Teolog N. T. Wright varoval před neuváženými závěry, zda je koronavirus trestem nebo Božím znamením.
Profesor ze St. Andrews University pro magazín Time řekl, že křesťanství „nenabízí žádné odpovědi“ na tyto otázky o pandemii.
Varoval, že obvykle se však najdou takoví, co nabídnou teorie o tom, proč Bůh umožnil pandemii se šířit. „Trest? Varování? Znamení? To jsou první bezmyšlenkovité kvazi křesťanské reakce v kultuře, která v předchozích generacích přijala racionalismus: všechno musí mít vysvětlení. Ale co když ne?“
Namísto toho uvedl, že „skutečná lidská moudrost neznamená, že dokážeme spojit pár zkratkovitých spekulací, ale místo toho akceptovat, že jedinou věcí, kterou je třeba udělat, je nechat věci plynout jejich směrem.“
Naznačil však, že by mohlo být prospěšné, aby lidé znovuobjevili chápání biblického pojetí truchlení. „Racionalisté (včetně křesťanských racionalistů) chtějí vysvětlení; Romantici (včetně křesťanských romantiků) chtějí prožít úlevu. Ale možná to, co potřebujeme víc než oba tyto případy, je obnovit biblickou tradici truchlení,“ poznamenal.
„Truchlení je to, co nastane, když se lidé zeptají: Proč? a nedostanou odpověď,“ vysvětlil.
„K tomu se dostaneme, když překročíme na sebe zaměřené starosti o své hříchy a vlastní selhání a soustředíme se více na utrpení světa.“
„Je to vážně velmi zlé teď čelit pandemii v New Yorku nebo Londýně. Ale co tak přeplněný uprchlický tábor na řeckém ostrově? A co Gaza? Nebo Jižní Súdán?“
Poukázal na Žalmy a vysvětlil, že ne vždy vysvětlují problémové situace, v nichž se Boží lid může ocitnout, ale na druhé straně „poskytují ujištění“. Ne vždy také končí pozitivní myšlenkou.
„Smyslem nářku, vyjádřený v biblické tradice, není jen dát průchod naší frustraci, smutku, osamělosti ale také naprosté neschopnosti pochopit, co se děje nebo proč se to děje,“ upozornil.
„Tajemství biblického příběhu je, že Bůh také truchlí. Někteří křesťané rádi přemýšlí o Bohu, který všechno ví, je zodpovědný za všechno, stále klidný a neovlivněný problémy v jeho světě. To, ale není obrázek Boha, jak je v Bibli vykreslen.“
Pokračoval v popisování Boha, který truchlí nad bezbožností člověka. „Starověká doktrína Trojice nás učí rozpoznávat jednu podobu Boží v Ježíšových slzách a úzkosti Ducha,“ napsal.
„Není tedy součástí křesťanské zodpovědnosti vysvětlit, co se děje a proč. Ve skutečnosti je součástí křesťanského povolání neschopnost věci vysvětlit – a místo toho truchlit,“ dodal.
„A z toho se mohou objevit nové možnosti, nové skutky laskavosti, nové vědecké porozumění, nová naděje. Nová moudrost pro naše vůdce?“ uzavřel.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 5. dubna 2020 Foto:
15 Komentáře
Eva Hájková
Krásné.
Ježíš také truchlil nad Jeruzalémem, který ho nepochopil.
Olga Nedbalová
Ano, také se mi komentář moc líbí. Představa Boha truchlícího nad bezbožností člověka je mi blízká. Vždyť pokud by Bůh uvažoval čistě racionálně, tak by dopustil další potopu světa a celé to hříšné lidstvo prostě spláchl. Ale On nad námi truchlí, slitovává se a dokonce pošle na smrt svého jediného syna, aby nás vykoupil.
Eva Hájková
Utrpení spojená s různými katastrofami lze také nahlížet nikoliv jako Boží trest, nýbrž jako podíl na Kristově kříži. Zároveň při tom člověk neopouští své bližní, protože náš vztah k Bohu není možný bez vztahu k bližnímu. Podíl na kříži samozřejmě vůbec neznamená to, že by se člověk pokládal za spoluspasitele, jak by si někdo mohl myslet. Karmelitka Edith Steinová brala svou smrt v koncentráku jako oběť za svůj lid. I když zároveň naprosto odmítala, že by holocaust byl Božím trestem.
Četla jsem to v knížce Mystika a vzdor od Dorothee Sölle. Doufám, paní Nedbalová, že to neberete jako poučování. Vždyť moje znalosti jsou jen teoretické, i když mám za úkol se o ně dělit. Vy máte jistě daleko větší praktické zkušenosti ze života s Bohem než mám já.
Olga Nedbalová
Určitě nemám větší praktické zkušenosti. Myslím, že na své cestě za Bohem jsem zatím došla jen tak do první třetiny. Zdá se mi, že mě Bůh pořád přidržuje za ručičku a má se mnou nesmírnou trpělivost. Já už bych si sama sobě dala na zadek, jak jsem někdy neposlušná. Musím také přiznat, že zatím jsem nemusela nést žádný těžký kříž. Ale znám osobně lidi, kteří to neměli v životě lehké a přesto jim zůstala velká víra. Dokáží se neptat, proč zrovna oni, děkují Bohu a jsou pro mě velkým vzorem. Myslím, že určitě platí, že ty, které Bůh nejvíce miluje, také nejvíce zkouší.
Eva Hájková
Naši prarodiče kdysi dávno říkali: „Koho Bůh miluje, křížkem ho navštěvuje“. A ono na tom jistě něco bude. Důležité je mu věřit.
Olga Nedbalová
A ještě malý dovětek. Myslím, že praktické zkušenosti s Bohem má každý z nás. Dokonce i ti, kteří Ho neuznávají. Pro mě je problém v tom, zda správně chápu Boží pokyny. Mám obavy, abych si Boží vůli neinterpretovala špatně. Tak, jak se mi to právě hodí. Druhou věcí je, že nevím, zda některé věci nepochází od Satana. Vím, že při pokušení Ježíše v poušti Satan citoval Bibli. Ne tedy všechno a všichni, kdo hovoří o Bohu, jsou Bohem i povoláni. Své osobní zkušenosti s Bohem tady píši s velkým otazníkem – zda je to opravdu Boží vůle. V Písmu vidíme hodně příkladů, kdy lid špatně pochopil Boží vůli. Svévolné jednání je lidem blízké. Co se týče Boží svatosti, v dnešní době se na ni opravdu zapomíná. Znám pojem žít v Boží bázni. Pro mě to neznamená se Boha bát, ale respektovat ho jako svrchovaného vládce. I když tím slovem respektovat si nejsem jistá, zda to plně vystihuje význam slova bázeň. Nemůžu najít výraz, který by slovo bázeň vhodně popsal.
Eva Hájková
To máte pravdu, paní Nedbalová. I satan se může převlékat za anděla světla, jak je psáno. I bratři mohou být falešní, jak se o tom zmínil apoštol Pavel.
A někdy třeba lidé, kteří neustále mluví o pokoře a bázni Boží, mohou být plní pýchy.
Kdo se pak má v tom vyznat?
Maja
Něco takového potřebuje slyšet spousta lidí a „křesťanů“, kteří vnímají Boha Otce jako trestajícího za to špatné, co se zrovna na světě děje. Kéž se podobné texty s pravdou o Božím charakteru dostávají ke všem lidem na světě!
Jiří Aron
Pan Wright jaksi uměle od sebe odděluje Boží zármutek nad bezbožností člověka (souhlasím!) od jeho svatého hněvu nad bezbožností člověka.
Neposkytuje tak čtenářům světského týdeníku Time úplný „obrázek Boha, jak je v Bibli vykreslen“. Je to obrázek Boha, v jakého věří p. Wright sám, nebo o jakém si myslí, že si jej přeje, snad pro své rozptýlení, přečíst většina čtenářů (světského) média Time?
Nerozumím jeho nálepkování těch, kdo to mohou vidět jinak, než pan Wright. Přijde mi to od něj poněkud hrubé, určitě však neuctivé: „kvazi křesťanské reakce“, „zkratkovité spekulace“, „racionalisté“ a „romantici“, doporučuje druhým „překročit zaměřeni na starosti o své hříchy“ a „zaměřit se na utrpení světa“ venku.
Co mě též zarazilo, že na jednu stranu píše že „součástí křesťanského povolání je neschopnost věci vysvětlit“ a přitom sám vysvětluje druhým, poučuje je, že Boha správně chápe on a oni jak se mýlí. Opravdu on sám má tu schopnost věci vysvětlit? Jen v poslední knize Bible, Zjevení, jsem našel dvanáct veršů v souvislosti s Božím hněvem v časové ose po prvním příchodu Krista.
Otázkou pak je, jaký obraz Boha si z toho článku udělají čtenáři Time. Učí snad křesťanský Bůh jakékoliv teology argumentačním faulům, neúctě k lidem? Nebo že teolog může mít větší nároky na druhé než na sebe?
Otakar Vožeh
Se vší úctou a respektem k autorovi se pokusím o kritiku jeho článku, aniž bych se ho snažil nějak zdiskreditovat. Úvodem je však nutné konstatovat, že N.T.Wright má mnoho příznivců, ale i celou řadu fundovaných odpůrců, stejně známých a respektovaných jako je on sám (Piper, R.C.Sproul, MacArthur aj.).
Začnu od konce, kde NTW píše : „Křesťan není povolán, aby byl vždy schopen vysvětlit, proč se věci dějí.“ To je jen polopravda. Určitě nejsme jako věřící povoláni k tomu, abychom vysvětlili smysl každé pandemie, každého zemětřesení, každé katastrofy nebo každého jednotlivého utrpení. Na druhé straně jsme však naprosto jasně povoláni k tomu, abychom ve všeobecném smyslu ukázali na deformaci, pokaženost Božího stvoření – včetně každého člověka – která má své důsledky právě v jednotlivých tragických a bolestných událostech – ať už v životě jednotlivce, národa nebo celého světa.
NTW si protiřečí – anebo alespoň „mlží“ – když na jedné straně mluví o „pošetilcích“, kteří se ptají jestli to či ono je trestem, varováním nebo znamením, a hned v dalším odstavci tvrdí, že sténání je to, když se lidé ptají „proč“ a nedostává se jim odpovědi. Ptát se „proč“ je lidské, nikoli pošetilé. Je to důkaz našeho omezeného poznání Boha a Jeho stvoření. A na každé „proč“ není hned odpověď. V některých případech budeme čekat až do věčnosti, abychom pochopili Boží jednání a události v našich životech a v existenci světa a celého vesmíru.
Sténání je určitě namístě. Sténáme nejen my, ale i celý vesmír, v očekávání na konečné vykoupení, vysbobození a nové stvoření. Sténání však neznamená to, že se povzneseme nad své problémy a budeme vnímat utrpení, které je evidentní po celém světě. Biblické sténání začíná tím naprosto legitimním a lidským „proč“, ale končí v důvěře v dobrého, svrchovaného Boha a Otce, skrze Pána Ježíše Krista. Klasickým biblickým textem je tu pro nás Žalm 73, kde klíčovým, přelomovým veršem je verš 17 : „Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží . . .“. Pro věřícího člověka je odpověď na všechna ta naše „proč“ vždycky ve „svatyni Boží“.
NTW píše : „Někteří křesťané si představují Boha jako někoho, který se na vše kouká z výšky, který všechno ví, nad vším má kontrolu, klidný a nedotčený problémy tohoto světa. Takový obraz ale v Bibli nenacházíme.“ NTW má pravdu v tom, že Bůh se „nekouká na všechno z výšky“. Jestli si však myslí, že Bůh nemá nade vším kontrolu, popírá tím svrchovanost Boží. Bůh je svrchovaný, jinak by nebyl Bohem, a má nade vším kontrolu, protože není bezmocný. Za vším a ve všem můžeme a musíme vidět Boží věčný záměr, který v časnosti pochopit nemůžeme.
Bůh není bezmocný, Bůh není nečinný, nepřihlíží ke zkaženosti a zlu svého stvoření bez účasti. Jeho účast vyvrcholila v Pánu Ježíši Kristu, kterého z lásky poslal a obětoval na kříži, a kterého svou mocí vzkřísil z mrtvých, aby se naše víra a naděje upínala k Němu (1.Petr.1,21). Kříž Pána Ježíše Krista a Jeho vzkříšení jsou definitivní odpovědí na všechna naše „proč“. To však chápe jen ten, který má Božího Ducha, uvádějícího do veškeré pravdy.
Olga Nedbalová
Od pana R. C. Sproula mám doma knížku Myslím, tedy věřím. Vyhovovala mi, je psaná i pro křesťany, kteří nejsou teologicky vzděláni a dává odpověď na vážně myšlené otázky, týkající se pravdivosti víry. Snažím se studovat Písmo, ale vím, že nikdy ze mně nebude teolog. Studuji hlavně proto, že mám pocit, že víra pouze založená na mých osobních pocitech je nedostačující. Ráda navštěvuji webové stránky Reformace, které mi přijdou také jako kvalitní zdroj biblických informací. Musím bohužel konstatovat, že v ČCE, kde patřím, se až tak moc otázky víry neřeší, spíše je to více o administrativě. Ale vyhovuje mi místní sbor a nemám sílu si hledat jiný. Zarazilo mě kázání synodního seniora Daniela Ženatého ze dne 29. 3. na ČT 2. Vyzdvihl tam, jak jsou důležití v současné době lidé z tzv. pečujících povolání. Vyznělo to, že ani nemusí „chodit do kostela“ a budou automaticky spaseni. Nikde tam nezaznělo spasení jen skrze víru v Ježíše Krista jako hlavní a zásadní podmínka. Bylo to zvláštní, takže pokud někdo je pečovatelka v domově důchodců, bude automaticky spasen? I když se k Ježíši nezná? Opravdu divné i vzhledem ke kauze, která proběhla v médiích na podzim, kdy některé pečovatelky se k seniorům nechovaly zrovna dobře, docházelo k ponižování atd. Měla jsem z toho opravdu divný pocit. Přijde mi nebezpečné takto veřejně šířit informace, které mohou u části lidí vyvolat mylné naděje. Vždyť je to zásadní otázka – buď bude člověk spasen pro život věčný nebo bude na věky zatracen. Proto jsem raději, když mě někdo „postraší“, ale zachrání mi život, než když mi bude někdo pochlebovat, ale ve finále mě tím odsoudí. Raději chci slyšet pro mě v této chvíli nepříjemnou pravdu, než přikrášlenou polopravdu, která ovšem není nic jiného než lež.
Karel Krejčí
Svět zachvátil pokrytecký záchvat modliteb. Je to asi stejné, jako když si kuřák myslí, že když se bude k Bohu modlit o zdraví, bude před negativními dopady kouření ušetřen. Mějme daleko větší odvahu zaměnit označení současné situace jako „Boží trest“ za přiznání, že všechno souvisí se vším. Jestliže stav naší planety a tedy naše životní prostředí se zhoršuje, nejspíše se to odrazí jak na našem zdraví, tak i na celkovém dění. Svět upadá do naivního náboženství.
Maja
Děkuji za další komentáře, jsou zajímavé a v mnohém přínosné. Taky si myslím, že Bůh má Svým způsobem vše pod kontrolou.
Často jsem slýchávala, jak se Bůh sice stará, ale i hojně trestá. O Jeho lásce skoro nic. Chci povzbudit, i sebe, že On nás v první řadě miluje, chtěl nás stvořit a mít s námi vztah. Já toužím po vztahu lásky a ne se pořád ohlížet strachy, co přijde zeshora, když něco neudělám podle zažitých náboženských představ. Ta změna vnímání Otce trestajícího, ikdyž starajícího se, v Otce bezpodmínečně milujicího, který nedopouští následky za každou naši chybu, je často běh na dlouhou trať, ale i s tím On u nás počítá.
Realtoltek
N. T. Wright …vůbec netuším kdo je tento pán a na základě jakých veršů to trvdí….
Eva Hájková
Jednou už tu o něm byl článek a tehdy jste s jeho názorem souhlasil, jak je vidět z diskuse.
https://www.krestandnes.cz/n-t-wright-tvrdi-ze-bible-nerika-o-nebi-to-cemu-veri-dnesni-krestane/