Skvělé manželství nepadá z nebe, ale musíme si ho pečlivě vypiplat. Chce to úsilí, chce to přemáhání, nutí nás to k odpouštění, stojí to energii… Ale když manželství funguje tak, jak má, neexistuje jiný vztah na této zemi, který by se mu rovnal. Žádné přátelství, žádné soužití, žádná komunita, nic se mu nevyrovná. Pokud ovšem nefunguje jak má, je to strašné místo – doslova peklo na zemi. Někteří z nás viděli v rodinách svých známých peklo. Někteří z nás peklo zažili. Nedovolte ale, aby peklo, které jste viděli, zastřelo skutečnost, že když manželství funguje, jak má, má doslova nebeský charakter – a nic se mu nevyrovná.
Nedávno jsme s manželkou Ditou slavili 20. výročí svatby, což nám poskytlo jistou příležitost k malé reflexi, co jsme zažili, co se naučili, co jsme rádi přežili a na co rádi vzpomínáme. Při té příležitosti jsem si říkal: Kdybych dnes začínal znovu a věděl to, co vím teď, co bych udělal znovu nebo co bych udělal ještě důsledněji? Zamyslel jsem se tedy nad třemi oblastmi, které považuji za extrémně důležité pro úspěšné manželství – a které bych dnes řešil stejně. Tyto tři oblasti mimochodem zdůrazňuji také všem snoubeneckým párům, které připravuji na svatbu.
První oblast se týká vytváření primární aliance. Dovolte mi to na začátek trochu vysvětlit. Nevím, jestli si to uvědomujeme v celé své hloubce, ale manželství je první vskutku všekulturní institucí v lidském rodu. Nevzniklo jako následek nějaké víry nebo kultury. Ve všech kulturách všech dob lidé spolu uzavírali manželský sňatek. Samozřejmě, někdy se lišila forma, počet i konkrétní důvody. Manželství je tak stará instituce, jak je starý moderní člověk. Pokud se podíváme jak na tyto historická manželství, tak i na současné problémy, všimneme si jedné věci: Jedna z nejčastějších příčin manželských konfliktů je nejasná aliance. Co je to aliance? Je to smluvně zakotvený vztah mezi dvěma partnery. Existují různé typy smluvně zakotvených vztahů: Například máme pracovní smlouvu nebo pracovní dohodu – je to smluvní aliance. Jsme něčí děti – nepodepsali jsme sice smlouvu, ale rodičovská zodpovědnost je jasným příkladem smluvního vztahu. Jsme součástí nějakých kroužků, klubů, zájmových činností, atd. – to vše je forma smluvních vztahů, které vytvářejí aliance. Dokonce i pravidelní štamgasti v hospodě jsou příkladem smluvní aliance – mají přece společné nepřátele.
Myslím, že si všichni rozumíme. Proč je ale tohle příčinou konfliktů? Protože v některých manželstvích není jasné, kdo je hlavní smluvní partner nebo jinými slovy, kdo je moje primární aliance. V některých rodinách odmítá manželka udělat jakékoliv rozhodnutí, pokud ho neschválí děti z předchozího vztahu. V jiných rodinách se manžel vždy nejdříve poradí s kolegou v práci nebo s kolegou v hospodě – což může být tentýž člověk. V některých rodinách se některé věci neřeší, aby se nenaštval tatínek nebo tchán. V některých rodinách se vždy při hádce vyskytne odkaz na minulé vztahy. To všechno jsou případy tvořící nejasné aliance: kdo s kým a proti komu. Zdá se, že nejasné aliance jsou předurčeny ke konfliktu.
Základ křesťanského manželství je položen na Ježíšem potvrzenému starodávném principu oddělení, jak je to popsáno v první knize první části Bible, v Genesis. Ježíš se na to místo odkazuje v zajímavé diskusi, kdy za ním přišli lidé a ptali se jej na možnosti rozvodu – očividně to řešili už tehdy, stejně jako dnes. Podle jejich zákona stačilo, aby manžel vystavil rozlukový list (mimochodem, v mnoha kulturách byl rozvod vždy v rukou muže), ale Ježíš říká, že to nikdy nebylo Božím záměrem pro manželství.
Slovy Ježíše (Marek 10:4-9): „Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji,“ odpověděli. „To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce,“ řekl jim na to Ježíš. „Od počátku stvoření je ale Bůh ‚učinil jako muže a ženu‘. ‚Proto člověk opustí svého otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo.‘ A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“ Tuto Ježíšovu citaci bude později citovat také autor většiny spisů NZ, Pavel, a spolu s ním celá první generace Ježíšových následovníků. Bude to nakonec jeden z hlavních principů úspěšného manželství, které navždy ovlivní kulturu a náhledy na manželství v našem prostoru.
Prvním základem manželství je tedy oddělit se od rodičů – samozřejmě, že ne proto, abychom je ztratili, ale abychom vytvořili novou alianci. K rodičům se později můžeme vrátit, ale už nikdy nemohou být naší hlavní aliancí, naším hlavním smluvním vztahem. To není úplně samozřejmé. Některé kultury považují tento prastarý židovský a křesťanský pohled na vytváření nové primární aliance za ubohost. Například, v kulturách, kde se uctívají předkové (třeba v Japonsku) je vztah ke svým rodičům celoživotně silnější než ke svému manželskému partnerovi.
Tento židovsko-křesťanský postoj však má smysl. Ježíš cituje Genesis a říká, že manželství je zvláštní: manželé mají k sobě přilnout tak, že se doslova stávají jedním. Je to jisté tajemství, které jste si určitě všimli v manželstvích, které skvělé fungují: Oba dva manželé mají vlastní silnou a jedinečnou osobnost, ale nějakým zvláštním způsobem působí tak harmonicky sladěně, jakoby byli jedné mysli a jednoho srdce.
Nedává to smysl racionálně, je to průvodní jev tohoto přilnutí, nebo jak se to dá také přeložit: přilepení. Manželství je tak zvláštní povaha vztahu, že mezi manželi vzniká zvláštní tajemné pouto, které neznáme z přirozené rodiny nebo z přátelství, a dokonce ani ze sexuálního vztahu jako takového. Je to společný závazek, slib budoucnosti, který působí, že ta dynamika dostane takovou moc nad našimi životy. Tato nová aliance je primární a vytváří nový a oddělený a svatý prostor – nic do toho prostoru nemůžeme vložit bez následků.
To ale nutně musí znamenat, že musíme najít způsob jak vyřešit tenzi mezi úctou k rodičům a plnou loajalitou vůči svému manželskému partnerovi. Musíme milovat a ctít své rodiče – o tom není žádného sporu – je to koneckonců jedno z mála přikázání se slibem dlouhověkosti (elixír mládí je úcta k rodičům), ale jakmile uzavřeme novou alianci manželství, rodiče se navždy dostávají na nižší úroveň.
Abychom totiž mohli pořádně přilnout, musíme se nejprve pořádně oddělit. Co to pak znamená v praxi? Můžeme se ptát na otázky typu: Jak proběhlo oddělení od rodičů fyzicky (bydlení), ale také finančně, emocionálně, komunikačně… Když rodič zaútočí na mého manžela, jak zareaguji? Když se mě budou snažit rodiče ovládnout nebo manipulovat pomocí financí pro naše děti, co uděláme? Jak vidíte, může to mít mnoho poloh. Ale primární aliance není jen o rodičích. Znamená to také, že musíme najít své místo pro další možné aliance, které vznikají v průběhu let: od dětí přes práci až po koníčky. Znovu se musíme ptát: Jsou děti požehnáním nebo cílem? Věnuji se svým dětem více než svému manželovi? Věnuji se svým kamarádům nebo koníčkům více než své manželce? Co je moje primární aliance? Pokud jsi v manželství, je to tvá manželka, tvůj manžel. Jak poznám, kdo je moje primární aliance? Poznáte to podle toho: (1) S kým nejdříve sdílíme své radosti a starosti. (2) Koho se nejvíce zastáváme. (3) Koho nejvíce opravujeme / kritizujeme / pomlouváme?
Co tedy dělat, když jste novým párem? Musíme si uvědomit, že manželský slib zahrnuje vydání se do nové a primární aliance – budujeme uzavřený prostor. Tato uzavřenost je možná pouze v manželství, které je z podstaty smluvním vztahem kombinujícím rodinnou dynamiku, přátelství, spolupráci za konkrétním cílem, a k tomu navíc sexuální, sociální a finanční dimenzi. Je to neuvěřitelné spojení, které nezažijeme nikde jinde. Znamená to, že se musíte co nejdříve osamostatnit mentálně, finančně, fyzicky, emocionálně. Pak se jednoho dne vrátíte ke svým rodičům s úctou jako k přátelům, ale vždy s vědomím, že primární aliance je již jinde.
A co vy, kteří byste spíše potřebovali restart, protože představa, že on / ona jsou primární aliancí, vás spíše děsí? Nezapomeňte, oddělení má smysl jen proto, abychom mohli přilnout. Možná můžeme začít tím, že si uděláte vnitřní audit všech možných aliancí, které máte ve svém životě a pak spolu mějte otevřenou a upřímnou konverzaci. Tyto aliance nejsou nutně špatné (i když některé mohou), ale nesmí v žádném případě být primární – jak se manželství může stát znovu primární aliancí? K tomu, abychom mohli vytvořit primární alianci (a být doslova spiklenci), potřebujeme druhou hodnotu, o které zase příště.
Zdroj: Blog Lukáše Targosze
Foto: Pixabay
