říká švýcarský teolog a spisovatel Andreas Boppart
Pocházíte z křesťanské rodiny, která vás výrazně ovlivnila…
Ano. Moji rodiče a hlavně moje maminka jsou oba horliví křesťané. Maminka neměla lehký život, ale nikdy nepřestala věřit tomu, že Bůh je dobrý. V životě si podle mě musíme odpovědět na tři otázky. Existuje Bůh? Pokud existuje, je dobrý? A třetí otázka, která není tak jednoduchá: Je Bůh dobrý ke mně? To, jak si na ně odpovíte, nasměruje celý váš život. Moje maminka si na tyto otázky navzdory těžkostem dokázala odpovědět kladně, a to mě hodně ovlivnilo.
Vystudoval jste učitelství, pracoval jako středoškolský učitel a pak jste se stal kazatelem. Pracujete stále s mladými lidmi?
Mám čtyři dcery a bydlíme s další rodinou, která má také čtyři děti, takže jsem mladými lidmi obklopený (smích). Když jsem byl mladý, přirozeně mě přitahovala mladá generace. Učil jsem biologii, chemii, fyziku a matematiku a pracoval s mladými kriminálníky. Miluji matematiku a inspiroval mě například Pythagoras. Jenže pro mé studenty příliš inspirativní nebyl (smích). Nebyli schopni vedle sebe ani v klidu sedět, mlátili se, chovali se k sobě hrubě a já jsem pochopil, že Pythagoras jejich zlomená srdce nezmění. Potřebovali se setkat s Bohem, protože možná devadesát pět procent z nich mělo problémy doma, byli z rozvrácených rodin a sami byli rozbití. Věděl jsem, že pokud se s Bohem setkají, on jejich srdce obnoví. Proto jsem se stal kazatelem, začal jsem studovat teologii a mluvil s mnoha mladými lidmi.
Dělám to i dnes. Ve Švýcarsku máme každé dva roky konferenci, na kterou přijíždí asi šest tisíc mladých lidí. Během Letnic budu mluvit na jiné konferenci, kterou pořádáme společně se společenstvím sester, jejichž průměrný věk je něco před sedmdesát, ale milují mladou generaci. Koná se na jihu Německa a každý rok na ni přijíždí asi deset tisíc mladých lidí. Miluji mládež, ale nejen ji. Jsem nadšený z toho, že Bůh miluje lidi z každé generace a touží po osobním setkání s každým z nás.
Jsou nějaké rozdíly v tom, jak přistupujete k různým generacím?
Ano a ne. V německy mluvícím světě prožíváme hlubokou společenskou změnu. Samozřejmě že generace se vždy měnily, teď se však mění rychleji. Dnešní nastupující generace má jiné hodnoty, které přijímá z různých míst. Jsou jiní a věří jinak, měli bychom proto pro ně mít jiný způsob, jak jim předat evangelium. Dříve jsme byli poháněni pocitem viny. Evangelium se shrnulo do vyprávění: hřích, vina, Ježíš odpouští a čeká nás věčné nebe. Po dvou světových válkách to byla skvělá zpráva, lidé byli bez naděje, prožívali pocity viny a těšili se na věčnost.
Podle sociologů ale novou generaci pohání stud. Neřeknou, že dělají chyby, ale že jsou sami selháním, chybou, omylem. Na vině jsou sociální sítě, na kterých vidí jen krásné, dokonalé obrázky ze života ostatních naaranžované pěkně jako ve výkladech obchodů, zatímco jejich vlastní život v zákulisí vypadá jinak. Pokud jim navíc říkáme, že jsou i hříšní a vinní, poděkují nám a už s námi dál nechtějí mít nic společného. Nemyslí si, že potřebují odpuštění. Ve skutečnosti ho samozřejmě potřebují, ale tato část evangelia je nepřitahuje. Pokud jim však řeknu, že existuje Bůh, který je bezpodmínečně miluje, což je také součást evangelia, je to pro ně něco zcela jiného. Touží po bezpodmínečném přijetí. Často bohužel zapomínáme, že evangelium není pouze zprávou o hříchu, vině a odpuštění, ale o Bohu, který k nám přišel velmi blízko, stal se člověkem, aby nás miloval. Součástí evangelia vždy bylo to, že nás Bůh miluje, jen jsme o tom moc nemluvili.
To je přece hrozné, když si lidé myslí, že jsou jen nějaký omyl…
Pokud otevřete Bibli, zjistíte, že Bůh to neříká. Bůh říká: „Znám tě jménem.“ Celé pasáže Bible promlouvají k dnešní mladé generaci. Jako křesťané musíme znovu objevit krásu evangelia. Když se Ježíš po vzkříšení potkal s Petrem, který naprosto selhal, neslyšíme z jeho úst žádné odsouzení. Pouze se Petra zeptal: „Miluješ mě?“
Je v tomto směru nějaký rozdíl mezi mladými lidmi z křesťanských a nevěřících rodin? Mají i děti z křesťanských rodin pocit, že jsou omylem?
Žádný rozdíl nevidím, mladí jsou mladí a sociální kultura proniká všude. Jako církev máme v této oblasti co měnit, protože lidem nedokážeme dobře předávat Boží lásku a milost. Mám kamaráda, který v církvi sloužil jako hudebník, ženatý, otec tří dětí. Několikrát byl ale nevěrný své ženě. Jeho nevěra vyústila v nechtěné těhotenství, takže ji dále nemohl skrývat. Viděl jediné řešení – spáchat sebevraždu. Díky Bohu mu to nevyšlo. Nejsem šokovaný z toho, co udělal, ale z toho, jak jsme jako církev selhali v komunikaci. Nedokázali jsme ukázat, že jsme místem odpuštění, milosti a lásky. Můj přítel očekával pouze moralizování, odsouzení a odmítnutí.
My lidé z církve bohužel lidem dokážeme velice dobře říct, jak mají žít, co mají a nemají dělat. Samozřejmě jim musíme říkat pravdu, ale tu nenajdeme v seznamu dogmat, pravda je osoba. Ježíš říká: „Já jsem ta pravda.“ Víra proto znamená vztah s Bohem. Jsem přesvědčený, že musíme lidi spojit s Ježíšem, ukázat jim, jaký je, aby se pak mohli rozhodnout, zda ho chtějí, nebo ne.
Říkáte to lidem v církvích?
Ano a reakce se různí. Někteří to považují…
Ukázka z rozhovoru, který si můžete plném znění přečíst v letním dvojčísle časopisu Život víry. které přináší mj. dalších šest rozhovorů. Andreas Boppart dále mluví o tom, jak vyjít ze svých osobních i církevních „bublin“ a vstupovat s Bohem na nová území. O svých zkušenostech s evangeliem v praxi mluví například J. Oubrechtová, P. Kuba nebo P. Holý, o Božím mlčení P. Greig.
Nové číslo má téma „Stejná zpráva stokrát jinak“. Jak si poradit s tím, že vnucovat někomu svůj světonázor je v dnešním světě považováno za netolerantní a nemorální? Jak sdílet své svědectví? Jde to beze slov? Jak souvisí Dobrá zpráva s hraním her v kostýmech, punčem na korbě auta nebo kavárnou na nádraží? O tématu píšou také D. Novák, K. Hodecová, J. Peřtová, J. Unger, J. Vejmělka a další.
Do roku 1980 se v dopise svému mladšímu já vrací Jakub Limr, v článcích dalších zavítáme do pohádek i za misionáři do afrického Čadu.
Časopis přináší ohlédnutí za životem teologa Timothyho Kellera, tři příběhy čtenářů nebo virtuální rozhovor s bojovníkem proti obchodu s otroky W. Wilberforcem.
Prázdninové čtení dotváří fejeton a kreslený vtip Pavla Bosmana nebo soutěžní křížovka. Nechybí recenze, zprávy o církvi u nás i v zahraničí a oznámení o chystaných křesťanských akcíc
Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i elektronicky ve formátu PDF a zvukové podobě. Za pozornost stojí aktuální výhodná nabídka předplatného – můžete získat digitální a audio verzi zdarma.
Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.
Autor: Jitka Evanová Datum: 17. července 2023 Foto: foto archiv A. Boparta
