Ze všech teologických rozdílů, které v průběhu let postihly evangelikální křesťanství hlavně na Západě, se obzvláště hluboké rozdělení soustředí na moc Ducha Svatého a na způsob, jakým pracuje v církvi dnes.
Charizmatičtí a necharizmatičtí věřící se v rozhovoru pro The Christian Post shodli, že je možné přijmout kroky k vyřešení tohoto rozdělení, i když rozdíly zůstávají.
Někteří věří, že nadpřirozené dary Ducha svatého – jako jsou proroctví, jazyky, výklady jazyků, které jsou uvedeny v 1. Korintským 12 a 14 – pokračují dodnes.
Další říkají, že letniční konečně teologicky dospívají a rostoucí přítomnost nadpřirozených darů v křesťanských církvích je součástí velkého celosvětového pohybu Božího Ducha.
Jiní věřící začínají zkoumat nadpřirozeno detailněji a přiznávají, že zatímco věří v pokračování darů Ducha svatého, je sami nepoužívají. Jiní si zas nadále myslí, že takové dary byly určeny pouze pro určitou dobu v biblických dějinách a již nejsou aktivní(tento teologický směr se nazýva cessationism).
Reklama
Z pohledu Erica Bargerhuffa, profesora teologie na Trinity College na Floridě, který věří v skončení působení darů, navzdory hlubokému rozdělení v Kristově těle nad tímto tématem uvedl, že je možné dosáhnout určitého pokroku. „Hledání vzájemného pochopení je kritické,“ říká.
Bargerhuff dále zdůraznil, že rozhovoru může pomoci diskutovat o tom, co to znamená, „Boží slovo je dostačující“, a roli, kterou tato zkušenost má v celé debatě. „Úloha zkušeností musí být jasně definována a postavena na správném místě. Písmo interpretuje zkušenost, nikoliv naopak, „řekl.
Bargerhuff dodal, že extrémy na obou stranách jsou nezdravé, jako když se charizmatici představují jako „duchovnější“ nebo „vyšší třída křesťanů“ ; nebo naopak, když necharizmatici minimalizují „láskyplnou stranu křesťanství“ a jejich cesty vedou „do akademického, chladného a intelektuálního cvičení.“
„Proto vzájemná pokora, závazek k ústřednímu významu evangelia a doktríny, ochota zkoumat naše přesvědčení a zkušenosti prostřednictvím zdravých exegetických praktik a hluboký závazek k jednotě jsou klíčovými ke spolupráci,“ řekl.
Když letniční a charismatici selhávají
Reklama
Michael Brown, mesiánský židovský učenec a charizmatický teolog řekl, „charizmatické hnutí udělalo špatnou práci v oblasti kontroly sebe samých, a tak nás naši kritici mohli napadat.“ Ale tito kritici vylili z vaničky příslovečně s vodou i dítě a M. Brown trvá na tom, že kdykoli Bůh obnoví něco důležitého v církvi, jako je doktrína ospravedlnění v dnech Martina Luthera – což nebylo novým zjevením, ale pravdou, která byla pohřbena a ztracena pod mnohými vrstvami tradice – takové přechody nejsou nikdy hladké.
Brown je také autorem právě vycházející knihy, v níž kritizuje charizmatické církve za duchovní výstřelky, sexuální hříchy ve vedení, zneužití financí, doktrinální chyby, manipulaci a zneužití „prorockých“ zjevení, i když tvrdí, že dary Ducha Svatého jsou i pro dnešní den.
„Pokud se díváte na dějiny církve, bylo tady proroctví, stále existovalo uzdravení, lidé byli vysvobozeni od démonů, takže celá myšlenka, že to všechno skončilo v určitém okamžiku, ať už je to smrtí apoštolů nebo dokončení kánonu [Písma], je úplná historická fikce,“ uvedl Brown.
Autor:-mn- Zdroj: Christian Post Foto: youtube.com, David Yonggi Cho, Yoido Full Gospel Church, Soul, Korea, ilustrační
5 Komentáře
Karel Konečný
Připadá mi, že charismatici hledají předmětné jistoty a tak obcházejí víru. Navštěvují shromáždění význačných „divotvorců“, potřebují vnitřní uzdravení, povzbuzení a potěšení. To spýše charakterizuje lidi na cestě před pokáním neboli bez metanoi. Jistě je třeba říci co je to proroctví , co jsou to jazyky a výklad jazyků. Proroctví se má chápat jako vysvětlení současného stavu. Jazyky pak nejsou brebentění, ale srozumitelná řeč pro cizince a výklad z toho vyplývá. Zázraky pak znamenají odhalení a odkrytí stavu skutečnosti a pro ty by měl být duchovní zrak. Jistě, lidé očekávají nějaká kouzla, ale to je zřejmě omyl.
Petr Adamec
Když jde o překonání propasti, myslím, že je třeba spíše s pokorou hledat jak nás může druhý obohatit než vyjmenovávat, v čem nám připadá ujetý.
Karel Konečný
Klíčem k překonání propasti je právě Duch Svatý, který uvádí ve všelikou pravdu. A tu pravdu je třeba držet. Bez světla v temnotách to nejde. Obohacování se je více sebestřední, ale služba lásky druhým to je i láska k Bohu. Podle ovoce pak poznáváme čí duch v kom je.
Petr Adamec
Pokud mezi charizmatiky a letničními nevidíš žádné dobré ovoce a vidíš ho jen ve vlastním společenství, trpíš selektivní slepotou a falešnými brýlemi. Jsou falešné brýle katolické, evangelikální i charizmatické… představa, že ostatní je mají a jen já sám a mé společenství je bez brýlí a vidí to vše nejlépe a přesně je falešné vidění… Naopak Ti pomůže když se s pokorou vystavíš cizí teologii a praxi pokusíš se objevit, v čem je biblická, jaké důležité důrazy má… Automaticky je pokládat za neobrácené a úplně mimo není cesta.
Myslíš, že to jen oni potřebují najít tu pravdu co tobě ukázal duch Svatý a to je ta cesta k překonání propasti?
Karel Konečný
To se neodvažuji tvrdit. Ani nemohu tvrdit, že mi Duch Svatý něco ukázal, nemohu to potvrdit. Jenom vím, že je to správné, protože to souhlasí s přikázáním dvojí lásky.
Vím, že mnoho lidí má založenou víru na prožitcích, zážitcích a jenom ty prožitky hledají a tvrdí, že je za tím Duch Svatý. Já nečekám na nějakou komunikaci od Ducha Svatého, protože si myslím, že je to nemožné. Myslím, že právě v tom je mnoho omylů a tím pak nedorozumnění.