Smrt Ruth Ginsburgové vyvolala mnoho rozhovorů o hodnotě přátelství mezi lidmi, jejichž pohled na život a svět se výrazně liší. Během své kariéry udržovala liberálka Ginsburgová dlouholeté přátelství se soudcem Antoninem Scaliou – postavou, která měla alespoň z ideologického hlediska velmi odlišné názory.
Jejich přátelství se rozšířilo i na jejich rodiny, které někdy společně oslavovaly Nový rok. Na jedné nezapomenutelné fotografii jsou Scalia a Ginsburgová vidět při společné jízdě na slonu během společné rodinné dovolené v Indii.
SOUVISEJÍCÍ – Jak mne List Římanům 5 přivedl ke Kristu poté, co utrpení zahubilo mou víru
Teolog James Eglinton ve svém článku pro portál The Gospel Coalition vysvětluje, že ve světě, kdy se za přátele považuje jen někdo, kdo se na věci kolem dívá stejnou optikou, je možné to považovat za něco velmi pozoruhodného. Přirozeně to vyvolává otázky, jak takový vztah může vůbec fungovat? Je to možné bez toho, aby člověk slevil ze svých hodnot?
Na zamyšlení nad těmito otázkami, dává příklad jiného zajímavého přátelství z minulosti, mezi křesťanským teologem Hermanem Bavinckem (1854–1921) a liberálním skeptikem Christiaanem Snouckem Hurgronje (1857–1936 ). Bavinck a Snouck byli synové pastorů, kteří se poprvé setkali jako studenti na univerzitě v Leidenu. Navzdory těmto společným věcem se jejich životní cesty ubíraly diametrálně odlišným směrem.
Snouckův otec byl pastorem v hlavní holandské reformované církvi, který musel skončit kvůli tomu, že opustil svou první manželku a s mladší ženou (Christiaanovou matkou) uprchl do Londýna. Jeho rodina patřila k nizozemské šlechtě. Christiaan jako mladý aristokrat pocházel z diskutabilní větve prestižního rodokmenu.
Naproti tomu Bavincks pocházel ze skromnějších poměrů. Hermanův otec Jan byl tesařův syn, který se stal pastorem v menší, teologicky konzervativní křesťanské reformované církvi.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Poté, co se Herman a Christiaan jako studenti spřátelili, zůstali v těsném kontaktu i po zbytek svého života, přestože se odlišnost jejich názorů v průběhu let jen zvětšovala. Nemáme žádnou jejich společnou fotografii, zachovala se však jejich celoživotní korespondence, kde sdílejí osobní boje, argumenty v otázkách víry a politiky nebo životní radosti či boje.
SOUVISEjÍCÍ – Je Duch svatý skutečná bytost?
Jejich dopisy jsou oknem do bohatého a upřímného přátelství mezi dvěma mysliteli, kteří zastávali radikálně odlišná přesvědčení o křesťanství. Nabádají nás, abychom se zamysleli nad povahou přátelství v kultuře, kde vztahy fungují jen v úzkých ideologicky podobných skupinách.
Různé životní dráhy
Bavinck a Snouck se po skončení společného studia vydali různými směry: Bavinck se stal slavným teologem a až do své smrti zůstal věrný ortodoxní, společensky angažované křesťanské zbožnosti. Snouck získal doktorát z islámských studií. Během své cesty do Mekky, konvertoval k islámu. V centru islámského světa se mu podařilo pořídit unikátní fotografie a své zážitky popsal v knize, která mu vynesla mezinárodní slávu.
Následující roky žil jako muslim v dnešní Indonésii, kde měl několik muslimských žen a dětí, než se vrátil do Nizozemska, kde si obnovil svou liberální holandskou identitu a oženil se s Nizozemkou. Byl bezpochyby nejslavnějším orientalistou své generace a v té době byl mnohem slavnější než jeho křesťanský přítel.
Navzdory všem těmto úžasným kontrastům mezi nimi fungovala rušná korespondence. Z jejich dopisů je zřejmé, že si oba vážili „kritického přátelství“ a věřili, že jejich postřehy brzy ztmavnou, když jsou obklopeni těmi, kteří uvažují stejným způsobem.
Věřili, že skutečně bystrý myslitel potřebuje blízkého přítele, kterému může věřit, ale který nesdílí jeho nejzákladnější životní světonázory. Bavinck jednou popsal jejich vztah jako „oponenty, kteří jsou také přáteli“.
Z tohoto důvodu si navzájem pravidelně četli a diskutovali o svých spisech – často to vedlo k jasnému nesouhlasu. Jejich interakce s islámem, sekularizací, autoritou Písma a především s tvrzením o pravdě křesťanské víry nás nenechává na pochybách, že jejich přesvědčení představovala zcela odlišné světy.
Bavinckova kniha Filozofie zjevení byla napsaná jako apologetická práce a zaměřila se na skeptiky, Zdá se být napsána, alespoň zčásti, ve snaze přesvědčit Snoucka, ačkoli z jejich pozdějších diskusí o knize nevypadá, že by se to podařilo.
Oba muži si byli vědomi toho, že se jejich vzdálenost s lety jen zvětšuje, přesto zůstali svému „kritickému přátelství“ oddáni až do konce. Na takovém přátelství je určitě něco poutavého. V příběhu Bavinck-Snouck vidíme dva lidi, kteří si kladli stejné otázky, teologické i sociální, ale ze zcela odlišných perspektiv: je možné poznat Boha? Pokud ano, jak? Je náboženství pouze záležitostí lidské kultury (Snouck), nebo realitou, která ukazuje na něco vyššího (Bavinck)?
Po celý život je jejich přátelství upřímným a velmi dlouhým rozhovorem dvou myslitelů, kteří sdíleli dvojí motivaci: přesvědčit toho druhého a také se od něj učit.
O století později zůstává tento příklad velmi poučný: nehrál žádnou malou roli v tom, aby se Bavinck stal bystrým a přesvědčivým spisovatelem, kterého nyní mnozí milují. Zůstává však také příliš vzácným příkladem – snad stejně vzácným jako pozorování soupeřících soudců na stejném slonu.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 19. října 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
1 Komentář
Realtoltek
K přátelství je nutný dialog, diskuze a polemika. Bohužel to řada lidí vydávající se za elity neumí. Považují svůj názor za jediný pravý, správný a dobrý.
Místo aby vedli polemiku, tak se obklopí svým kultem pokrytců, podržtašek a prospěchářů, kteří je vehementně poplácávají po zádech.