Této akce se účastnilo několik stovek jeho oddaných. Kromě jiných tam také byly dvě zpěvačky, rodné sestry. Ty se podělily s médii o tom, jak to bylo… Večer před akcí jim prý zavolali, že je třeba, aby se ráno dostavily do historického muzea. Řekli jim, že mají být slavnostně oblečené a nalíčené, protože se bude dělat společná fotka. Akce prý má mimořádný politický význam. Tak se holky ráno podle instrukcí vydaly do muzea. Tam byla řada dalších umělců, úředníků a vojáků. Všem sebrali mobilní telefony. Pak je posadili do autobusů a odvezli do Paláce nezávislosti. Holky se usadily do křesel, a protože bývají na různých akcích a setkání, kde bývá Lukašenko, pomyslely si, že to bude další nějaké setkání s ním. Pak vyšla na scénu ceremoniářka a oznámila, že za chvíli se odehraje slavnostní prezidentská přísaha. Všichni byli v údivu, nikdo o tom nevěděl a nečekal to. Když se přísaha odbyla, lidé vyšli ze sálu na dvůr paláce, kde stáli ozbrojenci se samopaly (asi to byla ochranka paláce a prezidenta?). Přijely autobusy, lidé do nich nastoupili a autobusy je odvezly zpět do historického muzea. Tam je propustili a mohli jít domů. Tak takovýmto způsobem si Lukašenko pošimral své ego… Kromě svědectví těchto dvou zpěvaček jsem četla ještě jedno další, které bylo velmi podobné.
Lidé si z té inaugurace dělají legraci, hned se na to téma objevily vtipy, do ulic vyšly ženy s korunami na hlavě (že se jako nechaly korunovat), na ulicích se hrají scénky, kde probíhají inaugurace kdekoho, třeba plyšového medvěda.
Mnoho států včetně celé EU oznámilo, že Lukašenka nepřijímají jako prezidenta. Jeho pravomoci, vyplývající z voleb r. 2015 končily až 5. listopadu. Mohl v klidu ještě 1,5 měsíce „prezidentovat“. Tím, že „složil přísahu“, jeho pravomoci z r. 2015 přestaly platit, a jelikož nyní ho státy neuznaly, nebudou ani uznávat jeho úkony, podepsané smlouvy apod. V praxi to znamená například to, že před časem opustil Bělorusko americký velvyslanec. Nyní Amerika jmenovala nového, ten ale do země nepřijede, protože velvyslanci skládají slib do rukou hlavy hostitelského státu, a kdyby velvyslanec přijel a slib udělal, de facto by to znamenalo, že Amerika Lukašenka uznala. Zajímavé je, že Lukovi poblahopřály pouze dva státy – Čína a Kyrgystán. Ani Putin mu neblahopřál, Moskva to pouze komentovala tak, že inaugurace prezidenta je vnitroběloruská věc, do které nikomu nic není. Lukašenko se nechal slyšet, že Bělorusko se nikoho neprosí o to, aby uznal jeho volby a prezidenta.
V průběhu všech těch dnů, kdy jsem vám nepsala, včetně této soboty, stále vycházejí do ulic stovky, tisíce lidí, v sobotu desetitisíce, zejména navečer. V noci se hrají na ulicích měst divadla a pořádají koncerty. Umělci vesměs stávkují, tak zadarmo účinkují na ulicích. Herci hrají, muzikanti koncertují. Skvělou věc udělal filharmonický sbor – už před časem jsem vám posílala video, jak zpívali duchovní hymnus Všemocný Bože před budovou filharmonie. V následujících dnech pak začali obcházet Minsk a na různých nečekaných místech, jako jsou nádraží, obchodní centra, metro apod., zpívají tuto a ještě jednu mocnou patriotickou píseň. Časem pozvali lidi, kteří by se k nim chtěli přidat, a říkají si „národní sbor“. Občas se někde na nějakém místě někdo snaží zadržet dirigenta, tomu se ale vždycky podaří zmizet v davu, zpěváci dozpívají i bez něj a pak se vmísí do davu, který se na těch místech sejde…
Prakticky každý den dochází k zadržování desítek až stovek lidí do celé zemi. Většinu z nich po pár hodinách propustí, některé soudí a odsoudí je k pokutám nebo několikadenním vězením. Od 9. srpna již ve vězení pobývalo nebo dlouhodobě pobývá na 12 000 lidí! Někdy sbírání lidí probíhá více méně pokojně, jindy s násilím, těžko říct, čím se to řídí. Jisté ale je, že na lidi to prostě neplatí. Nezastraší je to. Na otázky novinářů, zda se nebojí, že je mohou zadržet, všichni – mladí, staří, ženy, muži, studenti… odpovídají, že v Bělorusku mohou sebrat kdykoliv kohokoliv, že už se nebojí, protože „nejhorší, co se může stát, je, že mi dají 15 dnů, a to se dá vydržet.“ Tvrdí, že budou na ty ulice chodit, dokud Lukašenko neodejde… Především mladé ženy si osvojily nový trend – když už je zadržují, dávají si záležet, aby to bylo s noblesou. Chodí s hrdě vztyčenými hlavami, s úsměvem, rozdávají OMONovcům, kteří je vedou, květiny, usmívají se na ně… a ti jsou z toho zmatení, někteří si ty kytky berou, a pak je to takové tragikomické, když chlap v neprůstřelné vestě, s maskou na obličeji, s helmou a obuškem v jedné ruce drží kytku a druhou rukou vede holku do antonu… Ty dámy jsou prostě neuvěřitelné.
A ještě je jedna novinka tohoto týdne – do protestů se zapojili IT specialisté a začali podnikat hackerské útoky na internetové stránky úřadů, provládních médií i jednotlivých úředníků. Říkají si „kyberpartyzáni“. Vypadá to tak, že politik si třeba otevře stránky a vyskočí na něho video z demonstrace, fotky zmlácených lidí a podobně. V průběhu jednoho týdne takovým útokům čelilo velmi mnoho stránek. Jedním ze vzkazů, který „kyberpartyzáni“ na napadených stránkách nechávají, je oznámení, že tohle všechno, co se za týden odehrálo, udělalo pouhých 30 lidí. „Umíte si představit, co se stane, až nás začne bojovat tisíc? Dokud Lukašenko neodejde, bude docházet k dalším útokům.“
V neděli bude další velký pochod v Minsku a protesty v dalších městech. Už sedmý víkend.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Olga (chce zůstat v anonymitě) Datum: 27. září 2020 Foto: Olga – protesty v Bělorusku
