřejmě, že mě Bůh do toho vedl. Viděla jsem, že je to potřeba. A myslím, že v tom byl význam té konference. Šlo o uzdravení, o puštění světla do temných bolavých zákoutí duše a o pravdu. Vyslovit nahlas pravdu o bolesti, pojmenovat to, co se stalo a přinést to Bohu. Udělat to je začátek procesu pro každou ženu, je to začátek procesu uzdravení.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák: Nerozumím bohorovnému klidu těch, kteří jsou v čele vymírajících církví a sborů
Co tebe se nejvíc dotklo? Co ti přišlo jako nejsilnější moment?
Asi nejvíc se mě dotklo vidět mé blízké kamarádky nebo ženy ze CityHouse, jak se šly odvážně postavit na pódium a překonaly stud a svědčily o svých prohrách i vítězstvích. Slyšely jsme svědectví o prvních sexuálních zážitcích, někdy třeba s nevěřícím klukem a tak, a mě se strašně dotklo, že se odvážily upřímně nahlas říct hodnocení svých zážitků z minulosti. Myslím, že v církevním společenství se bojíme o sexu mluvit nahlas, ale přitom potřebujeme to všechno vynést na světlo a podpořit se navzájem. To, co vyprávěla Eliška Lásková a Betty Veselá, nebo Monika Šiborová bylo průzračně otevřené, jasně formulované a čišela z toho důvěra k Bohu, který odpouští, očišťuje a dělá věci nové. U toho jsme měla slzy v očích, protože Bůh je tak dobrý. Všechno to byly tak inspirující příběhy! A přitom stejné věci se dějí pořád dokola. Nebo příběh Lenky Bábákové na téma sexuální zneužívání mně rozplakal. Cítila jsem Boží bázeň, když jsem viděla tu silnou skvělou ženu a slyšela, čím prošla a jak ji Bůh úplně obnovil.
Takže ohlasy na tuto akci tě přesvědčily, že má smysl pokračovat?
Ano. Spousta holek za mnou chodila a ptaly se, jestli bude další taková akce, že by vzaly i kamarádku. Já jsem si nebyla jistá, jestli do toho mám znovu jít. Nebyla jsem si jistá ničím. Netušila jsem, jestli tu začíná nějaká opakující se akce nebo to bylo jen jednorázové povzbuzení. Ale pak mi došlo, že sex, sexualita a intimita jsou naše nejvnitřnější témata. Bůh chce být s námi v intimním vztahu a dal nám schopnost prožívat intimní vztahy. Zdá se mi, že je důležité mluvit o tom, jak budovat zdravý sexuální vztah. Ale nejen to, dokonce potřebujeme mluvit i o budování nesexuálních intimních vztahů. Začalo mi to dávat hluboký smysl. Ta křesťanská vztahovost je tak specifická věc. Je tak odlišná od vztahů, jaké prožívají lidé mimo církev, že je důležité se tomu věnovat. Myslím tím dlouhodobě. My, co jsme se obrátili z nevěřícího prostředí, prostě nevíme, jak na to. A ti z křesťanského prostředí o tom nemluví.
Letos na konci září pořádáš druhý ročník konference a nese název Intimita. Co tím vlastně chceš říct? Co se tam bude řešit?
Chtěla jsem to téma trochu posunout, abychom nemluvily o tomtéž, pořád jen o sexualitě. Přišlo mi, že intimita je další rovina. Intimitu můžeme prožívat i v přátelství, kde o žádný sex nejde. Nicméně jsem se chtěla zaměřit na intimitu v partnerských vztazích v jakékoli jejich etapě. Ať jde o chození, manželství v jeho různých etapách, ale vlastně i o singls, protože potřebují inspiraci. Chci se zaměřit nejen na sex jako takový, ale na komunikaci. Myslím komunikaci o sexu nebo při sexu. Jde o budování důvěry. Intimita má spoustu rovin a je nutné ji ve vztahu budovat, jenže často nevíme, jak na to. Člověk se bojí být zranitelný. Proto budeme mluvit o tom, jak budovat zdravou důvěrnou komunikaci ve vztahu. Na tom koneckonců záleží, když má ten sex být dobrý, ne?
Jak se ti letos sháněly řečnice?
Letos jsem oslovila i ženy mimo CityHouse, např. Lucku Holden. Moc se na ni těším, protože o ní vím, že slouží v oblasti pornografie. S Lenkou Babákovou se budeme zabývat tématem zneužití s tím posunem, že se zaměří na to, jak s tím pracovat ve vztahu, což se bude týkat té důvěrné komunikace, a už se mi to tak rozjíždí, že mám řečnice i příští rok, dokonce některé za zahraničí. Takže letos to bude zase něco nového a vlastně se už těším i na příští rok.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Hana Pinknerová Datum: 18. září 2023 Foto: Facebook
