Občas někde narazím na pojem „kvalita života“. Čtu o tom, že se dokonce sestavují žebříčky kvality života ve státech, regionech, městech a obcích. Jde tedy patrně o jakýsi sociální či sociologický ukazatel životní úrovně. Kvalita znamená jakost. Hodnotí se, jaký je po určité stránce život obyvatelstva.
Kategorie hodnocení jsou zhruba tyto: Životní prostředí, materiální zabezpečení, dostupnost péče o zdraví, dostupnost a úroveň vzdělání, služeb, bydlení, pracovní příležitosti a pracovní podmínky, bezpečí, kultura, mezilidské vztahy. Lidé mají zájem žít tam, kde je to všechno na vysoké úrovni. Patrně to bude i jeden z důvodů, pro který se lidé vytrvale stěhují z východu na západ, či ze zaostalejších oblastí s menší kvalitou života do rozvinutějších oblastí s vyšší kvalitou života.
Oblasti s vyšší kvalitou života z toho profitují a způsobuje to v nich ještě vyšší kvalitu života. Aspoň dříve tomu tak bylo, dokud byla vyšší kvalita života navázána na lepší pracovní příležitosti a vyšší výdělky. Spojené státy americké, pokud vím, dlouhou dobu výrazně profitovaly z přistěhovalectví. Profitovaly například z toho, že do nich přicházeli vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří ke svému kvalitnímu vysokoškolskému vzdělání přišli jinde – například v Evropě (kde jim ho zaplatil stát). Prostě si kupovali mozky. I v samotné Evropě do jisté míry docházelo k podobnému přemisťování obyvatelstva směrem z východu na západ. Na ekonomické faktory – dostatek práce a výdělků pak navazovaly ty ostatní ukazatele kvality života.
V současné době už je tomu trochu jinak. Dobrých pracovních příležitostí všude ubývá, výdělky se snižují. Vysokoškoláci se už tak nehrnou, zato se do Ameriky i do Evropy hrnou jiní přistěhovalci, kteří tam zas tolik žádoucí nejsou. Hrnou se rovněž za vyšší kvalitou života, která se pořád ještě jaksi udržuje, navzdory zhoršující se ekonomické situaci.
Ale to nechci v tomto textu řešit.
Jde mi o samotné sousloví „kvalita života“. Takto pojaté vyvolává dojem, že život je něco, co k nám přichází hlavně z vnějšího prostředí, ze světa. Museli bychom pak přistoupit třeba na to, že kvalita života Ježíšových učedníků a apoštolů (i jeho samotného) byla ve srovnání s naším životem poměrně nízká. Ta myšlenka nás jistě donutí podívat se na věc jinak. Co když skutečná kvalita života vychází zevnitř? Pak by to znamenalo, že kvalita našeho života znamená něco jiného než životní úroveň. Znamenalo by to, že svůj život musíme poměřovat něčím jiným, než životní úrovní. Hledat, jaký má smysl. K čemu směřuje. Museli bychom se ptát: Má být život pouze co nejkomfortnějším čekáním na smrt? Jaký smysl mají obtížné překážky, které musíme v životě tak často překonávat? Snižují kvalitu našeho života? Nebo nás naopak podněcují k tomu, abychom rozvinuli své skryté schopnosti? Musí být kvalitě našeho vnitřního života na škodu, když jsme třeba nějak postižení, když trpíme nějakým nedostatkem?
Oč se vlastně jedná humanismu? O to, aby měl člověk pohodlí? Nebo o to, aby se plně lidsky rozvinul, aby ze sebe vydal to nejlepší? Mnozí tělesně a zdravotně postižení lidé dosáhli velkých úspěchů v práci či v jiných společenských oblastech. Nepřízeň života vedla někdy k mimořádně příznivým výsledkům. Kdyby Komenský nemusel po Bílé hoře emigrovat, byl by napsal díla, která napsal, a která jsou dodnes hodná obdivu?
Samozřejmě to neznamená, že můžeme na kvalitu života ve smyslu životní úrovně rezignovat. Že pro ni nemáme nic dělat. J.F. Kennedy prý řekl: Neptej se, co může vlast udělat pro tebe. Ptej se, co můžeš ty udělat pro vlast. Dnes slovo „vlast“ většinou neužíváme, abychom nevypadali jako náckové. Jsme už víceméně kosmopolitní. Ale křesťané by si aspoň mohli říkat: Neptej se, co pro tebe mohou udělat tví bližní. Ptej se, co můžeš udělat ty pro ně. A všichni dohromady bychom si mohli říkat: Neodcházej za kvalitou života do ciziny. Snaž se zvyšovat kvalitu života tam, kde žiješ, zejména v oblasti mezilidských vztahů. A nevyhýbej se tolik překážkám, které zvyšují kvalitu tvého vnitřního života – tvé lidství.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor. Eva Hájková Datum: 9. září 2019 Foto: Pixabay – ilustrační
3 Komentáře
Konečný Fr.
Kvalita života je, když mohu veřejně vyslovovat své názory na cokoliv. Tato svoboda je omezena třeba v Anglii, USA nebo Německu, kde lidem za vyslovení jiného názoru hrozí třeba vyhazov z práce. Tyto tendence jsou i u nás podporované p. Hamáčkem a jinými liberály. Vidíme jak je šikanována SPD. Naštvalo to Klause k tomu, že založil Trikoloru. Kdo chce u nás kvalitu života – volte Trikoloru nebo SPD, kteří bojují za svobodu slova. Křesťané mají ve společnosti šířit světlo, které zaplaší tmu. To lze tím, že budou veřejně prezentovat své názory, i třeba proti všem a světlo bude vítězit. Chápu, že mnozí křesťané mají strach, protože tlak médií a většiny je velký a neodsuzuji je. Podepsat Chartu bylo ale tehdy těžší, stejně ale i dnes není úplně bezpečné říkat, co si myslím. Lidé se bojí. Nebojte se, radujte se!
Eva Hájková
Ano říkat své názory nahlas, to je projev svobody.
Jeden člověk napsal, že názor je nejnižší stupeň lidského poznání. Abychom ho mohli mít, nepotřebujeme celkem nic moc vědět.
Nejvyšším stupněm lidského poznání je soucítění s druhými.
Karel Krejčí
Komentář je v podstatě napsán výstižně a není v něm nic, co by bylo výrazně v rozporu s viditelnou realitou. Pokud však jako „optiku nebo měřítko“ použijeme „tradované“ křesťanství – jeden život a dost – pak jsme nenávratně promarnili jedinou šanci a nečeká nás nic jiného než věčná smrt, zatracení. Ať je kvalita života sebelepší, jsme ztraceni. Že si s tímto svět hlavu „neláme“ je zcela přirozené, ale že i v podstatě tento pohled více či méně sdílí i ti, co uvěřili v Boha a studují Písmo, to už je dosti zarážející. (Tím nekritizuji autorku). Ale já nevěřím, že to tak je. Naše myšlení, prožívání a chápání světa by muselo být naprosto, naprosto jiné. Bůh nám nepochybně stále dává šanci. Život stále plyne, aniž si to nějak výrazně uvědomujeme, ale je to tak. Apoštol Jakub nás na to dokonce upozorňuje a varuje, co je toho příčinou. Kvalita života tak, jak je v komentáři hodnocena je pouze částečné a viditelné spektrum, ke kterému patří ještě to neviditelné, které je však mnohem důležitější.