Křesťanské humanitární organizace podle portálu Crux v Nizozemsku nedávno upozornily na skutečnost, že křesťanští uprchlíci v zemi jsou pravidelně ohrožováni nebo šikanováni, zejména když byli dříve muslimové.
Faraidoun Fouad uprchl z Kurdistánu v severním Iráku. Jakmile bezpečně dorazil do Nizozemska, přišel do styku s křesťanstvím.
„Konvertoval jsem v roce 1999,“ řekl. „V roce 2002 mě Bůh povolal, abych oslovil své vlastní lidi. Přímo po mé konverzi na křesťanství jsem dostal první hrozby. Lidé, o nichž jsem si myslel, že jsou moji přátelé, se stali mými nepřáteli.“
Dostal se do bodu, kdy musel uprchnout z centra žadatelů o azyl, kde zůstával, aby žil s rodinou, kterou znal z církve. Přestože mu centrum již není bezpečné, stále se tam pravidelně vrací, aby evangelizoval.
„I muslimové, kteří nejsou příliš konzervativní, řekli mé ženě, že mě zabijí,“ řekl Fouad.
Pokoušel se s nimi mluvit. „Vybral jsem si klidnou cestu a promluvil jsem s nimi v soukromí. Někteří nereagovali, jiní byli ochotni mě poslouchat.“
Fouad uprchl z Iráku, když byl Saddám Husajn stále prezidentem. Řekl, že Kurdistán mu stále chybí a pravidelně se tam vrací, aby lidem pověděl o evangeliu. Fouad uvedl, že mnoho Kurdů v Nizozemsku a v Kurdistánu také konvertovalo ke křesťanství. „Chci je povzbudit a pomoci jim chodit s Ježíšem,“ řekl.
I když je křesťanem dvacet let a je ženatý s holandskou ženou, stále mu hrozí nebezpečí. Přesto nemůže zastavit evangelizaci.
„Každý den dostávám hrozby. Když něco na Facebooku zveřejním, často dostávám nenávistné reakce,“ řekl Fouad.
Někdy mu to říkají osobně, někdy jsou to textové zprávy. Několikrát oznámil hrozby policii. Fouad je přesvědčen, že každý, kdo se otevřeně hlásí ke křesťanství, bude dříve či později pronásledován. Stále však otevírá svůj dům všem.
Esther Mulder: „Můj otec mi řekl, že už nejsem jeho dcera“
Esther Mulderová bývala muslimka. V roce 1992 uprchla ze Somálska spolu se svou rodinou a přišla do Nizozemska. Ve čtrnácti letech se její rodiče rozhodli ji vdát. Mulderová pak raději uprchla z domu a dva roky žila na ulicích, od jednoho úkrytu k druhému. Vzala si Holanďana a přišla do kontaktu s církví prostřednictvím přítele.
Vzpomíná si na den, když přišla poprvé do kostela, jako by to bylo včera: „Okamžitě jsem se cítila vítaná.“ Zároveň se cítila provinile za to, že byla v kostele.
„Neustále jsem se rozhlížela a přemýšlel: Co když jeden z mých rodinných příslušníků přijde nebo někdo ze Somálska? V ten první den jsem začala mluvit s Bohem. Řekla jsem: Jestli jsi Bůh a jestli je to pravda, co říkají, necháš mě to cítit v mém srdci? Pak tě budu následovat a sloužit Ti. Trvalo to šest měsíců a pak jsem to cítila v mém srdci. Kazatel dal výzvu a já jsem přišla. Srdce mi bušilo v hrudi, ale cítila jsem se tak šťastná.“ Zároveň cítila mír, který předtím nikdy necítila.
„Po mé konverzi začaly útoky. Zvláště na Facebooku. Většinu času přicházejí od jiných Somálců,“ řekla Mulderová. „Píšou mi v somálštině, takže nikdo jiný není schopen pochopit, co říkají. Jednou jsem uveřejnila obrázek somálské konference, kde každý stál před křížem. Lidem se to nelíbilo a dostali jsme několik hrozeb. Bylo mi to opravdu líto.“
Deset let pracovala pro křesťanskou humanitární organizaci v Holandsku, zvanou Gave, a mnohokrát se podělila o své svědectví.
„Chci říct svůj příběh, protože je to příběh o věcech, které jsou špatné, ale pak se stávají lepšími. To je příběh křesťanské víry,“ řekla Mulderová.
Před pár lety byla v kontaktu s rodinou. „Modlila jsem se za ně.“ Není to ale takové, jaké by mělo být: „Když jsem tam, otec odchází z domu,“ řekla. „Poslední, co mi kdy řekl, je, že už nejsem jeho dcera.“ Je z toho smutná: „Je zapotřebí zázrak, aby se to změnilo k dobrému.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
-mn- Foto: Pixabay, ilustrační
