Mnichovská zrada a dnešek

30. září 1938 došlo k tzv. Mnichovské zradě. Britský premiér Neville Chamberlain a francouzský premiér Éduard Daladier podepsali smlouvu s Adolfem Hitlerem. Tato smlouva umožnila Hitlerovi, aby si vzal Sudety – část tehdejšího Československa. Češi a Slováci nebyli na tomto jednání zastoupeni. Mnichovská dohoda porušila dřívější vzájemnou obrannou dohodu mezi Spojeným královstvím, Francií a Československem. V následujících měsících po podepsání Mnichovské dohody si nacisté vzali kontrolu nad celým Československem. Do jejich rukou tak padlo velmi mnoho zbraní, munice a dopravních prostředků, které byly později použity k přemožení a ovládnutí Polska a Francie. 

Před Mnichovskou zradou německo-švýcarský protestantský teolog Karl Barth napsal dopis profesoru Josefu L. Hromádkovi, který tehdy sloužil českým protestantským církvím. Barth byl tehdy velmi známý vzhledem ke svému statečnému odporu vůči nacistické ideologii, který ho stál jeho profesuru v Německu a následnou deportaci. Někteří Barthovi kolegové ztratili své životy v nacistických vězeních.

Když jsem poprvé četl tento dopis v roce 1982, byl jsem šokován a překvapen. Dopis byl publikován německy a česky a patrně nebyl k dispozici anglicky. Se svým českým kolegou Pavlem Černým jsme dopis znovu otevřeli a přeložili do angličtiny. S řadou Barthových myšlenek bychom polemizovali, ale tento dopis je čisté zlato a stojí za to ho znovu číst uprostřed zápasů kolem Ukrajiny, evropské bezpečnosti a ve stále se měnící pozici americké administrativy. Dopis jsme publikovali ve Spojených státech amerických.

Thomas K. Johnson, zvláštní vyslanec Světové evangelikální aliance ke svatému stolci ve Vatikánu a vyslanec k humanitárnímu islámu a Pavel Černý

Dopis Karla Bartha J. L. Hromádkovi

Milý pane kolego, děkuji Vám srdečně za řádky, které jste mi napsal ke smrti mé matky. Užívám této příležitosti, abych Vám řekl, s jak upřímnou účastí jsme po všechny tyto týdny mysleli a jak v posledních dnech zcela zvláště myslíme na Vás, na Váš lid i na Vaši zemi. Jestliže nyní doma můžete ve dne v noci mysleti pouze na jednu věc, pak smíte být jistotně ujištěn o mně, že v myšlenkách stojím s Vámi bez přestání před toutéž otázkou.

Co je vlastně nejstrašnější, to není příval lži a brutality, který se valí z hitlerovského Německa, nýbrž možnost, že se může v Anglii, ve Francii, v Americe a také u nás ve Švýcarsku zapomínat: že se svobodou Vašeho národa stojí a padá dnes, pokud člověk může soudit, svoboda Evropy a snad nejen Evropy. Což se dostal celý svět pod uhrančivou moc obrovského hada? Což musí poválečný pacifismus vskutku končit v tak strašném ochromení jakékoli odvahy k rozhodování? Ještě se zdá – píšu to v pondělí 19. září v poledne – že západní mocnosti nevyřkly toho nejhoršího a nedaly souhlasu nesmyslným požadavkům Německa.

Ale což když to bude vyřčeno? Zůstane Vaše vláda a Váš národ pak přece pevným? Vidím jasně, jak nekonečné břímě a utrpení byste vzali na sebe. Přece se však odvažuji doufat, že synové starých husitů ukážou rozbředlé Evropě, že jsou na světě ještě i dnes muži. Každý český voják, který pak bojuje a trpí, učiní tak i pro nás a – pravím to dnes bez výhrady – učiní tak i pro církev Ježíše Krista, která v mlhovině Hitlerů a Mussoliniů buď klesne ve směšnost, anebo bude vyhlazena.

Podivné jsou to doby, milý pane kolego, ve kterých člověk nemůže při zdravých smyslech jinak mluvit, než že pro víru je nevyhnutelno odsunout rozhodně strach před násilím a lásku k míru na druhé místo a stejně rozhodně postavit lásku k svobodě na místo prvé! Nemohu potlačit naděje, že buď Praha zůstane pevná, pak Londýn a Paříž se snad také rozhodnou pro pevnost.

Na možnost ruské pomoci nemyslím rád, protože je to i v účinném případě vyhánění ďábla Belzebubem. Ale což my víme o plánech a úmyslech Prozřetelnosti Boží, které se v tom všem mohou uskutečnit? Jisto je pouze jedno: že co z lidské strany může být vykonáno na obranu, dnes musí být vykonáno na hranicích Československa a že dobré svědomí, se kterým to bude vykonáno – a také poslední úspěch! – závisí na tom, bude-li co možno nejvíce lidí, kteří svou důvěru složí nikoli na lidi, státníky, děla a letadla, nýbrž na živého Boha a Otce Ježíše Krista.

To bude nikoli na posledním místě Vaše starost: připomínat poznovu a poznovu Vašemu národu v této těžké přítomnosti a před snad ještě těžší budoucností Slovo Boží jako jedinou útěchu v životě i smrti. Německé bataliony mohou býti silnější, ale nevím, jak a odkud by mohly právě ony mít jistotu, která je konec konců jediná důležitá a rozhodující.

Jak se asi všechno utváří, než se octne tento list ve Vašich rukou? Neopomeňte říct všem mým přátelům ve Vaší zemi, že jsem s Vámi celým svým srdcem. Každý pozdrav a každé slovo, které mně můžete ještě napsat, bude mně důležité a drahocenné.

Dnes více než kdy jindy s Vámi spojený Váš Karel Barth

19. září 1938

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Připravil: Pavel Černý Datum: 24. března 2025 Foto: Wikimedia Commons – Karel Barth