Po nedávném teroristickém útoku v Londýně se ukázalo, že onen zločinec krátce před činem s někým utajeně komunikoval pomocí šifrovací aplikace WhatsApp ze svého mobilu. Záhy se ozvala britská ministryně vnitra s nepůvodním názorem „že by se to šifrování na internetu mělo zakázat“.
Ano, jistě bychom rádi, aby policejní vyšetřovatel věděl co nejvíc o činnosti zločince, ale je něco takového možné bez zásadní destrukce světa, ve kterém žijeme?
Je to nový nápad?
Není: V 90. letech Phil Zimmerman – ze soukromého zájmu, bez profesionálního zázemí – v USA vytvořil vynikající šifrovací program PGP, umožňující na každém PCčku zašifrovat cokoli velmi silným způsobem – a tento program dal volně k dispozici celému světu. Nastala diskuse, co je víc – jestli zlepšení osobní svobody a soukromí pro slušné lidi, mj. v diktátorských režimech, nebo možnosti zneužití pro organizovaný zločin. Americká vláda se pod jakousi záminkou neúspěšně pokusila Zimmermana obžalovat, ale po několika letech uznala, že šifrování je oprávněná funkce a nedá se s tím nic dělat.
Mezitím proběhlo několik podobných případů, kdy si vyšetřovatelé a špioni na různých úrovních přáli, aby šifrování bylo úmyslně zprzněné tak, aby ho mohli překonat, ale neuspěli.
Jak bezpečné je dnešní šifrování
Dnešní šifrovací techniky dostupné na běžném počítači nebo telefonu jsou technicky mnohonásobně silnější, než ty, které rozhodovaly o výsledcích II. světové války. Na vysoké škole, v předmětu „Teorie informace“ se student dozví, že každá šifra, každé zabezpečení, se dá prolomit, je to „jen“ otázka nákladů, které u dobré šifry by byly astronomické. Nelze udělat takovou šifru, které by byla proniknutelné jen pro muže zákona, ale neproniknutelná pro jiné. Pokud uděláme „zadní vrátka“, kterými může projít policejní vyšetřovatel, pak drasticky snižujeme bezpečnost celé šifry.
Účinné šifrování je tedy běžně možné, a že existuje mnoho kreativních cest, jak utajit komunikaci na síti. Dokonce jsou takové metody, které ukryjí šifrovanou zprávu někam, kde to nikdo nehledá, třeba do obrázku – a podobných kreativních cestiček lze najít bezpočet. Kdyby některé cesty byly zákonem zakázány, lidi si najdou jiné.
Architektura Internetu tomu napomáhá tím, že poskytuje lidem mnoho různorodých možností pro svobodnou komunikaci a státům dává málo možností pro její kontrolu.
Jak časté a důležité je šifrování v našem světě?
Jistý politik se proslavil výrokem v televizi: „Vy jste někdy šifroval? Já jsem nikdy nešifroval.“ Přitom si zřejmě nebyl vědom toho, že šifrování používá kdykoli zapne svůj mobilní telefon, nebo když si prohlíží stránku na Wikipedii.
(Indicie: Když adresní řádka ve vašem webovém prohlížeči začíná https://, kde důležité je písmeno „s“, pak vaše komunikace JE šifrovaná).
Před časem se Putinův režim pokoušel o cenzuru ruské Wikipedie tím, že by lidem na svém území zablokoval přístup k některým stránkám, které považoval za „závadné“. Jenže padla kosa na kámen: Protože Wikipedie komunikuje šifrovaně, „cenzor“ nepozná, na jakou stránku se díváte, a nemůže se rozhodnout, zda ji chce blokovat. A zakázat celou Wikipedii, toho se zatím ani Putin neodvážil.
A zcela zvláštní kapitolou jsou banky, které jsou na šifrování totálně závislé a v zájmu svých klientů jsou na technologii velmi přísné a vybíravé.
Dá se tedy šifrování zakázat tak, aby ho nemohli zneužívat zločinci, zejména teroristi?
Kdyby se zákonodárci pokusili zamezit používání šifrovacích technik na internetu, pouštěli by se do velké destrukce: V první řadě by museli vyřešit situaci bank, které jsou na šifrované komunikaci životně závislé a velmi neochotné ke kompromisům. Dále by se ocitli v opozici proti celému digitálnímu průmyslu, který by musel rázem draze měnit celé průmyslové standardy, aby takovému zákazu vyhověl. A teroristi? Ti by sledovali práci kreativních jedinců nespokojených s takovým zákazem a brzy by si našli nové cesty jak utajit svou komunikaci.
Tudíž odpověď je: Státy se mohou pokusit šifrování regulovat, ale svého cíle nedosáhnou. Asi jako nemohou nařídit, aby voda tekla do kopce.
