Michael Brown / Proč jsem přes všechny zlé zprávy plný naděje 

O špatné zprávy dnes není nouze, a to jak na národní, tak na globální úrovni. Politická scéna, zejména prezidentské klání, je nepřehledná, zatímco rozdělení na pravici a levici se stále prohlubuje. Protižidovské nálady u nás i v zahraničí vzrostly na děsivě vysokou a hluboce nebezpečnou úroveň, zatímco obavy z velké světové války stále rostou. A to jsem teprve na začátku. Depresivních zpráv je více než dost na to, aby v nás posilovaly pocity frustrace a beznaděje.

Proto nás nepřekvapilo, že podle nedávného průzkumu CNBC „66 % Američanů tvrdí, že jsou ‚pesimističtí, nyní i do budoucna‘, což je rekordní hodnota v sedmnáctileté historii průzkumu“. V souhrnu průzkumu je uvedeno: „Nikdy jsme nezjistili, že by lidé byli více frustrováni než teď.“

Proč tedy zůstávám uprostřed těchto těžkých časů plný víry a důvěry?

SOUVISEJÍCÍ – Michael Brown / Slovo povzbuzení pro ty, kterými otřásla obvinění proti Mikeu Bickleovi 

Není to jednoduše tím, že mám v sobě zakódováno být optimistou (i když to jistě pomáhá). A není to jen tím, že se mi v životě, v rodině a ve službě daří (i když jsem Bohu za jeho laskavost hluboce vděčný).

Místo toho je tu jedna základní věc, která mě udržuje plného víry a důvěry, totiž Boží podstata.

Jak se píše v 1. Janově 1,5: „Bůh je světlo, v něm není žádná tma.“ To je pravda. Nebo, slovy Jakuba, On je „Otec světel, u něhož není proměny ani zatmění.“ (Jak 1,17).

A nejen to, v jeho přítomnosti je plnost radosti (Žalm 16,11), což znamená, že když ho uctíváme a hledíme na něj, tato radost se stává i naší radostí; radostí, která není závislá na okolnostech.

Proto žalmista řekl: „I ve tmě svítá upřímným, milosrdným, soucitným a spravedlivým“ (Žalm 112,4).

Díky Němu – díky tomu, kým je – nejsem sklíčený ani frustrovaný.

To mi připomíná zkušenost, kterou jsem zažil jako poměrně čerstvý věřící v roce 1972.

Náš malý sbor s oblibou zpíval starý chvalozpěv „Veliká je věrnost tvá“, který začínal slovy: „Veliká je věrnost tvá, Bože, otče můj, u tebe není stínu změny. Ty se neměníš, Tvé milosrdenství neselhává, Jaký jsi byl, takovýnavždy zůstaneš.“

Sbor pak zpíval: „Veliká je tvá věrnost, veliká je tvá věrnost, ráno co ráno vidím nová milosrdenství. Všechno, co jsem potřeboval, Tvá ruka mi poskytla, Velká je Tvá věrnost, Pane.“

Když jsem zpíval tuto starou klasiku (což byla docela změna oproti hudbě, do které jsem se ponořil v předchozích letech, jako například „Dazed and Confused“ od Led Zeppelin nebo „Purple Haze“ od Jimiho Hendrixe), nevěděl jsem, že jádro textu je převzato přímo z Bible.

SOUVISEJÍCÍ – Michael Brown / Je na čase otevřeně mluvit o Andym Stanleym a homosexuálních křesťanech

Mějte na paměti, že stejná kniha obsahuje strašidelné obrazy zkázy a zoufalství, které jsou důsledkem hříchů Judska proti Hospodinu. V důsledku toho přišel strašlivý soud, který zanechal lid v rozvráceném a zdecimovaném stavu.

Jen se na chvíli zamyslete nad tím, jak mučivý to byl okamžik: “ Starší dcery sijónské sedí na zemi, mlčí. Házely si prach na hlavu, přepásaly se pytlovinou. Jeruzalémské panny svěsily hlavu k zemi. Zrak mi slábne pro slzy, mé nitro vře, moje žluč se vylila na zem pro zkázu dcery mého lidu, když děti a kojenci omdlévají na náměstích města. Svým matkám říkají: Kde je obilí a víno?,zatímco omdlévají na náměstích města jako probodení, zatímco vypouštějí svou duši do klína svých matek.

“ (Pláč 2,10-12).

Prorokovo osobní utrpení bylo také akutní, když popisoval dopad Božího hněvu na svůj vlastní život: „Probodl mé srdce šípy ze svého toulce. Stal jsem se terčem posměchu všeho svého lidu, celý den se mi posmívají v písni. Nasytil mě hořkými bylinami a dal mi pít žluč. Zuby mi vylámal štěrkem, zašlapal mě do prachu. Připravil mě o klid, zapomněl jsem, co je to blahobyt. Proto říkám: ‚Můj lesk je pryč a všechno, v co jsem doufal od Hospodina‘.“ (Pláč 3,13-18).

Proto pro mě bylo docela objevné zjištění, že přímo uprostřed knihy Pláč, jedné z nejbolestnějších a nejtemnějších biblických knih, prorok prohlásil: „Pro Hospodinovu velkou lásku nejsme zahubeni, neboť jeho soucit nikdy neslábne. Každé ráno se obnovuje, velká je tvá věrnost“ (Pláč 3,22-23).

Ale to není všechno, co chtěl říct – a to je to, co mě v roce 1972, kdy jsem poprvé četl celou Bibli, tak dramaticky zasáhlo.

Právě uprostřed této temnoty, tohoto živoucího pekla, něčeho mnohem horšího, než co většina z nás prožila, řekl také toto: „Vzpomínám na své trápení a bloudění, na hořkost a žluč. Dobře si na ně vzpomínám a má duše je ve mně sklíčená. Přesto si to připomínám, a proto mám naději: Pro Hospodinovu velkou lásku nejsme zahubeni, neboť jeho soucit nikdy neslábne. Každé ráno se obnovuje, velká je tvá věrnost“ (Pláč 3,19-23).

Ano, říkal, moje situace je hrozná. Ano, potvrdil, bolest mého lidu je zdrcující. V důsledku toho vyznával, že je sklíčený a utrápený.

Ale tam se nezastavil. Vzpomněl si na Hospodinovu velkou lásku. Vzpomněl si na Boží povahu. Uvažoval o jeho milosrdenství a dobrotě a místo aby si stěžoval, vzdával chválu: Tvá věrnost je veliká! Tvé milosrdenství se každé ráno obnovuje. (To je něco, co stojí za to přežvýkat. Stejně jistě jako slunce vychází každý den, i Boží milosrdenství vycházejí znovu).

A tak posiluje své srdce a prohlašuje: „Říkám si: ‚Hospodin je můj úděl, proto na něj budu čekat. Hospodin je dobrý k těm, jejichž naděje je v něm, k tomu, kdo ho hledá; je dobré tiše čekat na Hospodinovu spásu“ (Pláč 3,24-26).

Proto bude trpělivě snášet, plný naděje a beze strachu (viz 3,27-40).

My, kteří žijeme dnes, více než 2 500 let po napsání Pláče a téměř 2 000 let po Ježíšově smrti a vzkříšení, máme další důvod k povzbuzení.

Boží Syn zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých. A protože vstal z mrtvých, víme, že každý Boží záměr se nakonec uskuteční a že každý ďáblův plán bude nakonec zmařen.

To je pro mě základem mého povzbuzení a naděje – ne jedinou příčinou, ale základem. Povzbuzuji vás, abyste se těchto božských skutečností chopili sami!

Jste-li ve správném vztahu s Bohem skrze víru v Ježíše – Mesiáše, pak i vy můžete říci: „Je-li Bůh s námi, kdo je proti nám?“. (Římanům 8,31)

Odpověď je jasná: nikdo!

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je letniční teolog a publicista Zdroj: The Christian Post Datum: 1. ledna 2024 Foto: Pixabay – ilustrační