V duchu Pavlových listů věřícím napsal Martin Luther King imaginární dopis americkým křesťanům. Svůj text koncipuje podle epištoly Římanům. Dne 4. listopadu 1956 doručil dopis baptistickému sboru na Dexter Avenue v Montgomery v Alabamě.
V čase, kdy Spojené státy slaví Den Martina Luthera Kinga, zveřejnil portál Church Leaders úryvek na připomenutí odkazu tohoto bojovníka za občanská práva.
Já, apoštol Ježíše Krista z vůle Boží, vám, kteří jste v Americe, milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, skrze našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista.
SOUVISEJÍCÍ – Sen Martina Luthera Kinga je stále aktuální
Už dlouhá léta toužím po tom, abych vás mohl navštívit. Hodně jsem o vás slyšel a o tom, co děláte. Slyšel jsem o fascinujících a ohromujících pokrocích, kterých jste dosáhli ve vědecké oblasti. Slyšel jsem o vašich úžasných metrech a blikajících letadlech. Prostřednictvím svého vědeckého pokroku jste byli schopni překročit obrovskou vzdálenost a tím spoutat čas do řetězů. Otevřeli jste nebeské dálnice přes stratosféru. Takže ve vašem světě jste umožnili lidem snídat v New Yorku a večeřet v Paříži. Slyšel jsem také o vašich mrakodrapech s jejich úžasnými věžemi tyčícími se k nebi. Slyšel jsem o vašich velkých medicínských pokrocích, které vedly k vyléčení mnoha strašlivých ran a nemocí, a tím vám prodloužily životy a přispěly k větší bezpečnosti a fyzické pohodě. To vše je úžasné. Ve své době můžete dělat tolik věcí, které jsem já v řecko-římském světě své doby dělat nemohl. Ve vaší době dokážete ujet za jeden den vzdálenosti, které by mně zabraly tři měsíce. To je úžasné. Udělali jste obrovský pokrok v oblasti vědeckého a technologického rozvoje.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Ale Ameriko, když se na vás dívám z dálky, zajímalo by mě, zda váš morální a duchovní pokrok byl úměrný vašemu vědeckému pokroku. Zdá se mi, že váš morální pokrok zaostává za tím vědeckým. Váš básník Thoreau mluvil o „vylepšených prostředcích vedoucích k nevylepšenému cíli“. Jak často je to pravda. Dovolili jste, aby hmotné statky, kterými žijete, předčily duchovní cíle, pro které žijete. Dovolili jste své mentalitě, aby předběhla vaši morálku. Dovolili jste své civilizaci, aby předčila vaši kulturu. Svým vědeckým pokrokem jste si podmanili vzdálenosti ve světě, ale svým morálním a duchovním pokrokem jste nebyli schopni vybudovat přátelství s dalšími národy. Takže, Ameriko, naléhám na vás, abyste udrželi svůj morální pokrok v souladu s tím vědeckým.
Jsem nucen vám napsat o odpovědnosti, která je na vás kladena, abyste žili jako křesťané uprostřed nekřesťanského světa. To jsem musel udělat já. To musí udělat každý jeden křesťan. Ale chápu, že v Americe je mnoho křesťanů, kteří vkládají svou důvěru v systémy vytvořené člověkem. Bojí se být jiní. Jejich velkou obavou je, aby byli společensky akceptováni. Žijí podle nějaké takové zásady, jako je tato: „Všichni to dělají, takže to musí být správné.“ Pro tolik z vás je morálka pouze společenským konsensem. Ve vašem moderním sociologickém žargonu jsou mravy přijímány jako správné způsoby. Nevědomě jste dospěli k přesvědčení, že to, co je správné, se řídí podle většinového mínění. Kolik z vás vložilo svou důvěru v tento způsob života.
Ale američtí křesťané, musím vám říci, jak jsem před lety řekl římským křesťanům: „Nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale buďte proměněni obnovením své mysli. Nebo jak jsem řekl filipským křesťanům: „Jste kolonií nebes.“ To znamená, že ačkoli žijete v čase, vaše konečná destinace je říše věčnosti. Máte dvojí občanství. Žijete v čase i ve věčnosti; jak v nebi, tak na zemi. Proto se vaše důvěra neopírá o vládu, ani stát, ani národ, ani žádnou člověkem vytvořenou instituci. Křesťan vděčí za svůj konečný cíl Bohu, a pokud je nějaká pozemská instituce v rozporu s Boží vůlí, je vaší křesťanskou povinností se proti ní postavit. Nikdy nesmíte dovolit, aby přechodné pomíjivé požadavky člověkem vytvořených institucí měly přednost před věčnými požadavky Všemohoucího Boha.
Na americké církvi mě bezmezně znepokojuje ještě jedna věc. Máte kostely pro bílé a máte kostely pro černé. Dovolili jste segregaci vplížit se dovnitř církve. Jak může takové rozdělení existovat v pravém těle Kristově? Musíte čelit tragické skutečnosti, že když v neděli ráno v 11 hodin vstanete a zazpíváte „Všichni vzdejme chválu moci, která je v Ježíšově jménu“ a „Drahý Pán a Otec celého lidstva“, stojíte v nejvíce segregované hodině křesťanské Ameriky. Říkají mi, že ve světě zábavy a jiných sekulárních institucích je větší integrace než v křesťanské církvi. Jak tragické to je.
SOUVISEJÍCÍ – Dárek na Valentýna? Do aukce míří vzácný ručně psaný text M. L. Kinga o lásce
Mohu říci jen slovo těm z vás, kteří bojují proti tomuto zlu. Vždy se ujistěte, že bojujete křesťanskými metodami a křesťanskými zbraněmi. Nikdy nepodlehněte pokušení zahořknout. Když usilujete o spravedlnost, dbejte na to, abyste konali důstojně a disciplinovaně, pouze za použití zbraně lásky. Nedovolte, aby vás nějaký člověk stáhl tak hluboko, aby jste ho nenáviděli. Vždy se vyvarujte násilí. Pokud podlehnete pokušení použít ve svém boji násilí, nenarozené generace budou svědky dlouhé a bezútěšné noci hořkosti a vaším hlavním odkazem do budoucnosti bude nekonečná vláda nesmyslného chaosu.
Ve svém boji za spravedlnost dejte svému utlačovateli vědět, že se ho nepokoušíte porazit nebo ponížit, nebo mu dokonce oplatit nespravedlnosti, kterým jste museli čelit. Dejte mu vědět, že hledáte spravedlnost pro něj i pro sebe. Dejte mu vědět, že hnisající vřed segregace oslabuje bělocha stejně jako černocha. S tímto postojem budete moci svůj boj udržet na vysoké křesťanské úrovni.
Teď se musím rozloučit. Doufám, že vás tento dopis shledá silnými ve víře. Je pravděpodobné, že vás v Americe neuvidím, ale setkám se s vámi v Boží věčnosti. A nyní Tomu, který je schopen nás uchránit před pádem a pozvednout nás z únavy zoufalství k plnosti naděje, od půlnoci zoufalství do úsvitu radosti, jemu buď moc a sláva na věky věků. Amen.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 20. ledna 2022 Foto: Wikimedia Commons – Martin Luther King
4 Komentáře
Karel Krejčí
To vše napsané je pravda a skutečnost. S odstupem času ale vyvstává ještě horší nebezpečí, než ona zmíněná pozlátková pozitiva, jenž jsou však posuzováno optikou skutečných a trvalých hodnot ve skutečnosti negativa. To ještě větší nebezpečí spočívá ve ztrátě svobody, jak jednotlivce, tak celku. Dopady ztráty svobody a svobodné volby jsou a budou ještě devastující, než ony úžasné pokroky na poli vědy, techniky, zdravotnictví atd. Nyní se nám ještě podařilo tuto svobodu obhájit. Nám ještě ano …
Karel Krejčí
Po lásce je svoboda nejcennější hodnota. Nedá se nahradit ani ošidit ekonomickými výsledky, ukazateli, grafy apod. Svoboda nezaručuje vždy správnou volbu nebo nevyhnutí se nezdaru. Ale takový je přece život. Papež podmiňuje lásku důkazem, kdežto Bůh nikoli, Bůh nám ji dokazuje svobodnou volbou.
Eva Hájková
Ale není naše svobodná volba tak trochu iluzí? Vždyť spousta lidí je natolik sugestibilních, že to, co vnímají jako svobodnou volbu, prostě jen někde nevědomě „pochytili“ a věří tomu, že jde o jejich „vlastní“ rozhodnutí. Nemusí jít vždy jen o přejímání tzv. „většinového mínění“, které je zmíněno v článku. Klidně nás může ovlivnit i menšinové mínění, pokud ta menšina má na nás velký vliv. Nebo dokonce náhodně vyslechnuté mínění, které se v nás nevědomky „uhnízdí“.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/koronavirus-vakcina-znacna-cast-vedlejsich-ucinku-vakcin-je-jen-v-hlavach-lidi-ukazala-studie-186174
Byli Adam a Eva svobodní, když měli svobodnou volbu rozhodnout se, zda poslechnou hada?
Bůh jim vlastně ponechal svobodu stát se nesvobodnými.
Karel Krejčí
No vidíte paní Hájková, vy jste otevřela velice zajímavé téma, které přímo souvisí s vnímáním naší reality. Jako příklad si můžeme použít lidové rčení, že když dva dělají totéž, není to totéž. Nepochybně máme šikovné a stejně tak špatné řemeslníky, máme schopné intelektuály a stejně tak špatné a přitom dělají stejnou věc. Shodně dopadneme i v případě, když si přisvojíme názor nebo poznatek od někoho jiného s tím předpokladem, že když „funguje“ u něho, musí fungovat i u mne. Ale to vůbec nemusí být pravidlem. Jsme jako bytosti složeni z těla, duše a ducha. Může se tedy stát, že intelektem přijmeme nějaký názor, ale naše nitro s ním nesouzní, je jinde a výsledkem může být opak toho, co jsme očekávali. Je to jakési nechtěné a nevědomé obelhávání sama sebe. Jestliže nejsou ony tři složky v harmonii, jsme zmateni a unášeni děním kolem nás – nerozumíme si sami sobě, nevěříme si a nejsme si jisti sami s sebou. Bojíme se svobody. I to je nepochybně forma nemoci.