Vatikán – Problému vnitřních vysídlenců se věnuje dnes zveřejněné poselství papeže Františka ke Světovému dni migrantů a uprchlíků. Obrací pozornost k lidem, kteří kvůli konfliktům, živelným katastrofám či bídě museli opustit své domovy, ale nadále zůstávají ve své vlasti. Pouze v minulém roce potkal tento osud 33 milionů lidí. František poznamenává, že tito lidé žijí ve velké bídě a v mnoha zemích chybějí struktury, které by jim mohly zajistit pomoc.
František se opakovaně odvolává ke stále ještě trvající pandemii koronaviru, která vyostřila všechny další krize zasahující miliony lidí a “odkázala mezinárodní iniciativy a pomoc, nezbytně naléhavé pro záchranu lidských životů, na národní politické agendy”. Na druhé straně nám krizová situace dovolila zažít nejistotu, která je každodenním údělem uprchlíků.“
„Mohla by rovněž napomoci k rozvinutí dovednosti “naslouchat. Na našich ulicích po týdny panovalo ticho. Bylo to dramatické a zneklidňující ticho, které nám však nabídlo příležitost naslouchat volání těch, kdo jsou nejzranitelnější, vysídlenců a naší těžce nemocné planety. Jak dodává František, je to obzvláště důležité v naší době, kdy “se množí deklarace, ale vytrácí se postoj naslouchání”.
Inspirací k letošnímu poselství ke Dni migrantů a uprchlíků čerpal František z obrazu, kterým se nechal vést již papež Pius XII. v Apoštolské konstituci Exsul Familia (z 1. srpna 1952), totiž evangelií epizodou o útěku Svaté rodiny do Egypta. Odtud také nadpis poselství “Přinuceni uprchnout jako Ježíš Kristus. Přijímat, chránit, podporovat a integrovat vnitřní vysídlence”.
Papež zdůrazňuje v souladu s nedávno vydaným dokumentem vatikánského Úřadu pro integrální lidský rozvoj (Pastorační směrnice o vnitřních uprchlících, 5. května 2020), že tato skupina obyvatel si zaslouží týž přístup jako všichni jiní migranti a uprchlíci, a vztahuje na ně pravidle vyjádřená čtyřmi slovesy v podtitulu poselství. Připomíná zároveň základní křesťanskou pravdu, že Ježíš se zpřítomňuje v potřebných a tito lidé nám tedy dávají možnost setkání s Pánem.
Papež František pak shrnuje křesťanský přístup k vysídlenců v šesti slovesných dvojicích, vyjadřujících vždy příčinu a následek, doplněný o novozákonní příklad.
Je zapotřebí poznat je, abychom jim porozuměli. Podobně jako emauzští učedníci, kteří zprvu nepoznávali Ježíše kráčjícího s nimi. (Lk 24, 15-16). Vysídlenci nejsou čísla, nýbrž lidské bytosti, zdůrazňuje papež.
Je nezbytné přiblížit se jim, abychom sloužili. Není to samozřejmost, jak názorně ukazuje podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lk 10, 33-34).
Abychom se smířili, musíme naslouchat, jak ukázal Bůh sám, když poslal svého Syna na svět a chtěl slyšet lidské vzlyky lidskýma ušima (srov. Jan 3,16-17).
K růstu je nezbytné sdílení, po vzoru první křesťanské komunity, která byla jedno srdce a jedna duše a všechno měla společné (srov. Sk 4,32). Bůh nesvěřil zdroje naší planety pouze několika jedincům, musíme se naučit jejich sdílení, abychom rostli společně, zdůrazňuje papež.
Pokud chceme podporovat vysídlence, musíme je angažovat. Tak jako Ježíš v rozhovoru se samařskou ženou. “Pán naslouchá a promlouvá k jejímu srdci, aby ji pak uváděl do pravdy a proměnil ji v hlasatelku radostné zprávy.” Takže ona sama nakonec volá, “Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?” (Jan 4,29). Nasazení pro pomoc nám může bránit v zahlédnutí vnitřního bohatství lidí, kterým pomáháme, varuje papež a připomíná, že jejich situace se změní jedině pokud se stanou protagonisty své záchrany.
A konečně, je nutné spolupracovat, abychom budovali, jak k tomu vybízí apoštol Pavel v listu křesťanské obci v Korintě (srov. 1 Kor 1,10). K budování Božího království je třeba odolat pokušení závisti, nesvornosti a rozdělení, konstatuje papež a vztahuje požadavek spolupráce také šířeji na mezinárodní spolupráci, globální solidaritu i lokální úsilí o zachování našeho společného domu, podle původního Božího plánu.
Letošní poselství ke Světovému dni migrantů a uprchlíků, případajícímu na 27. září, končí papež František modlitbou inspirovanou postavou sv. Josefa, který se musel starat o rodinu při útěku před Herodem do Egypta: “Učiň , aby ten, který zakusil utrpení lidí utíkajících před nenávistí mocných, potěšil a chránil všechny ty bratry a sestry, kteří kvůli válce, chudobě a nedostatku opouštějí své domy a svou zemi, aby se jako uprchlíci vydali na cestu do bezpečnějších míst.” – napsal Papež František.
Autor: Vatikánský rozhlas Datum: 15. května 2020 Foto: YouTube – papež s chlapečkem ze Sýrie
