Na něco podobného jsem dnes narazil u Jeremjáše. Ve 29. kapitole (11-13) čteme známý text, kterým se křesťané často uklidňují, že věci budou „v pořádku“ (čti „podle jejich představ“): „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucna.“ Krásné! Při bližším čtení ale zjistíme, že toto hluboké a zajisté platné ujištění dává Bůh Izraeli v kontextu prorockého oznámení, že budou odvlečeni do Babylona, že vykořenění ze zaslibené země je součástí Jeho jednání s nimi, a že ti, kdo říkají, že Bůh by přeci něco takvého nedopustil, jsou falešní proroci, se kterými si to Nejvyšší ještě vyřídí. Je to hlboké ujištění v kontextu Boží svrchovanosti nad lidskými životy. Jeho záměry jsou veskrze dobré, jsou o pokoji, ne o zlu, o naději, ne o zoufalství. Na to má Boží lid pamatovat na cestě do zajetí. Ujištění pokračuje zaslíbením Božího otevřeného ucha a náruče i za okolností, které jsou bolestné, a to dokonce z Božího nařízení (toto Boží jednání má samozřejmě svoji historii, nejde o nějaký  vrtoch na straně Nejvyššího): „Budete mě volat a chodit ke mě, modlit se ke mě, a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mě budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl…“